Histiocytární choroby způsobené proliferací a akumulací fagocytujících makrofágů (pěnitých makrofágů) mají velmi mnoho klinických podob. Dle WHO klasifikace krevních chorob jsou řazeny do skupiny s označením „juvenilní xantogranulom“. K lokalizovaným formám s benigním průběhem patří normolipemická xantomatóza, xantogranulom a nekrobiotický xantogranulom. Diseminované formy u dětí nabývají formy tzv. „diseminovaného juvenilního xantogranulomu“, u dospělých pak Erdheimovy-Chesterovy nemoci. Popisujeme případ pacientky, která si poprvé ve věku 53 let všimla žlutých granulomů na víčkách. Choroba pozvolna progredovala a ve věku 59 let postihuje nejen víčka, ale i jejich nejbližší okolí. Choroba dle MR a PET-CT zobrazení postupně infiltruje nitro orbity, orbitální tuk i okohybné svaly a začala již způsobovat exoftalmus na jednom oku. Propagace xantogranulomu do nitra orbity a infiltrace okohybných svalů může narušit funkce oka. Pacientka si v posledním roce stěžovala na kašel. Funkční plicní vyšetření prokázalo recentní astma bronchiale. Tyto nálezy odpovídají nosologické jednotce periokulárního xantogranulomu dospělých spojené s astmatem (adult onset asthma and periocular xantogranulomula). Jiné abnormality zatím nebyly u pacientky prokázány. Po 6 letech sledování s velmi pomalou progresí infiltrace víček a okohybných svalů vznikl v roce 2011 exoftalmus. Proto byla v roce 2011 zahájena aplikace prednisonu. Tato léčba vedla k vymizení exoftalmu. Zatím není jasné, zda šlo o trvalé zlepšení s potlačením histiocytární proliferace, nebo zda šlo pouze o dočasné zlepšení v důsledku potlačením zánětlivých změn v xantogranulomu bez ovlivnění histiocytární proliferace. Pokud by při kortikoterapii docházelo k progresi, bude nutná cytostatická léčba. V diskuzi přinášíme přehled chorob tvořených pěnitými histiocyty i s jejich obrázky a přehled zkušeností s jejich léčbou.

Histiocytic diseases caused by proliferation and accumulation of phagocytosing macrophages (foamy macrophages) have many clinical forms. These are classified under “juvenile xanthogranuloma” within the WHO classification of blood disorders. Localized forms with benign course include normolipaemic xanthomatosis, xanthogranuloma and necrobiotic xanthogranuloma. Disseminated forms in children take a form of so called “disseminated juvenile xanthogranuloma” or Erdheim-Chester disease in adults. We describe a case of a patient who, at 53 years of age, first noticed yellow granulomas on her eyelids. The disease progressed gradually and, at 59, affects the eyelids as well as their closest surroundings. According to MR and PET-CT, the disease gradually infiltrated the inside of the orbit, orbital fat as well as extraocular muscles and started to cause exoftalmus of one of the eyes. Propagation of the xanthogranuloma into the orbit and infiltration of extraocular muscles might impair eye function. Over the last year, the patient complained of cough. Pulmonary function evaluation confirmed recent asthma bronchiale. These findings correspond to periocular xanthogranuloma associated with adult-onset asthma. No other abnormities have been shown in this patient. Exoftalmus was observed in 2011 after 6 years of monitoring with very slow progression of eyelid and extraocular infiltration. Therefore, prednisone was initiated in 2011, leading to cessation of exoftalmus. It is not known at present whether this is a permanent improvement with a suppression of histiocytary proliferation or whether this was a temporary improvement due to suppression of inflammatory changes in the xanthogranuloma with no effect on histiocytary proliferation. Progression during therapy with corticosteroids would warrant cytostatic treatment. The discussion section provides an overview of diseases caused by foamy histiocytes with illustrations and an overview of experiences with their treatment.

• Klíčová slova
• pěnité histiocyty, normolipemická plošná xantomatóza, Erdheim-Chesterova choroba, monoklonální gamapatie, 2-chlorodeoxyadenosin,
• MeSH
• bronchiální astma komplikace   MeSH
• Erdheimova-Chesterova nemoc diagnóza   MeSH
• financování organizované MeSH
• granulom komplikace   patologie   MeSH
• juvenilní xantogranulom diagnóza   terapie   MeSH
• kašel komplikace   MeSH
• kladribin MeSH
• lenalidomid MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nekrobiotický xantogranulom MeSH
• nemoci očních víček diagnóza   komplikace   patologie   MeSH
• thalidomid MeSH
• xantomatóza komplikace   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

Z hlediska rozsahu postižení organizmu amyloidózou se rozlišuje systémová forma (amyloid je deponován v intersticiu více tkání a orgánů) a lokalizovaná forma (amyloid je deponován pouze v jednom či v několika solitárních ložiscích). Lokalizované (ložiskové) formy amyloidózy mají podstatně lepší prognózu než systémové formy. V rámci dýchacího traktu se vyskytuje jednak difuzní intersticiální postižení při systémové AL-amyloidóze a jednak lokalizované postižení dýchacích cest (lokalizovaná laryngo-tracheobronchiální forma amyloidózy) anebo lokalizované postižení plicního parenchymu, nazývané nodulární forma lokalizované plicní amyloidózy. Tracheobronchiální forma může postihnout larynx a bronchiální strom, tvoří plaky či noduly v epitelu dýchacích cest. Nodulární forma tvoří kulovitá či nepravidelná ložiska v plicním parenchymu, na CT zobrazení neodlišitelná od metastáz do plicního parenchymu. Popisujeme dvouleté sledování pacientky s nodulární formou plicní amyloidózy. V obou plicích této pacientky byla četná ložiska, dobře zřetelná na HRCT (high resolution computer tomography) vyšetření, která při prvním PET-CT vyšetření intenzivně akumulovala fluorodeoxyglukózu (FDG). Míra akumulace FDG v největším ložisku v době stanovení diagnózy dosahovala hodnoty SUV 8,2. Histochemická analýza prokázala, že amyloid byl složen z lehkých řetězců λ, šlo tedy o AL-amyloid. Vyšetření, která měla detekovat případnou systémovou formu amyloidózy, byla negativní. Pacientka neměla monoklonální imunoglobulin ani v moči ani v séru (negativní imunofixace) a měla normální hodnoty volných lehkých řetězců v séru. V předchozích letech měla příznaky odpovídající nejspíše Sjögrenovu syndromu. V době stanovení diagnózy nodulární formy plicní amyloidózy však konzultující revmatolog neshledal příznaky aktivity žádného systémového onemocnění pojiva. Hodnota CRP byla opakovaně v normě. Poté, co jsme vyloučili systémovou AL-amyloidózu, jsme se rozhodli pouze sledovat vývoj ložisek bez jakékoli léčebné intervence. Pacientka podstoupila celkem 3 PET-CT vyšetření. V CT obraze se velikost ložisek nezvětšila, některá ložiska se mírně zmenšila. Podstatné je, že při kontrolních PET-CT zobrazení již ložiska neakumulovala zvýšeně fluorodeoxyglukózu. Domníváme se, že podstatou zvýšeného vychytávání fluorodeoxyglukózy v plicních ložiscích amyloidu při prvním vyšetření byla aktivita buněk tvořících tento amyloid a že po roce tato aktivita spontánně vyhasla, což způsobilo normalizaci akumulace fluorodeoxyglukózy v místě plicních nodularit. PET-CT zobrazení je vhodné ke sledování vývoje plicní nodulární amyloidózy. Normalizace původně zvýšené akumulace fluorodeoxyglukózy v ložiscích amyloidu odpovídá vyhasnutí procesu tvorby amyloidu a je prognosticky příznivým znamením.

Depending on the extent of organism affected, there is a systemic (amyloid is deposited in the interstitial space of multiple tissues and organs) and localized (amyloid is deposited in one or a few solitary lesions) form of amyloidosis. Localized forms of amyloidosis have a significantly better prognosis than the systemic ones. The respiratory tract might be affected by diffuse interstitial involvement, associated with systemic AL-amyloidosis, as well as localised involvement of respiratory tract (localised laryngotracheobronchial amyloidosis) or pulmonary parenchyma called nodular form of localized pulmonary amyloidosis. Tracheobronchial form may affect larynx and bronchial tree, and forms plaques or nodules in the epithelium of the respiratory tract. Nodular form causes spherical or irregular lesions in the pulmonary parenchyma, indistinguishable from pulmonary parenchyma metastases. We describe a two-year follow up of a patient with nodular form of pulmonary amyloidosis. The patient had multiple lesions in both lungs, clearly visible on HRCT (High Resolution Computer Tomography) that intensively accumulated fluorodeoxyglucose (FDG) during the first PET-CT. At the time of diagnosis, the largest lesion SUV for FDG accumulation was 8.2. Histochemical analysis showed that amyloid consisted of the light λ chains, i.e. AL-amyloid. Investigations to detect a systemic form of amyloidosis, if present, were negative. The patient had no monoclonal immunoglobulin either in the urine or serum (negative immunofixation) and had normal levels of free light chains in the serum. Her symptoms were previously suggestive of the Sjögren’s syndrome. However, the rheumatologist consulted at the time of diagnosis of the nodular form of pulmonary amyloidosis did not find any signs of an active systemic connective tissue disorder. CRP was repeatedly normal. When systemic AL-amyloidosis was excluded, we decided to only monitor lesion development with no treatment intervention. The patient had 3 PET-CTs. CT showed that no lesions enlarged, some lesions decreased in size slightly. It should be emphasized that follow-up PET-CTs did not show increased FDG accumulation. We assume that the increased FDG accumulation in pulmonary lesions seen during the first PET-CT was due to the activity of the cells that formed this amyloid and that this activity spontaneously ceased, leading to normalization of FDG accumulation in pulmonary nodules. PET-CT is useful for monitoring of the development of pulmonary nodular amyloidosis. Normalization of originally increased FDG accumulation in amyloid lesions suggests cessation of the process of amyloid formation and is a positive prognostic sign.

• Klíčová slova
• tracheobronchiální amyloidóza, PET-CT zobrazení,
• MeSH
• amyloid MeSH
• amyloidóza diagnóza   etiologie   klasifikace   MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mnohočetný myelom MeSH
• multimodální zobrazování MeSH
• plicní nemoci diagnóza   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Histiocytóza z Langerhansových buněk (LCH) u dospělých je ve většině případů příznivě probíhající nemoc. Zcela ojediněle se však vyskytne LCH s multisystémovým (multiorgánovým) postižením, která nereaguje na klasickou léčbu první linie (vinblastin, merkaptopurin, prednison anebo etoposid) ani na léčbu 2-chlorodeoxyadenosinem. U těchto pacientů je nutné testovat jiné léčebné alternativy. Popisujeme pacienta s LCH, která způsobila generalizovanou lymfadenopatii, infiltrovala plicní parenchym a kůži. Aktivitu nemoci vždy provázely B symptomy (úbytek hmotnosti, subfebrilie a febrilie, noční pocení). Histologické vyšetření opakovaně prokázalo vyšší proliferační aktivitu, než je obvyklá u dospělých pacientů s LCH. Exprese proliferačního markeru Ki-67 dosahovala až 30 % a v zorném poli mikroskopu bylo 8–10 mitóz. Proto byla léčba zahájena sběrem kmenových krvetvorných buněk z periferní krve po aplikaci stimulačního režimu (cyklofosfamid 2 g/m2 den 1 a etoposidu 200 mg/m2 den 1–3). Následovala léčba 2-chlorodeoxyadenosinem, v prvních 3 cyklech v monoterapii, 5 mg/m2 s.c. den 1–5 v 28denních cyklech, v dalších 3 cyklech v kombinaci s cyklofosfamidem, 150 mg/m2 den 1–5 a metylprednisolonem 250 mg den 1–5. Po 2 měsících od ukončení léčby však nemoc relabovala. Tato časná recidiva byla léčena 4 cykly chemoterapie CHOEP (cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin, etoposid, prednison). Po 4. cyklu CHOEP následovala vysokodávkovaná chemoterapie BEAM (BCNU, cytosin-arabinosid, etoposid, melfalan) s transplantací autologních kmenových buněk. Dle kontrolního PET-CT bylo po této léčbě dosaženo kompletní remise. Ale po 5 měsících od podání vysokodávkované chemoterapie došlo k relapsu LCH opět v uzlinách, v plicích, v kůži i v kostech. Progrese byla dokumentována pomocí PET-CT vyšetření. V rámci 4. linie léčby byl podán lenalidomid 25 mg denně po dobu 21 dní v 28denních cyklech a 1krát týdně dexametazon 20 mg. Po 4. cyklu léčby lenalidomidem bylo provedeno kontrolní PET-CT vyšetření. Dle CT zobrazení došlo k výraznému (o > 50 %) zmenšení uzlin. Dle PET hodnocení došlo k výraznému poklesu akumulace fluorodeoxyglukózy v postižených uzlinách i v kostních ložiscích. Dle HRCT vymizely plicní nodularity. U pacienta poklesly hodnoty CRP v průběhu léčby a vystoupila hodnota hemoglobinu ze 110 na 141 g/l. Takže po 4 cyklech bylo dosaženo parciální remise. Od 6. cyklu byl k dvojkombinaci lenalidomid a dexametazon přidán etoposid (100 mg i.v. ) ve dnech 22, 23 a 24 výše uvedeného 28denního cyklu. Přidání etoposidu dále výrazně prohloubilo léčebnou odpověď. Celkem bylo podáno 11 cyklů této chemoterapie, která navodila dle kontrolního PET-CT kompletní remisi. V dosažené remisi byla provedena konsolidace pomocí alogenní transplantace kostní dřeně po přípravném režimu s redukovanou intenzitou (reduced intensity conditioning) FLAMSA bez amsakrinu. Při poslední kontrole 4 měsíce po alogenní transplantaci je pacient bez recidivy nemoci. Prokázali jsme léčebnou odpověď velmi agresivní formy LCH po podání lenalidomidu. Po 4 cyklech bylo dosaženo parciální remise a léčebná odpověď byla dále prohloubena kombinací revlimid, dexametazon a etoposid do kompletní remise.

Adult Langerhans cell histiocytosis (LCH) usually follows a favorable course. Very rarely, however, multi-system (multi-organ) LCH difficult to manage either with traditional first line treatment (vinblastine, mercaptopurine, prednisone or etoposide) or 2-chlorodeoxyadenosine occurs. In these patients, other treatment modalities have to be used. We describe a patient with LCH manifesting with generalized lymphadenopathy and infiltrating the pulmonary parenchyma and skin. The disease activity was always associated with B-symptoms (weight loss, subfebrile states, night sweats). Histological investigations repeatedly showed higher proliferation activity than that usual in adult patients with LCH. Expression of Ki-67 proliferation marker was up to 30% and there were 8–10 cells in mitosis in the microscope viewing field. Therefore, therapy started with the application of stimulation regimen (cyclophosphamide 2 g/m2 on day 1 and etoposide 200 mg/m2 on days 1–3) followed by collection of peripheral blood stem cells. Then, treatment with 2-chlorodeoxyadenosine, the first 3 cycles as monotherapy of 5 mg/m2 SC on days 1–5 in 28-day cycles, the next 3 cycles in combination with cyclophosphamide 150 mg/m2 on days 1–5 and methylprednisolone 250 mg on days 1–5, was used. However, the disease relapsed 2 months after completion of the therapy. This early relapse was treated with 4 cycles of CHOEP chemotherapy (cyclophosphamide, doxorubicin, vincristine, etoposide, prednisone). Following the 4th cycle of CHOEP, high-dose BEAM chemotherapy (carmustine, etoposide, cytarabine, melphalan) with autologous stem cell transplantation were administered. According to the follow-up PET-CT examination, this treatment resulted in complete disease remission. However, the disease relapsed again in the lymph nodes, lungs, skin and bones 5 months after the high-dose chemotherapy. The progression was documented on PET-CT scanning. Lenalidomide 25 mg daily for 21 days in 28-day cycles with dexamethasone 20 mg once a week were administered as the 4th line treatment. After the 4th cycle of lenalidomide, PET-CT was performed, where the CT component suggested a significant reduction (more than 50%) in the size of the lymph nodes and the PET component showed substantial reduction in fluorodeoxyglucose accumulation in the affected lymph nodes as well as in the bone lesions. HRCT showed disappearance of pulmonary nodules. During the treatment, CRP levels declined and hemoglobin rose from 110 to 141 g/l, i.e. partial remission was achieved after 4 cycles. Etoposide (100 mg IV) was added to lenalidomide and dexamethasone on days 22, 23 and 24 of the above mentioned 28-day cycle. The added etoposide further intensified treatment response. In all, 11 cycles of this chemotherapy were given, resulting in complete remission confirmed by follow-up PET-CT. The achieved remission was consolidated using allogeneic bone marrow transplantation after FLAMSA reduced intensity conditioning without amsacrine. Four months after allogeneic transplantation, the patient has been relapse free. Herein we presented treatment response of highly aggressive LCH to lenalidomide. The used four cycles led to partial remission only and with the combination of lenalidomide, dexamethasone and etoposide the treatment response was further intensified to complete remission.

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie metody   využití   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   využití   MeSH
• dospělí MeSH
• etoposid MeSH
• financování organizované MeSH
• histiocytóza z Langerhansových buněk farmakoterapie   komplikace   terapie   MeSH
• kladribin aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie metody   využití   MeSH
• léková rezistence fyziologie   účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• thalidomid analogy a deriváty   farmakologie   terapeutické užití   terapeutické užití   MeSH
• transplantace hematopoetických kmenových buněk metody   využití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Lenalidomid je registrovaným lékem pro mnohočetný myelom. V roce 2012 je standardně používán pro léčbu relapsu této nemoci. V literatuře je hodně publikací o účinku lenalidomidu u myelodysplastického syndromu, dále u maligních lymfomů a chronické B lymfocytární leukemie. U vzácných krevních chorob však zatím nebyl testován. V této práci sumarizujeme naše zkušenosti s účinností lenalidomidu u vzácných krevních chorob. Prokázali jsme excelentní účinek lenalidomidu, dosažení kompletní remise, u multifokální agresivní, opakovaně recidivující histiocytózy z Langerhansových buněk. Tento pacient byl léčen 2-chlorodeoxyadenosinem, pro časný relaps nemoci byl léčen chemoterapií CHOEP (cyklofosfamid, etoposid, doxorubicin, vinkristin a prednison) a vysokodávkovanou chemoterapií BEAM (BCNU, etoposid, cytosin-arabinosid, melfalan)s autologní transplantací krvetvorné tkáně. Při dalším časném relapsu byl léčen lenalidomidem (25 mg). Léčba lenalidomidem indukovala kompletní remisi dle PET-CT hodnocení. Pacient byl v remisi konsolidován přípravným režimem s redukovanou intenzitou a alogenní transplantací krvetvorné tkáně. Toho času je pacient 10 měsíců po alogenní transplantaci v kompletní remisi. Dále jsme prokázali excelentní účinek lenalidomidu u multicentrické Castlemanovy choroby s generalizovaným postižením lymfatických uzlin, B symptomy a vaskulitidou. Léčba byla zahájena chemoterapií R-CHOP (rituximab, cyklofosfamid, adriamycin, vinkristin a prednison). Pro neúčinnost této léčby změněno na kombinaci CVD (cyklofosfamid, thalidomid, dexametazon). Tato léčba vedla ke kompletní remisi, ale komplikovala ji neuropatie po thalidomidu. Při relapsu nešlo pro přetrvávající neuropatii použít thalidomid, proto byl podán lenalidomid (25 mg, 11 cyklů). Po této léčbě je pacient již 7 měsíců v kompletní remisi dle PET-CT hodnocení. Parciální léčebný efekt jsme prokázali u Erdheimovy-Chesterovy nemoci. V rámci iniciální léčby byl použit 2-chlorodeoxyadenosin. Po něm jen částečně regredovaly infiltráty v mozku, akumulace fluorodeoxyglukózy v kostech se nezměnila. V rámci druhé linie léčby byl použit lenalidomid 25 mg. Při této léčbě kompletně vymizely infiltráty v CNS dle MR hodnocení, ale nezměnila se akumulace fluorodeoxyglukózy v kostních ložiscích. Ústup klinických příznaků a regresi fibrózy retroperitonea navodila probíhající léčba anakinrou. Pacienta s mnohočetnou angiomatózou, postihující břišní dutinu, mediastinum a obratle a trávicí trubici, jsme po několik let stabilizovali zoledronatem (4 mg 1krát za 2 měsíce) a thalidomidem (100–200 mg/den). Tato léčba však způsobila po letech těžkou neuropatii. Proto jsme zkoušeli vyměnit thalidomid za lenalidomid. Samotný lenalidomid v dávce 10 mg však nebyl dostatečně účinný. Proto jsme k němu přidali thalidomid v nízké dávce 50 mg. Kombinovaná léčba, zoledronat, lenalidomid 10 mg/den a thalidomid 50 mg/den stabilizovala stav na 9 měsíců. Pro obnovení krvácení do trávicí trubice jsme po 9 měsících museli změnit léčbu na thalidomid 100 mg/den a přidat Sandostatin 0,1 mg 2krát denně s.c. Nemocná s osteosklerotickým myelomem a POEMS syndromem (což je akronym pro polyneuropatii, organomegalii, endokrinopatii, monoklonální gamopatii a kožní změny) byla léčena iniciálně chemoterapií CAD (cyklofosfamid, adriamycin a dexametazon) s následující tandemovou vysokodávkovanou chemoterapií (melfalan 100 mg/m2) a autologní transplantací. Pro nedosažení kompletní remise byla podána léčba s thalidomidem, který netolerovala. V rámci čtvrté linie léčby byl použit lenalidomid. Po 4 cyklech nebyla dosažena léčebná odpověď, ačkoliv jinak odborná literatura popisuje remise POEMS syndromu po léčbě lenalidomidem. Závěr: Prokázali jsme účinek lenalidomidu u histiocytózy z Langerhansových buněk a u Castlemanovy nemoci. U Erdheimovy-Chesterovy nemoci vymizely v průběhu léčby infiltráty v mozku. Lenalidomid v dávce 10 mg denně v kombinaci s 50 mg thalidomidu stabilizoval průběh angiomatózy. Pouze u pacientky s POEMS syndromem a četnými předchozími léčebnými liniemi nenavodil lenalidomid očekávanou léčebnou odpověď.

Lenalidomide has been licenced for the treatment of multiple myeloma and, in 2012, it is used as a standard treatment of relapses of the disease. Literature contains a number of publications on the effects of lenalidomide in myelodysplastic syndrome, in malignant lymphomas and chronic B lymphocytic leukaemia. The effects of the drug in rare diseases, however, have not been investigated so far. In this paper, we summarize our experience with lenalidomide in rare blood disorders. We observed an excellent effect of lenalidomide in multifocal aggressive, repeatedly relapsing Langerhans cell histiocytosis where it led to complete remission. This patient was treated with 2-chlorodeoxyadenosine and with CHOEP (cyclophosphamide, etoposide, doxorubicin, vincristine and prednisone) chemotherapy and high dose BEAM chemotherapy with autologous transplantation of haematopoietic tissue for an early disease relapse. Following another early relapse, the patient was treated with lenalidomide (25 mg). Treatment with lenalidomide induced complete remission on PET-CT. The patient was consolidated during the remission with a reduced intensity conditioning regimen and allogeneic transplantation of haematopoietic tissue. Following allogeneic transplantation, the patient has been in full remission for 10 months. We further showed an excellent effect of lenalidomide in multicentric Castleman disease with generalized involvement of lymphatic nodes, B symptoms and vasculitis. The patient was first treated R-CHOP chemotherapy (rituximab, cyclophosphamide, adriamycin, vincristine and prednisone). Due to a lack of efficacy, this was changed to the CVD combination (cyclophosphamide, thalidomide, dexamethazone). This treatment delivered complete remission but was complicated by thalidomide-associated neuropathy. Due to persistent neuropathy, thalidomide could not be used to manage further relapse and thus lenalidomide (25 mg, 11 cycles) was used. The patient has been in complete PET-CT remission for 7 months following this treatment. We observed partial efficacy in Erdheim-Chester disease. We used 2-chlorodeoxyadenosine as part of initial treatment that delivered partial regression of brain infiltrates only; fluorodeoxyglucose accumulation in the bones has not changed. Lenalidomide 25 mg was used as second line treatment. This led to complete regression of CNS infiltrates on MRI but fluorodeoxyglucose accumulation in bone lesions did not change. Regression of clinical signs and regression of fibrosis of retroperitoneum was achieved with an ongoing treatment with anakinra. A patient with multiple angiomatosis affecting the abdominal cavity, mediastinum and vertebrae and digestive tract had been stabilized with zoledronate (4 mg once every 2 months) and thalidomide (100 – 200 mg/den) for several years. However, several years of this treatment led to severe neuropathy. Consequently, we attempted to substitute thalidomide for lenalidomide. However, 10 mg of lenalidomide alone was not sufficiently effective and thus low dose of 50 mg of thalidomide was added. Combined treatment with zoledronate, lenalidomide 10 mg/day and thalidomide 50 mg/day stabilized the condition for 9 months. Due to relapsed gastrointestinal bleeding the treatment had to be changed after 9 months to thalidomide 100 mg/day and Sandostatin 0.1 mg twice daily s.c. A patient with osteosclerotic myeloma and POEMS syndrome was initially treated with CAD chemotherapy (cyclophosphamide, adriamycine and dexamethazone) that was followed by tandem high dose chemotherapy (melphalan 100 mg/m2) and autologous transplantation. Treatment with thalidomide was given due to insufficient efficacy but was not tolerated. Lenalidomide was administered as the fourth line treatment. Even though literature describes remission of POEMS syndrome following lenalidomide, four cycles did not lead to remission in our patient. Conclusion: We showed an effect of lenalidomide in Langerhans cell histiocytosis and in Castleman disease. The treatment led to regression of brain infiltrates in a patient with Erdheim-Chester disease. A dose of 10 mg of lenalidomide daily in combination with 50 mg of thalidomide stabilized a course of angiomatosis. Lenalidomide did not deliver the required treatment response in a patient with POEMS syndrome and multiple previous therapies.

• Klíčová slova
• anakinra,
• MeSH
• angiomatóza farmakoterapie   MeSH
• antagonista receptoru pro interleukin 1 terapeutické užití   MeSH
• antitumorózní látky terapeutické užití   MeSH
• Erdheimova-Chesterova nemoc farmakoterapie   MeSH
• histiocytóza z Langerhansových buněk farmakoterapie   MeSH
• hyperplazie velkých lymfatických uzlin farmakoterapie   MeSH
• indukce remise MeSH
• kladribin terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• krevní nemoci * farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• mnohočetný myelom farmakoterapie   radiografie   MeSH
• mozek patologie   radiografie   účinky léků   MeSH
• multimodální zobrazování MeSH
• neuralgie chemicky indukované   MeSH
• páteř patologie   radiografie   účinky léků   MeSH
• POEMS syndrom farmakoterapie   radiografie   MeSH
• recidiva prevence a kontrola   MeSH
• terapie neúspěšná MeSH
• thalidomid * analogy a deriváty   aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• vzácné nemoci farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH