PURPOSE: Revision total hip arthroplasty (rTHA) is an increasingly common procedure due to the growing number of primary total hip arthroplasties (THAs) performed worldwide. This study evaluates the long-term implant survival, functional outcomes, and radiographic performance of cemented femoral stem (Beznoska s.r.o., Kladno, Czechia) in rTHA. METHODS: A retrospective analysis was conducted on 183 patients who underwent rTHA with cemented stem between March 2012 and December 2023. The mean follow-up duration was 71.26(± 39.31) months. Implant survival was analyzed using Kaplan-Meier survival estimates, and failure modes were assessed. Radiographic changes were classified using the Gruen Zones system. Functional outcomes were evaluated using the Harris Hip Score (HHS). Cox proportional hazard models were applied to identify prognostic factors influencing implant survival. RESULTS: The five-year implant survival rate was 98.1%, declining to 83.9% at twelve years. The overall failure rate was 3.83%, with periprosthetic infection (4 cases) being the most common cause, followed by aseptic loosening (2 cases). Radiographic changes were observed in 24.03% of cases, predominantly in Gruen Zones 2, 6, and 1. Functional outcomes were favorable, with a mean HHS of 81.28(± 5.74), comparable to outcomes reported for uncemented revision stems. Age, stem diameter, and stem length did not significantly impact implant survival. CONCLUSION: The cemented stem demonstrated favourable long-term survival, with high implant retention rates. Functional outcomes indicated overall satisfactory performance. Radiographic evaluation revealed localized changes around the implant, predominantly in Gruen Zones 2, 6, and 1. Implant failure was relatively rare, with periprosthetic infection being the most common cause.

• MeSH
• cementování MeSH
• dospělí MeSH
• Kaplanův-Meierův odhad MeSH
• kostní cementy MeSH
• kyčelní kloub diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• kyčelní protézy * škodlivé účinky   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• náhrada kyčelního kloubu * metody   přístrojové vybavení   škodlivé účinky   MeSH
• protézy - design MeSH
• radiografie MeSH
• reoperace * MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• selhání protézy * MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Myxofibrosarcoma presents an infiltrating growth pattern that results in a high tendency for local recurrence. Clear margin resection is challenging because of microscopic infiltration. The purpose of the present study was to analyze the overall and disease-free survival rates of patients with myxofibrosarcoma and the prognostic factors that determine both survival and disease recurrence. Among the 111 patients included in our study, the 5-year overall survival rate was 65.5%. An age of more than 65 years (hazard ratio [HR] 1.9 [95% confidence interval (CI) 1.4-5.6]; p < 0.001), a tumor size of more than 5 cm (HR 2.8 [95% CI 0.9-8.1]; p = 0.049) and the G3 tumor grade (HR 14.1 [95% CI 2.1-105.0]; p < 0.001) negatively affected overall survival. The 5-year recurrence-free survival rate was 49.4%. R1/R2-type resection (HR 2.4 [95% CI 1.0-5.6]; p = 0.048) had a detrimental effect on tumor recurrence. Clear margins had a positive impact on recurrence-free survival, but did not significantly affect overall patient survival, suggesting that other factors may play a more significant role in determining patient outcomes. A surgical margin of 2 mm was not sufficient to significantly influence the incidence of recurrence. Consequently, a wider surgical margin may be necessary to reduce the risk of myxofibrosarcoma recurrence.

• MeSH
• dospělí MeSH
• fibrosarkom * chirurgie   patologie   mortalita   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lokální recidiva nádoru * patologie   MeSH
• míra přežití MeSH
• přežití bez známek nemoci MeSH
• prognóza MeSH
• resekční okraje * MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• biopsie klasifikace   metody   MeSH
• chirurgie operační metody   MeSH
• chirurgie s pomocí počítače metody   MeSH
• končetiny * chirurgie   patologie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory kostí chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• protézy a implantáty MeSH
• recidiva MeSH
• resekční okraje MeSH
• sarkom * diagnostické zobrazování   chirurgie   klasifikace   prevence a kontrola   radioterapie   MeSH
• zákroky plastické chirurgie klasifikace   metody   MeSH
• zobrazování trojrozměrné MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH

Řešení těžkých osových deformit při totální endoprotéze (TEP) kolenního kloubu je vždy výzvou pro operatéra. Autoři v článku rozebírají možnosti řešení této problematiky. Základní dělení deformit kolenního kloubu rozděluje deformity na extraartikulární a intraartikulární. Extraartikulární deformity vyžadují vždy pečlivé předoperační plánování s ohledem na umístění a tíži deformity, stav pacienta, stav končetiny i samotného kolenního kloubu. V jejich řešení přichází v úvahu tři základní možnosti: 1. osteotomie s odloženou implantací totální endoprotézy, 2. osteotomie a implantace totální endoprotézy v jedné době, 3. intraartikulární řešení extraartikulární deformity. Každá z možností má své indikace a technické aspekty. Intraartikulární deformity v zásadě dělíme na deformity valgózní a varózní. I u těchto deformit je základem úspěchu dobré předoperační plánování následované sekvenčním uvolněním měkkých tkání kolenního kloub s kompenzačními resekcemi kostní tkáně.

Solutions of severe axial deformities in TEP of the knee joint are always a challenge for the surgeon. The authors discuss the possibilities of solving this problem. The basic categorisation the of knee joint deformity divides deformities into extraarticular and intraarticular. Extraarticular deformities always require careful pre-operative planning with regard to the location and severity of the deformity, the condition of the patient, the condition of the limb and the knee itself. There are three basic options in their solution 1. osteotomy with delayed implantation of total endoprosthesis 2. osteotomy and implantation of total endoprosthesis at one time 3. intraarticular solution of extraarticular deformity Each option has its indications and technical aspects. Intraarticular deformities are basically divided into valgus and varrous deformities. Even with these deformities, good pre-operative planning is the basis for success, followed by sequential relaxation of soft tissue of the knee joint with compensatory resections of bone tissue.

• MeSH
• chirurgie operační metody   využití   MeSH
• kloubní deformity získané * diagnostické zobrazování   etiologie   chirurgie   MeSH
• kolenní kloub abnormality   diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• nemoci kostí diagnostické zobrazování   chirurgie   komplikace   MeSH
• osteotomie klasifikace   metody   využití   MeSH
• totální endoprotéza kolene * metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The postoperative delirium is a frequent, oftentimes underestimated complication of total hip arthroplasty. Its occurrence is reported to be between 10% and 50%. The postoperative delirium increases mortality, the length of hospital stay and leads to worse functional results. Even though there is evidence of efficiency of preventive measures and effectiveness of treatment interventions, inadequate attention has been paid so far to this serious complication related to inpatient hospital care. This paper aimed to determine the incidence of cognitive function impairment in relation to the total hip replacement, to determine the influence of the defined parameters on changes in cognitive functions and to draft practice guidelines for the care of patients after a total hip replacement in the framework of prevention and early detection of changes in cognition of patients after total hip replacement. MATERIAL AND METHODS Prospective observational descriptive study, the evaluated parameters included: type of anaesthesia, duration of surgical procedure (operation), type of analgesia, O2 saturation, haemoglobin levels, changes in the ionogram, body temperature, presence of concomitant diseases, polypragmasia, abuse, level of self-sufficiency of patients evaluated by ADL. In order to obtain the data, the Mini Mental State Examination (MMSE), the Abbreviated Mental Test Score (AMTS), Recall and naming test, and the Activities of Daily Living Test (ADL) were used. The monitored group of patients included a total of 116 persons, of whom 68 men and 48 women. The mean age was 71.16 years; the range from 65 to 86 years; median - 72.36 years. RESULTS A statistically significant dependence was revealed between the change in cognitive functions and all the monitored parameters, except for the haemoglobin levels after 120 hours postoperatively, ion levels after 120 hours and sex by the 10-point Mini Mental Test score. A statistically significant dependence was revealed between the change in cognitive functions and 02 saturation, ion levels, elevated body temperature after 120 hours postoperatively, age, diabetes, polypragmasia and in correlation with the ADL 120 hours postoperatively by the MMSE test. A statistically significant dependence was revealed between the change in cognitive functions and all the monitored parameters, except for anaesthesia and analgesia, haemoglobin levels after 24 and 120 hours, ion levels after 120 hours, renal insufficiency and in correlation with the ADL after 24 hours by the "Recall and naming" test. DISCUSSION The correlation between delirium and long-term cognition impairment was described by several studies. Both the recent literature and our study clearly indicate a correlation between the postoperative cognitive impairment on the one hand and polypragmasia, age, presence of concomitant diseases on the other hand. In some parameters such as the sex of the patient its influence was not clearly established by the relevant literature or our study. The perioperative factors influencing the onset of delirium referred to in literature are anaesthesia and its duration. Our study reveals the correlation between the anaesthesia and the onset of cognitive impairment when evaluated by the Abbreviated Mental Test Score. As regards the monitored postoperative parameters, the influence of postoperative hyposaturation, decreased haemoglobin level, changes in ionogram, elevated body temperature, lower self-sufficiency of the patient was established. Also our study shows the correlation between the change in the aforementioned parameters and the cognitive impairment, even though not quite clearly in all the parameters. The most sensitive evaluation tool turned out to be the Abbreviated Mental Test Score. CONCLUSIONS Our study clearly showed that a highly sensitive test to detect the current changes in cognition in a short-term horizon is the Abbreviated Mental Test Score. Based on the statistically significant factors determining the onset of the change in cognition that we had revealed, we elaborated a clearly arranged scheme of identified risk factors and interventions for the prevention and early identification of the onset of changes in cognitive functions and potential delirium. Key words:total hip arthroplasty, cognitive impairment, delirium.

• MeSH
• anestezie MeSH
• delirium etiologie   MeSH
• délka operace MeSH
• kognice MeSH
• lidé MeSH
• monitorování fyziologických funkcí MeSH
• náhrada kyčelního kloubu škodlivé účinky   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sexuální faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• pozorovací studie MeSH

Úvod: Periprotetická infekce je potenciálně devastující komplikací. Dvoudobá reimplantace je v léčbě infekce zlatým standardem, je však zatížena vysokou morbiditou a horšími funkčními výsledky ve srovnání s léčbou infekce s ponecháním implantátu in situ. Léčba pomocí débridement s ponecháním endoprotézy je tedy v indikovaných případech považována za vhodnou alternativu. Materiál a metoda: Na naší klinice bylo v letech 2000–2015 ošetřeno uvedenou metodou 63 pacientů. U 38 pacientů se jednalo o infekci endoprotézy kolenního kloubu a u 25 kyčelního kloubu. U pacientů jsme retrospektivně hodnotili vztah úspěšnosti léčby pomocí débridement s ponecháním endoprotézy k typu implantátu, typu infekce podle Tsukayamy, druhu infekčního agens, intervalu mezi počátkem příznaků infekce a ošetřením kloubu a typu ošetření kloubu. Výsledky: Uvedeným způsobem se podařilo eradikovat infekci u 31 pacientů (49 %). Nenalezli jsme signifikantní rozdíly v úspěšnosti léčby ve sledovaných parametrech, kromě úspěšnosti ve vztahu k časovému intervalu mezi začátkem příznaků a ošetřením (p = 0,044). Ve skupině pacientů, u kterých byla dodržena všechna indikační kritéria a preferovaný typ ošetření kloubu (ošetření kloubu do 10 dní, infekce způsobená grampozitivními bakteriemi, infekce typu II a III dle Tsukayamy, ošetření kloubu otevřenou revizí, proplachovou laváží s jodovaným povidonem nebo antibiotickou pěnou, výměna mobilních částí kloubu), byla úspěšnost léčby 82 %. Ve skupině, kde alespoň jedno kritérium nebylo dodrženo, byla úspěšnost 31 %. Rozdíl mezi skupinami je statisticky významný (p = 0,028). Ve skupině pacientů ošetřených pomocí debridement s ponecháním náhrady byli tři pacienti s fatálními výsledky léčby ve srovnání se skupinou, kde byla v první době endoprotéza extrahována. Rozdíl je statisticky významný (p = 0,0495). Diskuze: Léčba infekce pomocí débridement s ponecháním endoprotézy je vhodnou alternativou léčby periprotetické infekce. Při dodržení správných indikačních kritérií a léčebného postupu lze dosáhnout úspěšnosti kolem 80 %. Při nedodržení kritérií může léčba vyústit ve fatální výsledek pro pacienta.

Introduction: Periprosthetic infection is a potentially devastating complication. A two-stage procedure is the “gold standard” for treatment of such infections, however there is still the burden of higher morbidity and has inferior functional results in comparison to treatment with debridement and retention of endoprosthesis. Debridement with retention of arthroplasty is assumed to be an appropriate alternative in indicated cases. Material and Methods: We treated 63 patients with this method between the years 2000 – 2015 at our department. 38 patients had an infected total knee endoprosthesis and 25 had an infected total knee arthroplasty. We evaluate retrospectively the relationship between success of treatment with debridement and retention of arthroplasty and the type of implant, the type of infection according to Tsukayama, the type of infectious agent and the interval between the onset of the symptoms and commencement of the treatment along with the type of joint treatment. Results: With the aforementioned method, we succeeded in eradicating infection in 31 patients (49 %). We didn’t found out significant differences in treatment success based on the surveyed parameters, apart from a link between the success of the treatment and the time interval between onset of the symptoms and treatment (p= 0.044). In the group where all indication criteria and preferred type of treatment were met (treatment to 10 days, Gram positive infection, type II or III according to Tsukayama, open revision, irrigation with povidon iodine or treatment with antibiotic foam, change of mobile parts of endoprosthesis) the success rate was 82 %. In the group where one or more of the criteria wasn’t met, the success rate was 31%. The difference between the groups was statically significant (p= 0.028). There were three patients in the group treated with debridement and retention in which treatment ended with a fatal result, in comparison to the group of primarily extracted infected implants (no fatal result). The difference is statistically significant (p= 0.0495). Discussion: Infection treatment with debridement and implant retention is a convenient alternative of periprosthetic infection treatment. Success rate could be around 80 % when correct indication criteria are met and treatment procedure is carried out correctly. Without meeting the proper criteria, the treatment could lead to fatal results for the patient.

• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• artroskopie MeSH
• bakteriální infekce mikrobiologie   MeSH
• časové faktory MeSH
• debridement MeSH
• infekce spojené s protézou * terapie   MeSH
• léčebná irigace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• náhrada kyčelního kloubu * škodlivé účinky   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• protézy kloubů mikrobiologie   škodlivé účinky   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• totální endoprotéza kolene * škodlivé účinky   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• MeSH
• artroplastiky kloubů MeSH
• nádory kostí MeSH
• ortopedie * MeSH
• Publikační typ
• rozhovory MeSH

Osteosarkom je nejčastějším primárním maligním kostním nádorem. Nádor se vyskytuje nejčastěji v adolescenci a u mladých dospělých. Při současných standardech léčby dlouhodobě přežívá asi 70 % pacientů s lokalizovaným končetinovým postižením a 20–30 % pacientů s primárními metastázami nebo postižením axiálního skeletu. Diagnostika je postavena na zobrazovacích metodách (RTG, CT, MRI, PET-CT), klinickém vyšetření a bioptickém vyšetření. V lokální terapii je základem radikální resekce nádoru. K náhradě odstraněné kosti jsou v dnešní době využívány modulární náhrady a individuální náhrady, méně jsou dnes již využívány alloštěpy. Základem systémové terapie jsou čtyři standardní chemoterapeutika dlouhodobě užívaná k léčbě osteosarkomu: vysokodávkovaný methotrexát, doxorubicin, cisplatina a ifosfamid. Používání dalších přídatných látek doposud nevedlo ke zlepšení výsledků terapie. Ve sledování se opíráme o klinické vyšetření, RTG a CT plic. Diskutována je četnost intervalů sledování a validita RTG vyšetření plic ve srovnání s CT.

Osteosarcoma is the most common primary malignant bone tumour. This tumour occurs mostly in adolescence and in youngadults. With nowaday therapy standards, the long term survival rate is about 70 % in patients with localized extremity diseaseand about 20–30 % in patients with primary metastatic disease or with axial disease. Diagnostics is settled on imaging methods(X-ray, CT, MRI, PET-CT), clinical findings and biopsy. The main point in local treatment is radical resection of the tumour. Modularendoprosthesis are today used for replacement of resected bone, individual endoprosthesis or allografts are used less. Fourstandard chemotherapeutics are fundamentally long term systemic therapy of osteosarcomas: high-dosed methotrexate, doxorubicin,cisplatin and ifosfamide. Using other additional drugs doesn’t improve the results of systemic therapy up to this day. Thefollow up is based on clinical investigation, X- ray and chest CT. The frequency of follow up intervals and validity of chest X-ray incomparsion to CT is a matter of discussion.

• MeSH
• biopsie MeSH
• cisplatina terapeutické užití   MeSH
• doxorubicin terapeutické užití   MeSH
• ifosfamid terapeutické užití   MeSH
• implantace protézy MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• methotrexát terapeutické užití   MeSH
• nádory kostí diagnostické zobrazování   diagnóza   terapie   MeSH
• osteosarkom * diagnostické zobrazování   diagnóza   terapie   MeSH
• osteotomie MeSH
• PET/CT MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• protézy - design MeSH
• protokoly protinádorové kombinované chemoterapie terapeutické užití   MeSH
• radioterapie MeSH
• záchrana končetiny MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• náhrada kyčelního kloubu metody   MeSH
• protézy kloubů MeSH
• reoperace MeSH
• Publikační typ
• rozhovory MeSH

Úvod: Femorální periprotetická zlomenina při totální náhradě kolenního kloubu může přinášet významné terapeutické problémy. K většině těchto zlomenin dochází u pacientů ve vysokém věku s osteoporózou a sníženým potenciálem k hojení kosti. Cílem léčby je stabilní osteosyntéza s možností časné vertikalizace pacienta. K tomuto cíli vede řada terapeutických možností. Dlahová osteosyntéza zůstává zlatým standardem v léčbě femorálních periprotetických zlomenin při TEP kolenního kloubu. Materiál a metoda: Autoři hodnotí soubor 49 pacientů ošetřených pro periprotetickou zlomeninu dlahovou osteosyntézou v letech 1977–2013. AO1 dlaha byla použita ve dvou případech, AO2 dlaha ve 43 a dlaha s polyaxiálně zaváděnými šrouby (NCB) ve 4 případech. U 4 pacientů byla k výplni defektu použita přídatná spongioplastika, u 10 pacientů cementová plombáž defektu. Výsledky: U obou pacientů ošetřených AO1 dlahou došlo k selhání implantátu. U AO2 dlahy byla zaznamenána úspěšnost 86 %. U dlahy s polyaxiálně zaváděnými šrouby (NCB) nebylo zaznamenáno selhání. U pacientů, kde byla použita k výplni defektu spongiózní kost, nedošlo k selhání, u těch, kde byl defekt vyplněn cementovou plombou, došlo k selhání v jednom případě. U poloviny souboru operovaného před zpřesněním indikací k typu léčby bylo selhání ve 29 %, u druhé poloviny operované po zpřesnění indikací selhala 4 % osteosyntéz. Závěr: Autoři uzavírají, že spíše než sofistikovaný implantát vede k úspěšné léčbě zlomeniny použití propracovaného klasifikačního systému, který vede k indikaci typu osteosyntézy, a korektní provedení osteosyntézy samé.

Introduction: Femoral periprosthetic fracture in patients after total knee arthroplasty can be a serious therapeutic problem. Most of the fractures occur in patients with osteoporosis and decreased potential of fracture healing. The aim of the treatment is stable osteosynthesis with possibility of early verticalisation. Many therapeutic options can lead to this goal. Plate osteosynthesis remains as the gold standard of treatment of femoral periprosthetic fracture above TKA. Material and methods: Authors survey the cohort of 49 patients treated for periprosthetic fracture by splint osteosynthesis within years 1977 – 2013. AO1 plate was used two times; condylar plate was used in 43 cases and splint with poly-axial screws (NCB) in 4 cases. In 4 cases a metaphyseal defect was filled with bone grafts, in 10 cases cement filling was used for filling of the defect. Results: The implant failed in all cases treated with AO1 plate. The success rate of the AO2 plate was 84 %. There was no failure in the group treated with plate with poly-axial screws (NCB). There was no failure in the group treated with bone grafts and there was 1 failure in the group where cement filling was used. The first half of the cohort, which undergone the surgery before indications for osteosynthesis were reformulated, had a failure rate of 26 %. The other half of the patients operated after the indications were narrowed down had a failure rate of 4%. Conclusion: Author conclude that a well-developed classification system, which leads to correct indications of osteosynthesis and correctly performing the osteosynthesis itself, contributes more to the overall therapeutic success than sophisticated implants.

• MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury femuru etiologie   chirurgie   terapie   MeSH
• kostní destičky MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• periprotetické fraktury * etiologie   chirurgie   klasifikace   terapie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• totální endoprotéza kolene * škodlivé účinky   MeSH
• vnitřní fixace fraktury * metody   statistika a číselné údaje   škodlivé účinky   trendy   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• hodnotící studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH