- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Východiska: Pacienti s mnohočetným myelomem mají vysoké riziko tromboembolické nemoci (TEN), zejména během indukční chemoterapie. Cílem studie bylo zjištění vlivu profylaxe nízkomolekulárním heparinem (LMWH) na incidenci tromboembolických komplikací. Pacienti a metody: Analyzovali jsme incidenci tromboembolických příhod u 258 pacientů léčených indukční terapií obsahující vinkristin, doxorubicin nebo idarubicin a dexametazon, následovanou stimulační chemoterapií cyklofosfamidem a G-CSF, a vysokodávkovanou chemoterapií melfalanem. Byly porovnány dvě skupiny těchto pacientů podle praktikované tromboprofylaxe. Pacienti v první skupině (kontrolní, n = 140) buď nebyli léčeni, nebo byli léčeni antikoagulační terapií jen po krátkou dobu, zatímco pacienti ve druhé skupině (profylaktická, n = 118) dostávali standardní profylaxi LMWH po celou dobu indukční chemoterapie. U 102 pacientů byl vyhodnocen profylaktický účinek různých dávek LMWH a porovnán s pacienty bez léčby. Výsledky: Standardní profylaxe LMWH významně (p < 0,007) snížila riziko TEN ve srovnání s pacienty bez této profylaxe (3,4 % vs 12,9 %). V analýze podskupiny 102 pacientů bylo zjištěno, že vyšší dávka LMWH (> 70 IU/ kg denně) vedla k 100% účinné profylaxi u 28 pacientů, zatímco nižší dávky byly méně efektivní, 3 pacienti z 39 (7,7 %) prodělali hlubokou žilní trombózu. Naproti tomu TEN byla diagnostikována u 5 z 35 (14,3 %) pacientů bez profylaxe. Závěr: Profylaxe LMWH vede k významné redukci rizika tromboembolických komplikací během indukční chemoterapie u pacientů s mnohočetným myelomem. Profylaktický efekt LMWH je závislý na dávce.
Backgrounds: Patients with multiple myeloma have a high risk of venous thromboembolism (VTE), especially during the induction chemotherapy. The aim of our observational study was to determine the impact of prophylaxis with low molecular weight heparin (LMWH) on the incidence of thromboembolic complications. Patients and Methods: We analyzed the incidence of thromboembolic events in 258 patients treated with induction chemotherapy containing vincristin, doxorubicin or idarubicin, and dexamethasone, followed by stimulation chemotherapy with cyclophosphamide and G-CSF, and high-dose chemotherapy with melphalan. Two groups of these patients were compared based on the practice of thromboprophylaxis. Patients in the first group (Control, n = 140) were either not treated or treated with a short duration of anticoagulation therapy while the patients in the second group (Prophylactic, n = 118) underwent standard prophylaxis with LMWH throughout the entire period of induction chemotherapy. A total of 102 patients were selected for a close monitoring of the prophylactic effect of different LMWH doses and to be compared to patients without treatment. Results: Standard prophylaxis with LMWH significantly (p < 0.007) lowered a risk of VTE when compared to patients without such prophylaxis (3.4% versus 12.9%, respectively). Furthermore, analysis of the subgroup of 102 patients revealed that higher LMWH doses (> 70 IU/ kg per day) achieved full prophylaxis in 28 patients while lower doses were less effective leading to DVT in 3 (7.7%) out of 39 patients. In contrast, VTE was diagnosed in 5 (14.3%) out of 35 patients without any LMWH prophylaxis. Conclusion: Prophylaxis with LMWH leads to a significant reduction of the risk of thromboembolic complications during the induction chemotherapy in patients suffering from MM. The prophylactic effect of LMWH is dose-dependent.
- Klíčová slova
- prevence, tromboembolická nemoc,
- MeSH
- heparin nízkomolekulární terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom farmakoterapie komplikace MeSH
- protinádorové látky škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- rizikové faktory MeSH
- žilní trombóza etiologie prevence a kontrola MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Východiska: Náplní studie bylo posouzení přínosu celotělové formy magnetické rezonance (WB- MRI) v diagnostice monoklonální gamapatie nejistého významu (MGUS) v odlišení od iniciální, asymptomatické formy mnohočetného myelomu (MM) a ověření praktického přínosu stážovacího systému Durie- Salmon PLUS (D-S Plus) u MM. Materiál a metody: Analyzovaný 86členný soubor sestával z 28 jedinců s MGUS a z 54 nemocných s nepředléčenou formou MM vyšetřených při rozpoznání nemoci a ze 4 pacientů se solitární formou plazmocytomu (SP). WB- MRI vyšetření bylo prováděno na přístroji Magnetom Avanto 1,5 T s pomocí virtuální celotělové maticové cívky s postupnou akvizicí v 7 etážích a ve 2 sekvencích - T2 STIR a T1. Na základě počtu ložisek a stupně difuzních změn bylo určeno stadium pokročilosti nemoci podle klasifikace D-S Plus a srovnáno s výsledky standardních stážovacích systémů dle Durieho-Salmona (D-S) a International Staging System (ISS). Statistické šetření bylo provedeno s pomocí koeficientu Cohenovo k a McNemarova- Bowkerova testu rozdílnosti s hranicí významnosti p < 0,05. Výsledky: Ze souboru 28 jedinců s MGUS byla u 17 (61 %) splněna IMWG (International Myeloma Working Group) a/ nebo WB- MRI kritéria přechodu v MM, přičemž u 4/ 17 (23 %) jedinců bylo zaznamenáno při použití stratifikačního systému D-S Plus vyšší stadium nežli podle D-S. Devět ze 14 (64 %) jedinců s MGUS v transformaci v MM s negativitou radiografického vyšetření skeletu mělo pozitivní obraz při použití WB- MRI. Charakter zjištěných WB- MRI změn vedl u 9/ 17 (53 %) nemocných s takto diagnostikovaným MM k zahájení indukční chemoterapie. Stratifikace dle D-S Plus rozčlenila 54 doposud neléčených nemocných s MM do stadia 1 (17 %), stadia 2 (33 %) a stadia 3 (50 %), přičemž u 22 % došlo při srovnání se systémem D-S při použití D-S Plus k posunu do vyššího stadia nemoci, u 9 % ale naopak k zařazení do stadia nižšího. Při srovnání výsledků ISS vs D-S Plus bylo zjištěno, že posléze jmenovaný systém, založený na WB- MRI, vedl u 41 % nemocných k zařazení do vyššího stadia a pouze u 9 % pacientů do nižšího stadia. U 13 % nemocných s MM bylo s pomocí WB- MRI rozpoznáno extramedulární, především paraspinální šíření myelomového procesu. Ze 4 nemocných s diagnózou SP byla u 1 nemocného rozpoznána s pomocí WB- MRI multifokální forma plazmocytomu. Závěr: WB- MRI je vysoce přínosná zobrazovací metoda s podstatně vyšší citlivostí, nežli poskytuje konvenční radiografie skeletu, umožňující citlivé zhodnocení tíže a rozsahu myelomové kostní nemoci. Významně zpřesňuje diagnostické možnosti v odlišení stabilní formy MGUS od fáze její maligní transformace v MM. Stratifikační režim dle D-S Plus se prakticky osvědčil a má slibný potenciál k začlenění do standardního algoritmu diagnostických a stratifikačních metod používaných u MGUS a MM.
Background: The aim of the study was to assess the contribution of the whole body MRI (WB-?MRI) in the diagnostics of monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS) and initial, asymptomatic form of multiple myeloma (MM), as well as the evaluation of practical usefulness of the Durie-?Salmon Plus staging system (D-S Plus). Materials and methods: The analyzed 86-?patient cohort consisted of 28 patients with MGUS and 54 patients with newly diagnosed multiple myeloma and 4 patients with solitary plasmocytoma (SP). WB-?MRI was evaluated using Magnetom Avanto 1.5 T with the use of virtual whole body coil with sequential acquisition on 7 levels and 2 sequentions –? T2 STIR and T1. Based on the number of lesions and the degree of diffuse involvement we assessed the D-S Plus stage, and compared it to the results of standard staging systems according to Durie Salmon (D-S) and International Staging System (ISS). Statistical estimation was done using the Cohen ? test and McNemara-Bowker test at p < 0.05. Results: In the group of 28 individuals with MGUS, there were 17 (61%) patients fulfilling the IMWG criteria and/?or WB-?MRI criteria of incipient MM. In 4/?17 (23%) patients we described a more advanced stage when comparing D-S Plus to D-S. Nine out of fourteen (64%) patients with MGUS transforming into MM with negative radiological assessment had positive findings on WB-?MRI. The character of WB-?MRI findings lead in 9/?17 (53%) of the patients to the initiation of induction treatment. Stratification according to D-S Plus divided the 54 newly diagnosed patients with MM into stage 1 (16.7%), stage 2 (33.3%) and stage 3 (50%). In 22?% there was a shift into a higher stage using DS-?Plus in comparison with D-S, in 9% of the patients the shift lead to downstaging. When comparing the results of ISS vs D-S Plus we found that the system based on WB-?MRI showed in 41% of the patients higher stage and only in 9% of the patients lower stage. In 13% of MM patients we described extramedulary masses of the tumor, especially in paraspinal region. In 1 of the 4 SP patients the WB-?MRI changed the diagnosis into multifocal plasmocytoma. Conclusion: WB-?MRI is a very contributive imaging method with substantially higher resolution than conventional radiography. It is able to evaluate the grade and the extent of myeloma bone disease. It improves the diagnostic approach in the differentiation of stable MGUS from the phase of malignant transformation into MM. The D-S Plus system proved to be contributive and is competent to become a routine part of diagnostic and stratification algorithms in MGUS and MM.
- Klíčová slova
- celotělové MRI, stážovací systém dle Durieho-Salmona, International Staging System,
- MeSH
- celotělové zobrazování MeSH
- hypergamaglobulinemie diagnóza klasifikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- mnohočetný myelom diagnóza klasifikace MeSH
- monoklonální gamapatie nejasného významu diagnóza klasifikace MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Východisko. Cílem studie bylo vyhodnocení sérových hladin vybraných 12 biologických ukazatelů u monoklonální gamapatie nejistého významu (MGNV) a iniciální, asymptomatické fáze mnohočetného myelomu (MM), a to především z pohledu potenciální možnosti odlišení těchto stavů v podmínkách klinické praxe. Metody a výsledky. Analyzovaná sestava 268 jedinců sestávala ze souboru 89 jedinců s MGNV a 179 nemocných s MM vyšetřených při diagnóze před nasazením terapie. K vyšetření sérových hladin byla použita radioenzymatická metoda (thymidinkináza), metoda enzymoimunoeseje (ß2-M, IL-6R, ICAM-1, VCAM-1, ICTP, PINP a OPG) a technika kvantitativní sendvičové enzymatické imunoeseje (HGF, VEGF, syndecan-1/ CD138 a Fas). Statistické šetření bylo prováděno s pomocí Pearsonova ?2-testu a testu dle Manna-Whitneye (p <0,05). Statisticky vysoce významné rozdíly v sérové hladině analyzovaných ukazatelů u MGNV vs. MM byly zjištěny v případě ß2-M, TK, ICTP, OPG, HGF a syndekanu-1 (p < 0,0001), méně významně v případě VCAM-1, PINP a VEGF (p = 0,003; 0,001 a 0,04) s chyběním rozdílnosti v případě Fas. S výjimkou thymidinkinázy (p = 0,014) a syndecanu-1 (p = 0,001) však nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl naměřených hodnot u jedinců s MGNV oproti nemocným s iniciální, asymptomatickou fází MM (stadium 1), praktickému využití těchto ukazatelů ale brání významné překrývání hodnot. Za neočekávaný nález nutno označit plynulou tendenci k poklesu sérových hodnot VEGF se stupněm pokročilosti MM (stadia 1–3 dle Durieho-Salmona). Závěry. Z předložené analýzy vyplývá, že přes přítomnost statisticky významné rozdílnosti sérových hladin 9 z 12 vyhodnocených biologických působků v souborech MGNV a MM, nepřináší žádný z těchto ukazatelů použitelný diskriminační potenciál pro rozlišení MGNV od iniciální, asymptomatické fáze MM v podmínkách klinické praxe.
Background. The aim of the study was the evaluation of serum levels of 12 selected biomarkers in monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS) and in initial, asyptomatic phase of multiple myeloma, especially from the view of potential differentiation of these conditions in clinical practice. Methods and results. Analyzed group of 268 individuals consisted of 89 individuals with MGUS and 179 patients with MM examined in time of diagnosis before treatment initiation. For evaluation of serum levels were used following methods: radioenzymatic method (thymidinekinase), enzymatic immunoassay (ß2-M, IL-6R, ICAM-1, VCAM-1, ICTP, PINP and OPG) and quantitative sandwich enzymatic immunoassay (HGF, VEGF, syndecan-1/CD138 and Fas). Pearson's ?2-test and test according to Mann-Whitney were used for statistical evaluation (p < 0.05). Wide statistic differences in serum levels of analyzed markers in MGUS vs. MM were detected in case of ß2-M, TK, ICTP, OPG, HGF and syndecan-1 (p < 0.0001), lower differences in case of VCAM-1, PINP and VEGF (p = 0.003, 0.001 and 0.04), and without difference in case of Fas. Except for thymidinekinase (p = 0.014) and syndecan-1 (p = 0.001) was not detected statistically important contrast of measured values in MGUS individuals and in patients with initial, asymptomatic phase of MM (stage 1), but these markers cannot be used in clinical practice due to significant overlap of serum values. Continuous downgrade of serum values of VEGF due to degree of MM progression (stages 1–3 according to Durie-Salmon) was unexpected. Results: Although the significant differences in 9 of 12 evaluated serum levels of selected biomarkers in groups of MGUS and MM were seen, the results revealed that these markers are unprofitable to bring discriminatory potential capable of being used to distinguish between MGUS and initial, asymptomatic phase of MM.
- MeSH
- biologické markery MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom diagnóza krev MeSH
- paraproteinemie diagnóza krev MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Zavedení léčby monoklonálními protilátkami (MoAb) přineslo naději na zlepšení prognózy nemocných s folikulárním lymfomem (FL). Rituximab (anti-CD20 chimérická monoklonální protilátka, MabThera®) byl první vysoce efektivní a netoxickou cílenou léčbou pomocí MoAb u FL. Další zvýšení účinku MoAb bylo dosaženo jejich spojením s radioizotopem. 90Y-ibritumomab tiuxetan (Zevalin®) je prvním představitelem nového léčebného směru - radioimunoterapie (RIT), který byl registrován pro standardní klinické použití u relabujících a refrakterních nemocných s FL. Řada klinických studií prokázala jeho účinnost a bezpečnost i u nemocných v pokročilém stadiu choroby. Podle nejnovějších dat se jeví jako optimální použít RIT jako konsolidační léčbu poté, co vhodnou předchozí terapií redukujeme nádorovou masu. V našem sdělení popisujeme případy 3 nemocných s relabovaným FL, kteří byli léčeni monoterapií – 4 dávkami rituximabu (375 mg/m2) a dexametazonu (20 mg/m2) v týdenním intervalu. Důvodem indikace monoterapie rituximabem byl vyšší věk nemocných, jejich předléčenost, přidružené choroby nebo obavy pacienta z následků chemoterapie. Všichni nemocní dosáhli po rituximabu léčebnou odpověď, kterou ale nebylo možno hodnotit jako kompletní remisi – – u všech byla prokázána zbytková choroba. Proto byl jako konsolidační léčba indikován 90Y-ibritumomab tiuxetan (Zevalin®) v dávce 14,8 MBq/kg u dvou pacientů a 11,1 MBq/kg u jednoho nemocného s nižším výchozím počtem trombocytů (125x109/l). Nadiru hematologických parametrů bylo dosaženo za 4–6 týdnů od podání RIT. Neutropenie stupně 3 byla zaznamenána u jednoho, trombocytopenie stupně 4, respektive stupně 3 u dvou pacientů. U dvou pacientů byly léčba 90Y-ibritumomab tiuxetanem provázena infekčními komplikacemi (akutní bronchitida a enteritida). V odstupu 2–3 měsíců od RIT bylo u všech nemocných provedeno kombinované vyšetření pozitronovou emisní tomografií a počítačovou tomografií (PET/CT), které neprokázalo akumulaci 18F-fluoro-deoxy-glukózy (18F-FDG) v žádné z dříve postižených lymfatických uzlin. Na CT snímcích byly u 2 nemocných zjištěny uzliny o maximální velikosti 2x1 cm. Léčebná odpověď u nich byla hodnocena jako nepotvrzená kompletní remise (CRu) choroby. U třetí nemocné byl stav hodnocen jako kompletní remise (CR). 11, 9 a 7 měsíců po podání RIT jsou všichni nemocní v remisi choroby a bez výskytu pozdních komplikací léčby.
The introduction of monoclonal antibody therapy has provided hope for the patients with follicular lymphoma (FL) that their prognosis may be improved. Rituximab (anti-CD20 chimeric monoclonal antibody, MabThera®) has proven to be highly effective and non-toxic targeted treatment of FL. The response rate and therapeutic benefit of monoclonal antibodies seems to be enhanced by the use of radioisotope-labelled antibody therapy. 90Y-ibritumomab tiuxetan (Zevalin®) was the first radioimmunotherapy (RIT) approved for the treatment in relapsed or refractory FL and many clinical trials demonstrated its efficacy and safety even in patients with advanced stage disease. According to new studies, RIT should be preferably used as consolidation treatment after tumor debulking. We report 3 patients with relapsed FL treated with four weekly doses of rituximab (375 mg/m2) and dexamethasone (20 mg/m2) with respect to their age, previous therapy, concomitant diseases or some concerns about chemotherapy complications. All patients responded to rituximab, but residual disease was demonstrated in each of them. Therefore, it was decided to treat them with 90Y-ibritumomab tiuxetan RIT in a dose of 14,8 MBq/kg in two patients and 11,1 MBq/kg in one patient (with platelet counts 125x109/l). Hematological nadirs were reached 4–6 weeks later, with one grade 3 neutropenia, one grade 4 and one grade 3 thrombocytopenia, respectively. Two patients had minor infection complications (acute bronchitis and enteritis). From 2 to 3 months after radioimmunotherapy, the 18F-fluoro-deoxy-glucose positron emission tomography (18F-FDG PET) analysis proved no accumulation of 18F-FDG in any lymph node (LN) and computed tomography (CT) scans documented LN with the maximum size of 2x1 cm in two patients (one CR, two CRu). Eleven, nine and seven months after RIT, the patients were subjectively well, clinically in durable disease remission without any late complications.
- Klíčová slova
- Zevalin, MabThera,
- MeSH
- dexamethason aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- financování organizované MeSH
- folikulární lymfom farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky klasifikace terapeutické užití MeSH
- pozitronová emisní tomografie využití MeSH
- progrese nemoci MeSH
- radioizotopy ytria terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
