• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

BACKGROUND: To determine the benefit of contrast-enhanced ultrasound (CEUS) in the assessment of breast lesions. METHODS: A standardized contrast-enhanced ultrasound was performed in 230 breast lesions classified as BI-RADS category 3 to 5. All lesions were subjected to qualitative and quantitative analysis. MVI (MicroVascular Imaging) technique was used to derive qualitative analysis parameters; blood perfusion of the lesions was assessed (perfusion homogeneity, type of vascularization, enhancement degree). Quantitative analysis was conducted to estimate perfusion changes in the lesions within drawn regions of interest (ROI); parameters TTP (time to peak), PI (peak intensity), WIS (wash in slope), AUC (area under curve) were obtained from time intensity (TI) curves. Acquired data were statistically analyzed to assess the ability of each parameter to differentiate between malignant and benign lesions. The combination of parameters was also evaluated for the possibility of increasing the overall diagnostic accuracy. Biological nature of the lesions was verified by a pathologist. Benign lesions without histopathological verification (BI-RADS 3) were followed up for at least 24 months. RESULTS: Out of 230 lesions, 146 (64%) were benign, 67 (29%) were malignant, 17 (7%) lesions were eliminated. Malignant tumors showed statistically significantly lower TTP parameters (sensitivity 77.6%, specificity 52.7%) and higher WIS values (sensitivity 74.6%, specificity 66.4%) than benign tumors. Enhancement degree also proved to be statistically well discriminating as 55.2% of malignant lesions had a rich vascularity (sensitivity 89.6% and specificity 48.6%). The combination of quantitative analysis parameters (TTP, WIS) with enhancement degree did not result in higher accuracy in distinguishing between malignant and benign breast lesions. CONCLUSIONS: We have demonstrated that contrast-enhanced breast ultrasound has the potential to distinguish between malignant and benign lesions. In particular, this method could help to differentiate lesions BI-RADS category 3 and 4 and thus reduce the number of core-cut biopsies performed in benign lesions. Qualitative analysis, despite its subjective element, appeared to be more beneficial. A combination of quantitative and qualitative analysis did not increase the predictive capability of CEUS.

• MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• dospělí MeSH
• kontrastní látky MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nádory prsu diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• prsy diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• stupeň nádoru MeSH
• ultrasonografie prsů metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• MeSH
• bronchogenní karcinom * diagnostické zobrazování   MeSH
• bronchoskopie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• diagnostické techniky dýchacího ústrojí normy   přístrojové vybavení   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• radioisotopová scintigrafie MeSH
• rentgendiagnostika hrudníku metody   přístrojové vybavení   MeSH
• stupeň nádoru MeSH
• tomografie emisní počítačová MeSH
• tomografie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Prospektivní studie. Zhodnocení přínosu CEUS u ložiskových lézí prsu. Metodika: Celkem jsme vyšetřili 108 pacientek a statisticky vyhodnotili 110 lézí (kategorie BI-RADS 3 - BI-RADS 5). Vyšetření jsme prováděli standardizovaným způsobem na přístroji Philips iU22 lineární sondou LI2-5 MHz v kontrastním režimu. Po intravenózní aplikaci 2,4 ml kontrastní látky SonoVue® (Bracco) jsme zaznamenávali smyčku minimální délky 60 sekund a výsledky kvantifikovali pomocí softwaru QLAB® verze 8.0. Hodnotili jsme změny perfuze ve sledované oblasti ROI (region of interest) z TI křivek, za sledované parametry jsme zvolili: TTP (time to peak), PI (peak intensity), WIS (wash in slope), AUC (area under curve). Statisticky jsem pomocí Mannova-Whitneyova testu a ROC analýzy vyhodnotili úspěšnost metody CEUS v detekci maligních a benigních lézí. Biologická povaha ložisek byla hodnocena podle výsledků patologa. Benigní leze bez histologické verifikace (BI-RADS 3) byly dále sledovány minimálně 12 měsíců. Výsledky: Z celkového počtu 110 lézí bylo 67 (60,9%) benigních a 43 (39,1%) maligních. U benigních ložisek jsme zaznamenali statisticky významně vyšší hodnoty TTP (p < 0,001) a statisticky významně nižší hodnoty WIS (p < 0,001) a Pí (p = 0,011) než u maligních nádorů. Pro parametr AUC nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v diferenciaci benigních a maligních ložiskových lézí. Na základě výsledků ROC analýzy jsme stanovili jako dobře diskriminující pouze parametr WIS (AUC = 73,5 %), jako nejlepší dělící bod jsme určili WIS=0,105dB/s, se specifkitou 79,1% a senzitivitou 69, 8%. Parametry TTP a Pí mají schopnost rozlišit maligní a benigní ložiska nižší (AUC = 60-70 %). Závěr: Prokázali jsme možnost diferencovat maligní a benigní leze pomocí metody CEUS.

Aim: To evaluate the contribution of contrast-enhanced ultrasound in the assessment of breast lesions. Methods: 108 consecutive female patients were examined and 110 breast lesions (category BI-RADS 3 to BI-RADS 5) statistically analysed. Standardised contrast-enhanced breast ultrasound was performed using a Philips iU22 and linear transducer L12-5 MHz. Following intravenous administration of 2.4 ml of contrast medium SonoVue® (Bracco) a digital loop of at least 60 seconds was recorded. Results were subsequently analysed using software QLAB® 8.0. The changes of perfusion in the region of interest (ROI) were evaluated using these parameters: TTP (time to peak), PI (peakintensity), WIS (wash in slope) and AUC (area under curve). All acquired data were statistically analysed using Mann Whitney test and ROC analysis to assess the ability of CEUS to differentiate benign from malignant lesions. All lesions were histopathologically verified except benign lesions (BI-RADS 3) which instead had been followed up for at least 12 months. Results: 67 benign and 43 malignant lesions were found. Benign lesions showed statistically significantly higher TTP (p < 0,001) and significantly lower WIS (p < 0,001) and PI (p = 0,011) than malignant lesions. However, the ROC analysis proved only the WIS parameter, with specificity 79.1% and sensitivity 69.8%, to be well discriminating (AUC = 73.5%). The TTP and PI showed lower specificity and sensitivity than the WIS parameter with AUC of 60-70%. Conclusion: CEUS has the potential to differentiate benign from malignant.

• Klíčová slova
• kvantitativní analýza, hodnocení metody CEUS, TI křivka, benigní léze prsu, maligní léze prsu,
• MeSH
• diferenciální diagnóza * MeSH
• dospělí MeSH
• histologické techniky metody   využití   MeSH
• kontrastní látky * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mamografie MeSH
• nádory prsu * MeSH
• prospektivní studie * MeSH
• ROC křivka MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• specificita protilátek MeSH
• statistika jako téma MeSH
• ultrasonografie prsů * metody   statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Incidence karcinomu mléčné žlázy neustále narůstá ve všech věkových skupinách a představuje vážný sociálně-ekonomicko-politický problém. Primární prevence karcinomu mléčné žlázy není možná. Mamografie je schopná detekovat karcinom v preklinickém stadiu, a tím vede k výraznému snížení mortality. Předkládáme soubor výsledků 91 519 mamografických vyšetření z let 2002–2013. V této skupině bylo prokázáno 1 338 karcinomů. Stadium TIS (carcinoma in situ) bylo zaznamenáno u 164 žen (12,3 %), stadium T1a u 63 žen (4,7 %), stadium T1b u 121 žen (9 %), T1c u 357 žen (26,7 %). Časné stadium bylo celkově prokázáno u 706 žen (52,7 %). Ve screeningové skupině bylo časné stadium karcinomu mléčné žlázy průkazné v 55,2 %. Poděkování za spolupráci patří především gynekologům a praktickým lékařům.

Incidence of breast cancer is continuously on the increase in all age groups of women and represents serious socially – economy – political problem. Primary prevention of breast cancer is not possible. Mammography is able to detect breast cancer in the preclinical stage and thus leads to decrease of the mortality. We represent a cohort of 91 519 of the results of mammographic examinations from the year 2002 to 2013. In this cohort 1 338 of the breast cancer was detected. Stage of the breast cancer TIS (carcinoma in situ) was recorded in 164 women (12,3%), stage T1a in 63 women (4,7%), and stage T1b in 121 women (9%) and the stage T1c in 706 women (26,7%). Early stage of the breast cancer was proved in 706 women (52,7%) in total. In the cohort of the screening mammography the early stage of the breast cancer was recorded in 55,2%. Acknowledgement belongs to gynecologists and practicing physicians.

• MeSH
• dospělí MeSH
• histologie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mamografie * metody   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nádory prsu * diagnóza   MeSH
• nemocnice fakultní MeSH
• plošný screening MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• staging nádorů MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Východisko: Mnohočetná angiomatóza je raritní onemocnění s postižením více orgánů a tkání angiomatózními útvary s rizikem smrtelného krvácení. Popis případu: V popisovaném případu byly postiženy kosti, pleurální i peritoneální dutina a trávicí trubice. Pacient dlouhodobě dostává zoledronát, již po druhé dávce zoledronátu vymizely bolesti kostní. Účinnost antiangiogenních léků jsme hodnotili dle CT a MR zobrazení. Protože angiomatózní proliferace je spojena s chronickou diseminovanou intravaskulární koagulací (DIC) a anemizací, hodnotíme léčebnou odpověď také dle krevního obrazu a dle koncentrace fibrinogenu, D-dimerů a průkazu solubilních fibrinových monomerů. Výsledky: Před léčbou byly hodnoty D-dimerů vyšší než 20 μg/ml, 
fibrinogen 1,4 g/l a byly přítomny solubilní fibrinové monomery. Při léčbě interferonem α 6 milionů j. 3krát týdně s redukcí dávky po 10 měsících se zvýšil medián koncentrace fibrinogenu na 1,5 (1,2–2,0) g/l, poklesl medián hodnoty D-dimerů na 17,2 (13,4–20,0) μg/ml, stále byly přítomny fibrinové monomery. Při terapii thalidomidem (100 mg/den) poklesl medián D-dimerů na 6,07 (4,71–10,21) μg/ml a zvýšil se medián hodnoty fibrinogenu na 1,9 g/l, solubilní fibrinové monomery nebyly průkazné. Dle CT zobrazení se výrazně zmenšily angiomatózní masy. Progredující neuropatie byla důvodem pro snížení dávky thalidomidu na 50 mg/den, při níž se ale zvýšily D-dimery. Při podávání lenalidomidu 10 mg/den se zvýšil medián koncentrace D-dimerů na 10,8 (10,8–17,35) a poklesla hodnota hemoglobinu na medián 124 (135–117) g/l. Opět byl pozitivní průkaz solubilních fibrinových monomerů. Proto jsme zkombinovali nízkou dávku lenalidomidu 10 mg/den s thalidomidem 100 mg a posléze 50 mg denně. Při léčbě lenalidomidem 10 mg a thalidomidem 50 mg byl medián hodnoty D-dimerů 9,32 a onemocnění bylo po 9 měsíců stabilní. Závěr: Thalidomid 100 mg/den stabilizoval mnohočetnou angiomatózu lépe než interferon alfa. Thalidomid 50 mg/den již neudržel stabilitu nemoci. Lenalidomid v dávce 10 mg byl excelentně tolerován, ale tato dávka nedostačovala pro udržení stabilně nízkých hodnot D-dimerů a normální koncentrace hemoglobinu. Kombinace 10 mg lenalidomidu a 50 mg thalidomidu denně stabilizovala nemoc na dlouhých 9 měsíců.

Background: Multiple angiomatosis is a rare disease with angiomatous formations in multiple organs and tissues and associated with a risk of fatal bleeding. Case description: In this patient, the bones, pleural and peritoneal cavities and digestive tract were involved. The patient had long-term been administered zoledronate that provided relief from bone pain as early as after the second dose. The effect of antiangiogenics was evaluated on CT and MRI. Since angiomatous proliferation is associated with chronic disseminated intravascular coagulation (DIC) and anaemisation, blood count and fibrinogen as well as D-dimer and soluble fibrin monomer concentrations are also used to assess treatment response. Results: Before treatment, D-dimer levels were in excess of 20 μg/mL, fibrinogen 1.4 g/L and soluble fibrin monomers were at measurable levels. During treatment with interferon α at a dose of 6 million units 3 times a week with the dose reduction after 10 month, the median fibrinogen concentration increased to 1.5 (1.2–2.0) g/L, the median D-dimer levels declined to 17.2 (13.4–20.0) μg/mL and fibrin monomers were still detectable. Thalidomide therapy (100 mg/day) provided reduction in the median D-dimer levels to 6.07 (4.71–10.21) μg/ml and increase in median fibrinogen concentration to 1.9 g/L; soluble fibrin monomers were unidentifiable. CT imaging suggested significant reduction of angiomatous mass. Progressing neuropathy required dose reduction of thalidomide to 50 mg/day, leading to D-dimer increase. Lenalidomide 10 mg/day provided an increase in median D-dimer concentration to 10.8 (10.8–17.35) and decline in the level of haemoglobin to a median of 124 (135–117) g/L. Soluble fibrin monomers became detectable again. Therefore, a low dose of lenalidomide 10 mg/day was combined with thalidomide 100 mg and, subsequently, 50 mg/day. Treatment with lenalidomide 10 mg and thalidomide 50 mg provided median D-dimer levels of 9.32 and the disease has remained stable for 9 months. Conclusion: Thalidomide 100 mg/day stabilized multiple angiomatosis better than interferon alfa. Thalidomide 50 mg/day was insufficient to maintain disease stability. Lenalidomide at a dose of 10 mg was tolerated really well but this dose was insufficient to maintain low D-dimer levels and normal haemoglobin concentrations. The combination of lenalidomide 10 mg and thalidomide 50 mg daily stabilized the disease for 9 months.

• Klíčová slova
• hemangiomatosis, angiomatosis, D-dimery, chronická diseminovaná intravaskulární koagulace, PET-CT zobrazení,
• MeSH
• angiomatóza diagnóza   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• antitumorózní látky MeSH
• bisfosfonáty terapeutické užití   MeSH
• břišní dutina patologie   MeSH
• chronická nemoc MeSH
• diseminovaná intravaskulární koagulace diagnóza   MeSH
• farmakologické účinky MeSH
• fibrin-fibrinogen - produkty degradace diagnostické užití   MeSH
• financování organizované MeSH
• hemangiom diagnóza   MeSH
• hemokoagulace MeSH
• interferon alfa škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• klinický obraz nemoci MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• krevní obraz MeSH
• lenalidomid MeSH
• lidé středního věku MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• pozitronová emisní tomografie MeSH
• příznaky a symptomy MeSH
• retroperitoneální prostor patologie   MeSH
• tenké střevo patologie   MeSH
• thalidomid analogy a deriváty   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• vyšetření krevní srážlivosti MeSH
• výsledek terapie MeSH
• žaludek patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Východiska: Mnohočetná angiomatóza je raritní onemocnění s postižením více orgánů a tkání angiomatózními útvary s rizikem smrtelného krvácení. Popis případu: V popisovaném případě byly postiženy kosti, pleurální i peritoneální dutina a trávicí trubice. Pacient dlouhodobě dostává zoledronát, již po druhé dávce zoledronátu vymizely bolesti kostní. Účinnost antiangiogenních léků jsme hodnotili dle CT a MRI zobrazení. Protože angiomatózní proliferace je spojena s chronickou diseminovanou intravaskulární koagulací (DIC) a anemizací, hodnotíme léčebnou odpověď také dle krevního obrazu a dle koncentrace fibrinogenu, D-dimerů a průkazu solubilních fibrinových monomerů. Výsledky: Před léčbou byly hodnoty D-dimerů vyšší než 20 μg/ml, fibrinogen 1,4 g/l a byly přítomné solubilní fibrinové monomery. Při léčbě interferonem alfa 6 mil. j. 3× týdně s redukcí dávky po 10 měsících se zvýšil medián koncentrace fibrinogenu na 1,5 (1,2–2,0) g/l, poklesl medián hodnoty D-dimerů na 17,2 (13,4–20,0) μg/ml, stále byly přítomné fibrinové monomery. Při terapii thalidomidem (100 mg/den) poklesl medián D-dimerů na 6,07 (4,71–10,21) μg/ml a zvýšil se medián hodnoty fibrinogenu na 1,9 g/l, solubilní fibrinové monomery nebyly průkazné. Dle CT zobrazení se výrazně zmenšily angiomatózní masy. Progredující neuropatie byla důvodem pro snížení dávky thalidomidu na 50 mg/den, při níž se ale zvýšily D-dimery. Při podávání lenalidomidu 10 mg/den se zvýšil medián koncentrace D-dimerů na 10,8 (8,8–17,35) μg/ml a poklesla hodnota hemoglobinu na medián 124 (117–135) g/l. Opět byl pozitivní průkaz solubilních fibrinových monomerů. Při léčbě kombinací thalidomidu (50 mg denně) a lenalidomidu (10 mg 1.–21. den ve 28denních cyklech) byl pacient stabilní po dobu 9 měsíců. Medián koncentrace hemoglobinu se zvýšil na 131 (84–141) g/l a snížil se medián hodnoty D-dimerů na 9,3 (8,0–17) μg/ml. Závěr: Thalidomid 100 mg/den stabilizoval mnohočetnou angiomatózu lépe než interferon alfa. Thalidomid 50 mg/den již neudržel stabilitu nemoci. Lenalidomid v dávce 10 mg byl excelentně tolerován, ale tato dávka nedostačovala pro udržení stabilně nízkých hodnot D-dimerů a normální koncentrace hemoglobinu. Kombinace lenalidomidu v dávce 10 mg a thalidomidu v dávce 50 mg stabilizovala stav po dobu 9 měsíců. Při použití thalidomidu a lenalidomidu se sčítá antiangiogenní účinek. Díky odlišnosti nežádoucích účinků obou léků je tolerance této kombinace dobrá.

Backgrounds: Multiple angiomatosis is a rare disease causing angiomatous lesions in multiple organs and tissues with a risk of life-threatening haemorrhage. Observation: A young man was diagnosed with multiple angiomatosis at the age of 28 after two years of back and abdominal pain. Laparotomy revealed multiple spongy lesions mostly within the retroperitoneal space. Also, an involvement of the gut wall, bones and mediastinum was evident. After 6 years of treatment, the disease has been stabilized. Bone pain ceased with a significant contribution of zoledronate. Using CT and MR imaging, the effectiveness of antiangiogenic drugs was evaluated. Furthermore, treatment response was evaluated using laboratory values for coagulation and blood count, as angiomatous proliferation is known to be associated with disseminated intravascular coagulation and anaemia. Results: Baseline laboratory examination revealed elevated D-dimer (more than 20 μg/mL), low fibrinogen (1.4 g/L), and the presence of fibrin monomers. After treatment with 6 mil. IU of interferon-alpha thrice weekly, there was only partial improvement in D-dimer (17.2 μg/mL) and fibrinogen (1.5 g/L) concentrations but fibrin monomers remained positive. After thalidomide (100 mg daily), D-dimer decreased to 6.1 μg/mL and fibrinogen levels increased to 1.9 g/L with the disappearance of fibrin monomers. CT scanning showed significant regression of angiomatous lesions. Progressive neuropathy was the reason to lower the dose of thalidomide by half and this caused D-dimer to rise again. Switching to lenalidomide 10 mg daily led to an increase in D-dimer to 10.8 μg/mL and decrease in haemoglobin concentration to 124 g/L. Fibrin monomers became positive again. Combined therapy with thalidomide (50 mg/day) and lenalidomide (10 mg days 1–21 in 28-day cycles) has led to stabilisation of the disease. Median concentration of haemoglobin increased to 131 (84–141) g/l. The median of D-dimer decreased to 9.3 (8.0–17) μg/mL. Conclusion: Thalidomide in the dose of 100 mg daily led to better stabilisation of the disease than interferon-alpha. However, lowering the dose because of adverse effects failed to be effective sufficiently. Lenalidomide 10 mg daily was well-tolerated but insufficient to improve D-dimer and haemoglobin concentrations. Therefore, for further treatment we have decided to use the combination of lenalidomide and thalidomide in doses of 10 mg and 50 mg, respectively because both drugs have desirable antiangiogenic activities with different adverse effect profiles. On this therapy, the patient’s disease has been stable for 9 months.

• Klíčová slova
• zoledronát, halidomid,
• MeSH
• angiomatóza diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• biologické markery MeSH
• bisfosfonáty aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• břišní dutina patologie   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   využití   MeSH
• diseminovaná intravaskulární koagulace diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• dospělí MeSH
• financování organizované MeSH
• hrudní dutina patologie   MeSH
• interferon alfa aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• kostra MeSH
• lenalidomid MeSH
• lidé MeSH
• thalidomid analogy a deriváty   aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH