BACKGROUND: Effective end-of-life care requires transitioning pharmacotherapy from chronic disease management to symptom relief. Patients in pre-terminal and terminal palliative care may be at risk of receiving potentially inappropriate drugs regarding indication, dosage, route of administration, and polypharmacy, which can increase the risk of deteriorating quality of life. However, data on this process in Home Hospice Care (HHC) is limited. This pilot retrospective study evaluated the pharmacotherapy of 50 patients during their final days under HHC, focusing on changes in treatment and preferred administration routes to optimize symptomatic care. METHODS: Anonymised medical records data were analysed retrospectively to assess the shift from chronic disease pharmacotherapy to symptom and quality-of-life-focused treatment. Statistical methods were applied to identify trends in drug utilisation and administration routes. RESULTS: The study group qualified the most common drugs associated with potential drug-related problems: antidepressants (26%), sedatives/hypnotics (32%), gastroprotection (34%), antihypertensives (46%), coanalgesics (50%), and analgesics (84%). On the final day, the mean was 2.64 systemic medication (standard deviation 1.27), with a minimum number of drugs and a maximum of 6. The most common symptom addressed was pain, which occurred in 28 patients in the group (56%). Therefore, terminal analgosedation was mapped in more detail when, at the end of life, 26 patients (52%) were terminally transferred to continuous medication administered subcutaneously. Continuous subcutaneous linear driver for analgosedation containing two components was used in 12 patients (46.2%) or three components in 14 patients (53.8%). CONCLUSIONS: This retrospective study highlights the importance of targeted pharmacotherapy adjustments in terminal care, including multidisciplinary HHC teams. Pharmacotherapy is simplified and targeted to prevalent symptoms, using the widely used subcutaneous drug administration.
- MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- paliativní péče * MeSH
- péče o umírající * metody MeSH
- péče v hospici * metody MeSH
- pilotní projekty MeSH
- polypharmacy MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- služby domácí péče * MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Interleukin-5 (IL-5) je glykoprotein z rodiny hematopoetických cytokinů, který interaguje s terčovými buňkami prostřednictvím svého heterodimerního receptoru – IL-5R. Byl objeven v 80. letech 20. století a následně pojmenován a zařazen do systému interleukinů v roce 1987. S objevem jeho klíčových úloh – stimulace proliferace, přežívání a aktivace eozinofilů byl velmi záhy navržen koncept blokujících protilátek a jejich potenciálního využití u chorob spojených s eozinofily, zejména bronchiálního astmatu. Tato léčiva byla poprvé klinicky testována již v roce 2000. Od roku 2015 byly postupně registrovány 3 terapeutické monoklonální protilátky, nejprve pro léčbu těžkého eozinofilního astmatu (u některých později i pro další choroby spojené s aktivitou eozinofilů). Neutuchající zájem o biologické vlastnosti IL-5 vedl k objevům řady dalších, dříve neznámých funkcí, které se stávají klinicky vysoce aktuálními. Krom inhibice eozinofilního zánětu totiž může blokáda signalizace IL-5 pravděpodobně ovlivnit i chronické přestavbové změny v postižených tkáních a potenciálně snad i modifikovat průběh choroby jako takové. Znovu se tak otevřely otázky o reálných schopnostech této vysoce specifické terapie uvést onemocnění do kompletní (klinické i laboratorní) remise či dokonce stavu vyléčení. Na většinu z nich však zatím neznáme odpověď. V následujícím přehledu budou nicméně shrnuty některé známé i nově se objevující informace o širokých účincích IL-5 na řadu procesů v organismu se zvláštním zaměřením na ty, které překračují konvenčně vnímaný zánět v dýchacích cestách.
Biologická léčba je nadějí pro těžké astmatiky a jsou očekávána další biologika ve fázích klinických zkoušek cílená na typy respiračního zánětu. Výběr biologik u pacientů s těžkým astmatem vychází z diagnostického posouzení, zda se jedná o T2-high (tj. eozinofilní, alergický či nealergický) anebo T2-low (t. j. noneozinofilní) zánětlivý endotyp/fenotyp astmatu. V klinické praxi máme dostupné tři molekuly s antieozinofilním přístupem do dráhy cytokinu 5 (mepolizumab, benralizumab, reslizumab), molekulu zaměřenou na receptor pro IL4/13 (dupilumab), molekulu s vazbou na imunoglobulin E (omalizumab). Poslední molekulou, která vstoupila do klinické praxe, je tezepelumab blokující cytokin ze skupiny epiteliálních alarminů - thymický stromální lymfopoetin. Inhibice alarminů ("upstream" cytokinů) je novým konceptem cytokinové blokace. Studovány jsou další molekuly určené k inhibici alarminových drah, z nichž jako slibný se jeví anti‐IL33 itepekimab. Blokace epiteliálních alarminů může být i perspektivou pro astmatiky s T2-low typem zánětu, kde účinné biologikum zatím chybí.
Biological therapy shows promise for patients with severe asthma, and more biological drugs in clinical trial phases targeted at types of airway inflammation are expected. The choice of biologicals in patients with severe asthma is based on a diagnostic assessment of whether the inflammatory asthma endotype/phenotype is T2-high (i.e., eosinophilic, allergic, or non-allergic) or T2-low (i.e., non-eosinophilic). In clinical practice, three molecules with an anti-eosinophilic access to the cytokine 5 pathway (mepolizumab, benralizumab, reslizumab), a molecule targeted at the IL4/13 receptor (dupilumab), and a molecule binding to immunoglobulin E (omalizumab) are available. The latest molecule to have been introduced in clinical practice is tezepelumab that blocks thymic stromal lymphopoietin, an epithelial alarmin cytokine. Inhibition of alarmins (upstream cytokines) is a novel concept of cytokine blockade. Other molecules intended to inhibit alarmin pathways are also being studied, among which anti‐IL33 itepekimab shows promise. Blockade of epithelial alarmins can be promising for asthma patients with the T2-low type inflammation where an effective biological drug is lacking.
- Klíčová slova
- tezepelumab, brodalumab, itepekimab,
- MeSH
- alarminy antagonisté a inhibitory MeSH
- biologická terapie metody MeSH
- bronchiální astma * farmakoterapie imunologie patofyziologie MeSH
- humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- interleukiny antagonisté a inhibitory MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- thymový stromální lymfopoietin antagonisté a inhibitory imunologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Existence buněk odpovídajících eozinofilům byla histopatologicky doložena již v první polovině 19. století. Samotný termín "eozinofily" byl však poprvé použit až Paulem Ehrlichem v roce 1878. Od jejich objevení byla jejich existence spojována s bronchiálním astmatem, patogenezí helmintóz a později alergiemi. Od počátku 21. století prošlo chápání podstaty této buněčné populace zásadním přehodnocením a v roce 2010 J. J. Lee navrhl koncept "LIAR" (Local Immunity And/or Remodeling/Repair), podtrhující rozsáhlé imunoregulační funkce eozinofilů v kontextu zdraví a nemoci. Brzy se dále ukázalo, že zralé eozinofily nejsou strukturně, funkčně ani imunologicky homogenní buněčnou populací. Tvoří naopak podtypy charakterizované odlišným vývojem, imunofenotypem, citlivostí na růstové faktory, lokalizací, rolí a osudem ve tkáních a především podílem na patogenezi onemocnění včetně astmatu. Pro hlavní podskupiny eozinofilů byly nedávno navrženy termíny rezidentní (rEos) a zánětlivé (iEos) eozinofily. Ukazuje se, že pochopení funkcí eozinofilních subpopulací a jejich identifikace ve tkáních je základní podmínkou správné diagnostiky, klasifikace a léčby chorob s eozinofily asociovaných. Lze tudíž předpokládat, že nové biomarkery odhalující hlubší biologickou povahu těchto buněk mohou významně rozšířit stávající paletu validovaných parametrů sledovaných u bronchiálního astmatu.
Cells corresponding to eosinophils were already histopathologically documented in the first half of the 19th century. However, the term "eosinophils" was first used by Paul Ehrlich in 1878. Since the discovery of eosinophils, their existence has been associated with bronchial asthma, allergies and the pathogenesis of helminthic disorders. Since the beginning of the 21st century, understanding this cell population's nature has undergone a fundamental reassessment. In 2010, J. J. Lee proposed the concept of "LIAR" (Local Immunity And/or Remodeling /Repair), underscoring the extensive immunoregulatory functions of eosinophils in the context of health and disease. It soon became apparent that mature eosinophils are not structurally, functionally, or immunologically homogeneous cell populations. On the contrary, they form subtypes characterized by distinct development, immunophenotype, sensitivity to growth factors, localization, role and fate in tissues and their contribution to the pathogenesis of various diseases, including asthma. Resident (rEos) and inflammatory (iEos) eosinophils have recently been proposed for the main eosinophil subsets. It turns out that understanding the functions of eosinophil subpopulations and their identification in tissues is an essential condition for the correct diagnosis, classification and treatment of diseases associated with eosinophils. It can therefore be assumed that new biomarkers revealing these cells' more profound biological nature can significantly expand the existing range of validated parameters monitored in bronchial asthma. Concurrently, they will contribute to more accurate diagnosis and more effective treatment of this disease.
Nekontrolované těžké astma je provázeno exacerbacemi navzdory maximální terapii. V posledních několika desetiletích byly vyvinuty nové biologické léky, jež zasahují přímo do patogeneze nemoci na molekulárně-buněčné úrovni, a tato léčba přinesla zásadní obrat v terapii těžkého astmatu. Tezepelumab je další biologikum určené pro endotyp T2-high, které má zároveň potenciál účinkovat i u endotypu T2-low. Na rozdíl od ostatních zatím dostupných biologik je schopen potlačit všechny tři biomarkery T2-high fenotypové cesty (eozinofily v periferní krvi, celkové IgE i FeNO), má vliv i na bronchiální hyperreaktivitu a remodelaci dýchacích cest a současně je schopen snižovat exacerbace. Z dosud provedených studií u velkého souboru pacientů vyplývá velmi dobrý bezpečnostní profil tohoto léku. Bude tedy slibnou novinkou léčby těžkého astmatu.
Uncontrolled severe asthma is accompanied by exacerbations despite maximal therapy. In the last few decades, new biological drugs have been developed. These drugs directly interfere with the pathogenesis of the disease at the molecular-cellular level, and this treatment has brought a major breakthrough in the treatment of severe asthma. Tezepelumab is another biologic intended for the T2-high endotype, but at the same time with the potential to act on the T2-low endotype. Unlike the other biologics available so far, it is able to suppress all three biomarkers of the T2-high phenotype pathway (peripheral blood eosinophils, total IgE and FeNO), and has an effec on bronchial hyperresponsiveness and airway remodeling, while also being able to reduce exacerbations. The studies conducted so far in a large patient population show a very good safety profile of this drug. It will therefore be a promising new treatment for severe asthma.
The existence of eosinophils was documented histopathologically in the first half of the 19th century. However, the term "eosinophils" was first used by Paul Ehrlich in 1878. Since their discovery and description, their existence has been associated with asthma, allergies, and antihelminthic immunity. Eosinophils may also be responsible for various possible tissue pathologies in many eosinophil-associated diseases. Since the beginning of the 21st century, the understanding of the nature of this cell population has undergone a fundamental reassessment, and in 2010, J. J. Lee proposed the concept of "LIAR" (Local Immunity And/or Remodeling/Repair), underlining the extensive immunoregulatory functions of eosinophils in the context of health and disease. It soon became apparent that mature eosinophils (in line with previous morphological studies) are not structurally, functionally, or immunologically homogeneous cell populations. On the contrary, these cells form subtypes characterized by their further development, immunophenotype, sensitivity to growth factors, localization, role and fate in tissues, and contribution to the pathogenesis of various diseases, including asthma. The eosinophil subsets were recently characterized as resident (rEos) and inflammatory (iEos) eosinophils. During the last 20 years, the biological therapy of eosinophil diseases, including asthma, has been significantly revolutionized. Treatment management has been improved through the enhancement of treatment effectiveness and a decrease in the adverse events associated with the formerly ultimately used systemic corticosteroids. However, as we observed from real-life data, the global treatment efficacy is still far from optimal. A fundamental condition, "sine qua non", for correct treatment management is a thorough evaluation of the inflammatory phenotype of the disease. We believe that a better understanding of eosinophils would lead to more precise diagnostics and classification of asthma subtypes, which could further improve treatment outcomes. The currently validated asthma biomarkers (eosinophil count, production of NO in exhaled breath, and IgE synthesis) are insufficient to unveil super-responders among all severe asthma patients and thus give only a blurred picture of the adepts for treatment. We propose an emerging approach consisting of a more precise characterization of pathogenic eosinophils in terms of the definition of their functional status or subset affiliation by flow cytometry. We believe that the effort to find new eosinophil-associated biomarkers and their rational use in treatment algorithms may ameliorate the response rate to biological therapy in patients with severe asthma.
- MeSH
- alergie * metabolismus MeSH
- biologické markery metabolismus MeSH
- bronchiální astma * farmakoterapie MeSH
- eozinofily metabolismus MeSH
- lidé MeSH
- počet leukocytů MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Přístup k astmatickému pacientovi je dnes projevem personalizované medicíny, kdy na podkladě typu astmatického zánětu a dalších komorbidit doprovázejících astma se rozhodujeme o léčebné cestě. Jednou z terapeutických modalit je pro alergického astmatika alergenová imunoterapie (dále AIT), která má "chorobu modifikující účinek" a potenciál zabránit další progresi alergických projevů. Jedná se o účinnou léčbu, která na rozdíl od farmakoterapie modifikuje průběh alergických respiračních onemocnění a navozuje vznik alergen‐specifické imunologické tolerance přetrvávající až několik let po jejím ukončení. Terapeutické alergeny s prokázanou kvalitou, účinností a bezpečností dle evropských regulačních autorit jsou nezastupitelnou součástí léčby respiračních alergií. Jedná se o terapii bezpečnou, která dosud jako jediná zůstává imunomodulační kauzální léčbou eozinofilního alergického astmatu.
Currently, the approach to a patient with asthma is in accordance with personalized medicine wherein the decision on the treatment pathway is based on the type of asthmatic inflammation and other comorbidities that accompany asthma. For an allergic asthma patient, allergen immunotherapy (AIT), which has a disease-modifying effect and the potential to prevent further progression of allergic symptoms, is one of the treatment modalities. It is an effective treatment that, unlike pharmacotherapy, modifies the course of allergic respiratory diseases and induces allergen specific immune tolerance that persists for up to several years after treatment cessation. Therapeutic allergens of high quality, efficacy, and safety according to European regulatory authorities are an integral part of the treatment of respiratory allergies. It is a safe treatment option which still remains the only causal immuno¬modulatory therapy for allergic eosinophilic asthma.
- Klíčová slova
- alergické eozinofilní astma,
- MeSH
- bronchiální astma * imunologie terapie MeSH
- desenzibilizace imunologická * metody MeSH
- lidé MeSH
- plicní eozinofilie imunologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
