Kazuistika poukazuje na možnost farmakologické terapie everolimem u pacientů s chirurgicky neřešitelným rozsáhlým postižením ledvin angiomyolipomy, které pacienty ohrožují závažným krvácením.

The case study highlights the possibility of pharmacological therapy with everolimus for patients with extensive kidney angiomyolipomatosis, which poses a serious risk of bleeding to the patients.

• MeSH
• angiomyolipom * farmakoterapie   komplikace   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• dospělí MeSH
• everolimus * škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• krvácení etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory ledvin * diagnóza   terapie   MeSH
• stomatitida etiologie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Renální karcinom (RCC) představuje přibližně 3 % všech zhoubných nádorů, v době diagnózy je 15 % nádorů v metastatickém stadiu. Po dlouhá léta bývala cytoredukční nefrektomie základem léčby. Pro pacienty s metastatickým onemocněním je cytoredukční nefrektomie (CN) převážně paliativním výkonem a je nezbytná systémová léčba. Adrenalektomie jako součást CN není považována za standardní součást výkonu s výjimkou evidentní invaze nádoru do nadledviny. Lymfadenektomie jako součást CN má pouze stagingový efekt. Výsledky analýz do doby cytokinů, porovnávajících CN plus imunoterapii založenou na interferonu vs. pouze imunoterapie interferonem, prokázaly lepší celkové přežití (overall survival – OS) u pacientů léčených CN. Možnosti léčby se však rychle rozšířily díky zavedení terapie cílené na molekulární mechanismy, které jsou základem karcinogeneze RCC. Z pohledu dnešní moderní onkologie je otázkou, u koho a kdy zařadit do léčby mRCC nefrektomii. Výsledky studií CARMENA a SURTIME prokázaly, že pacienti, kteří vyžadují systémovou léčbu, profitují z okamžité medikamentózní léčby. Samotná léčba sunitinibem není horší ve srovnání s okamžitou CN následovanou sunitinibem u pacientů se středním a nízkým rizikem MSKCC, kteří vyžadují systémovou léčbu. Předběžné výsledky studií ukazují, že kombinace IO + IO (IO – imunoterapie) nebo TKI + IO (TKI – inhibitory tyrosinové kinázy) mají lepší účinek na primární nádor a metastázy ve srovnání se samotným sunitinibem. Pacienti s ponechaným primárním nádorem léčení kombinovanou terapií na bázi IO mají lepší přežití bez známek progrese (PFS − progression-free survival) a OS v explorativních podskupinových analýzách ve srovnání s léčbou sunitinibem. U mRCC pacientů s klinickou odpovědí na kombinace založené na IO lze zvážit následnou CN. Cílem této práce je vymezit roli, současné postavení a načasování chirurgické léčby u metastatického onemocnění.

Renal cell carcinoma (RCC) accounts for approximately 3% of all malignant tumors, and 15% of tumors are metastatic at time of diagnosis. For many years, cytoreductive nephrectomy was the mainstay of treatment. For the patients with metastatic disease, cytoreductive nephrectomy (CN) is predominantly a palliative procedure and systemic therapy is essential. Adrenalectomy as a part of CN is not considered as a standard part of the procedure except for obvious tumor invasion into the adrenal gland. Lymfadenectomy as a part of CN has only staging effect. Results of cytokine study comparing CN plus interferon-based immunotherapy vs. interferon immunotherapy alone have shown improved overall survival (OS) in patients treated with CN. However, treatment options have rapidly expanded thanks to introduction of therapies targeting the molecular mechanisms underlying RCC carcinogenesis. From the point of view of today's modern oncology, the question is in whom and when to include nephrectomy in the treatment of mRCC. Results from the CARMENA and SURTIME studies have shown that patients who require systematic therapy benefit from immediate medical treatment. Sunitinib alone is non-inferior compared with immediate CN followed by sunitinib in patients with intermediate and low risk MSKCC who require systemic therapy. Exploratory results from the studies show that IO + IO (IO - immunotherapy) or TKI + IO (TKI - tyrosin kinase inhibitor) combination have better effect on primary tumor and metastasis in the comparison with sunitinib alone. Patients with retained primary tumor treated with IO-based combination therapy have better progression-free survival and OS in exploratory subgroup analyzes compared with sunitinib treatment. In mRCC patients with a clinical response to the combination based on IO subsequent CN can be considered. The aim of this study is to define the role, current status and timing of surgical treatment in metastatic disease.

• MeSH
• antitumorózní látky aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• cílená molekulární terapie metody   MeSH
• cytoredukční chirurgie metody   MeSH
• doba přežití bez progrese choroby MeSH
• imunoterapie metody   MeSH
• inhibitory tyrosinkinasy aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• karcinom z renálních buněk * patologie   terapie   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• kombinovaná farmakoterapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory ledvin patologie   terapie   MeSH
• nefrektomie metody   MeSH
• sunitinib aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Malé renální karcinomy (Small Renal Mass – SRM) jsou definovány jako incidentálně diagnostikované, ohraničené solidní nebo cystické tumory ledviny velikosti do 4 cm se známkami sycení na kontrastním CT vyšetření, odpovídající stadiu cT1aN0M0. Až u 60 % pacientů je nádor ledviny detekován incidentálně. Stoupá také záchyt SRM u starších a polymorbidních pacientů. Standardem léčby pro lokalizovaný nádor ledviny je chirurgická léčba. U starších pacientů nebo při závažných komorbiditách je možné SRM pouze aktivně sledovat (Active Surveillance – AS). Je známo, že chirurgická léčba u populace nad 75 let nevede k prodloužení doby celkového přežití. Metodu aktivního sledování lze nabídnout informovaným pacientům nad 75 let věku. AS nabízí možnost minimálně iniciálního monitoringu SRM, v případě progrese velikosti nádoru je možný přechod na aktivní léčbu. Riziko progrese SRM do metastatického onemocnění v kohortách pacientů nad 75 let věku je malé (1–2 %). Miniinvazivní metody termální ablace (TA) nádorů nabízí možnost řešení SRM s minimalizací rizika komplikací chirurgického výkonu a pouze minimálním zhoršení renálních funkcí. Metoda radiofrekvenční ablace (RFA) je efektivní pro řešení SRM do 3 cm velikosti. Výsledky dlouhodobého sledování po RFA udávají pětileté celkové přežití 73–79 %. Kryoablace je efektivní k ošetření SRM. Úspěšnost metod TA klesá s velikostí nádoru. Pro metody TA chybí dlouhodobé výsledky, není tak možné učinit závěry ohledně klinické účinnosti TA ve srovnání s radikální nefrektomií, případně resekcí ledviny. Vzhledem k těmto nejistotám lze metody TA doporučit pouze fragilním a/nebo komorbidním pacientům s malými nádory ledvin.

Small Renal Masses (SRM) are defined as incidentally diagnosed, circumscribed solid or cystic tumors of the kidney < 4 cm with signs of saturation on a contrast-enhanced CT scan, corresponding to stage cT1aN0M0. In up to 60% of patients, the kidney tumor is detected incidentally. The incidence of SRM in elderly and polymorbid patients is also increasing. The standard of care for a localized kidney tumor is surgical treatment. In elderly patients or patients with serious comorbidities, SRM can only be actively monitored (Active Surveillance - AS). It is known that surgical treatment in the population over 75 years of age does not lead to a prolongation of overall survival. The AS method can be offered to informed patients over 75 years of age. AS offers the possibility of at least initial monitoring of SRM, in the case of tumor size progression it is possible to switch to active treatment. The risk of progression of SRM to metastatic disease in cohorts of patients over 75 years of age is small (1-2%). Minimally invasive methods of thermal ablation (TA) of tumors offer the possibility of solving SRM with minimization of the risk of surgical complications and only minimal deterioration of renal functions. The radiofrequency ablation (RFA) method is effective for treating SRMs up to 3 cm in size. Long-term follow-up results after RFA indicate a 5-year overall survival (OS) of 73-79%. Cryoablation is effective for treating SRM up to 4 cm in size. The success of TA methods decreases with tumor size. Long-term results are lacking for TA methods, so it is not possible to draw conclusions regarding the clinical effectiveness of TA compared to radical nephrectomy or kidney resection. Due to these uncertainties, TA methods can only be recommended for frail and/or comorbid patients with small kidney tumors.

• MeSH
• karcinom z renálních buněk * terapie   MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
• nádory ledvin terapie   MeSH
• pozorné vyčkávání MeSH
• radiofrekvenční ablace MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Charakter renálních lézí může predikovat další vývoj onemocnění, prognózu a stává se tak hned v úvodu součástí rozhodovacího procesu, jakou strategii léčby zvolit. Bohužel prostá TMN klasifikace stadia onemocnění nemusí být vždy dostatečná. V případě některých centrálně uložených nálezů renálního karcinomu (Renal Cell Carcinoma – RCC) můžeme zaznamenat přehodnocení primárního stadia cT1 na finální patologické stadium pT3a. Další specifickou skupinu v hodnocení RCC tvoří cystické renální léze, jejichž diagnostika a následný terapeutický management vychází z klasifikace dle Bosniaka na základě CT vyšetření. Zejména přístup k cystám kategorie IIF a III zůstává pro kliniky v některých případech problematický. Dle dostupných údajů je riziko malignity u kategorie IIF 3–10 % a naopak až 49 % případů stadia III může být benigních. Obecně pak mají cystické tumory lepší prognózu než solidní nádory.

Characteristics of renal lesions may predict further development of the disease, its prognosis and thus becomes part of the decision-making process, as to which treatment strategy to choose, right from the beginning. Unfortunately, a simple TMN classification of the disease stage may not always be sufficient. Some of the centrally localized renal cell carcinomas (RCC) may be re-evaluated from the primary stage cT1 to the final pathological stage pT3a. Cystic renal lesions represent another specific group in the evaluation of RCC. Their diagnostic work up and treatment strategy is guided by the Bosniak classification based on the CT. The clinical approach towards the cysts of IIF and III categories may be difficult at least in some cases. According to the available data up to 3-10% of the Bosniak category IIF complex renal cysts may be malignant, while up to 49% of the category III cysts may be benign. In general, the prognosis of cystic tumors is better than that of the solid tumors.

• MeSH
• klinické rozhodování MeSH
• lidé MeSH
• nádory ledvin * chirurgie   diagnóza   klasifikace   terapie   MeSH
• nefrektomie MeSH
• prognóza MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• urologické chirurgické výkony MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Radikální cystektomie nebo nefroureterektomie s provedenou lymfadenektomií jsou standardem léčby u svalovinu infiltrujících uroteliálních karcinomů. Pacienti po kurativním operačním výkonu bez klinicky detekovatelných metastáz jsou ve vysokém riziku rekurence onemocnění. Neoadjuvantní chemoterapie na bázi cisplatiny poskytuje benefit prodloužení celkového přežití (OS) proti samotnému chirurgickému výkonu. U pacientů s vysokým rizikem rekurence po radikálním chirurgickém výkonu není jasný léčebný standard. Adjuvantní chemoterapie na bázi cisplatiny je často používána, (pokud není podána neoadjuvantně). Část pacientů chemoterapii odmítá nebo není schopna ji podstoupit. Efektivita a bezpečnost léčby checkpoint inhibitory PD-1/PD-L1 byla potvrzena v léčbě metastatického uroteliálního karcinomu.

Radical cystectomy or nephroureterectomy with lymphadenectomy is the standard treatment for muscle-invasive urothelial carcinomas. Patients after curative surgery without clinically detectable metastases are at high risk of disease recurrence. Neoadjuvant cisplatin-based chemotherapy provides the benefit of prolonging overall survival (OS) versus surgery alone. There is no clear treatment standard for patients with a high risk of recurrence after radical surgery. Adjuvant cisplatin-based chemotherapy is often used (if not given neoadjuvantly). Some patients refuse chemotherapy or are unable to undergo it. The efficacy and safety of treatment with checkpoint inhibitors PD-1/PD-L1 has been confirmed in the treatment of metastatic urothelial carcinoma. Adjuvant treatment with nivolumab in the CheckMate 274 clinical trial in patients with high-risk invasive urothelial carcinoma who underwent radical surgery resulted in a significant prolongation of disease-free time (DFS) in the ITT population and in the subgroup with PD-L1 expression ≥1 %. In the IMvigor010 trial, treatment with atezolizumab did not demonstrate efficacy in prolonging DFS compared to observation. The results of the two studies are thus contradictory. Adjuvant treatment with checkpoint inhibitors in patients with non-metastatic urothelial carcinoma after radical surgical treatment with a high risk of recurrence is not yet standard.

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie metody   MeSH
• analýza přežití MeSH
• humanizované monoklonální protilátky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• imunoterapie metody   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• karcinom z přechodných buněk * farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory močového měchýře * farmakoterapie   MeSH
• nivolumab farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Čistá intermitentní katetrizace (ČIK) je v současnosti metodou volby pro pacienty, kteří nemohou spontánně močit nebo se vyprazdňují nekompletně. V těchto případech si pacient několikrát denně zavádí močový katétr k vyprázdnění močového měchýře. V domácím prostředí k tomu používá sterilní katétr v podmínkách komunitní hygieny. Metoda ČIK je široce používána v léčbě neurogenních dysfunkcí mikce, ale její používání se rozšiřuje také u non-neurogenních poruch močení. Mezi komplikace patří močová infekce a poranění uretry. V porovnání s dlouhodobou derivací permanentním močovým katétrem jsou tyto komplikace signifikantně nižší. Cílem práce je shrnout aktuální informace o čisté intermitentní katetrizaci močového měchýře a podpořit širší používání této metody.

Clean intermittent catheterization (CIC) is currently the method for patients who cannot urinate spontaneously or void incompletely. In these cases, the patient repeatedly inserts a urinary catheter to empty the bladder. In the home environment, he uses a sterile catheter for this in the conditions of community hygiene. The CIC method is widely used in the treatment of neurogenic dysfunctions of lower urinary tract, but its use is expanding also in non-neurogenic voiding dysfunctions. Complications include urinary tract infection and urethral injury. Compared to long-term catheterization with a permanent urinary catheter, these complications are significantly lower. The aim of the paper is to summarize the current information on clean intermittent catheterization of the bladder and encourages wider use of this method.

• MeSH
• infekce močového ústrojí prevence a kontrola   terapie   MeSH
• intermitentní katetrizace * metody   MeSH
• lidé MeSH
• močení fyziologie   MeSH
• neurogenní močový měchýř terapie   MeSH
• uretra zranění   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Maligní obstrukce močovodu (MOM) může být způsobena nádorovým onemocněním močovodu, nebo extramurálním útlakem způsobeným řadou nádorů lokalizovaných v pánvi a dutině břišní. Zpravidla jde o nádory pokročilého stadia, které způsobují obstrukci močovodů vlastním nádorem nebo uzlinovým procesem. Neřešená MOM vede časem ke vzniku hydronefrózy, obstrukční uropatii, projevům uremie a posléze k úmrtí. Historicky se přístup k MOM změnil z otevřených chirurgických metod, zatížených vysokou morbiditou, k miniinvazivním metodám. Mezi možná řešení MOM patří zavedení ureterálních stentů nebo perkutánní nefrostomie, případně extraanatomického stentu. Obě metody jsou efektivní v řešení MOM, stenty mají větší tendenci k selhání léčby při významnější extramurální obstrukci. I miniinvazivní metody mají u onkologických pacientů nezanedbatelnou míru komplikací. Rozhodnutí o řešení MOM bývalo doménou urologů, v současnosti je nutné řešit MOM v rámci multidisciplinárních týmů s ohledem na prognózu onemocnění a probíhající onkologickou léčbu. Při indikaci derivace moči je třeba pečlivě individuálně zvažovat benefit a riziko derivace moči. Pomoci v tomto rozhodování mohou prognostické modely. Cílem práce je podat ucelený přehled informací o problematice MOM, upozornit na možná rizika derivace moči a přispět k rozhodování založeném na evidenci.

Malignant ureteral obstruction (MUO) can be caused by ureteral cancer but also by extramural obstruction by a number of tumors located in the pelvis and abdominal cavity. Generally, these are late-stage tumors that cause obstruction of the ureters by their own tumor or nodal process. Untreated MUO eventually leads to hydronephrosis, obstructive uropathy, manifestations of uremia, and subsequently death. Historically, the approach to MUO has evolved from open surgical methods burdened with high morbidity to minimally invasive methods. Potential solutions to MUO include the insertion of ureteral stents or percutaneous nephrostomy. While both methods are effective in the management of MUO, stents are more likely to fail the treatment when an extramural obstruction is significant. Even minimally invasive methods have a non-negligible complication rate in cancer patients. Decisions about the management of MUO used to be the domain of urologists. It is nowadays necessary to manage MUO within multidisciplinary teams, with regard to the prognosis of the disease and ongoing oncological treatment. The benefit and risks of urinary diversion should be carefully considered on an individual basis when urinary diversion is indicated. Prognostic models can help in this decision. The aim of this paper is to provide a comprehensive review of information on the issue of MUO, draw attention to the potential risks of urinary derivation, and contribute to evidence-based decision-making.

• Klíčová slova
• maligní obstrukce močovodu, ureterální stent, extraanatomický stent,
• MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
• nádory * komplikace   MeSH
• obstrukce močovodu * chirurgie   etiologie   MeSH
• perkutánní nefrostomie metody   MeSH
• stenty MeSH
• urologické chirurgické výkony MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Cíl: Rozvoj antibiotické mikrobiální rezistence (AMR) se stal globálním problémem, nicméně lokální epidemiologická situace se doposud významně liší napříč kontinenty, státy, ale i zdravotnickými zařízeními. Lokální vyhodnocení vývoje antibiotické rezistence je jeden z nezbytných nástrojů v boji s šířením další rezistence. Cílem naší práce je zhodnotit výskyt rezistentních močových kmenů, analyzovat vývoj rezistence a porovnat AMR na jednotkách intenzivní péče (JIP) a standardním oddělení urologie. Materiál a metody: Analyzovali jsme AMR močových kmenů v našem zdravotnickém zařízení v letech 2013-2020. Hodnotili jsme citlivost bakteriálních kmenů na různá antibiotika a porovnávali AMR na jednotkách intenzivní péče a standardním oddělení urologie. Vyhodnotili jsme trend růstu počtu enzymaticky podmíněných rezistentních kmenů v čase, konkrétně kmeny produkující širokospektrou beta‐laktamázu (ESBL), bakterie produkující beta‐laktamázu Ampicilin C (AmpC), kmeny produkující karbapenemázy (CPE), vankomycin rezistentní enterokoky (VRE) a kmeny meticilin rezistentního Staphylococcus aureus (MRSA). Výsledky: Celkem bylo vyhodnoceno 35 831 pozitivních kultivačních nálezů. Zaznamenali jsme celkem 4 114 rezistentních kmenů (11,5 %). Nejčastěji jsme detekovali ESBL kmeny (7,8 %), kdy od roku 2013 do roku 2015 se rezistence téměř zdvojnásobila (5,6 % resp. 10,3 %). Přijatá preventivní opatření vedla k poklesu růstu rezistence, nicméně šance výskytu rezistence zůstává i v dalších letech v porovnání s rokem 2013 vyšší (maxOR: 1,93, 95 % CI; 1,64-2,27). Nárůstem VRE kmenů v posledních třech letech a CPE kmenů v posledním roce (0,3 %) může být ohrožena účinnost jedné z posledních skupin antibiotik. Antimikrobiální rezistence, konkrétně na beta‐laktamová antibiotika, byla na JIP signifikantně vyšší ve srovnání se standardními odděleními (p < 0,00). Závěr: Hodnocená data prezentují vývoj AMR. Minimálně každý 10. pacient léčený pro infekci močových cest (IMC) v našem zdravotnickém zařízení trpí rezistentní infekcí. Výskyt nových typů antimikrobiální rezistence, které dříve nebyly v našem zdravotnickém zařízení pozorovány, je vážnou hrozbou.

Objective: Antimicrobial resistance (AMR) has become a global concern. However there are significant differences with regard to local epidemiological factors across continents, countries and even medical facilities. Local assessment of antimicrobial resistance development is one of the essential tools in the fight against the AMR spread. The aim of our work is to evaluate the occurrence of resistant urinary strains, analyze the development of resistance and compare AMR in intensive care units (ICU) with standard department of urology. Materials and methods: We analysed bacterial antibiotic resistance patterns of urinary tract strains in our medical facility between the years 2013-2020. We assessed the susceptibility of bacterial strains to the different antibiotics and compared the resistance patterns in ICU-s with our department of urology. We assessed the increase in number of resistant strains acting via enzymatic modification of antibiotics during this period. Namely the Extented Spectrum Beta-lactamase strains (ESBL), Beta-lactamase AmpC strains, carbapenemase producing Enterobacteriaceae (CPE), Vancomycin-resistant Enterococci (VRE) and Methicillin-resistant Staphylococcus aureus (MRSA). Results: Overall 35 831 positive bacterial cultures were assessed. We detected 4114 resistant strains altogether (11.5 %). Among them ESBL strains were the most frequent (7.8 %), with the resistance nearly doubled between 2013 and 2015 (5.6 % and 10.3 %, respectively). The adopted preventive measures have led to reduction of sustained growth of resistance, however the odds for the occurrence of resistance remain higher in the following years in comparison with 2013 (maxOR: 1.93, 95 % CI; 1.64-2.27). The increase in VRE strains during the last 3 years and in CPE strains in the last year (0.3 %) may jeopardize the efficacy of one of the last groups of antibiotics. Antimicrobial resistance namely to beta-lactam antibiotics was significantly higher in ICU-s compared to standard wards (p < 0.00). Conclusion: Our data demonstrate the development of AMR. At least one out of ten patients treated for urinary tract infection (UTI) in our medical facility suffers from UTI caused by resistant strains. Occurrence of new types of antimicrobial resistance previously not observed in our medical facility is a serious threat.

• MeSH
• bakteriální léková rezistence MeSH
• infekce močového ústrojí * farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

BACKGROUND: Patients, especially inpatients, with spinal cord lesions and disorders (SCI/D) have an elevated risk of recurrent urinary tract infections with multidrug resistant (MDR) bacteria. This study evaluated antimicrobial resistance and the prevalence of multidrug resistance and determined the risk factors for multidrug resistance. METHODS: In this retrospective cohort study, urine culture results were used to calculate the antimicrobial resistance rate and the incidence of infection with MDR bacteria in the SCI/D population. MDR was defined as acquired nonsusceptibility to at least one agent from three or more antimicrobial categories. The cohort included 402 inpatients from 2013 to 2020, with 1385 urine isolates. We included only the first isolate; duplicate isolates, defined as positive cultures of the same strain within 14 days, were excluded from the evaluation. RESULTS: The most common MDR strains were Klebsiella spp. (29%) and Escherichia coli (24%). MDR isolates were detected in 50% of the samples and extended spectrum beta-lactamase (ESBL)-producing isolates were detected in 26%, while carbapenem resistance was found in 0.1%. Significantly higher rates of infection with MDR bacteria were identified in groups of patients with indwelling urethral/suprapubic catheters (p = 0.003) and severity scores of C1-C4/AIS A-C (p = 0.01). We identified age (OR: 0.99, 95% CI; 0.98-0.99, p = 0.000), sex (OR: 1.55, 95% CI; 1.16-2.06, p = 0.003), management with urethral/suprapubic catheters (OR: 2.76, 95% CI; 2.04-3.74, p = 0.000), and spontaneous voiding (OR: 1.84, 95% CI; 1.03-3.29, p = 0.038) as independent predictors of multidrug resistance in our study population. CONCLUSIONS: We identified a high antibiotic resistance rate and an increasing prevalence of infection with MDR bacteria in the SCI/D inpatient population. Particular attention should be given to bladder management, with an emphasis on minimizing the use of indwelling catheters.

• MeSH
• antibakteriální látky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• beta-laktamasy MeSH
• Escherichia coli MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiální testy citlivosti MeSH
• mnohočetná bakteriální léková rezistence MeSH
• pacienti hospitalizovaní * MeSH
• poranění míchy * komplikace   farmakoterapie   epidemiologie   MeSH
• prevalence MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

STUDY DESIGN: Retrospective cohort study. OBJECTIVES: The aim of this study was to assess the time to first detection of multidrug-resistant bacteria (MDRB) in urine culture and identify risk factors associated with the first detection of MDRB (1st MDRB). SETTING: Spinal Care Ward and Department of Microbiology, Regional Hospital Liberec a.s., Liberec, Czech Republic. METHOD: We cultured urine samples from patients in the acute phase of spinal cord injury or disorder (SCI/D). Multidrug resistance (MDR) was defined as acquired nonsusceptibility to at least one agent from three or more antimicrobial categories. Multivariate logistic regression was used to assess the association of bladder management, broad-spectrum antibiotic exposure, mechanical ventilation, pressure ulcers, positive urine culture on admission, and other risk factors with 1st MDRB. We used only the first urine culture with MDRB for evaluation. RESULTS: A total of 655 urine cultures from 246 individuals were evaluated, and 829 isolates were obtained. The MDRB prevalence among all isolates was 40.2%. MDRB was detected in 146 (59.3%) patients for the first time, and 76.0% of these isolates were from patients with asymptomatic bacteriuria. The median time to 1st MDRB was 37 days (95% CI, 33-41). According to multivariate logistic regression, 1st MDRB was associated with bladder management with urethral or suprapubic catheterization (OR: 2.8, 95% CI, 1.1-7.2). CONCLUSION: The prevalence of infections caused by MDRB was high among the SCI/D population, with three-quarters from patients with asymptomatic bacteriuria. Bladder management with an indwelling catheter is associated with an increased risk of 1st MDRB.

• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• Bacteria MeSH
• bakteriurie * komplikace   diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• poranění míchy * komplikace   diagnóza   epidemiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH