BACKGROUND: The latest European heart failure guidelines define patients as those with reduced (HFrEF), mid-range, and preserved (HFpEF) left ventricular ejection fraction (LVEF; <40%, 40%-49%, and ≥50%, respectively). We investigated the causes of rehospitalizations/deaths in our institution's heart failure patients and focused on differences in the clinical presentation, risk profile, and long-term outcomes between the HFrEF and HFpEF groups in a real-life scenario. METHODS AND RESULTS: We followed 1274 patients discharged from heart failure hospitalization in 2 centres. The mean patient age was 75.9 years, and men and women were represented equally. During the minimal follow-up of 2 years, 57% of patients were hospitalised for any cause, 24.9% for decompensated heart failure, and 43.3% for any cardiovascular cause. A total of 36.1% of patients died, either with prior (11.8%) or without prior (24.3%) heart failure rehospitalization. Heart failure was also the most frequent cause of cardiovascular hospitalization, followed by gastrointestinal problems, infections, and tumours for noncardiovascular hospitalizations. Patients with HFrEF had different baseline characteristics and risk profiles, experienced more hospitalizations for acute heart failure (28.6% vs 20.2%, P=0.012), and had higher cardiovascular mortality (82.4% vs 63.5%, P<0.001) when compared with HFpEF patients. Overall mortality and rehospitalization rates were similar. CONCLUSION: Within 2 years, half of the patients died and/or were hospitalised for acute decompensation of heart failure, and only one-third of the patients survived without any hospitalization. HFrEF and HFpEF patients were confirmed to be different entities with diverse characteristics, risk profiles, and cardiovascular event rates.

• MeSH
• akutní nemoc MeSH
• časové faktory MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• registrace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• srdeční selhání mortalita   patofyziologie   MeSH
• tepový objem * MeSH
• výsledek terapie MeSH
• znovupřijetí pacienta MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• srovnávací studie MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

BACKGROUND: Hyperuricemia is associated with a poorer prognosis in heart failure (HF) patients. Benefits of hyperuricemia treatment with allopurinol have not yet been confirmed in clinical practice. The aim of our work was to assess the benefit of allopurinol treatment in a large cohort of HF patients. METHODS: The prospective acute heart failure registry (AHEAD) was used to select 3160 hospitalized patients with a known level of uric acid (UA) who were discharged in a stable condition. Hyperuricemia was defined as UA ≥500 μmoL/L and/or allopurinol treatment at admission. The patients were classified into three groups: without hyperuricemia, with treated hyperuricemia, and with untreated hyperuricemia at discharge. Two- and five-year all-cause mortality were defined as endpoints. Patients without hyperuricemia, unlike those with hyperuricemia, had a higher left ventricular ejection fraction, a better renal function, and higher hemoglobin levels, had less frequently diabetes mellitus and atrial fibrillation, and showed better tolerance to treatment with angiotensin-converting enzyme inhibitors/angiotensin receptor blockers and/or beta-blockers. RESULTS: In a primary analysis, the patients without hyperuricemia had the highest survival rate. After using the propensity score to set up comparable groups, the patients without hyperuricemia had a similar 5-year survival rate as those with untreated hyperuricemia (42.0% vs 39.7%, P = 0.362) whereas those with treated hyperuricemia had a poorer prognosis (32.4% survival rate, P = 0.006 vs non-hyperuricemia group and P = 0.073 vs untreated group). CONCLUSION: Hyperuricemia was associated with an unfavorable cardiovascular risk profile in HF patients. Treatment with low doses of allopurinol did not improve the prognosis of HF patients.

• MeSH
• akutní nemoc MeSH
• alopurinol aplikace a dávkování   MeSH
• antiuratika aplikace a dávkování   MeSH
• biologické markery krev   MeSH
• časové faktory MeSH
• hyperurikemie krev   komplikace   farmakoterapie   MeSH
• kyselina močová krev   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• míra přežití trendy   MeSH
• následné studie MeSH
• příčina smrti MeSH
• prognóza MeSH
• prospektivní studie MeSH
• registrace * MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• srdeční selhání komplikace   mortalita   MeSH
• tendenční skóre * MeSH
• výsledek terapie MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Background: The assessment of acute heart failure (AHF) in patients with acute coronary syndrome (ACS) is challenging. This study tested whether measuring plasma adrenomedullin in patients admitted for ACS provides valuable information regarding the presence of AHF at admission or its occurrence during hospitalization. Methods and results: The study population consisted of 927 prospectively enrolled patients with ACS. Blood samples for the measurement of plasma bio-adrenomedullin (bio-ADM) were collected at admission. Patients with alveolar pulmonary edema and interstitial pulmonary edema on chest radiography at admission had stepwise higher plasma concentrations of bio-ADM compared to patients with no or mild pulmonary congestion: 54.3 ± 10.6 vs. 27.6 ± 2.1 vs. 22.5 ± 0.7 ng/L, overall P < 0.001. Patients with ACS complicated by AHF during the index hospitalization displayed higher plasma bio-ADM concentrations at admission compared to patients without AHF (33.8 ± 2.7 vs. 21.8 ± 0.7, P < 0.001): the higher the severity of AHF, the higher plasma bio-ADM concentrations at admission. Patients with cardiogenic shock displayed the highest values. Accordingly, bio-ADM concentrations at admission were associated with a higher risk of occurrence of AHF during index hospitalization (odds ratio 1.018, 95% confidence interval 1.011-1.026, P < 0.001). Conclusions: Plasma adrenomedullin is a marker associated with AHF severity in patients with ACS.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Kontext: Počet pacientů se srdečním selháním trvale narůstá a s tím souvisí i nárůst nákladů na jejich léčbu. Téměř 70 % nákladů spojených s léčbou srdečního selhání představují přímé medicínské náklady a z toho 70–80 % je spotřebováno na hospitalizační léčbu. Cílem práce je popsat náklady na veškerou hospitalizační péči pacientů s chronickým srdečním selháním z pohledu zdravotního systému v ČR. Metodika: Retrospektivní analýzou bylo vyhodnoceno 1 274 konsekutivních pacientů propuštěných ve stabilním stavu z nemocnice, kde byli v letech 2006–2012 hospitalizováni pro akutní srdeční selhání. Byly zaznamenány veškeré hospitalizace a mortalita během dvouročního sledování. Výpočet nákladů na hospitalizaci byl realizován jako součin relativní váhy pro danou diagnózu dle DRG číselníku a základní sazby (28 898 Kč v roce 2013). Výsledky: Na konci dvouletého období bylo zaznamenáno celkem 1 511 všech hospitalizací. Bez jakékoliv hospitalizace přežívalo 31,8 % pacientů, s hospitalizací z jakékoliv příčiny přežívalo 32,1 % pacientů. Zbývajících 36,1 % pacientů zemřelo. Akutní srdeční selhání bylo důvodem hospitalizace u 31,2 % ze všech případů. Průměrné náklady na veškeré hospitalizace činily po dvou letech 85,4 tis. Kč/pacienta, náklady na rehospitalizace pro akutní srdeční selhání činily 31,3 tis. Kč/pacienta. V prvním roce pro propuštění jsou celkové náklady na hospitalizace z jakékoliv příčiny vyšší ve srovnání s rokem druhým (58 528 Kč/rok a 23 082 Kč/rok). Vzhledem k odhadovanému celkovému počtu pacientů s chronickým srdečním selháním v ČR dle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ČR (230 000 pacientů) lze odhadovat náklady na veškerou hospitalizační péči pacientů s chronickým srdečním selháním na 7,98 mld. Kč/rok. Závěr: Dle dat z reálné klinické praxe jsou pacienti s chronickým srdečním selháním po propuštění z nemocnice pro akutní srdeční selhání ve vysokém riziku úmrtí a/nebo další hospitalizace. Průměrné roční náklady na celkovou hospitalizační péči u pacientů se srdečním selháním činí v prvním a druhém roce po propuštění 58,5 tis. Kč, resp. 23,1 tis. Kč. Lze tak odhadovat, že náklady na veškerou hospitalizační péči pacientů s chronickým srdečním selháním činí přibližně 7,7 % z celkových nákladů zdravotních pojišťoven na hospitalizace, a 2,7 % ze všech nákladů na zdravotní péči v ČR.

Background: The number of patients with heart failure is steadily increasing, as are the costs of their treatment. Nearly 70% of the costs associated with the treatment of heart failure are direct medical costs, and 70–80% of these are spent on hospitalizations. The aim of our study is to describe the all-cause hospitalization costs of patients with chronic heart failure (chronic HF) from the perspective of the healthcare system in the Czech Republic. Methods: In total, 1274 consecutively collected patients discharged in a stable condition from hospitalization for acute heart failure (= index hospitalization) from 2006 to 2012 were followed-up for 2 years. Their all-cause mortality and all-cause hospitalizations were retrospectively evaluated. The in-patient costs were calculated based on the relative weights of DRG codes for particular hospitalization events and on the basic DRG tariff for 2013 (CZK 28,898). Results: At the end of the 2-year follow-up, a total of 1511 hospitalizations were recorded. A total of 31.8% of patients survived without any hospitalization, 32.1% of patients survived with at least one hospitalization, and 36.1% of patients died. Re-hospitalizations for acute heart failure accounted for 31.2% of all cases. The average cost for one chronic HF patient hospitalized for any reason was CZK 85,414; the cost for acute heart failure re-hospitalization was CZK 31,320 during the 2-year follow-up period. The cost of all-cause hospitalizations within the first year after the index hospitalization was higher compared to the cost during the second year (CZK 58,528/year vs CZK 23,082/year). As the estimated number of chronic HF patients is 230,000 (data from the Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic), we can calculate the total cost of all-cause hospitalizations of chronic HF patients to be approximately CZK 7.98 billion per year in the Czech Republic. Conclusion: The data from clinical practice confirm that patients with chronic HF discharged from acute heart failure hospitalization are at high risk of death and/or subsequent hospitalization. The average annual costs for all-cause hospitalizations of CHF patients within the first and second years are CZK 58,528 and CZK 23,082 per patient, respectively. The costs attributed to all-cause hospitalization care of chronic HF patients can be estimated as approximately 7.7% of all annual inpatient expenses of health insurance companies and 2.7% of total healthcare expenditures in the Czech Republic.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• hospitalizace ekonomika   statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé MeSH
• náklady na zdravotní péči statistika a číselné údaje   MeSH
• nemocnice - náklady statistika a číselné údaje   MeSH
• registrace MeSH
• srdeční selhání * ekonomika   farmakoterapie   klasifikace   MeSH
• všeobecné zdravotní pojištění statistika a číselné údaje   MeSH
• znovupřijetí pacienta ekonomika   statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Kontext: Diuretika jsou doporučena ke kontrole symptomů kongesce a retence tekutin u pacientů se srdečním selháním, ale jejich vliv doposud nebyl zkoumán v randomizovaných klinických studiích. Existují konfliktní data o možném pozitivním a negativním účinku v závislosti na dávce kličkového diuretika. Cílem naší analýzy je vyhodnotit, zda by relativně malé zvýšení dávky furosemidu mohlo snížit výskyt rehospitalizací pro akutní dekompenzaci a/nebo celkovou mortalitu. Metody a výsledky: Celkem jsme vyhodnotili 1 119 pacientů přijatých pro akutní dekompenzaci srdečního selhání, kteří byli propuštěni do domácího ošetřování ve stabilizovaném stavu. Všichni přeživší pacienti byli sledováni po dobu nejméně dvou let. Primárním cílovým ukazatelem byla kombinace opakované hospitalizace pro akutní srdeční selhání a celkové mortality. Primární analýza prokázala významné rozdíly v charakteristikách a prognóze mezi pacienty, kteří nemuseli užívat žádná kličková diuretika, a těmi, jimž bylo nutno podávat furosemid v dávce > 125 mg. Srovnali jsme proto skupinu pacientů užívajících furosemid v nízkých dávkách (10–40 mg) se skupinou užívajících pouze vysoké dávky furosemidu (41–125 mg). Vyšší dávka diuretika korelovala se závažností onemocnění (nižší systolický krevní tlak, NYHA III, nižší ejekční frakce levé komory, vyšší hodnoty kreatininu). Dlouhodobě byly mortalita a počty opakovaných hospitalizací nižší ve skupině s nižšími dávkami diuretik (p = 0,037, resp. p = 0,036), avšak po adjustaci párováním podle propensity skóre (propensity score matching) byla incidence primárního cílového ukazatele v obou skupinách srovnatelná. Závěr: Dávka kličkového diuretika doporučená pacientům s akutním srdečním selháním při jejich propuštění z nemocnice koreluje se závažností srdečního selhání. Vyšší dávka furosemidu (41–125 mg) ve srovnání s nižší dávkou (10–40 mg) má po adjustaci obou skupin pacientů pomocí propensity skóre neutrální vliv na výskyt kombinovaného cílového ukazatele mortality a/nebo rehospitalizací pro akutní dekompenzaci srdečního selhání. V žádném případě tato relativně vyšší dávka neměla pozitivní účinky na snížení rizika rehospitalizací/mortality.

Background: Diuretics are being used to reduce symptoms of congestion and fluid retention in heart failure patients but their effect has not been studied in randomized clinical trials. The data about positive or negative effect of loop diuretics depending on their dose is conflicting and controversial. The aim of this analysis is to evaluate whether the relatively small increase in the dose of furosemide can reduce the incidence of readmissions for acute heart failure decompensation and/or total mortality. Methods and results: We evaluated a total of 1119 patients admitted for ADHF who were discharged from the hospital back home in a stable condition. All surviving patients were followed up for at least two years. The primary endpoint was a combination of hospital readmissions for acute heart failure and overall mortality. The primary analysis showed significantly different characteristics and prognosis of patients who did not require any loop diuretic and those requiring furosemide dose >125 mg. Therefore, we compared a group of patients with low-dose furosemide (10–40 mg) with a group of patients with high-dose furosemide (41–125 mg) only. The higher dose of diuretics correlated well with disease severity (lower systolic blood pressure, more frequent chronic exertional dyspnea NYHA III, lower left ventricular ejection fraction, increased creatinine levels). Long-term mortality and the number of rehospitalizations were lower in the low-dose diuretic group (p = 0.037 and p = 0.036, respectively) but after adjustment using the propensity score matching the incidence of the primary endpoint was comparable in both groups. Conclusion: The dose of a loop diuretic recommended to patients with acute heart failure at hospital discharge correlates well with the severity of heart failure. When comparing the groups of patients with a higher dose of furosemide (41–125 mg) and a lower dose of furosemide (10–40 mg) we found that after adjustment using propensity score matching the higher dose of loop diuretic had a neutral effect on the incidence of the composite endpoint of overall mortality and/or readmission for ADHF.

• MeSH
• datové soubory jako téma MeSH
• furosemid aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• inhibitory Na-K-Cl symportérů aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• lidé MeSH
• registrace MeSH
• sběr dat MeSH
• senioři MeSH
• srdeční selhání * farmakoterapie   klasifikace   mortalita   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• tendenční skóre MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• znovupřijetí pacienta statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• MeSH
• akutní koronární syndrom * farmakoterapie   komplikace   prevence a kontrola   MeSH
• antikoagulancia aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• Evropská unie MeSH
• infarkt myokardu s elevacemi ST úseků diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• inhibitory agregace trombocytů * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• ischemická choroba srdeční diagnóza   farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• koronární angioplastika * metody   trendy   využití   MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• prasugrel hydrochlorid aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• purinergní receptory P2Y - antagonisté aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• statistika jako téma MeSH
• tiklopidin antagonisté a inhibitory   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Changes in QRS duration and pattern are regarded to reflect severe ischemia in acute coronary syndromes (ACS), and ventricular conduction blocks (VCBs) are recognized high-risk markers in both ACS and acute heart failure. Our aim was to evaluate the prevalence, temporal evolution, association with clinical and angiographic parameters, and impact on mortality of VCBs in ACS-related cardiogenic shock (CS). Data of 199 patients with ACS-related CS from a prospective multinational cohort were evaluated with electrocardiogram data from baseline and day 3. VCBs including left or right bundle branch block, right bundle branch block and hemiblock, isolated hemiblocks, and unspecified intraventricular conduction delay were assessed. Fifty percent of patients had a VCB at baseline; these patients were older, had poorer left ventricular function and had more often left main disease compared with those without VCB. One-year mortality was over 2-fold in patients with VCB compared with those without VCB (68% vs 32%, p<0.001). All types of VCBs at baseline were associated with increased mortality, and the predictive value of a VCB was independent of baseline variables and coronary angiography findings. Interestingly, 37% of the VCBs were transient, i.e., disappeared before day 3. However, 1-year mortality was much higher in these patients (69%) compared to patients with persistent (38%) or no VCB (15%, p<0.001). Indeed, a transient VCB was a strong independent predictor of 1-year mortality. In conclusion, our findings propose that any VCB in baseline electrocardiogram, even if transient, identifies very early patients at particularly high mortality risk in ACS-related CS.

• MeSH
• akutní koronární syndrom komplikace   mortalita   patofyziologie   MeSH
• blokáda Tawarova raménka epidemiologie   etiologie   patofyziologie   MeSH
• dospělí MeSH
• elektrokardiografie * MeSH
• kardiogenní šok komplikace   mortalita   patofyziologie   MeSH
• koronární angiografie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• míra přežití trendy   MeSH
• následné studie MeSH
• prevalence MeSH
• převodní systém srdeční patofyziologie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• srdeční komory patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• pozorovací studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Duální antiagregační léčba je spolu s koronární intervencí nejdůležitějším pilířem léčby akutního koronárního syndromu (AKS). Snižuje riziko časných i pozdních ischemických komplikací, cenou za to je ale zvýšené riziko krvácení. Po dlouhou dobu byly používanými léky clopidogrel s kyselinou acetylsalicylovou (ASA). Dnes máme k dispozici také potentnější P2Y12 inhibitory prasugrel a ticagrelor, které jsou upřednostňovány před clopidogrelem ve všech doporučeních (s výjimkou nemocných s ischemickou chorobou srdeční po prodělané intervenci bez AKS). Mezi těmito léky existují farmakologické rozdíly, mají své známé kontraindikace a nebyly přímo porovnávány mezi sebou. Dle dostupných dat se jeví výhodné upřednostnit v různých klinických situacích u daného pacienta jiný lék, s ohledem na komorbidity, typ koronárního syndromu, stanovený postup a intenzitu léčby. Také zahájení terapie a její trvání se liší v individuálních případech. Tento článek podává ucelený souhrn vědeckých poznatků i zkušeností z klinické praxe o indikacích, výhodách a nevýhodách duální antiagregace s ASA a jednotlivými inhibitory P2Y12 destičkových receptorů.

Dual antiplatelet therapy (DAT) together with coronary intervention are the cornerstone of the treatment of acute coronary syndrom (ACS). DAT decreases both acute and late ischemic complications but, on contrary, increases the risk of bleeding. The combination of acetylsalicylic acid (ASA) and clopidogrel had been used for a long time. Recently we have been given more potent P2Y12 receptor inhibitors prasugrel and ticagrelor. Current guidelines prefer these drugs in majority of the patients over clopidogrel. There are differencies in farmacology of these drugs and specific contraindications but no head to head randomized clinical trials. Having reviewed the published data, one can postulate that our patients might profit from one drug over another when respecting their comorbidities, type of acute coronary syndrom, clinical manifestation, treatment strategy and intensity. For each individual patient, time of first dose administration of DAT as well as the duration of therapy may vary. In this review, we summarize scientific data available about P2Y12 inhibitors and share our clinical experience with indications, pros and cons of combinations of ASA and novel antiplatelet agents.

• Klíčová slova
• P2Y12 inhibitor, duální antiagregace,
• MeSH
• adenosin farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• akutní koronární syndrom * farmakoterapie   MeSH
• angina pectoris MeSH
• Aspirin aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• diabetes mellitus MeSH
• infarkt myokardu s elevacemi ST úseků MeSH
• inhibitory agregace trombocytů * aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• komorbidita MeSH
• koronární bypass MeSH
• krvácení chemicky indukované   MeSH
• lidé MeSH
• purinergní receptory P2Y - antagonisté aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• purinergní receptory P2Y12 účinky léků   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• renální insuficience MeSH
• tiklopidin farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH