- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- difterie diagnóza mikrobiologie MeSH
- ezofágoskopie MeSH
- ezofágus anatomie a histologie patologie MeSH
- faryngitida diagnóza klasifikace terapie MeSH
- farynx anatomie a histologie patologie MeSH
- lidé MeSH
- nádory hltanu diagnóza patologie terapie MeSH
- nádory jazyka MeSH
- nádory jícnu diagnostické zobrazování patologie MeSH
- nádory úst diagnóza patologie terapie MeSH
- nemoci jícnu diagnóza terapie MeSH
- nemoci úst diagnóza etiologie terapie MeSH
- tonzilitida klasifikace patofyziologie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
CONCLUSION: The authors found the procedure, when used with the proper indications, to be an uncomplicated and expeditious method that presents little risk to surrounding structures, has no residual cosmetic or functional consequences for the patient, presents a low risk of complications, and has a good oncological outcome. The main indications for this procedure are related to the extent of the tumour and the surgeon's experience with the method.
- MeSH
- adjuvantní radioterapie MeSH
- dospělí MeSH
- farynx chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mandibula chirurgie MeSH
- nádory orofaryngu chirurgie radioterapie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- senioři MeSH
- spinocelulární karcinom chirurgie radioterapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- MeSH
- absces diagnóza mortalita terapie MeSH
- krční mandle patofyziologie patologie účinky léků MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ošetřovatelská péče metody využití MeSH
- otologické chirurgické výkony metody využití MeSH
- sepse etiologie mortalita terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Katary dýchacích cest jsou velice častým a rozšířeným infekčním onemocněním, které se přednáší kapénkovou infekcí i přímo dotykem. Dýchací cesty jsou zpravidla postiženy zánětem jako celek, přičemž některé úseky jsou postiženy výrazněji. Podle nich pak mluvíme o rinitidě, faryngitidě nebo laryngitidě a podle toho také upravujeme léčbu. Nemocní vyžadují náležité protizánětlivé léčení. Proto by měli být nemocní izolováni, aby nedošlo k hromadnému výskytu těchto chorob. Zvýšenou pozornost vyžaduje léčení hlasových profesionálů a malých dětí.
V naší práci se zabýváme indikacemi a technikou provedení tracheotomie u nemocných, u nichž došlo k akutnímu dechovému selhání. Soubor je složen z pacientů FNKV, kteří byli tracheotomováni v době od října 1998 do června roku 2000. Soubor tvoří celkem 167 pacientů, 119 mužů a 48 žen. Nejvíce pacientů bylo ve věkové skupině 50-70 let. Důvodem k provedení tracheotomie byla dlouhodobá umělá plicní ventilace nebo laryngotracheální obstrukce. Pacienti s umělou plicní ventilací byli hospitalizováni na KAR (klinika anesteziologie a resuscitace), dále pak na neurologii, interně a v popáleninovém centru kliniky plastické chirurgie. Nemocní s laryngotracheální obstrukcí byli hospitalizováni především na ORL klinice (celkem 29 pacientů), z toho u šestnácti byla vytvořena tracheostomie trvalá, u třinácti tracheostomie dočasná. V současné době je nejčastěji prováděna klasická chirurgická tracheotomie, mnohem méně pak punkční dilatační tracheotomie. Retrospektivní analýza souboru 167 pacientů prokázala, že punkční dilatační tracheotomie byla v našem souboru provedena pouze u tří pacientů.
In our survey we are concerned with indications and the technique of tracheotomy. Our group comprises 167 patients (119 males, 48 females) of the Faculty Hospital Královské Vinohrady who had tracheotomy in the period from October 1998 to July 2000. Most patients were 50 to 70 years old. The reason for performing tracheotomy was both the necessity of long-term intubation and laryngotracheal obstruction. Most patients with tracheotomy performed because of the need of long-term intubation were hospitalized in intensive care units, neurological, internal medical departments and the centre for burned patients. Patients with the laryngotracheal obstruction were hospitalized predominantly at the otolaryngological clinic (29 patients). In thirteen patients temporary tracheotomy was carried out, in sixteen patients permanent tracheotomy. In our survery the surgical tracheotomy was performed in most cases. Percutaneous dilatational tracheotomy, according to retrospective analysis, was carried out only in 3 patients.
Autoři vyhodnocují retrospektivně soubor 178 pacientů, kteří byli léčeni v letech 1985-1997 ORL-onkologickým týmem 3. LF UK a FN KV pro karcinom orofaryngu. Bylo zjištěno, že onemocnění postihuje více muže, v poměru 7:3 k ženám. Průměrný věk mužů byl 57 let, průměrný věk žen 67 let; 80 % pacientů se na kliniku dostavilo až s pokročilým onemocněním ve III. a IV. klinickém stadiu. To ovlivňuje výrazně terapeutické možnosti. V předloženém souboru tak mohlo být ošetřeno jen 50 % nemocných optimálním způsobem, kombinovanou chirurgicko-onkologickou léčbou. 39 % pacientů bylo ošetřeno konzervativně bez chirurgického zákroku aktinoterapií či aktinoterapií kombinovanou s cytostatickou chemoterapií. 11 % nemocných nemohlo být pro špatný celkový stav, především v důsledku příliš pokročilého onemocnění, léčeno jinak než jen symptomaticky. Výsledky léčby karcinomů v počátečních stadiích I a II jsou dobré, pravděpodobnost 5letého přežití byla stanovena Kaplanovým-Meie- rovým testem na 85 %. Výsledky 5letého přežití nemocných s pokročilým onemocněním v klinickém stadiu III a IV jsou výrazně horší. 5leté přežití chirurgicko-onkologicky ošetřených pacientů bylo 30%, 5leté přežití konzervativně léčených nemocných v těchto stadiích nemoci bylo 0%. Celkově bylo 5leté přežití pacientů v celém souboru stanoveno na 30 %.
The authors evaluate retrospectively a group of 178 patients who were treated in 1985-1997 by the ENT oncological team of the Third Medical Faculty Charles University and Faculty Hospital Vinohrady on account of carcinoma of the oropharynx. It was found that the condition affects men more frequently, the male:female ratio being 7:3. The mean age of the men was 57 years, the mean age of women 67 years. 80% of the patients attended the Clinic only when the disease was already advanced - in the IIIrd and IVth clinical stage. This has a major influence on therapeutic possibilities. In the submitted group thus only 50% of the patients could be treated in an optimal manner by combined surgical and oncological treatment. 39% of the patients were treated by conservative methods without surgery, by actinotherapy or actinotherapy combined with cytostatic chemotherapy. 11% of the patients could be treated only symptomatically due to their poor general condition, in particular the advanced disease. The therapeutic results in carcinomas in the initial stages I and II are good, the probability of 5-year survival was assessed by the Kaplan-Meier test as 85%. The results of 5-year survival of patients with advanced disease in clinical stage III and IV are much worse, the 5-year survival of patients treated by surgical and oncological methods was 30%, the 5-year survival of patients in these stages treated conservatively was 0%. The mean 5-year survival of the whole group of patients was 30%.
Autoimunitní puchýřnaté choroby hrtanu jsou poměrně vzácná onemocnění. Jedná sepředevším o pemfigus vulgaris a pemfigoid. V obou případech jde o choroby postihující hlavně kůži.Ze sliznic je postižena nejčastěji bukální sliznice, mohou však být postiženy i sliznice hrtanu,hypofaryngu a jícnu. Diagnóza je stanovena histologicky (intraepidermální akantolytické puchýřeu pemfigus vulgaris a subepidermální puchýře u pemfigoidu) a přímou imunofluoresencí. Hlavnía nejznámější metodou léčby je kortikoterapie. Prognóza neléčeného onemocnění je vážná. Neléčené onemocnění končí smrtí v důsledku celkového marasmu či sepse. Léčba mortalitu výraznězmenšuje, smrt nemocného bývá v souvislosti s komplikacemi dlouhodobé kortikoterapie. V prácijsou popsány tři případy těchto chorob, které byly léčeny v poslední době na ORL klinice 3. LF UKPraha.
Autoimmune bullous diseases of the larynx are relatively rare. They include in particular pemphigus and pemphigoid. In both instances diseases are involved which affect mainly the skin, as to mucous membranes, most often the buccal mucosa is affected, however also the mucosa of the larynx, hypopharynx and oesophagus may be affected. The diagnosis is histological (intraepidermal acantholytic blisters in pemphigus vulgaris and subepidermal blisters in pemphigoid) and by direct immunofluorescence. The main and best known therapeutic method is cortico therapy. The prognosis of untreated disease is bad, it is fatal due to general marasm or septicaemia. Treatment reduces the mortality markedly, the patient’s death is usually associated with complications of prolonged corticotherapy. The authors describe three cases of these diseases which were treated recently at the ENT Clinic of the Third Medical Faculty, Charles University, Prague.
- MeSH
- autoimunitní nemoci diagnóza farmakoterapie imunologie MeSH
- benigní pemfigoid sliznice diagnóza farmakoterapie imunologie MeSH
- fluorescenční protilátková technika metody MeSH
- hormony kůry nadledvin aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemoci laryngu diagnóza farmakoterapie imunologie MeSH
- pemfigus diagnóza farmakoterapie imunologie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Autoři prezentují výsledky léčby nemocných s karcinomem orofaryngu v letech 1985 - 1997. Celkem bylo ve sledovaném období léčeno primárně 65 pacientů, poměr mužů a žen byl 7:3. Průměrný věk mužů byl 59 let, pruůměrný věk žen 68 let. Naprostá většina nemocných byla diagnostikována až v pozdním stadiu onemocnění, celkem 96 % pacientů bylo diagnostikováno až ve stadiu III a IV.57% nemocných bylo léčeno chirurgicky s pooperační aktinoterapií, 36% nemocných se podarilo konzervativní onkologické léčbě bez chirurgického zákroku a 7% nemocných bylo léčeno jen symptomaticky. Za optimální metodu léčby považují autoři chirurgické odstranění tumoru zevní cestou spolu s blokovou disekcí krčních uzlin, a to nezávisle na přítomnosti či nepřítomnosti uzlinových metastáz do krčních uzlin. V počátku sledovaného období byl volen spíše transorální přístup, který je však podle výsledků možno považovat za regulérní jen sporadicky u nádorů v počátečních stadiích onemocnění. Výsledné pravděpodobné 5leté přežití nemocných v celém souboru bylo stanoveno testem Kaplan-Meier na 29%, u operovaných pacientů s pooperační aktinoterapií na 51 %.
The authors present the results of treatment of patients with carcinoma of the oropharynx in 1985-1997. During the investigation period 65 patients had primary treatment, male:female ratio 7:3. The mean age of the men was 59 years, the mean age of the women 68 years. In the great majority of patients the diagnosis was made only in the late stage of the disease. 96% of the patients were diagnosed in stage III and IV. 57% of the patients had surgical treatment with postoperative actinotherapy. 36% patients had conservative oncological treatment without surgery and 7% patients were treated only symtomaticaly. The authors consider as optimal surgical removal of the tumour by the external route with block dissection of the cervical nodes, independently on the presence or absence of nodal metastases into cervical nodes. At the onset of the investigation period preferably a transoral approach was used which according to the results can be considered regular only sporadically in toumors in the initial stages of the disease. The resulting probable 5-year survival of the patients in the whole group assessed by the Kaplan-Meier test was 29%, in operated patients with postoperative actinotherapy it was 51%.
