In the prospective intervention study,the role of specific diabetogennic factors related to insulin resistance condition in a long-term glococorticoid treatment wil be studied at postadolescent female patiens. As wel as possible ways how to influence them by metformin and/or acipimox.

V prospektivní intervenční studii bude u postadolescentních pacientek sledována role specifických diabetogenních faktorů vázaných na insulinoresistentí stav při dlouhodobé léčbě glukokortikoidy a možnost jejich ovlivnění metforminem nebo acipimoxem.

• MeSH
• autoimunitní nemoci farmakoterapie   MeSH
• glukokortikoidy škodlivé účinky   MeSH
• glukózový toleranční test MeSH
• Langerhansovy ostrůvky sekrece   MeSH
• metformin aplikace a dávkování   MeSH
• mladiství MeSH
• porucha glukózové tolerance MeSH
• Check Tag
• mladiství MeSH

• Konspekt
• Fyziologie člověka a srovnávací fyziologie
• NLK Obory
• endokrinologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

Východisko. Ve skupině pacientek (n=20, věk 15–20 let) léčených dlouhodobě nízkými dávkami prednisonu (< 0,3 mg/kg/den) byl analyzován vztah některých steroidů, SHBG, růstového hormonu, IGF-1 a IGF BP-3 k poruchám glycidového metabolizmu (vstupní data). Kontrolní vyšetření bylo provedeno po 6 měsících, kdy byl podáván navíc metformin (M) v dávce 1000 mg/den (blíže v 6). Metody a výsledky. Při vstupním vyšetření byly zjištěny snížené hodnoty DHEAS i DHEA, při kontrole se pouze hodnota DHEAS upravila. Hladina obou nadledvinových androgenů korelovala s dávkou prednisonu (r -0,7621, -0,7685) DHEAS i DHEA korelovaly s ukazateli účinnosti inzulínu, a to jak při vstupním vyšetření (ITT 4–15 , r +0,4452, +0,4453), tak při kontrole po 6 měsících léčby M (ITT 4–15 , r +0,7549, +0,6073). Hodnoty testosteronu (T) i dihydrotestosteronu (DHT) se pohybovaly při vstupním i kontrolním vyšetření v referenčním pásmu. Při nízkých hodnotách SHBG jsme nacházeli vysokou frakci volných androgenů (FAI), a to i po poklesu inzulinorezistence na konci studie. Index volných androgenů, testosteron i dihydrotestosteron vykazovaly závažné vztahy ke zjištěným poruchám glykoregulace i účinnosti inzulínu v kontrolním období: T a FAI korelovaly s inzulinémií (+0,6005, +0,5560), s HOMA IR (+0,5380, +0,5269), s poměrem inzulín/glykémie (pouze T: +0,5261) a zejména s glykémií nalačno (+0,9268, +0,9025) i její plochou pod křivkou (+0,6792, +0,7143). DHT koreloval s C peptidem nalačno i plochou pod křivkou (+0,7921, +0,7143), SHBG s glykémií nalačno i plochou pod křivkou (-0,6519, -0,5868). S ukazateli inzulinorezistence korelovaly IGF-1 a IGF BP3: při vstupu IGF BP-3 s HOMA IR (+0,5002) a s poměrem inzulín/glykémie (+0,4860), v kontrolním období vedle těchto korelací se prokázaly i vztahy HOMA IR k IGF-1 (+0,5412) i k jeho volné frakci (+0,5059, posuzované podle poměru IGF-1/IGFBP-3). Volná frakce IGF-1 korelovala i s poměrem inzulín/glykémie (+0,5716). Hodnoty růstového hormonu se v kontrolním období po léčbě metforminem zvýšily nalačno i po stimulaci argininem. Korelace k ukazatelům glycidového metabolizmu jsme neprokázali. Závěry. Studie přinesla řadu původních poznatků o roli nadledvinových i gonadálních androgenů, SHBG, IGF-1 a IGFBP-3 při vzniku poruch glycidového metabolizmu během dlouhodobé léčby nízkými dávkami prednisonu. Na základě zjištěných výsledků lze soudit, že bez úpravy nízkých hladin nadledvinových androgenů a SHBG, resp. vysokých hodnot volných androgenů, nebude možné zcela upravit poruchy metabolizmu glukózy doprovázející léčbu glukokortikoidy.

Background. The relationships between selected steroids, SHBG, growth hormone, IGF-1, IGF BP-3 and indicators of glucose metabolism were studied in the group of 20 female patients (15–20 yrs) on long-term treatment with low prednison doses (<0.3 mg/kg/day) (baseline phase) and after adding 1000 mg of metformin per day for following 6 months to improve impaired glucose metabolism (control phase). Methods and Results. Lower basal DHEAS and DHEA (DHEA/S) levels were found as compared with reference values. Only DHEAS level returned into the reference range after the treatment with metformin. Decrease of DHEA/S depended on the doses (DHEAS -0.7621, DHEA -0.7685). Positive correlations between DHEA/S and of the results insulin tolerance were found as at the baseline (+0.4452, resp. +0.4455) as well as in the control period after the metformin administration (+0.7549, resp. +0.6073). Testosterone (T) and dihydrotestosteronu (DHT) values were within the reference range during the whole study. Due to very low SHBG levels higher free androgen index (FAI) was recorded in more than half of the patients. Significant relationships were revealed between former gonadal androgens and indicators of glucose metabolism deterioration at the control phase: T correlated: with fasting insulin (+0.6005), with HOMA IR (+0.5380), with insulin/glucose (+0.5261), with fasting glucose (+0.9268), with AUC glucose (+0.6792), FAI: with fasting insulin (+0.5560), with HOMA IR (+0.5269), with fasting glucose (+0.9025), with AUC glucose (+0.7143), DHT: with fasting C peptide (+0.7921), with AUC C peptide (+0.7143). SHBG correlated: with fasting glucose (-0.6519), and with AUC glucose (-0.5868). The tendency of GH to lower, and IGF-1, IGF BP-3 to higher values at the baseline changed at the control phase: fasting and AUC value of GH increased (signif.), while were IGF-1 (nonsignif.) and IGF BP-3 (signif.) levels decreased. Surprisingly, no correlation was observed between GH and parameters of glucose metabolism. Contrary to GH, baseline IGFBP-3 values correlated: with HOMA IR (+0.5002), with insulin/glucose (+0.4860). The same relationships were found between AUC IGF BP-3 (+0.5676, +0.5559), IGF-1 (HOMA IR only +0.5412), IGF-1/IGF BP-3 (+0.5059, +0.5716) and parameters of insulin sensitivity (HOMA IR , insulin/glucose) in the control period. For the first time negative correlations between IGF-1, IGF-1 AUC, IGF BP-3, IGF-1/IGF BP-3 and somatostatin blood levels were discovered at the control phase. Conclusions. The study brought a number of new information about the importance of the „non-classical“ glucoregulatory hormones in impairment of glucose metabolism, during long-term administration of low prednison (89) doses. The results suggest, that without normalisation of low DHEA/S, SHBG and high FAI levels it would not be possible to correct glucose metabolism properly in patients with long-term glucocorticoid therapy.

• MeSH
• androgeny krev   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• glukokortikoidy aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• glukosa metabolismus   MeSH
• inzulinová rezistence MeSH
• lidé MeSH
• porucha glukózové tolerance MeSH
• růstový hormon krev   MeSH
• somatostatin krev   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Východisko. U 20 pacientek ve věku 15-20 let byl sledován vliv dlouhodobě podávaných nízkých dávek prednisonu (< 0,3 mg/kg/den) na glykoregulaci a glycidovou toleranci a možnost korekce, event. poruch střední dávkou metforminu (1000 mg). Metody a výsledky. Ukázalo se, že i dávka prednisonu menší než 0,3 mg/kg/den je při dlouhodobém podávání doprovázena inzulínorezistencí: HOMA,e 3,55 (5,13), poměr inzulín glykémie 3,8 (5,84), QUICKI 0,617 (0,124). Stav kompenzován Langerhansovými (L.) ostrůvky zvýšenou sekrecí hormonů bazálně i po stimulaci bolusem 5 g argininchloridu. Ze sníženého poměru C peptidu (ukazatel sekrece inzulínu) ku proinzulínu i glukagonu, zvláště při hodnocení ploch pod křivkou a výsledků analýzy vztahů mezi jednotlivými hormony, je nutné ale usuzovat na zhoršenou sekreční funkci B buněk, projevující se u části souboru i vyššími hodnotami glykovaného hemoglobinu (Hb). 6měsíční podávání metforminu (M) vedlo ke snížení inzulínorezistence projevující se signifikantním poklesem HOMA,e na 1,96 (1,60), poměru inzulín/glukóza na 2,34 (1,52), vzestupem QUICKI na 0,699 (0,238). Došlo i k signifikantnímu poklesu HOMAsek«e z 389 (376) na 207 (119), bazálních hodnot inzulínu, proinzulínu, C peptidu, glukagonu i amylinu a ploch pod křivkou po stimulaci argininem u proinzulínu a glukagonu. Závěry. Změny vzájemných poměrů jednotlivých hormonů ukazují na zlepšený funkční stav L. ostrůvků. M. byl dobře tolerován i bez dietních opatření se prakticky u všech pacientek přesunula hodnota glykovaného Hb do nediabetického pásma (pod 7 %). Hodnoty laktátu v 90 % nepřesáhly hodnotu 1,7 mmol/1. Dle výsledků této studie lze konstatovat, že střední dávka metforminu příznivě ovlivňuje poruchy glycidového metabolizmu vyvolané dlouhodobou léčbou nízkými dávkami glukokortikoidů a jeho podání by mělo být zvažováno zejména v situaci, kdy se objevuje již i porucha tolerance s vyšší hodnotou glykovaného Hb.

Background. The influence of long-term, low doses of prednison administration (< 0.3 mg/kg/day) on glucoregulation and glucose tolerance was studied in 20 female patients (15-20 yrs), including veri%cation of possibility to correct the impairment of glucose tolerance (IGT) by metformin (M). Methods and Results. During prednison treatment, we found typical signs of insulin resistance manifestation: HOMA,e 3.55 (5.13), blond insulin/glucose raflo 3.8 (5.84), QUICKI 0.61 (0.124). These were associated with higher Langerhans (L.) islets hormone secretion detected under basal conditions as well as after bolus of 5 g arginine chloride. However, detailed analysis of hormone secretion ratios revealed distinct signs of L. islets function impairment and subcompensation. Speci%cally, low rado C peptide/proinsulin and C peptide/glucagon were characteristicaly observed. Six months of M. administration (1000 mg/day) had a bene%cial effect on glucose metabolisms deviations as indicated by the following: insulin resistance decreased (HOMA,e 1.96 (1.60), insulin/glucose raflo 2.34 (1.52), QUICKI inereased at 0.699 (0.238)). At the same fime we found a decrease in the basal levels of insulin, proinsulin, glucagon, C peptide and amyline, and AUC proinsulin and glucagon as well. HOMAse~~euo„ decreased from an initial value of 389 (376) to 207 (119). Conclusions. Judging by the new hormonal secretion ratios, the L. islets' function following M. treatment substantially improved. From the clinical point of view, it is important to note that M. was toleraned very well. No patient interrupted the follow up because of M. intolerance. IGT in the whole group normalised, in spíte of the fact that no accent was put on the regime, diet including. The 90% of lactate values did not exceed 1.7 mmol/1. Based on the results, we may conclude that M. has a beneflcial effect on long-term, low doses of glucocorticoid-related (induced) glucose metabolism impairment, and therefore, M. administration could be recommended, particularly in the situations with higher levels of glycosylated hemoglobin.

• MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• glukokortikoidy aplikace a dávkování   farmakokinetika   farmakologie   MeSH
• inzulin metabolismus   MeSH
• inzulinová rezistence farmakoterapie   MeSH
• krevní glukóza analýza   MeSH
• Langerhansovy ostrůvky fyziologie   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• metformin farmakokinetika   farmakologie   MeSH
• prednison aplikace a dávkování   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• dítě MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• glukokortikoidy aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• glukosa metabolismus   MeSH
• inzulinová rezistence MeSH
• metformin aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH

• MeSH
• gastrointestinální nemoci terapie   MeSH
• glukokortikoidy škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• glukózový toleranční test MeSH
• inzulinová rezistence MeSH
• lidé MeSH
• metformin terapeutické užití   MeSH
• mladiství MeSH
• nemoci pojiva terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• ženské pohlaví MeSH