The toxicity of accumulated copper at Wilson disease could be mediated by oxidative stress or inflammatory reaction. The ability of organism to react to these stimuli could influence the course and severity of Wilson disease. The degree of inflammatory reaction, oxidative stress and some preventive mechanisms like certain polymorphisms of hem oxygenase-1, ApoE or slight hyperbilirubinemia will be evaluated in the group of 120 patients with Wilson disease. The results could help in the prediction of significant liver lesion and also to the strategy of the treatment.

V rozvoji orgánového poškození při Wilsonově chorobě se uplatňuje oxidační stres či zánětlivá reakce. Schopnost organismu reagovat na tyto podněty může mít vliv na rozvoj a tíži jednotlivých forem choroby. Ve skupině cca 120 pacientů s Wilsonovou bude vyšetřen stupeň zánětlivé reakce, výše oxidačního stresu a některé ochranné mechanismy jako jsou určité polymorfismy hemoxygenázy-1, ApoE či mírná hyperbilirubinémie. Výsledky projektu mohou pomoci v predikci vývoje závažné jaterní léze u Wilsonovy chorobya tím i ke strategii léčby a případně k zavedení podpůrné léčby této nemoci.

• MeSH
• apolipoproteiny E MeSH
• hemoxygenasa-1 MeSH
• hepatolentikulární degenerace etiologie   genetika   terapie   MeSH
• hyperbilirubinemie MeSH
• jaterní insuficience prevence a kontrola   MeSH
• oxidační stres MeSH
• polymorfismus genetický MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• hepatologie
• biologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

BACKGROUND: Wilson's disease (WD) is an autosomal recessive inherited disease with copper accumulation; neurodegeneration is associated with dopaminergic deficit. The aim of the study is to verify sleep co-morbidity by questionnaire and objective sleep examinations (polysomnography, multiple sleep latency test). METHODS: fifty-five patients with WD (22 hepatic, 28 neurological, five asymptomatic form) and 55 age- and sex-matched control subjects completed a questionnaire concerning their sleep habits, sleep co-morbidity, Epworth sleepiness scale (ESS), and answered screening questions for rapid eye movement (REM) behaviour disorder (RBD-SQ). Twenty-four patients with WD and control subjects underwent polysomnographic examination. RESULTS: unlike the controls, patients with WD were more prone to daytime napping accompanied by tiredness and excessive daytime sleepiness, cataplexy-like episodes and poor nocturnal sleep. Their mean ESS as well as RBD-SQ was higher than that of the controls. Total sleep time was lower, accompanied by decreased sleep efficiency and increased wakefulness. Patients with WD had lower latency of stage 1 and stage 2 of non-rapid eye movement (NREM) sleep and less amount of NREM sleep stage 2. One-third of the patients with WD were found to have short or borderline multiple sleep latency test (MSLT) values independent of nocturnal pathology (sleep apnoea, periodic leg movements and/or restless leg syndrome). CONCLUSIONS: patients with WD often suffer from sleep disturbances (regardless of the clinical form). The spectrum of sleep/wake symptoms raises the suspicion that altered REM sleep function may also be involved.

• MeSH
• dospělí MeSH
• hepatolentikulární degenerace komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• polysomnografie MeSH
• poruchy spánku a bdění komplikace   diagnóza   MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

BACKGROUND AND AIMS: Wilson disease (WD) is an inherited disorder of copper metabolism. When treated, the outcome can be excellent, although the long-term survival has yet to be well documented. The aim of this study was to describe the long-term outcome of a cohort of patients with WD and to assess those factors affecting the phenotypic manifestation of WD. METHODS: The presence of mutations to the ATP7B gene, the clinical manifestations, treatments and the long-term outcomes were analysed retrospectively in 117 patients with WD (59 men and 58 women, aged at evaluation 38.5 ± 11, range 16-63 years). RESULTS: Fifty-five patients with a neurological presentation, 51 patients with a hepatic presentation and 11 asymptomatic patients were followed up for an average of 15.1 ± 10 years (median 12 years, range 1-41 years). The H1069Q ATP7B gene mutation was the most frequent genetic variant (54.3%); the frequency of this mutation did not differ between patients with either the hepatic or the neurological presentation (P = 0.099). d-penicillamine or zinc salts (81 and 17% respectively) were used for treatment, and three patients underwent liver transplantation. The majority of symptomatic patients became asymptomatic, or improved, during the follow-up (82% patients with hepatic presentation, 69% with neurological presentation). The long-term survival of patients with WD did not differ from that of the general Czech population (P = 0.95). CONCLUSIONS: Long-term follow-up shows a satisfactory response in the great majority of adequately treated patients with WD and survival coincides with that of the general population.

• MeSH
• adenosintrifosfatasy genetika   metabolismus   MeSH
• asymptomatické nemoci MeSH
• časové faktory MeSH
• chelátory metabolismus   MeSH
• dospělí MeSH
• fenotyp MeSH
• frekvence genu MeSH
• genetická predispozice k nemoci MeSH
• hepatolentikulární degenerace enzymologie   genetika   mortalita   terapie   MeSH
• Kaplanův-Meierův odhad MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• měď metabolismus   MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mutace MeSH
• mutační analýza DNA MeSH
• octan zinečnatý terapeutické užití   MeSH
• penicilamin terapeutické užití   MeSH
• progrese nemoci MeSH
• proteiny přenášející kationty genetika   metabolismus   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rozdělení chí kvadrát MeSH
• síran zinečnatý terapeutické užití   MeSH
• transplantace jater MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• Publikační typ
• komentáře MeSH
• úvodní články MeSH

Wilsonova choroba je vrozené onemocnění vedoucí k akumulaci mědi ve tkáních, především játrech a mozku. Genetický defekt je v genu kódujícím ATPázu typu P (ATP7B). Dědičnost je autozomálně recesivní. Je známo přes 500 mutací způsobujících Wilsonovu chorobu. Ve střední Evropě je nejčastější mutací H1069Q. Wilsonova choroba se nejčastěji projevuje jaterním či neurologickým postižením. Jaterní forma se manifestuje jako akutní či chronická hepatitida, steatóza nebo cirhóza. Neurologické postižení se projeví nejčastěji po 20. roce věku poruchami motoriky (třes, poruchy řeči a písma), které mohou progredovat do těžkého extrapyramidového syndromu s třesem a rigiditou, dysartrií, dysfagií a svalovými kontrakturami. Diagnózu lze stanovit na základě klinických a laboratorních vyšetření (neurologické projevy, jaterní léze, nízký ceruloplazmin, vyšší volná měď v séru, vysoké odpady Cu močí, Kayser-Fleischerův prstenec). Potvrzení diagnózy přinese vyšetření Cu v jaterní tkáni nebo genetické vyšetření. Neléčená Wilsonova choroba vede ke smrti nemocného. Léčba je založena buď na odstranění mědi z organismu chelačními látkami, které se vylučují do moči (penicilamin, trientin), nebo na omezení vstřebávání mědi ze střeva a snížení toxicity mědi (zinek, amonium-tetrathiomolybden). V našich podmínkách se používá penicilamin nebo zinek. Jaterní transplantace je indikována u pacientů s fulminantním jaterním selháním nebo s dekompenzovanou jaterní cirhózou. V rodině je nezbytné provést screening u všech sourozenců postiženého jedince a případné asymptomatické nemocné také léčit.

Wilson's disease is an inherited disorder leading to accumulation of copper in tissues, mainly in the liver and brain. Genetic defect is in the gene coding ATPase type P (ATP7B). The inheritance is autosomal recessive. Up to now, more then 500 mutations causing Wilson's disease were described. The most frequent mutation in Central Europe is mutation H1069Q. The manifestation of Wilson's disease is usually hepatic or neurologic. Hepatic form is manifested by acute or chronic hepatitis, steatosis or cirrhosis. Neurologic involvement is manifested usually after 20 year of age by motor disturbances (tremor, disturbed speech, problems with writing), which could progress into severe extrapyramidal syndrome with tremor, rigidity, dysartria, dysfagia and muscle contracture. Diagnosis is based on clinical and laboratory examinations (neurologic symptoms, liver disease, low serum ceruloplasmin levels, elevated free copper concentration in serum, high urine copper excretion, and presence of Kayser-Fleischer rings). Confirmation of diagnosis is done by hepatic copper concentration in liver biopsy or by genetic examination. Untreated disease leads to the death of a patient. Treatment is based on chelating agents decreasing the copper content by excretion into urine (D-penicillamine, trientine) or on agents preventing absorption of copper from food (zinc, ammonium-tetrahiomolybdene). Patients with asymptomatic Wilson's disease have to be treated as well. In Czech Republic either penicillamine or zinc are used. Liver transplantation is indicated in patients with fulminant liver failure or decompensated cirrhosis. Screening in families of affected patients (all siblings) is obvious.

• MeSH
• hepatolentikulární degenerace diagnóza   farmakoterapie   genetika   MeSH
• lidé MeSH
• prognóza MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Chronic intake of large quantities of alcohol causes damage to many organs, the liver being the most often affected one. In advanced countries, mortality due to liver diseases is directly proportional to alcohol consumption. 30 g of pure alcohol per day is regarded as a “safe” dose. Alcoholic liver disease may take the form of chronic illness (steatosis, steato-hepatitis, fibrosis and cirrhosis) or acute involvement (alcoholic hepatitis). Whereas steatosis is a relatively benign illness, the presence of cirrhosis of the liver means major life expectancy shortening. The actual stage of cirrhosis depends on the presence of complications – portal hypertension with bleeding oesophageal varices, ascites or hepatic encephalopathy. The median survival time of patients with advanced cirrhosis is 1–2 years. Serious alcoholic hepatitis has a mortality record of up to 50%. Absolute abstinence is a sine qua non condition for any treatment of alcoholic liver disease, the other therapeutic procedure are of a supportive nature and questionable significance. Corticoids can be used in the management of serious alcoholic hepatitis. Treatment in the stage of liver cirrhosis is similar to that in cirrhosis of any other aetiology. Cirrhotic patients who demonstrably abstain can be considered for transplantation leading to a markedly prolonged life expectancy.

• MeSH
• alkoholická cirhóza jater diagnóza   farmakoterapie   terapie   MeSH
• alkoholická steatóza jater diagnóza   etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• alkoholické nemoci jater epidemiologie   etiologie   patofyziologie   MeSH
• alkoholismus komplikace   metabolismus   terapie   MeSH
• analýza přežití MeSH
• ascites etiologie   komplikace   MeSH
• ezofageální a žaludeční varixy etiologie   komplikace   MeSH
• fibróza diagnóza   etiologie   patofyziologie   MeSH
• financování organizované MeSH
• jaterní encefalopatie etiologie   komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• portální hypertenze etiologie   komplikace   MeSH
• prognóza MeSH
• transplantace jater metody   využití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

BACKGROUND/AIMS: The aim of the study was to compare the efficacy and safety of 5-day terlipressin treatment of bleeding esophageal varices to 10-day treatment period. METHODOLOGY: Of 25 patients with variceal bleeding, 15 were randomized to receive terlipressin for day 1-5 and placebo for day 6-10 (Group A), and 10 to receive terlipressin for day 1-10 (Group B). RESULTS: The bleeding was stopped in 24 patients (96%). Rebleeding till day 42 was observed in 9 (36%) patients (5 in group A, 4 in group B, ns). 2 patients died in group B (due to rebleeding till day 5) and one in group A (rebleeding between day 5-10). Transfusion needs were lower in group B (2.7 +/- 2.6TU compared to 4.13 +/- 5.8 TU in group A, ns). Serious AE leading to treatment discontinuation were observed in 1 patient in group A (peripheral ischemia) and none in B, non-significant AE in 3 patients in group A (hypertension), and in 3 in group B (hypertension, hyponatremia, epiparoxysm). CONCLUSIONS: Prolonged treatment with terlipressin did not prove significant decrease of mortality or bleeding recurrence; lower rebleeding rate after day 5 and tendency towards lower transfusion requirements were observed. Prolonged treatment had no influence on AE rate.

• MeSH
• bezpečnost MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• ezofageální a žaludeční varixy farmakoterapie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lypresin analogy a deriváty   aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• neparametrická statistika MeSH
• vazokonstriktory aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH