• MeSH
• bronchiální astma terapie   etiologie   MeSH
• nedokromil farmakologie   MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• alergologie a imunologie

Významným představitelem nízkomolekulárních sloučenin způsobujících profesionální astma jsou vysoce reaktivní diizokyanáty. Vedle formaldehydu a latexu se v průmyslových zemích stávají diizokyanáty významnou příčinou profesionálního bronchiálního astmatu (dále AB). Odhadovaná prevalence AB způsobeného diizokyanáty představuje 5–15 % všech exponovaných pracovníků. Diizokyanáty (dále DI) jsou vysoce reaktivní aromatické a alifatické sloučeniny reagující se sloučeninami bohatými na hydroxylové skupiny polyadiční reakcí za vzniku polyuretanů. Nejčastěji užívané formy DI jsou toluendiizokyanát (TDI), metylendifenyldiizokyanát (MDI), hexametylendiizokyanát (HDI). Jsou nezastupitelné v průmyslu nábytkářském, automobilovém, v elektroprůmyslu, v oděvnictví a chladírenství. Imunopatogeneze AB způsobeného DI se studuje z mnoha hledisek. AB způsobené diizokyanáty vykazuje některé klinické rysy typické pro atopické AB – vznik výrazné bronchiální hyperreaktivity na DI v subiritačních koncentracích, při trvalé expozici probíhající latenční periodu měsíce až roky, výskyt časné a pozdní fáze bronchiální odpovědi. Současně se však odlišuje některými charakteristikami od AB atopického typu – absence očních a nosních alergických příznaků, absence specifického IgE (DI-konjugát) u převahy pracovníků s potvrzeným AB, častý výskyt izolované pozdní fáze bronchiální odpovědi. Výzkum bronchiálního astmatu indukovaného DI je v současnosti zaměřen na několik témat: na genetické faktory určující vnímavosti vůči této chorobě, na roli epiteliální bariéry v senzibilizaci organismu, na identifikaci DI – proteinových konjugátů v roli antigenů, na charakteristiky imunitních odpovědí u AB způsobeného DI a na úlohu neurogenních mechanismů v patogenezi této choroby. Studie zaměřené na uvedené otázky podporují koncept té představy, že AB způsobené diizokyanáty je prezentováno smíšeným typem TH1/TH2 odpovědi, s influxem a regulační úlohou jak CD4+, tak CD8+ T lymfocytů. U pacientů s diagnostikovanou chorobou byla prokázána zvýšená frekvence alel DQA1*0104 a DQB1*0503, na rozdíl od exponovaných jedinců bez příznaků, u nichž byla naopak zjištěna zvýšená frekvence alel DQA1*0101 a DQB1*0501. Poznání patogeneze AB způsobeného diizokyanáty může urychlit vývoj diagnostických testů s následnou léčebnou intervencí.

Highly reactive low-molecular compounds diisocyanates represent a significant cause of occupational asthma. Besides formaldehyde and latex, diisocyanates become a significant cause of occupational bronchial asthma (AB) in industrial countries, estimated prevalence of AB caused by diisocyanates is 5–15% of all exposed workers. Diisocyanates (DI) are highly reactive aromatic and aliphatic compounds reacting with compounds rich in hydroxyl groups by polyaddition reaction resulting in polyurethanes. The most commonly used forms of DI are toluendiisocyanate (TDI), methylendiphenyldiisocyanate (MDI), hexamethylendiisocyanate (HDI). They are irreplaceable in furniture-making, motor-car, electronic, clothing and refrigeration industry. Immunopathogenesis of AB caused by DI is studied from many points of view. AB caused by diisocyanates shows some clinical features typical for atopic AB – development of considerable bronchial hyperreactivity to DI in subirritative concentrations, latent period of months to years under continuous exposure, occurence of an early and late phase of bronchial response. At the same time, it differs from atopic AB with some characteristics – absence of eye and nasal allergic symptoms, absence of specific IgE (DI-conjugate) in majority of workers with confirmed AB, frequent occurence of an isolated late phase of bronchial response. Research on bronchial asthma induced by DI is currently focused on several topics: genetic factors which determine susceptibility to the disease, the role of epithelial barrier in sensibilization of organism, identification of DI – protein conjugates in their role of antigens, characteristics of immunological response in AB caused by DI and the role of neurogenic mechanisms in pathogenesis of the disease. Studies concerned with presented topics support the concept that AB caused by diisocyanates is presented by mixed type of the TH1/TH2 response, influx and regulatory role of CD4+ and CD8+ T lymphocytes. The increased frequency of the DQA1*0104 and DQB1*0503 alleles was proved in patients with diagnosed disease compared to exposed individuals without symptoms but confirmed increased frequency of the DQA1* 0101 and DQB1*0501 alleles. Knowledge of the pathogenesis of AB caused by diisocyanates may accelerate the development of diagnostic tests and consequent treatment intervention.

• MeSH
• bronchiální astma diagnóza   etiologie   imunologie   MeSH
• chemokin CCL2 krev   MeSH
• isokyanatany analogy a deriváty   škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• modely imunologické MeSH
• nemoci z povolání diagnóza   etiologie   MeSH
• specificita protilátek MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• alergie MeSH
• alergologie a imunologie MeSH
• Publikační typ
• periodika MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• alergologie a imunologie

Rostoucí vědomosti o imunitních mechanismech regulujících alergický zánět umožnily vývoj nových možností léčby bronchiálního astmatu. Biologická léčba využívající monoklonální protilátky nebo modifikované receptorové proteiny byla použita k regulaci zánětlivých procesů. Omalizumab, lidská monoklonální protilátka specificky zaměřená proti IgE ukázala účinnost i bezpečnost u těžkého alergického astmatu. Jsou vyvíjeny četné nové preparáty zasahující do cytokinové sítě, řada z nich dosáhla velmi slibných pre-klinických výsledků. Stále však není zcela jasné, jestli dosáhne anti-cytokinová biologická léčba u bronchiálního astmatu širšího klinického využití.

Increasing knowledge of immune mechanisms involved in regulation of allergic inflammation has provided the basis for the development of novel therapies of bronchial asthma. Biologic therapy using either monoclonal antibodies or modified receptor proteins has been attempted to balance inflammatory responses. Omalizumab, a humanized monoclonal antibody that specifically targets IgE has demonstrated efficacy and safety in treatment of severe allergic asthma. There are numerous new agents targeting cytokine network under development, many of them with promissing pre-clinical results. However, whether anti-cytokine biologic therapy may become available for clinical use in asthma remains to be determined.

• Klíčová slova
• léčba,
• MeSH
• agonisté beta-2-adrenergních receptorů MeSH
• beta-2-adrenergní receptory terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie metody   trendy   využití   MeSH
• bronchiální astma diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• cytokiny antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• hexany terapeutické užití   MeSH
• hormony kůry nadledvin terapeutické užití   MeSH
• imunoglobulin E izolace a purifikace   škodlivé účinky   účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• mannosa antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• monoklonální protilátky aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• receptory IgE antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• respirační alergie diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• Evropská unie MeSH
• výzkum MeSH
• Publikační typ
• abstrakty MeSH
• Geografické názvy
• Evropa MeSH

• Konspekt
• Veřejné zdraví a hygiena
• NLK Obory
• veřejné zdravotnictví
• politologie, politika, zdravotní politika

• O autorovi
• Commission of the European Communities. Biomedical and Health Research Programme Autorita

V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky v diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému, chronické spontánní urtikarie a těžké hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Pro léčbu eozinofilního alergického a nealergického astmatu je v rámci EU schváleno pět molekul, které cílí na dráhu interleukinu (IL)-5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo na cytokinovou dráhu IL-4/IL-13 (dupilumab) či na imunoglobulin E (omalizumab). U nemocných s těžkým eozinofilním astmatem je zásadní určení fenotypu respiračního zánětu. Pokud nelze dosáhnout kontroly nad chorobou pomocí farmakoterapie, je dle doporučení GINA jednoznačně preferována cílená fenotypová léčba biologickými protilátkami, neboť mají lepší důkazy o účinnosti (důkaz kategorie A, resp. B) oproti dlouhodobé systémové kortikoterapii (důkaz kategorie D). Biologická léčba se používá v přesně definovaných situacích, jedná se o personalizovaný typ medicíny. Benralizumab, monoklonální humanizovaná protilátka proti receptoru pro interleukin 5 (IL-5Rα), působí duálním mechanizmem – jednak prostřednictvím blokády IL-5 receptoru a dále prostřednictvím souběžné vazby na membránový receptor přirozených zabíječských buněk, díky čemuž následně dochází k řízené apoptóze eozinofilů a bazofilů s jejich rychlou deplecí. Benralizumab je indikován jako přídatná udržovací léčba dospělých pacientů (v USA od 12 let) s těžkým eozinofilním astmatem, kteří nejsou adekvátně kontrolováni vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících β-agonistů.

In immunoallergology, monoclonal humanized antibodies are currently used for the diagnoses bronchial asthma, atopic eczema, chronic spontaneous urticaria, and severe hyperplastic rhinosinusitis with nasal polyposis. In the EU, five molecules are approved for the treatment of eosinophilic allergic and non-allergic asthma, all targeting interleukin (IL)-5 pathway (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) or cytokine IL-4/IL-13 pathway (dupilumab) or immunoglobulin E (omalizumab). In patients with severe eosinophilic asthma it is crucial to determine the phenotype of the respiratory inflammation. Where it is not possible to obtain control with pharmacotherapy GINA unambiguously recommends the preference of targeted phenotype treatment with biological antibodies as they rely on better evidence of efficacy (evidence category A, resp. B) compared with long-term systemic corticotherapy (evidence category D). Biological treatment is used in exactly defined situations, this being a personalized type of medicine. Benralizumab, a monoclonal humanized antibody against the receptor for IL-5 (IL-5Rα) acting with dual binding mechanism – IL-5 receptor blockade and concurrent binding on the membrane receptor of natural killer cells result in controlled eosinophil and basophil blockade with rapid depletion of these cells. Benralizumab is indicated as add-on maintenance therapy of adult patients (in the USA 12 years and older) with severe eosinophilic asthma who failed to obtain adequate control with high doses of inhaled corticosteroids and long-term β-agonists.

V dosavadním průběhu roku 2023 bylo publikováno jen málo originálních prací s respirační tematikou. Převážná většina je charakteru systematických review a metaanalýz již publikovaných studií. V březnu 2023 vydala Evropská společnost pro Intenzivní medicínu (ESICM) doporučení pro management syndromu akutní dechové tísně (acute respiratory distress syndrome, ARDS). V první části tohoto textu je základní shrnutí základních doporučení podle jednotlivých domén. Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je intervence, která má v posledních letech, především díky pandemii covid-19, velkou pozornost. Poslední randomizovaná studie (EOLIA trial) sice nepotvrdila mortalitní benefit [1], nicméně následná Bayesiánská analýza dat této práce přinesla posteriorní pravděpodobnost mortalitního benefitu ECMO podpory oproti konvenční terapii u vybrané podskupiny pacientů s časným použitím ECMO u pacientů s těžkou formou ARDS [2]. Ve druhé části článku shrnujeme publikace týkající se vlivu ECMO podpory na několik konkrétních skupin onemocnění. Jde o pacienty s polytraumatem, život ohrožujícím astma bronchiale, popáleninovým traumatem a pacienty po transplantaci ledvin. Třetí část článku se zabývá různými aspekty antikoagulační terapie používané u ECMO podpory, včetně její monitorace a srovnání efektu heparinu a bivalirudinu. Ve čtvrté části je popsána publikace hodnotící efektivitu extrakorporální eliminace CO2 (extracorporeal CO2 removal, ECCO2R) z pohledu umožnění ultraprotektivity umělé plicní ventilace u pacientů se středně závažnou až závažnou formou ARDS. V páté část se věnujeme vztahu vybraných patofyziologických aspektů ke klinické praxi a výsledkům. Jedná se o zjišťování významu analýzy vydechovaného vzduchu pro stanovení klinického výsledku pacientů s ventilátorovou pneumonií (VAP). Dále pak o popis vztahu míry ventilace mrtvého prostoru a prognózy pacientů s ARDS. Šestá část se týká optimalizace nastavení umělé plicní ventilace na podkladě použití měření transpulmonálního tlaku. Další, sedmá část článku se zabývá metaanalýzou srovnání efektivity neinvaziní formy mechanické ventilace a dalších metod, jako jsou vysokoprůtoková oxygenoterapie a konvenční kyslíková léčba. Předposlední sekce se zabývá efektem různých forem nebulizační terapie, jako například použití heparinu u pacientů s covid-19 pneumonií, a u obecné populace pacientů na umělé plicní ventilaci, a dále použití volatilních anestetik u pacientů s refrakterním bronchospasmem. V závěru se text věnuje různým aspektům intervencí u pacientů s těžkou formou respiračního selhání ponechaných při vědomí. Jedná se o efekt tzv. awake pronační polohy a awake extrakorporální oxygenační podpory

Only a few original papers on respiratory issues have been published so far in 2023. The vast majority are systematic reviews and meta-analyses of already published studies. In March 2023, the European Society for Intensive Care Medicine (ESICM) issued recommendations for the management of acute respiratory distress syndrome (ARDS). In the first part of this text, a very basic summary of recommendations according to individual domains is described. Extracorporeal membrane oxygenation (ECMO) is an intervention that has received much attention in recent years, mainly due to the COVID-19 pandemic. The last randomized trial (EOLIA trial) did not confirm a mortality benefit [1]. However, the subsequent Bayesian analysis of the data of this study brought a posterior probability of a mortality benefit of ECMO support compared to conventional therapy in a selected subgroup of patients with early use of ECMO in patients with severe ARDS [2]. In the second part of the article, we summarize publications related to the effect of ECMO support on several specific groups of diseases. These are patients with polytrauma, life-threatening bronchial asthma, burn trauma, and kidney transplant patients. The third part of the article deals with various aspects of anticoagulant therapy used in ECMO support, including its monitoring and comparison of the effect of heparin and bivalirudin. The fourth part describes a publication evaluating the effectiveness of extracorporeal CO2 removal (ECCO2R) from the point of view of enabling ultraprotective mechanical ventilation in patients with moderate to severe ARDS. The fifth part deals with the relationship of selected pathophysiological aspects to clinical practice and results. It is an investigation of exhaled air analysis for determining the clinical outcome of patients with ventilator-associated pneumonia (VAP). Furthermore, there is also a description of the relationship between dead space ventilation and the prognosis of patients with ARDS. The sixth part deals with the optimization of artificial lung ventilation settings based on the use of transpulmonary pressure measurement. The next part of the article, the seventh, deals with a meta-analysis of the comparison of the effectiveness of non-invasive forms of mechanical ventilation and other methods, such as high-flow oxygen therapy and conventional oxygen therapy. The penultimate section relates to the effect of various forms of nebulization therapy, such as the use of heparin in patients with COVID-19 pneumonia, and in the general population of patients on mechanical ventilation, and the use of volatile anesthetics in patients with refractory bronchospasm. In the last section, the text deals with various aspects of interventions in patients with severe respiratory failure who remain conscious. This invloves the effect of the so-called awake prone position and awake extracorporeal oxygenation support.

• MeSH
• antikoagulancia MeSH
• lidé MeSH
• mimotělní membránová oxygenace metody   MeSH
• péče o pacienty v kritickém stavu * MeSH
• respirační insuficience * terapie   MeSH
• ventilace umělá s výdechovým přetlakem MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• imunita MeSH
• imunitní systém MeSH
• imunoterapie MeSH
• Publikační typ
• monografie MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• alergologie a imunologie
• biologie

• MeSH
• imunita MeSH
• imunitní systém fyziologie   patofyziologie   MeSH
• imunoterapie MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• alergologie a imunologie
• biologie
• fyziologie
• NLK Publikační typ
• kolektivní monografie