Nutriční podpora v současné době představuje jedno z velmi důležitých odvětví medicíny. Je jí potřebné poskytnou všem pacientům, kteří jí vyžadují a jsou k ní indikováni, neboť vede k významnému zlepšení léčebných výsledků. Je dobře známo, že porucha výživy je jedním z predisponujících faktorů rozvoje hospitalizačních komplikací. Obdobná situace je však i v ambulantní sféře. Proto je nutné na poruchy výživy myslet, aktivně po nich pátrat a energicky a bez prodlevy je také léčit. K pátrání po přítomnosti malnutrice využíváme řady vyšetření včetně biochemických markerů. Malnutrici lze léčit úpravou dietních zvyklostí nebo nutričními přípravky speciálně vyvinutými pro tyto účely. Tzv. umělou výživu lze zajistit buď enterálně (za podmínek zachované funkce střeva) či parenterálně. V současnosti je metodou první volby, za podmínky zachované funkce střeva, enterální výživa. Tuto lze aplikovat buď jako doplňkovou (většinou formou sippingu) nebo jako úplnou. K parenterálnímu způsobu podávání umělé výživy přistupujeme v případě, že nelze zažívací trakt využít jako cestou aplikace výživy.
Úvod: Hypocholesterolémie je jev pozorovaný u klinicky závažných stavů. Pacienti se závažnou hypocholesterolémií mají zvýšené riziko morbidity a mortality. Cílem projektu byla snaha o objasnění role a významu hypocholesterolémie vznikající u klinicky závažných stavů, a to u nemocných po revaskularizačním výkonu a nemocných s polytraumatem. Metodika: Do studie bylo zařazeno 17 nemocný po polytraumatu a 22 nemocných, kteří podstoupili revaskularizační výkon bez použití mimotělního oběhu. Mimo standardních bio - chemických vyšetření, která jsou používána v běžné léčebné praxi, bylo provedeno stanovení sterolů (sitosterol, kampesterol, lathosterol, lanosterol, skvalen) pomocí plynové chromatografie, inzulinu (RIA), interleukinu IL-6 (ELISA), hladin kortizolu bazálně a po stimulaci ACTH. Dále bylo provedeno stanovení funkční zdatnosti granulocytů pomocí oxidative burst testu. Odběry byly provedeny v den 0 (příjem na JIP, trauma, operační výkon), 1. den (první pooperační den, den po traumatu), 4. den (proveden navíc ACTH test) a 8. den. Výsledky: V obou skupinách nemocných došlo k signi - fikantně významnému (p < 0,05) poklesu hladiny celkového cholesterolu (TC) 1. den po operaci (traumatu), a to na 2,760 ± 0,78 ± mmol . l-1 u kardiochirurgické skupiny (K-CH) vs 2,429 ± 0,65 mmol . l-1 u polytraumat (PT), s postupnou reparací hladin cholesterolu během 8 dnů. Rozdíl v hladinách mezi oběma skupinami nebyl statisticky významný. Současně byl v průběhu sledování zaznamenán trend vzestupu vnitřní syntézy cholesterolu (vyjádřeno poměrem lathosterol/ cholesterol), který však nebyl statisticky významný. Obdobný nález v inverzní poloze byl zaznamenán u markerů absorpce (vyjádřeno poměrem campesterol/cholesterol, sitosterol/ cholesterol). Synactenový test neprokázal nadledvinkovou insuficienci ani v jedné sledované skupině. Signifikantně významné změny byly zaznamenány v hladinách IL-6, kde v obou skupinách došlo k prudkému zvýšení 1. den (134,5 ± 62,1 K-CH vs 125,4 ± 60,4 PT), s následným postupným poklesem v dalších 2 měřeních. V hladinách inzulinu nebyly zaznamenány signifikantní změny. Při testu funkční zdatnosti leukocytů došlo k statisticky významné supresi stimulovaného burst testu. Závěr: V naší studii jsme prokázali, že dochází k poklesu hladiny cholesterolu u klinicky závažných stavů. Model stresové zátěže u K-CH pacientů byl srovnatelný s úrovní stresu u pacientů s polytraumatem. Vysvětlením hypocholesterolémie je kombinace zvýšené potřeby cholesterolu a suprese endogenní syntézy. Přestože byl zaznamenán trend vzestupu syntézy cholesterolu, došlo k statisticky významnému poklesu hladiny cholesterolu. V našem sledování nebyla zaznamenána nadledvinková insuficience, což dokládá, že k rozvoji insuficience musí docházet za nižších hladin celkového cholesterolu. Suprese stimulovaného burst testu dobře zapadá do obrazu hypocholesterolémie, protože leukocyty postižené nedostatkem cholesterolu jsou funkčně méněcenné.
Léčbu nemocných s chronickým selháním ledvin kontinuální ambulantní peritoneální dialýzou /CAPD/ jsme zahájili na podzim 1992. Celkem jsme touto metodou léčili 41 nemocných, 28 mužů a 12 žen, s věkovým průměrem 52 let /24–75 let/. Katetr jsme zprvu implantovali chirurgicky do r. 1998 a od té doby celkem již 25x laparoskopicky, včetně 6 reimplantací pro recidivující peritonitidy. V současnosti v našem dialyzačním středisku máme 13 nemocných na CAPD, 11 pac. je po transplantaci ledviny, 3 jsou převedeni do jiného dial. střediska s funkčním katetrem, 3 zpět na hemodialýzu a ll jich zemřelo. Nejčastější příčinou úmrtí bylo kardiovaskulární selhání. l9 nemocných ještě před zahájením CAPD bylo léčeno pro ICHS, z toho 11 již bylo po infarktu myokardu. Nejčastějším základním onemocněním byla v naší sestavě 19x chron. glomerulonefritida a 6x diabet. nefropatie. Nejčastější komplikací CAPD u nás byla akutní peritonitida a to v 81 % Gram pos./ Staph.epidermidis v 68 %, Staph.aureus ve 13 %/, v 17 % Gram negat./ E.coli, Klebsiela, Pseudomonas/ a 2 % tvořily ostatní / Mycobacterium fortuitum, Lactobacilus,Corin.pseudodift./. Incidence peritonitid v naší sestavě je 1 /15 měs./pac. V následující části chceme prezentovat pacienta s netuberkulozní mykobakteriální peritonitidou, která je vzácná (v literatuře popsáno celkem 6 případů), ale klinicky významná u pac. léčených CAPD. Druhou málo častou komplikací CAPD je akutní pankreatitida sekundárně nasedající na intraperitoneální antibiotickou terapii akutní peritonitidy, což byl případ dalšího našeho pacienta, který chceme prezentovat.
