Nutriční potřeby dětí narozených před 37. týdnem těhotenství jsou z mnoha důvodů výrazně odlišné od potřeb donošených novorozenců. Důležité je časné zahájení stravy, postupné a plynulé navyšování dávek stravy, monitoring glykemie, suplementace živin (fortifikace mateřského mléka či podávání speciální umělé výživy pro nedonošené děti) a adekvátní podpora rozvoje sání a kojení. Cílem je napodobovat nitroděložní růst a složení těla plodu stejného gestačního stáří. Dobře nastavená výživa a optimální růstová rychlost signifikantně zlepšuje psychomotorický vývoj a kvalitu zdraví. Následující článek se zaměřuje na výživu stabilních mírně nezralých novorozenců během hospitalizace na oddělení intermediární péče a bezprostředně po propuštění do domácí péče.
Infants born before 37 weeks of gestation have different nutritional requirements from term infants. It is important to start the enteral nutrition early after birth, gradually increase the amounts, monitor glycemia, supplement nutrients (by breast milk fortification or preterm formula milk) and support sucking and breastfeeding appropriately to their age. Nutritional care of preterm infants aims at supporting extrauterine growth and body composition approaching the model of normal intrauterine growth of fetus of the same gestational age. The quality and quantity of nutrition during early life has been recognized as a key determinant for health outcomes, neurodevelopment and disease risks in later life. This review focuses on nutritional practice in stable moderately and late preterm infants.
Perzistující plicní hypertenze u novorozenců (PPHN) je charakterizována přetrvávajícím zvýšením plicní vaskulární rezistence a snížením průtoku krve plícemi, které vedou k těžké hypoxii a závažným komplikacím (neurologické postižení, syndrom multiorgánové dysfunkce, úmrtí). Funkční echokardiografie zpřesnila diagnostiku PPHN, umožnila monitorování stavu oběhu a odpověď na terapii. Cílem souborného referátu je prezentovat teoretický základ PPHN (základní principy regulace plicní vaskulární rezistence), klinické projevy, aktuální možnosti diagnostiky (zvláště echokardiografické parametry) a léčby (včetně nových vazoaktivních substancí).
Persistent pulmonary hypertension of the newborn (PPHN) is characterized by sustained elevation of pulmonary vascular resistence and decreased pulmonary blood flow leading to severe hypoxia and adverse outcome (neurological impairment, multiorgan dysfunction syndrome, death). Targeted echocardiography helps in establishing definitive diagnosis, monitoring circulation and response to therapeutic intervention. The aim of this review is to present theoretical background (basic principles of pulmonary vascular resistence), clinical manifestation, current diagnostic tools (especially echocardiographic findings) and therapy of PPHN (including newly branded vasoactive substances).
- Klíčová slova
- plicní vazodilatace, plicní perfuze,
- MeSH
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- oxid dusnatý MeSH
- plicní hypertenze * diagnóza terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Plasma levels of circulating platelet extracellular vesicles (PEVs) are an emerging marker of platelet activation, thrombosis, inflammation, and endothelial dysfunction. Analysis of PEVs in cord blood of preterm newborns may reflect the underlying pathology and possibly serve as a new diagnostic and prognostic tool. However, collection, preparation and analysis of cord blood samples in clinical settings is a logistically complex process. We have studied the effect of delay in sample preparation and sample freezing on the PEV analysis by flow cytometry. PEVs in the cord blood plasma were identified after double labelling with monoclonal antibodies CD36+CD41 or CD41+CD62. Both, the delay and the freezing significantly affected the count and often also fluorescence of the detected PEVs. Additionally, our pilot study utilizing fresh cord blood samples of term and preterm newborns demonstrated significantly decreased CD36 and CD62 PEV fluorescence in preterm newborns. Our data highlight the importance of pre-analytical steps in the analysis of cord blood PEVs and suggest that not only the count, but also the level of PEV fluorescence may have possible diagnostic potential.
- MeSH
- extracelulární vezikuly * MeSH
- fetální krev * MeSH
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- pilotní projekty MeSH
- průtoková cytometrie MeSH
- zmrazování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- bakteriemie diagnóza MeSH
- chorioamnionitida mikrobiologie MeSH
- cytogenetické vyšetření metody přístrojové vybavení MeSH
- diagnostické techniky molekulární klasifikace metody MeSH
- lidé MeSH
- mikrobiologické techniky metody MeSH
- odběr biologického vzorku MeSH
- plodová voda * mikrobiologie MeSH
- polymerázová řetězová reakce metody přístrojové vybavení MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- spektrometrie hmotnostní - ionizace laserem za účasti matrice metody přístrojové vybavení MeSH
- Streptococcus agalactiae izolace a purifikace MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Stanovení sérové aktivity aspartátaminotransferázy (AST) patří k základním biochemickým vyšetřením. AST se v ojedinělých případech váže na sérové imunoglobuliny a tvoří makroenzym zvaný makro AST, který se vyznačuje vysokou molekulovou hmotností a delším biologickým poločasem, což způsobuje jeho dlouhodobě zvýšenou sérovou aktivitu bez klinické příčiny. Pacienti s neobjasněnou elevací enzymu v séru bývají často v rámci diferenciální diagnostiky podrobně vyšetřováni včetně invazivních a finančně náročných vyšetření. Včasný záchyt makrokomplexových forem enzymů pomocí precipitace imunoglobulinů v séru či plazmě s polyethylenglykolem může těmto náročným vyšetřením zabránit.
Measurement of serum aspartate aminotransferase (AST, SGOT, serum glutamic-oxaloacetic transaminase) activity is one of the most common biochemical tests. In rare cases AST binds to immunoglobulins and forms macroenzyme called macro AST, which has high molecular weight and longer biological half-time. This causes persistent elevation of AST activity without clinical correlate. Patients with unexplained serum AST elevation usually undergo detailed investigation including invasive and costly procedures. Early identification of macroenzymes by serum or plasma precipitation with polyethylene glycol could reduce the number of costly and invasive investigations.
- MeSH
- aspartátaminotransferasy * fyziologie metabolismus MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- enzymy MeSH
- játra enzymologie MeSH
- lidé MeSH
- popálení patologie MeSH
- předškolní dítě MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Cíl studie: Stanovit obsah bílkoviny v mateřském mléce v prvních 2 měsících po předčasném porodu metodou infračervené spektroskopie a porovnat rozdíly vzhledem k míře nedonošenosti. Metodika: Vzorky mateřského mléka byly analyzovány 2x týdně u matek, které porodily mezi 24+0 a 35+6 gestačním týdnem (GT). Sběr a analýza se ukončovala po 9. týdnu po porodu, při nedostatečné laktaci dříve. Analýza vzorku byla provedena metodou infračervené spektroskopie (přístroj MIRIS AB, Uppsala, Švédsko). Výsledky: V souboru 225 matek bylo analyzováno 1917 vzorků mléka. Skupina A (24.–30. GT) obsahovala 969 vzorků, skupina B (31.–35. GT) 948 vzorků. Koncentrace bílkoviny klesla u skupiny A z hodnoty 1,72 (1,0–5,0) g/100 ml (medián, mezikvartilové rozpětí IQR), u skupiny B z hodnoty 1,65 (1,1–3,6) g/100 ml (medián, IQR) na konci 1. týdne po porodu na průměrnou koncentraci 1,1 (0,9–1,2) g/100 ml (medián, IQR) u obou skupin na konci 3. týdne. Dále byla koncentrace bílkoviny u obou skupin stabilní do konce 9. týdne (průměrná hodnota 1,0 g/100 ml). Mezi skupinami A a B nebyl po celou dobu sledování zjištěn signifikantní rozdíl v koncentraci bílkoviny. Závěr: Obsah bílkoviny v mateřském mléce matek, které porodily předčasně, není ovlivněn stupněm nezralosti. Koncentrace bílkoviny klesá v prvních 3 týdnech po porodu. Nízká koncentrace bílkoviny v mateřském mléce i při plné fortifikaci nesplňuje výživové požadavky pro nedonošené novorozence s velmi nízkou porodní hmotností.
Aim of study: To evaluate the amount of protein in a set of human milk samples using mid-infrared human milk analyser after preterm labour during the first two months of lactation. Methods: Analysis of the donated milk samples between 24+0 and 35+6 gestational age (GA) was designed as prospective observational cohort trial. Two milk samples were analysed up to the discharge from the hospital, week 9 or loss of lactation. Analysis was performed using the MIRIS Human Milk Analyser (MIRIS AB, Uppsala, Sweden). Results: Total of 1917 human milk samples donated by 225 mothers after preterm labour were analysed. Group A (24–30 GA) contained 969 milk samples, the group B (31–35 GA) contained 948 milk samples. Mean true protein content decreased from 1.72 g/dL in group A and 1.65 g/dL in group B at the end of the first week of life to 1.1 g/dL in both groups at the end of the week 3, and remained stable with mean values around 1.0 g/dL up to week 9. Conclusion: There was no difference in the protein content of human milk as a function of term of premature delivery. Moreover the protein content was lower than expected and even decreased during first three weeks of lactation. We did not detect a significant difference in milk protein levels between group A (24–30 GA) and group B (31–35 GA).
