Imúnna cytopénia je zriedkavou komplikáciou transplantácie krvotvorných buniek. Je výsledkom dysregulácie imunitného systému po rekonštitúcii darcovskej krvotvorby. Aktuálne odporúčania a usmernenia pre diagnostiku a liečbu choroby v pediatrickej transplantológii nie sú jednotné, vychádzajú z poznatkov o autoimúnnych cytopéniach bez transplantácie. Imúnna cytopénia spojená s transplantáciou má častejšie refraktérny a prolongovaný priebeh, čo potvrdzuje odlišnú etiopatogenézu choroby. Liečba zahŕňa široké spektrum liečebných modalít od pozorovania až po intenzívny manažment, hlavne v prípade koexistencie iných peritransplantačných komplikácií. Pacienti okrem podpornej liečby môžu vyžadovať modifikáciu imunosupresie, u niektorých je nutná liečba na odstránenie plazmocytov, prípadne auto- alebo aloprotilátok z krvného obehu. Uvádzame komplexný pohľad na patofyiológiu, liečbu a prognózu potransplantačných imúnnych cytopénií u detí, a prezentujeme aj vlastný súbor pacientov.
Immune cytopenia is a rare complication of haematopoietic stem cell transplantation. It is the result of immune system dysregulation after the reconstitution of donor haematopoiesis. Current recommendations and guidelines for the diagnosis and treatment of the disease in paediatric transplantation are unclear, based on knowledge about autoimmune cytopenia not associated with transplantation. Immune cytopenia associated with transplantation is usually more refractory and runs a prolonged course, conforming the different etiopathogenesis of the disease. Treatment includes a wide spectrum of approaches from observation to intensive management, especially in the case of coexistent other peri-transplantation complications. In addition to supportive treatment, patients may require modification of immunosuppression. Some cases may need treatment focused on removing plasma cells, auto- or alloantibodies from the bloodstream. We provide a comprehensive review of the pathophysiology, treatment and prognosis of post-transplant immune cytopenia in children, and we present our cohort of such patients.
- MeSH
- autoimunitní hemolytická anemie diagnóza etiologie patologie MeSH
- autoimunitní nemoci etiologie klasifikace patofyziologie terapie MeSH
- cytopenie * diagnóza etiologie patofyziologie terapie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- dítě MeSH
- epidemiologické studie MeSH
- imunitní systém patologie MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory MeSH
- transplantace kostní dřeně * škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Sínusoidálny obštrukčný syndróm alebo venookluzívna choroba pečene hepatic veno-occlusive disease – HVOD je závažnou, život ohrozujúcou komplikáciou transplantácie krvotvorných kmeňových buniek. Odborné analýzy ukazujú rozdiely v charakteristike HVOD medzi dospelými a detskými pacientami (výskyt, genetická predispozícia, prevencia, rizikové faktory, klinický obraz, liečba, prežívanie a mortalita). Kľúčovým faktorom manažmentu HVOD v detskom veku sú nové diagnostické a klasifikačné kritériá odporúčané Európskou spoločnosťou pre transplantáciu krvotvorných kmeňových buniek (European Society for Blood and Marrow Transplantation – EBMT). Tieto medzinárodné odporúčania podporujú včasnú diagnostiku a včasnú liečbu choroby defibrotidom.
Sinusoidal obstruction syndrome of the liver or hepatic veno-occlusive disease (HVOD) is a serious and potentially life-threatening complication of hematopoietic stem cell transplantation. Expert analyses show differences in HVOD between adult and paediatric patients (incidence, genetic predisposition, prevention, risk factors, clinical course, treatment, survival and mortality). The new criteria for the diagnosis and classification of the disease recommended by the European Society for Blood and Marrow Transplantation (EBMT) are a key factor in the management of HVOD in childhood. These international recommendations promote early diagnosis and early defibrotide treatment of the clinical complication.
- MeSH
- dítě MeSH
- fibrinolytika terapeutické užití MeSH
- jaterní žilní okluze * diagnóza farmakoterapie patofyziologie prevence a kontrola terapie MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma * MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
BACKGROUND: Early recognition and specific therapy facilitate a favorable disease course in hepatic venous-occlusive disease (HVOD) following hematopoietic stem cell transplantation (HCT). Diagnostic and classification criteria, published by the European Society for Blood and Marrow Transplantation (EBMT), better account for clinical differences in disease presentation in pediatric populations. OBJECTIVES: To compare the course of HVOD in children before and after the implementation of new EBMT criteria. MATERIAL AND METHODS: The study retrospectively evaluates 26 HVODs in 179 children treated in a single HCT unit (Slovakia) comparing the period of 2014-2017 using the Baltimore and modified Seattle criteria with the period of 2018-2021, when new EBMT criteria were adopted. RESULTS: No difference in HVOD incidence (11.2% vs. 14.8%, p = 0.46) and in time of diagnosis post-HCT (15.6 days vs. 15.7 days, p = 0.75) was found. With EBMT criteria we observed more frequent anicteric disease at diagnosis (50% vs. 87.5%, p = 0.04), lower serum bilirubin at diagnosis (3.4 mg/dL vs. 1.23 mg/dL, p = 0.045), and non-significant trends of shorter defibrotide treatment (21.7 days vs. 15.6 days, p = 0.73), decreased mortality (30% vs. 6.2%, p = 0.10) and shorter hospitalization (73.1 days vs. 59.6 days, p = 0.54). CONCLUSIONS: Different time periods around the implementation of new criteria are evaluated, underling that pediatric EBMT criteria for post-transplant HVOD diagnosis appear more sensitive.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Ťažká kombinovaná imunodeficiencia (Severe combined immunodeficiency – SCID) je život ohrozujúce ochorenie, ktoré je charakterizované poruchou bunkovej a humorálnej imunity. Je jednou z najzávažnejších ochorení v skupine primárnych imunodeficiencií. V dôsledku závažnej infekcie môže viesť k úmrtiu už v skorom dojčenskom období. Cieľ štúdie: Cieľom práce bolo analyzovanie jednotlivých charakteristík v skupine pacientov so SCID na Slovensku a vyhodnotenie výsledkov liečby transplantáciou krvotvorných buniek za účelom zmapovania celkového stavu diagnostiky, terapie a prognózy pacientov s diagnózou SCID. Metódy: Retrospektívne bol hodnotený súbor pacientov s ťažkou kombinovanou imunodeficienciou. Za obdobie 15 rokov (2003–2017) bolo celkovo liečených v Národnom ústave detských chorôb (NÚDCH) 16 detí s diagnózou SCID. Z toho 11 podstúpilo alogénnu transplantáciu krvotvorných buniek (TKB) na Transplantačnej jednotke kostnej drene NÚDCH v Bratislave. Výsledky: Pravdepodobnosť 2-ročného celkového prežívania bola v celom súbore pacientov SCID 68,8 %. V súbore 16 detí bol genetický defekt potvrdený u 13 pacientov s najčastejšou mutáciou v géne IL2RG. Medián veku stanovania diagnózy SCID bol 122 dní, s čím je asociovaný aj vyšší výskyt infekčných komplikácií. U 73 % pacientov bola potvrdená infekcia pred TKB. V súbore sme zaznamenali 4 úmrtia v dôsledku infekcie pred TKB. Analýza suchej kvapky krvi, získaná eluáciou skríningovej karty, potvrdila retrospektívne nízke hodnoty TREC u 100 % pacientov. Pravdepodobnosť 2-ročného celkového prežívania v skupine pacientov SCID po TKB bola 90,9 %. Záver: Včasné stanovenie diagnózy SCID, pred objavením sa infekčných komplikácií, zvyšuje šance pripraviť pacienta bezpečne k transplantácii krvotvorných buniek. Diagnostika TREC v našom súbore potvrdila výbornú senzitivitu a špecificitu metodiky a jej implementácia do novorodeneckého skríningu podľa vzoru mnohých krajín vo svete by bola prínosom pre zlepšenie morbidity a mortality pacientov s diagnózou SCID. Do jej zavedenia je nevyhnutné zefektívnenie skorej diagnostiky na základe charakteristických klinických príznakov a následné centralizovanie pacientov do centier so skúsenosťami s liečbou SCID pacientov.
Severe combined immunodeficiency (SCID) is a life-threatening condition characterized by impaired cellular and humoral immune responses. SCID represents one of the most severe forms of primary immunodeficiency (PID) disorders. As a result of severe infection can lead to early infant death. Objective: The aim of the study was to analyze the individual characteristics in the group of patients with SCID in Slovakia and to evaluate the results of treatment with hematopoietic stem cell transplantation in order to map the overall state of diagnosis, therapy and prognosis of patients diagnosed with SCID. Methods: In clinical part we have retrospectively evaluated the group of pediatric patients with severe combined immunodeficiency. In the period of 15 years (2003–2017), a total of 16 patients with SCID were treated in National Institute of Children´s Diseases. Of the 16 patients 11 underwent hematopoetic stem cell transplantation. Results: 2-year overall survival rate of children with SCID was 68.8%. Genetic defect was confirmed in 13 children with IL2RG as the most common mutation. The median age at the diagnosis was 122 days which was associated with higher incidence of infection before HSCT. Infection before HSCT was confirmed in 73% of patients. Due to infectious complications four patients died before HSCT. 100% patients had absence of TREC episomes which was eluated by analysis of dry blood spots. 2-year overall survival rate of children after HSCT was 90.9%. Conclusion: Early diagnosis of SCID, before the onset of severe infections, increases the chances of getting the patients safely to HSCT. The TREC diagnosis in our sample confirmed the excellent sensitivity and specificity of the method and its implementation in neonatal screening, following the example of many countries around the world, would be beneficial in improving the morbidity and mortality of patients diagnosed with SCID. Until its introduction it is necessary to streamline early diagnosis based on characteristic clinical symptoms and the subsequent centralization of patients into centers with experience in the treatment of SCID patients.
Cíl studie: Chronická granulomatózní nemoc (CGD) je vzácná primární imunodeficience s X-vázanou nebo autosomálně recesivní dědičností způsobená defekty v genech kódujících podjednotky fagocytárních oxidáz z komplexu nikotinamid adenin dinukleotid fosfát (NADPH) oxidázy. Tento komplex je v buňce zodpovědný za respirační vzplanutí, což vede k usmrcení mikrobů požitých fagocytovými buňkami. NADPH oxidáza také hraje klíčovou roli v regulaci imunity, a proto je CGD též charakterizována autoimunitními a autoinflamačními projevy. Transplantace hematopoetických kmenových buněk (HSCT) je jedinou definitivní kurativní léčebnou metodou. Uvádíme zde výsledky pacientů s CGD, kteří podstoupili v letech 2007–2019 alogenní HSCT v dětských transplantačních centrech v Praze a Bratislavě. Metodika: Čtrnáct pacientů s chronickou granulomatózou podstoupilo první transplantaci hematopoetických kmenových buněk v mediánu věku 6,4 let (1,0–17,8). Genová mutace genu CYBB (X-vázaná dědičnost) byla identifikována u třinácti z nich. Zdrojem kmenových buněk byla kostní dřeň (n = 10) nebo periferní kmenové buňky (n = 4) HLA identického nepříbuzného dárce (n = 13) nebo zdravého HLA identického sourozence (n = 1). Výsledky: U všech 14 pacientů po transplantaci došlo k primárnímu přihojení štěpu. Pět pacientů, kteří později odhojili primární štěp, úspěšně podstoupili druhou transplantaci. Jeden pacient zemřel šest měsíců po HSCT v důsledku cerebrálního krvácení po opakovaném chirurgickém zákroku pro aspergilom mozku, u jiného pacienta byla diagnostikována sekundární akutní myeloidní leukémie osm let po HSCT a před 12 měsíci podstoupil druhou transplantaci. 13/14 pacientů žije s mediánem sledování 6,1 (0,1–12,2) let po poslední HSCT. Závěry: Alogenní HSCT byly provedeny bez závažnějších komplikací souvisejících s transplantací. Klíčovým bodem této terapie zůstává včasná indikace, stupeň postižení orgánů před transplantací a výběr vhodných dárců a přípravných režimů s cílem snížit riziko pozdních odhojení štěpů a potřebu re-transplantací.
Objective: Chronic Granulomatous Disease (CGD) is a rare primary immunodeficiency with X-linked or autosomal recessive inheritance caused by defects in the genes encoding phagocyte oxidase subunits of the nicotinamide adenine dinucleotide phosphate (NADPH) oxidase complex. This complex is responsible for the respiratory burst inside the cell, which leads to the killing of microbes ingested by phagocytic cells. NADPH oxidase also plays key role in regulating immunity and therefore CGD is also characterized by autoimmune and autoinflammatory manifestations. Hematopoietic stem cell transplant (HSCT) is the only definitive curative treatment. Here we present the outcome of patients with CGD who from 2007 till 2018 underwent allogeneic HSCT at pediatric transplant centers in Prague and Bratislava. Methods: Fourteen patients with chronic granulomatous disease received first hematopoietic stem cell transplant at a medium age of 6.4 years (1.0-17.8). CYBB gene mutation (X-linked) was identified in thirteen of them. The stem cell source was bone marrow (n=10) or peripheral stem cells (n=4) from a human leukocyte antigen identical unrelated (n=13) or healthy sibling (n=1) donor. Results: Primary engraftment was obtained in all 14 patients. Five patients, who later lost the primary graft, were successfully re-grafted following second HSCT. One patient died six months after HSCT due to cerebral bleeding following repeated surgery for cerebral aspergilloma, one developed secondary acute myeloid leukemia eight years after HSCT and 12 months ago underwent second transplant. 13/14 patients are alive with median follow-up 6.1 (range 0.1-12.2) years after the last HSCT. Conclusions: Allogeneic HSCT were safely performed without serious transplant-related complications. Early indication, pre-transplant organ involvement, donor selection and conditioning regimens remain the key points with the aim to decrease the risk of late graft failure and need for re-HSCT.
- MeSH
- chronická granulomatózní nemoc * terapie MeSH
- dítě MeSH
- infekce MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- transplantace kmenových buněk metody MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Alogenní transplantace krvetvorných buněk je spojena s významnou alterací imunitního systému a pacienti jsou ve významném riziku infekčních komplikací, které jsou spojené s nezanedbatelnou mortalitou. Na této zvýšené vnímavosti k infekcím se spolupodílí četné faktory, jako nezralost imunitního systému v prvních měsících po transplantaci nebo funkční hyposplenismus. U většiny pacientů je také popsán postupný pokles hladiny specifických protilátek se ztrátou specifické imunity získané v dětství po sérii povinného očkování nebo přímým setkáním s infekčním agens. Revakcinace pacientů po transplantaci krvetvorných buněk je tak dnes již všeobecně přijímaným postupem. V rámci revakcinace je indikováno očkování neživými vakcínami proti Streptococcus pneumonie, Neisseria meningitidis, Haemophilus influenzae typ B, pertusi, tetanu, záškrtu, poliomyelitidě, chřipce a hepatitidě B a u části nemocných živými vakcínami proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím. Vakcinace neživými vakcínami je podle současných doporučení zahajována již od 3. měsíce po transplantaci. U většiny vakcín se skládá z 2–3 dávek v odstupu 1–2 měsíců. Vakcinace živými antivirovými vakcínami je indikována jen u části pacientů a probíhá nejdříve 24 měsíců po transplantaci. Tato práce vycházející ze současných mezinárodních doporučení shrnuje problematiku revakcinace nemocných po transplantaci krvetvorných buněk.
Allogenic haematopoietic stem cell transplantation is associated with a significant alteration of the immune functions and patients after haematopoietic stem cell transplant are at high risk of infectious complications that are associated with significant mortality. Increased susceptibility to infections is caused by many factors such as an immature immune system during the first months after transplantation or functional hyposplenism. Gradual decrease of specific antibodies in most patients with loss of specific immunity acquired in childhood following a vaccination series has also been described. Revaccination after haematopoietic stem cell transplantation is a widely accepted practice for preventing these risks. Patients are indicated for revaccination with inactivated vaccines against Streptococcus pneumoniae, Neisseria meningitidis, Haemophilus influenzae type B, pertussis, tetanus, diphtheria, poliomyelitis, influenza and hepatitis B and with live vaccines against measles, rubella, mumps in some cases. Vaccination with inactivated vaccines is initiated according to current recommendations as early as 3 months after transplantation for some types of vaccines. For most vaccines, vaccination consists of 2 to 3 doses 1–2 months apart. Vaccination with live antiviral vaccines is only indicated in selected patients and starts not sooner than 24 months after transplantation. This article presents specific recommendations for vaccination and an overall summary of this topic based on current international recommendations for revaccination of haematopoietic transplant patients.
- Klíčová slova
- revakcinace,
- MeSH
- homologní transplantace MeSH
- lidé MeSH
- oportunní infekce prevence a kontrola MeSH
- pooperační péče metody MeSH
- transplantace kostní dřeně * MeSH
- vakcinace * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
