Úvod: Recentně narůstá klinický význam hodnocení čichových evokovaných potenciálů – olfactory event-related potentials (OERPs) a trigeminálních evokovaných potenciálů – trigeminal event-related potentials (TERPs) v diagnostice poruch čichu. Výhodou objektivní metody je, že OERPs jsou méně zkreslené než rutinně užívané psychofyzikální čichové testy. Klinický olfaktometr dává přesně definované čichové podněty potřebné k vyvolání OERPs a TERPs. Princip metody je založen na prezentaci odorantu pomocí speciálního zařízení v nosní dutině pacienta a registraci odpovědi mozku pomocí elektroencefalografie (EEG) na čichové a trigeminální podněty. U OERPs a TERPs hodnotíme latence a amplitudy jednotlivých peaků a intervalu N1–P2. Absence OERPs je silným prediktorem přítomnosti čichové dysfunkce. Cíl této studie: Podat první informaci o této v České republice unikátní metodě, demonstrovat OERPs a TERPs křivky u jednotlivých onemocnění spojených s poruchou čichu. Tyto výsledky budou dobrým základem pro další výzkumné projekty v oblasti poruch čichu. Metoda a materiál: V období 3/2021–6/2024 bylo do prospektivní studie zařazeno 187 subjektů (99 žen a 88 mužů). Pro měření jsme použili klinický olfaktometr OL 024 Burghart a 8kanálový EEG systém OL 026 Burghart. Výsledky: Předkládáme příkladové křivky OERPs a TERPs z jednolivých skupin zařazených subjektů: 1. skupina zařazených normosmických subjektů jsou zdraví participanti, subjekty s deviací nosního septa; 2. skupinu tvoří subjekty s chronickou rinosinusitidou s nosní polypózou; 3. skupina zahrnuje subjekty po prodělání covidu-19; 4. skupina zařazených jsou subjekty s neurodegenerativním onemocněním, s Parkinsonovou chorobou, s roztroušenou sklerózou; 5. skupina zahrnuje subjekty s tumory vedlejších nosních dutin, olfaktorní oblasti, hypofýzy; 6. skupina je tvořena subjekty s poruchou čichu, které byly indikovány k vyšetření z mediko-legálních důvodů; 7. skupinou jsou zařazené subjekty s poúrazovou ztráta čichu. Závěr: Jsou demonstrovány příkladové křivky OERPs a TERPs. Získaná data mohou být velmi dobře aplikována v budoucnu jako vnitřní vodítko pro naše další probíhající výzkumné studie čichu. Absence čichových evokovaných potenciálů je silným prediktorem přítomnosti čichové dysfunkce. Objektivní olfaktometrie se jeví jako metoda s narůstajícím potenciálem, a to hlavně u osob, které obtížně zvládají běžně dostupné psychofyzické testování čichu, u pacientů s neurodegenerativním onemocněním, a v oblasti lékařsko-pracovně-právní.

Introduction: The clinical importance of olfactory evoked potentials (OERPs) and trigeminal evoked potentials (TERPs) in the diagnosis of olfactory disorders has recently increased. The advantage of the objective method is that OERPs are less biased than routinely used psychophysical olfactory tests. The clinical olfactometer gives precisely defined olfactory stimuli needed to elicit OERPs and TERPs. The principle of the method is based on the presentation of an odorant by a special device in the patient‘s nasal cavity and the registration of the brain response by electroencephalography (EEG) to the olfactory and trigeminal stimuli. For OERPs and TERPs, we evaluate the latencies and amplitudes of individual peaks and the N1–P2 interval. The absence of OERPs is a strong predictor of the presence of olfactory dysfunction. Aim of this study: These data will be a good basis for further research projects in the field of olfactory disorders. Materials and methods: Between 3/2021 and 6/2024, 187 subjects (99 females and 88 males) were enrolled in a prospective study. A clinical olfactometer OL 024 Burghart and an 8-channel EEG system OL 026 Burghart were used for measurements. Results: We present sample OERPs and TERPs curves from single groups of enrolled subjects. The 1st group of normosmic subjects – healthy participants, subjects with a deviation of the nasal septum. The 2nd group consists of subjects with chronic rhinosinusitis with nasal polyposis. The 3rd group includes subjects after undergoing COVID-19. The 4th group of enrolees are subjects with neurodegenerative disease, Parkinson‘s disease, and multiple sclerosis. The 5th group includes subjects with tumors of the paranasal sinuses, olfactory region, and pituitary gland. The 6th group consists of subjects with olfactory disorders who were indicated for examination for medico-legal reasons. The 7th group consists of subjects with post-traumatic loss of smell. Conclusion: Sample OERPs and TERPs curves are demonstrated. The data obtained may very well be applied in the future as an internal guide for our other ongoing olfaction research studies. The absence of olfactory evoked potentials is a robust predictor of the presence of olfactory dysfunction. Objective olfactometry appears to be a method with increasing potential, especially in persons who have difficulty with commonly available psychophysical testing of the sense of smell, in patients with neurodegenerative disease, and in the medicolegal field.

• Klíčová slova
• čichové evokované potenciály, trigeminální evokované potenciály,
• MeSH
• evokované potenciály * MeSH
• lidé MeSH
• odoranty MeSH
• olfaktometrie * metody   MeSH
• poruchy čichu diagnostické zobrazování   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• somatosenzorické evokované potenciály MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Chronická rinosinusitida (CRS) je komplexní heterogenní zánětlivé onemocnění dutiny nosní a vedlejších dutin nosních, které velmi často vede ke snížení kvality života s následným socioekonomickým zatížením zdravotnictví. Klinicky se rozděluje na chronickou rinosinusitidu s polypy (CRSwNP) a chronickou rinosinusitidu bez polypů (CRSsNP). V současné době se výzkum zaměřuje na složení mikroflóry v jednotlivých částech lidského těla, které již pomohlo objasnit roli mikrobiomu u zánětlivých respiračních onemocnění, jako je asthma bronchiale a chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). V této návaznosti se výzkumy zaměřují i na roli nosního mikrobiomu v možné iniciaci a potenciaci CRS. Zdravé nosní mikrobiologické prostředí je z velké části tvořeno bakteriemi, plísněmi a viry. Bližší poznání interakcí mezi mikroby a jednotlivými složkami imunitního systému mohou pomoci ozřejmit patofyziologické mechanizmy probíhající během CRS. V tomto přehledovém článku se zaměříme na současné poznatky o změnách a možné roli komplexního mikrobiomu horních cest dýchacích u CRS v porovnání se zdravým nosním prostředím.

Chronic rhinosinusitis (CRS) is a complex heterogeneous inflammatory disease of the nasal cavity and paranasal sinuses, which very often leads to a decrease in the quality of life with subsequent socioeconomic burden on health services and medical care. CRS is clinically divided into chronic rhinosinusitis with polyps (CRSwNP) and chronic rhinosinusitis without polyps (CRSsNP). Currently, research focuses on the composition of microflora in individual parts of the human body, which has already helped clarify the role of the microbiome in inflammatory respiratory diseases such as bronchial asthma and chronic obstructive pulmonary disease (COPD). Furthemore, research also focuses on the role of the nasal microbiome in possible initiation and potentiation of CRS. A healthy nasal microbiological environment is composed of bacteria, fungi, and viruses. A closer understanding of interactions between microbes and individual components of the immune system may help clarify the pathophysiological mechanisms involved during CRS. In this review article, we will focus on the current knowledge of composition changes and the possible role of the complex microbiome of the upper respiratory tract in CRS compared to a healthy nasal environment.

• MeSH
• chronická nemoc klasifikace   MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiota * imunologie   MeSH
• nosní dutina mikrobiologie   patofyziologie   patologie   MeSH
• nosní polypy diagnóza   imunologie   klasifikace   MeSH
• rinosinusitida * diagnóza   etiologie   mikrobiologie   patofyziologie   MeSH
• slizniční imunita MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

An effective prevention from T1D is presently unknown. The primary objective of this study is to test whether gluten-free diet (GFD) instituted in children shortly after T1D onset can decelerate the decline in beta cell function as compared to age and gender-matched controls. Our hypothesis is that GFD since diabetes onset will help preserve the beta cell mass and function, which will be observable by a reduction in C-peptide AUC decline in mixed-meal tolerance test relative to the normal diet group. Secondary objectives are: 1) to investigate whether GFD modifies the immune parameters; 2) to assess the differences in fecal microbiome between children on normal diet and children on GFD, 3) to investigate the effect of gut microbiome transfer from children on GFD with the extremes of beta-cell loss to germ-free NOD mice in an attempt to replicate the difference in response to GFD observed in humans. The identification of a nutritional factor in T1D would - upon proper replication in other studies - open avenues towards implementing a simple and well established T1D intervention.

Úsilí o nalezení účinného preventivního nástroje diabetu 1. typu (T1D) dosud selhává. Kazuistická sdělení ukazují, že bezlepková dieta (GFD) může vést ke kompletní remisi diabetu 1. typu v období bezprostředně po jeho manifestaci, účinnost GFD na zmírnění průběhu autoimunitní inzulitídy byla prokázána též na myším modelu. Primárním cílem projektu je prokázat, zda GFD zahájená bezprostředně po manifestaci T1D ovlivní reziduální kapacitu beta buněk v porovnání s kontrolní skupinou. Testovanou hypotézou je možnost prezervace beta buněk (vyjádřená pomocí poklesu AUC C-peptidu při testu smíšenou stravou) zavedením GFD. Sekundárními cíli je posouzení efektu GFD na imunitní systém a na střevní mikrobiom. Vliv specifické kombinace mikrobiálního osídlení střeva bude následně testován na modelu germ-free NOD myší. Průkaz účinnosti GFD na kapacitu reziduálních beta buněk by otevřel nové možnosti prevence T1D.

• MeSH
• beta-buňky MeSH
• bezlepková dieta MeSH
• diabetes mellitus 1. typu dietoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• dítě MeSH
• experimentální diabetes mellitus MeSH
• gnotobiologické modely MeSH
• imunita MeSH
• lidé MeSH
• myši inbrední NOD MeSH
• střevní mikroflóra MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• hodnotící studie MeSH

• Konspekt
• Pediatrie
• NLK Obory
• pediatrie
• diabetologie
• nutriční terapie, dietoterapie a výživa
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu AZV MZ ČR

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

AIM: To test whether a gluten-free diet (GFD) is associated with the deceleration of the decline in beta-cell capacity in non-coeliac children with recently diagnosed type 1 diabetes. METHODS: Forty-five children (aged 10.2 ± 3.3 years) were recruited into a self-selected intervention trial: 26 started with a GFD within a median of 38 days postonset, whereas 19 remained on a standard diet. The main outcomes were the decline in C-peptide area under the curve (AUC) in mixed-meal tolerance tests (MMTTs) at 6 and 12 months relative to 1 month after diabetes onset and the difference in insulin dose, insulin dose-adjusted A1c (IDAA1c) and HbA1c assessed every 3 months. The adherence to the GFD was verified by immunoreactive gluten in the stool and by food questionnaires at every visit. Quality of life (QoL) questionnaires were administered to the participants at the end of the intervention at 12 months. The data were analysed as per protocol (in 39 subjects who duly completed the whole follow-up: 20 in the GFD group, 19 in the control group) by linear and longitudinal regression models adjusted for sex, age and baseline variables. RESULTS: At 12 months, the difference in C-peptide AUC between subjects in the GFD group and controls was 205 pmol/L (95% CI -223 to 633; P = 0.34) in a model adjusted for age, sex and body weight, and for baseline insulin dose, MMTT C-peptide AUC and HbA1c assessed at 1 month after diagnosis. In a longitudinal analysis of all three time points adjusted for age, sex and body weight, C-peptide declined more slowly in the GFD group than in controls, with the difference in trends being 409 pmol/L/year (P = 0.04). The GFD group had a marginally lower insulin dose (by 0.15 U/kg/day; P = 0.07), a lower IDAA1c (by 1.37; P = 0.01) and a lower mean HbA1c (by 0.7% [7.8 mmol/mol]; P = 0.02) than those of the controls at 12 months. There was no appreciable difference between the groups in daily carbohydrate intake (P = 0.49) or in the QoL reported by the patients (P = 0.70) and their parents/caregivers (P = 0.59). CONCLUSIONS: A GFD maintained over the first year after type 1 diabetes diagnosis was associated with better HbA1c and a prolonged partial remission period. There was a hint of slower C-peptide decline but the association was not strong enough to make definite conclusions.

• MeSH
• bezlepková dieta MeSH
• C-peptid MeSH
• celiakie * MeSH
• diabetes mellitus 1. typu * farmakoterapie   MeSH
• dítě MeSH
• inzulin MeSH
• kvalita života MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Tolerogenic dendritic cells (tolDCs) are explored as a promising standalone or combination therapy in type 1 diabetes (T1D). The therapeutic application of tolDCs, including in human trials, has been tested also in other autoimmune diseases, however, T1D displays some unique features. In addition, unlike in several disease-induced animal models of autoimmune diseases, the prevalent animal model for T1D, the NOD mouse, develops diabetes spontaneously. This review compares evidence of various tolDCs approaches obtained from animal (mainly NOD) models of T1D with a focus on parameters of this cell-based therapy such as protocols of tolDC preparation, antigen-specific vs. unspecific approaches, doses of tolDCs and/or autoantigens, application schemes, application routes, the migration of tolDCs as well as their preventive, early pre-onset intervention or curative effects. This review also discusses perspectives of tolDC therapy and areas of preclinical research that are in need of better clarification in animal models in a quest for effective and optimal tolDC therapies of T1D in humans.

• MeSH
• dendritické buňky imunologie   transplantace   MeSH
• diabetes mellitus 1. typu imunologie   MeSH
• imunologická tolerance imunologie   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• myši inbrední NOD MeSH
• myši MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• myši MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH