Cíl práce: Cílem práce je zhodnotit výskyt methicilin-rezistentních kmenů Staphylococcus aureus (MRSA) ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL) za období 10 let (2013-2022). Materiál a metody: Data byla získána z laboratorního informačního systému ENVIS LIMS (DS Soft, Česká republika, Olomouc) Ústavu mikrobiologie FNOL za období 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022. K identifikaci byly použity standardní mikrobiologické postupy s využitím systému MALDI-TOF MS (Biotyper Microflex, Bruker Daltonics). Citlivost k antibiotikům byla stanovena standardní diluční mikrometodou podle kritérií EUCAST. Všechny kmeny Staphylococcus aureus byly testovány na rezistenci k methicilinu pomocí selektivně diagnostické chromogenní půdy (Colorex/TM/MRSA, TRIOS) a imunochromatografického testu na průkaz PBP2a (PBP2a SA Culture Colony Test, AlereTM ). Pozitivní výsledky byly potvrzeny detekcí genu mecA. U izolátů z roku 2022 byla provedena molekulárně-biologická typizace pro stanovení klonality/příbuznosti kmenů pomocí pulzní gelové elektroforézy (PFGE). Výsledky: Prevalence MRSA ve FNOL nevykazuje rostoucí trend a pohybuje se mezi 3-6 %. Nejvyšší prevalence MRSA byla zachycena u materiálů z krevního řečiště (6 %), dále z dolních cest dýchacích (5 %), sekretů z ran a punktátů (5 %). Z jednotlivých oddělení FNOL byla nejvyšší prevalence MRSA na Oddělení geriatrie a II. interní klinice. Profil antibiotické rezistence u souboru izolátů MRSA byl následující: erytromycin 89 %, klindamycin 86 %, ciprofloxacin 80 %, tetracyklin 18 %, gentamicin 13 %, kotrimoxazol 7 %, tigecyklin 1 %. Rezistence k antibiotikům volby v případě závažné infekce způsobené kmenem MRSA (vankomycin, ceftarolin, linezolid) byla 0-1 %. Genetická analýza dvaceti tří izolátů MRSA z roku 2022 pomocí PFGE odhalila jednu pětici, dvě trojice a dvě dvojice se shodným restrikčním profilem. Závěr: Prevalence MRSA ve FNOL je stále nízká, a proto se lze v iniciální terapii infekcí s pravděpodobnou etiologií Staphylococcus aureus spolehnout na oxacilin, případně kombinované aminopeniciliny (amoxicilin/kys. klavulanová, ampicilin/sulbaktam) nebo cefazolin.
POZOR! při kopírování abstrakt kontrolovat slova na konci řádků originálu!!!
Cíl práce: Staphylococcus aureus je součástí lidské mikrobioty, současně je však schopný vyvolat širokou škálu onemocnění. Z důvodů stále se šířící rezistence k antimikrobním přípravkům a existence kmenů S. aureus rezistentních na methicilin (MRSA), je reálná možnost nosičství i této rezistentní bakterie, která následně může způsobit závažnou infekci. Detekce MRSA je součástí mikrobiologických vyšetřovacích postupů, přičemž je vhodné i použití zrychlených metod pro jeho identifikaci, zejména u rizikových pacientů. Materiál a metody: Do předkládané studie byly zařazeny klinické materiály z dýchacích cest pacientů Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a III. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Tyto byly souběžně zpracovány standardními mikrobiologickými metodami a automatizovaným systémem BD MAXTM určeným pro kvalitativní detekci bakterií přímo z klinických vzorků pomocí metody real-time PCR. Výsledky: Standardními mikrobiologickými postupy byl S. aureus identifikován v 7 % a MRSA v 1 % vyšetřených vzorků z dýchacích cest. Pomocí automatizovaného systému BD MAXTM kitem StaphSR byla DNA S. aureus detekována v 28 % testovaných vzorků a DNA MRSA ve 2 %. Závěr: Testování systémem BD MAXTM StaphSR přímo z klinického materiálu pacientů může napomáhat při prevenci a kontrole infekcí vyvolaných S. aureus a MRSA, zejména ve zdravotnických zařízeních. Mezi důležité výhody tohoto systému patří i skutečnost, že výsledek je k dispozici ve stejný den, kdy je klinický materiál doručen k mikrobiologickému vyšetření.
POZOR! při kopírování abstrakt kontrolovat slova na konci řádků originálu!!!
- MeSH
- antibakteriální látky klasifikace terapeutické užití MeSH
- antibiotická rezistence MeSH
- Bacteria klasifikace patogenita účinky léků MeSH
- houby klasifikace patogenita účinky léků MeSH
- infekce dýchací soustavy * etiologie farmakoterapie mikrobiologie MeSH
- infekce získané v komunitě etiologie farmakoterapie mikrobiologie MeSH
- lidé MeSH
- mikrobiologické techniky klasifikace metody MeSH
- mikrobiota * MeSH
- nozokomiální pneumonie etiologie farmakoterapie mikrobiologie MeSH
- pneumonie etiologie farmakoterapie mikrobiologie MeSH
- progrese nemoci MeSH
- viry klasifikace patogenita účinky léků MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Identifikace etiologického agens v krvi je jedno z nejdůležitějších, ale zároveň nejdelších vyšetření v diagnostice bakteriálních infekcí. Klasický postup hemokultivace za použití automatizovaných přístrojů, identifikace z 24hodinové bakteriální kultury a stanovení kvantitativní citlivosti k antibiotikům trvá zhruba 3–5 dní. V posledních letech byly implementovány do praxe nové metody umožňující identifikaci bakteriálního původce a stanovení citlivosti/rezistence k antibiotikům, včetně detekce genů rezistence pomocí amplifikačních technik, přímo z pozitivních hemokultivačních lahviček. Tyto metody umožňují výrazně zkrátit čas od odběru krve do hlášení výsledku a současně aplikaci cílené antibiotické terapie. Předložený přehledový článek má za cíl seznámit klinické lékaře s novinkami v oblasti bakteriologického vyšetření krve používanými v rutinní mikrobiologické praxi.
Identifying the etiological agent in blood is one of the most crucial yet time-consuming investigations in diagnosing bacterial infections. The conventional approach of blood culture utilizing automated systems, followed by identification from a 24-hour bacterial culture and determination of quantitative antibiotic susceptibility, typically takes about 3-5 days. However, in recent years, new methods have been implemented in practice, enabling the identification of bacterial pathogens and the determination of sensitivity/resistance to antibiotics, including the detection of resistance genes through amplification techniques directly from positive blood culture bottles. These methods significantly reduce the turnaround time from blood collection to result reporting, while also facilitating the application of targeted antibiotic therapy. The presented review article aims to acquaint clinical physicians with the latest advancements in the field of blood bacteriological testing.
The impact of bacterial pneumonia on patients with COVID-19 infection remains unclear. This prospective observational monocentric cohort study aims to determine the incidence of bacterial community- and hospital-acquired pneumonia (CAP and HAP) and its effect on mortality in critically ill COVID-19 patients admitted to the intensive care unit (ICU) at University Hospital Olomouc between 1 November 2020 and 31 December 2022. The secondary objectives of this study include identifying the bacterial etiology of CAP and HAP and exploring the capabilities of diagnostic tools, with a focus on inflammatory biomarkers. Data were collected from the electronic information hospital system, encompassing biomarkers, microbiological findings, and daily visit records, and subsequently evaluated by ICU physicians and clinical microbiologists. Out of 171 patients suffering from critical COVID-19, 46 (27%) had CAP, while 78 (46%) developed HAP. Critically ill COVID-19 patients who experienced bacterial CAP and HAP exhibited higher mortality compared to COVID-19 patients without any bacterial infection, with rates of 38% and 56% versus 11%, respectively. In CAP, the most frequent causative agents were chlamydophila and mycoplasma; Enterobacterales, which were multidrug-resistant in 71% of cases; Gram-negative non-fermenting rods; and Staphylococcus aureus. Notably, no strains of Streptococcus pneumoniae were detected, and only a single strain each of Haemophilus influenzae and Moraxella catarrhalis was isolated. The most frequent etiologic agents causing HAP were Enterobacterales and Gram-negative non-fermenting rods. Based on the presented results, commonly used biochemical markers demonstrated poor predictive and diagnostic accuracy. To confirm the diagnosis of bacterial CAP in our patient cohort, it was necessary to assess the initial values of inflammatory markers (particularly procalcitonin), consider clinical signs indicative of bacterial infection, and/or rely on positive microbiological findings. For HAP diagnostics, it was appropriate to conduct regular detailed clinical examinations (with a focus on evaluating respiratory functions) and closely monitor the dynamics of inflammatory markers (preferably Interleukin-6).
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Lipophosphonoxins (LPPOs) represent a new group of membrane-targeting antibiotics. Three generations of LPPOs have been described: First-generation LPPOs, second-generation LPPOs, and LEGO-LPPOs. All three generations have a similar mode of bactericidal action of targeting and disrupting the bacterial cytoplasmic membrane of prokaryotic cells, with limited effect on eukaryotic cells. First-generation LPPOs showed excellent bactericidal activity against Gram-positive species, including multiresistant strains. Second-generation LPPOs broaden the antibiotic effect also against Gram-negative bacteria. However, both first- and second-generation LPPOs lose their antibacterial activity in the presence of serum albumin. LEGO-LPPOs were found to be active against both Gram-positive and Gram-negative bacteria, have better selectivity as compared to first- and second-generation resistance to LEGO-LPPOs was also not observed, and are active even in the presence of serum albumin. Second-generation LPPOs have been studied as antimicrobial additives in bone cement and as nanofiber dressing components in the treatment of wound infections in mice. Second-generation LPPOs and LEGO-LPPOs were also tested to treat ex vivo simulated endodontic infections in dental root canals. The results of all these studies were encouraging and suggested further investigation of LPPOs in these indications. This paper aims to review and compile published data on LPPOs.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Bakterie druhu Pseudomonas aeruginosa (PSAE) jsou známy svou schopností tvořit biofilm a další produkcí faktorů virulence asociovaných s rezistentním fenotypem. Multirezistentní (MDR) PSAE jsou významným problémem ve zdravotnictví, na který se soustřeďuje čím dál více studií zabývajících se terapií infekcí vyvolanými těmito kmeny. V řadě recentních studií se však pozornost zaměřuje spíše na přítomnost faktorů virulence než mechanismů rezistence k užívaným antibiotikům, neboť právě studium faktorů virulence umožňuje rozšířit možnosti efektivní a účelné terapie. V tomto přehledovém článku jsou popsány faktory virulence (FV), vylučované jedním z pěti používaných sekrečních systémů PSAE, u nichž byl pozorován potenciál stát se cílem tzv. antivirulentní terapie infekcí vyvolaných MDR PSAE. Jedná se zejména o alkalickou proteázu (AprA), elastázu B (LasB), exotoxiny A, S a Y (exo-A/S/Y) a pyocyanin. Recentní studie se také kromě konkrétních faktorů virulence zaměřují na složky sekrečních systémů PSAE, které transportují toxiny a lytické enzymy z bakteriální buňky. Inhibicí specifických molekul pro sekreční systémy typu 2 a 3 (T2SS a T3SS) může dojít k zábraně sekrece FV do extracelulárního prostoru a hostitelských buněk, což by mělo významný dopad na snížení virulence PSAE.
x
BACKGROUND: Diffuse peritonitis is an acute abdominal condition characterized by high mortality. The main treatment modality is surgery, requiring a subsequent prolonged hospital stay. These patients are, among other things, at risk of developing hospital-acquired pneumonia (HAP), which considerably worsens their treatment outcomes. This study aimed to extend the existing knowledge by providing more detailed microbiological characteristics of complicating HAP in patients with secondary peritonitis, including the identification of isolated bacterial pathogens and their potential sources. METHODS: The 2015-2019 retrospective study comprised all patients with an intraoperatively confirmed diagnosis of secondary diffuse peritonitis who were classified in accordance with the quick Sepsis Related Organ Failure Assessment scoring system. RESULTS: HAP developed in 15% of patients. The 90-day mortality rates were 53% and 24% in patients with and without HAP; respectively. The most frequent pathogens responsible for HAP were Pseudomonas aeruginosa, Klebsiella pneumoniae, Escherichia coli, Enterobacter cloacae complex and Enterococcus faecalis. Multidrug resistance to antibiotics was found in 38% of bacterial pathogens. Clonal spread of these bacterial pathogens among patients was not detected. Rather, the endogenous characteristic of HAP was confirmed. CONCLUSIONS: The initial antibiotic therapy of complicating HAP in patients with secondary peritonitis must be effective mainly against enterobacteria, including strains with the production of ESBL and AmpC beta-lactamases, Pseudomonas aeruginosa and Enterococcus faecalis. The study further highlighted the importance of monitoring the respiratory tract bacterial microflora in patients with secondary peritonitis. The results should be used for initial antibiotic treatment of complicating HAP instances.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: Infectious complications during induction chemotherapy of acute myeloid leukaemia are very common. Prophylactic use of antibiotics however is an ongoing challenge in this situation due to bacterial multi-drug resistance. The aim of this study was to provide a comprehensive overview of the incidence of infectious complications in patients with AML undergoing induction therapy using the "7+3" protocol without routine antibiotic prophylaxis at one clinical site providing specialised haematological care in the Czech Republic, over a period of 15 years. The study also evaluates the aetiological spectrum of causative agents and the development of antibiotic resistance in the context of the use of the various classes of antibiotics. The analysis includes evaluation of the importance of risk factors for infectious complications and their impact on treatment of the underlying disease. The data are compared with published figures for similar cohorts of patients. PATIENTS AND METHODS: This study presents a retrospective analysis of infectious complications in 242 patients with acute myeloid leukaemia undergoing the first cycle of induction therapy without routine antibiotic prophylaxis in one clinical site in Czech Republic during years 2006-2020. RESULTS: A total of 363 febrile episodes (FE) were recorded. At least 1 FE during the induction was detected in 229 (94.6%) patients. Clinically defined infection was the cause in 96 (26.4%) FEs and blood stream infection in 69 (19.0%) FEs. Both complications occurred simultaneously in 29 (8.0%) FEs. 169 (46.6%) FEs were evaluated as fever of unknown origin (FUO). The achievement of complete remission had a significant effect on the duration of the FE (6 vs. 9 days, P=0.0005) and on the overall survival duration (79.3 vs. 6.5 months, P<0.0001). Patients diagnosed with infection or FUO at diagnosis were significantly more likely to suffer from colonisation by multi-drug resistant bacterial strains at discharge (29.2% vs. 16.3%, P=0.022). This group of patients used antibiotic therapy for a significantly longer time (35 vs. 23 days, P<0.0001). Infection was a contributing cause of death in 18 (7.4%) patients. Mortality was significantly related to the failure to achieve complete remission (P<0.0001). CONCLUSION: Infectious mortality during induction treatment without routine antibiotic prophylaxis was comparable to the published cohorts with prophylaxis. Regular microbiology surveillance with adequate initial antibiotic treatment can compensate routine antibiotic prophylaxis with slower development of antibiotic resistance.
- MeSH
- akutní myeloidní leukemie * komplikace farmakoterapie MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- antibiotická profylaxe metody MeSH
- lidé MeSH
- přehledová literatura jako téma MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- sepse * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
