Léčba chronické myeloidní leukemie doznala v posledních 20 letech dramatických změn spojených s uvedením prvního inhibitoru tyrozinkináz imatinibu do klinické praxe, a představuje tak jeden z největších úspěchů nejen hematologické, ale i celé onkologie. Imatinib byl následován dalšími inhibitory tyrozinkináz druhé a třetí generace (nilotinib, dasatinib, bosutinib a ponatinib), díky nimž se délka života pacientů s nově diagnostikovanou chronickou myeloidní leukemií prakticky neliší od délky života zdravých vrstevníků. S touto často celoživotní léčbou mohou ale být spojeny nežádoucí účinky, které jsou v ojedinělých případech i život ohrožující. Do kategorie závažných nežádoucích účinků zahrnujeme i nežádoucí účinky cévní, jejichž výskyt v klinických studiích variuje v širokém rozmezí 0,32–47,8 % pacientů, nejčastěji při terapii nilotinibem a ponatinibem. Jejich výskyt v rutinní klinické praxi v České republice byl hodnocen v retrospektivní analýze dat z databáze INFINITY. Ve sledovaném období byla chronická myeloidní leukemie diagnostikována u 1 029 pacientů, validní záznamy pro analýzu mělo 1 007 z nich, z toho v chronické fázi jich bylo 964 (95,7 %). Ve skupině pacientů diagnostikovaných v chronické fázi byl během léčby inhibitory tyrozinkináz zjištěn alespoň jeden cévní nežádoucí účinek u 82 pacientů (8,5 %) a podle očekávání se nejčastěji vyskytovaly u pacientů užívajících nilotinib (10,8 %) a ponatinib (8,3 %). Při léčbě první linie se vyskytl alespoň jeden cévní nežádoucí účinek u 60 pacientů (6,3 %). Při přímém porovnání imatinibu a nilotinibu v první linii byl zaznamenán signifikantně častější výskyt kardiovaskulárních (2,6 vs. 7,2 %; p = 0,013), cerebrovaskulárních (1,4 vs. 4,8 %; p = 0,019) i periferních vaskulárních nežádoucích účinků (0,2 vs. 4,0 %; p = 0,001) při léčbě nilotinibem. Předkládaná práce nabízí detailnější pohled na výskyt cévních nežádoucích účinků u pacientů s chronickou myeloidní leukemií léčených inhibitory tyrozinkináz v klinické praxi v České republice ve srovnání s dostupnými literárními údaji.

The introduction of the first tyrosine kinase inhibitor imatinib into clinical practice has been associated with dramatical change in chronic myeloid leukaemia treatment over the past 20 years. It represents one of the biggest achievements in haematology and oncology per se. Imatinib was followed by second- and third generation tyrosine kinase inhibitors (nilotinib, dasatinib, bosutinib and ponatinib) resulting in newly diagnosed chronic myeloid leukaemia patients having almost the same life expectancy as the general population. Nevertheless, this often-lifelong treatment can be associated with side effects, which in extraordinary cases may be life threatening. Vascular adverse events are also included among such serious adverse events and their incidence varies over a wide range from 0.32–47.8%, most frequently in association with nilotinib or ponatinib treatment. Their incidence in daily clinical practice in the Czech Republic was evaluated in a retrospective analysis of the INFINITY database. From January 2005 to August 2020, chronic myeloid leukaemia was diagnosed in 1029 patients, with 1007 having valid records for analysis. Of these, 964 patients were in chronic phase. At least one vascular adverse event occurred in 82 patients (8.5%) in chronic phase during tyrosine kinase inhibitors therapy, most frequently in patients receiving nilotinib (10.8%) and ponatinib (8.3%). During first-line tyrosine kinase inhibitor treatment, 60 patients (6.3%) experienced at least one vascular adverse event. In direct comparison of first line imatinib and nilotinib therapy, we found a significantly higher incidence of cardiovascular (2.6 vs. 7.2%; P = 0.013), cerebrovascular (1.4 vs. 4.8%; P = 0.019), and peripheral vascular adverse events (0.2 vs. 4.0%; P = 0.001) in nilotinib treated patients, respectively. This paper offers a more detailed overview of vascular adverse event incidence in patients with chronic myeloid leukaemia treated with tyrosine kinase inhibitors in clinical practice in the Czech Republic and its comparison with available literature.

• Klíčová slova
• cévní nežádoucí účinky,
• MeSH
• chronická myeloidní leukemie * farmakoterapie   MeSH
• inhibitory tyrosinkinasy * škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• nežádoucí účinky léčiv MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Idelalisib (idela), a phosphatidylinositol 3-kinase inhibitor, and ibrutinib, a Bruton tyrosine kinase inhibitor, were the first oral targeted agents approved for relapsed/refractory (R/R) chronic lymphocytic leukaemia (CLL). However, no randomised trials of idelalisib plus rituximab (R-idela) versus ibrutinib have been conducted. Therefore, we performed a real-world retrospective analysis of patients with R/R CLL treated with R-idela (n = 171) or ibrutinib (n = 244). The median age was 70 versus 69 years, with a median of two previous lines. There was a trend towards higher tumour protein p53 (TP53) aberrations and complex karyotype in the R-idela group (53% vs. 44%, p = 0.093; 57% vs. 46%, p = 0.083). The median progression-free survival (PFS) was significantly longer with ibrutinib (40.5 vs. 22.0 months; p < 0.001); similarly to overall survival (OS; median 54.4 vs. 37.7 months, p = 0.04). In multivariate analysis, only PFS but not OS remained significantly different between the two agents. The most common reasons for treatment discontinuation included toxicity (R-idela, 39.8%; ibrutinib, 22.5%) and CLL progression (27.5% vs. 11.1%). In conclusion, our data show significantly better efficacy and tolerability of ibrutinib over R-idela in patients with R/R CLL treated in routine practice. The R-idela regimen may still be considered a reasonable option in highly selected patients without a suitable treatment alternative.

• MeSH
• chronická lymfatická leukemie * MeSH
• lidé MeSH
• recidiva MeSH
• registrace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rituximab MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

The study aimed to compare treatment retention for first-line TNF inhibitor (TNFi) in the ATTRA registry patients receiving either combination with conventional synthetic DMARDs or TNFi as monotherapy. A retrospective multicenter study analyzed data of all adult patients with rheumatoid arthritis (n = 3032) starting TNF inhibitor as the first-line biological therapy in combination with csDMARDs or in monotherapy from January 1st 2012 to December 31st 2020. Kaplan-Meier method was employed to calculate drug retentions. Survival curves of treatment retentions were compared through Log-rank test between the studied subgroups. The hazard ratio for drug discontinuation was assessed through univariate cox regression models. In patients who started the first line TNFi therapy, the median treatment retention was 47.7 (42.2; 53.1) months for combination therapy and 22.7 (14.9; 30.6) months for TNFi monotherapy (p < 0.001). Estimated one-year survival was higher in patients on TNFi combined with csDMARDs as compared with TNFi monotherapy (75.3% vs 65.7%); two-year survival rate was 63.2% vs 49.2%, three-year survival rate was 55.4% vs 42.4% and five-year survival 44.9% vs 26.4% of patients. The estimated survival on the first TNFi was higher in patients taking combination therapy with methotrexate than with other csDMARDs (p = 0.003). Use of csDMARDs co-medication was associated with significantly better first TNFi drug survival compared to monotherapy. The combination of TNFi with MTX is more effective than the combination with leflunomide, which did not demonstrate a significant effect.

• MeSH
• antirevmatika * škodlivé účinky   MeSH
• dospělí MeSH
• inhibitory TNF terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• methotrexát škodlivé účinky   MeSH
• registrace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• revmatoidní artritida * chemicky indukované   diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• TNF-alfa terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Introduction: The administration of biologic disease-modifying antirheumatic drugs, including tumor necrosis factor (TNF)-α inhibitors, is observed to interfere with the disease activity and progression. In this study, we aimed to assess the effectiveness and response predictors of adalimumab (ADA), a TNF-α blocker, in patients with axial spondyloarthritis (AxSpA). Methods: This study was a historical prospective, registry-based observational study on patients with AxSpA treated with first-line ADA after conventional drug failure. For evaluation and comparison, patients were divided into three groups according to the number of years from AxSpA diagnosis to initiation of ADA treatment: (A) <5 years, (B) 5-10 years, and (C) >10 years. The assessment instruments ankylosing spondylitis disease activity score (ASDAS), Bath ankylosing spondylitis activity index (BASDAI), Bath ankylosing spondylitis functional index (BASFI), health assessment questionnaire (HAQ), Short Form 36 questionnaire (SF-36), and EuroQoL 5 dimension questionnaire (EQ-5D) were regularly administered for up to 24 months of follow-up. Results: This study included 1043 patients with AxSpA (9.2% with non-radiographic AxSpA, 68.9% men). By month 6, a significantly higher proportion of patients with ASDAS remission (<1.3) was achieved upon earlier intervention in group A (30.1%) and B (32.9%) than in the late intervention group C (22.6%) (p ⩽ 0.05). At month 6, lower age and better BASFI at treatment initiation were identified as the strongest predictors of ASDAS remission in both univariable [odds ratio (OR): 0.956, p ⩽ 0.001; OR: 0.834, p ⩽ 0.001, respectively] and multivariable analyses (OR: 0.963, p ⩽ 0.001; OR: 0.859, p ⩽ 0.001, respectively). Earlier intervention also led to improvement in most patient-reported outcomes (PROs) based on HAQ, SF-36, and EQ-5D. Conclusion: Results from the ATTRA registry concur with previous clinical trials that supported efficacy of TNF-α blockers and showed better treatment outcomes with early interventions, including reduction of disease activity and improvement in PROs. We identified age and BASFI as the main factors influencing treatment effectiveness.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• dospělí MeSH
• etanercept * terapeutické užití   MeSH
• kohortové studie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• longitudinální studie MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• revmatoidní artritida * farmakoterapie   MeSH
• senioři MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Databáze MIND (MyeloprolIferative Neoplasia Database) vznikla v květnu 2013 pod záštitou České leukemické skupiny pro život a sbírá data od pacientů s Ph negativními myeloproliferativními neopláziemi (Ph-MPN) sledovaných v participujících českých hematologických centrech. Cílem této práce je analýza zadaných dat pacientů a jejich srovnání s publikovanými mezinárodními výsledky. Materiál a metodika: Retrospektivní neintervenční multicentrická analýza byla provedena u celkem 641 validních pacientů s Ph-MPN zadaných do databáze MIND v období 2013–2020. Hodnocena byla data týkající se epidemiologie, diagnostiky, léčby a prognózy. Výsledky: Medián sledování pacientů v souboru byl 35 měsíců. Nejvíce byla zastoupena pravá polycytémie, PV (34 %), primární myelofibróza, PMF (31 %) a esenciální trombocytémie, ET (22 %). Z doprovodných příznaků se při stanovení diagnózy nejčastěji vyskytovaly únava (52 %), noční pocení (32 %), snížená aktivita (30 %) a svědění kůže (27 %). Splenomegalie byla přítomna u více než poloviny pacientů s PMF (54 %). Mutace JAK2 V617F byla zachycena u 90 % PV, 65 % PMF a 62 % ET; mutace CALR u 22 % ET a 16 % PMF. Cytogenetické abnormality byly pozorovány signifikantně frekventněji u PMF a PV oproti ET (17 a 15 vs. 3 % vyšetřených pacientů; p ≤ 0,005). Nejčastější komplikace v době diagnózy představovaly trombotické (22 %) a krvácivé příhody (10 %) bez signifikantního rozdílu četnosti mezi typy Ph-MPN (p > 0,017). U PV byla v 1. i 2. linii léčby nejčastěji podávána hydroxyurea (72 a 65 %), u ET v obou liniích anagrelid (52 a 82 %), u PMF v 1. linii hydroxyurea (70 %) a ve 2. linii ruxolitinib (30 %). Leukemická transformace byla zachycena u 3 % Ph-MPN, a to pouze u MF (10 %). Zemřelo celkem 17 % případů, nejvíce PMF (53 %). Medián celkového přežití nebyl dosažen u ET, na rozdíl od nejkratšího mediánu u sekundární MF (2,5 roku). U PMF měly nejnižší celkové přežití skupiny pacientů s vyšším věkem, vyšším IPSS a s mutací JAK2 V617F. Závěr: Potvrdili jsme četný výskyt symptomů zhoršujících kvalitu života pacientů s Ph-MPN. Cytogenetické abnormality byly sledovány výrazně častěji u pacientů s PMF a PV oproti ET. Trombotické a krvácivé události v době diagnózy provázely stejně frekventně PV, ET i PMF. Nejdéle přežívali pacienti s PV, zato u pacientů s MF byly pozorovány nejčastější leukemické transformace a nejnižší křivka přežívání. Vyšší věk, vyšší IPSS a přítomnost mutace JAK2 V617F se projevily jako faktory asociované s horším přežíváním pacientů s PMF.

Background: Our MIND database was initiated on May 1, 2013, with the primary objective of collecting data from patients with Ph negative myeloproliferative neoplasms (Ph-MPN) in Czech haematological centres. The principal aim was to analyse and compare our patient data with published data. Patients and Methods: A total of 641 valid Ph-MPN patients registered in MIND were analysed from 2013 to 2020. Epidemiology, diagnostics, therapy and prognosis were evaluated. Results: With a 35-month median follow-up, the most common diagnosis was polycythaemia vera- PV (34%) followed by primary myelofibrosis, PMF (31%) and essential thrombocythemia, ET (22%). At the time of diagnosis, patients suffered mostly from fatigue (52%), night sweats (32%), weakness (30%) and itching (27%). Splenomegaly occurred in more than half of PMF patients (54%). The JAK2 V617F mutation was present in 90% of PV, 65% of PMF and 62% of ET, respectively. The CALR mutation was found in 22% of ET and 16% of PMF, respectively. Cytogenetic abnormalities were significantly more frequently documented in both PMF and PV compared to ET (17 and 15 vs. 3% of examined patients, respectively; P ≤ 0.005). Thrombosis (22%) and bleeding (10%) were the most common complications at diagnosis with no significant difference in frequency among PV, ET, and PMF, respectively (P > 0.017). In PV, hydroxyurea was the most frequently used drug as both 1st and 2nd line treatment (72 and 65%, respectively). Anagrelide was used in both lines in ET (52 and 82%, respectively) and hydroxyurea was used as 1st line treatment with ruxolitinib as 2nd line treatment in PMF (70 and 30%, respectively). Leukemic transformation was detected in 3% of Ph-MPN and only in MF (10%). 17% of our patients died, most from PMF (53%). Median overall survival was not attained in ET, contrasting with the lowest median in secondary MF (2.5 years). In PMF, median overall survival was decreased by dotage, higher IPSS, and JAK2 V617F mutation presence. Conclusion: We have recognized a recurring definitive frequency of symptoms that exacerbate patient quality of life. A higher incidence of additional cytogenetic abnormalities was recorded more frequently with both PMF and PV compared to ET. During diagnosis, thrombotic and bleeding events were present with no significant difference in frequency among PV, ET, and PMF. Overall survival median was the longest in PV, compared to MF with the most frequent leukemic transformations and the lowest survival. In PMF, higher age, higher IPSS and JAK2 V617F presence were shown as factors shortening survival.

• Klíčová slova
• Ph negativní myeloproliferativní onemocnění,
• MeSH
• esenciální trombocytemie diagnóza   epidemiologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• myeloproliferativní poruchy * diagnóza   epidemiologie   terapie   MeSH
• polycytemie diagnóza   epidemiologie   terapie   MeSH
• primární myelofibróza diagnóza   epidemiologie   terapie   MeSH
• prognóza MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• práceschopnost,
• MeSH
• axiální spondyloartritida * ekonomika   terapie   MeSH
• biologická terapie MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• posuzování zdravotní způsobilosti MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• baricitinib,
• MeSH
• azetidiny farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• puriny farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• pyrazoly farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• revmatoidní artritida * farmakoterapie   MeSH
• sulfonamidy farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

BACKGROUND: Treat-to-target (T2T) is a widely accepted strategy for patients with rheumatoid arthritis (RA). It recommends attaining a goal of at least low disease activity (LDA) within 6 months; otherwise, the current therapy should be modified. We aimed to investigate whether switching a first-line targeted therapy (TT) in patients not reaching LDA within 6 months leads to a higher probability of meeting LDA at the 12-month visit in daily clinical practice using data from Czech registry ATTRA. METHODS: We included patients with RA starting the first-line TT from 1 January 2012 to 31 January 2017 with at least 1-year follow-up. We created four mutually exclusive cohorts based on (1) switching to another TT within the first year and (2) reaching a treatment target (DAS28-ESR ≤ 3.2) at the 6-month visit. The primary outcome was the comparison of odds for reaching remission (REM) or LDA at the 12-month visit between patients switching and not switching TT after not reaching treatment target at 6 months. Before using logistic regression to estimate the odds ratio, we employed the propensity score to match patients at the 6-month visit. RESULTS: A total of 1275 patients were eligible for the analysis. Sixty-two patients switched within the first 5 months of the treatment before evaluating treatment response at the 6-month visit (C1); 598 patients reached the treatment target within 6 months of therapy (C2); 124 patients did not reach treatment response at 6-month visit and switched to another therapy (C3), and 491 patients continued with the same treatment despite not reaching LDA at the 6-month visit (C4). We matched 75 patients from cohort C3 and 75 patients from C4 using the propensity score. Patients following the T2T principle (C3) showed 2.8 (95% CI 1.4-5.8; p = 0.005) times increased likelihood of achieving REM/LDA at the 12-month visit compared to patients not following the T2T strategy (C4). CONCLUSIONS: In daily clinical practice, the application of the T2T strategy is underused. Switching TT after not reaching REM/LDA within the first 6 months leads to a higher probability of achieving REM/LDA in RA patients at the 12-month visit.

• MeSH
• antirevmatika * terapeutické užití   MeSH
• indukce remise MeSH
• lidé MeSH
• registrace MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• tendenční skóre MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Objectives: To assess the role of short-term response to first anti-TNF in long-term prediction of disability.Methods: In nationwide registry ATTRA, we identified ankylosing spondylitis patients starting anti-TNF between 01/2003 and 12/2016. Full disability and work impairment (WI; WPAI questionnaire) were predicted via the Cox- and lagged-parameter mixed-effect regression.Results: 2,274 biologicals-naïve patients newly indicated to anti-TNF were prospectively followed (6,333 patient-years; median follow-up 1.9 years). Reaching BASDAI < 4 (77.4%) and ASDAS-CRP < 2.1 (61.1%) after 3 months of anti-TNF both decreased the risk of future disability by ≈2.5-fold. ASDAS-CRP < 2.1 predicted non-disability better than BASDAI < 4 & CRP < 5 mg/L (p = 0.032). BASDAI < 4 & CRP < 5 mg/L was comparable to BASDAI < 4 (p = 0.941) and to BASDAI change by >50% or by >2 points (p = 0.902). ASDAS-CRP change >1.1 and >2.0 both failed to predict non-disability. Once on anti-TNF therapy, the strongest predictor of WI was Pain (SF36). Yearly increase in indirect costs remains below €3,000 in those reaching ASDAS-CRP < 2.1.Conclusions: Low disease activity measured by ASDAS-CRP ≤ 2.1 should be used to measure the outcome of new anti-TNF therapy. Continuous WI could be decreased through pain management.

• MeSH
• absentérství MeSH
• ankylózující spondylitida komplikace   diagnóza   farmakoterapie   epidemiologie   MeSH
• biologické přípravky terapeutické užití   MeSH
• časové faktory MeSH
• dospělí MeSH
• kohortové studie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• longitudinální studie MeSH
• postižení statistika a číselné údaje   MeSH
• posuzování pracovní neschopnosti MeSH
• prognóza MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• registrace statistika a číselné údaje   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   imunologie   MeSH
• výkonnost * účinky léků   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• pozorovací studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH