Pojem hyperaktivní močový měchýř (OAB = overactive bladder) vyjadřuje soubor symptomů, kdy obligatorním příznakem jsou urgence. Na jejich základě se rozvíjí další symptomy, mezi které patří zvýšená frekvence močení, nykturie a může být přítomna také inkontinence (vyskytuje se přibližně u 1/3 pacientů). Pacienty dělíme podle toho, zda u nich dochází k únikům moči, či nikoli. Léčba OAB se zahajuje behaviorální terapií, která je případně následována farmakologickou léčbou. Pokud obě metody selžou, mluvíme o refrakterním hyperaktivním močovém měchýři, k jehož léčbě jsou zapotřebí invazivnější metody. Dle studie EPIC z roku 2006 je prevalence OAB v populaci 11,8 % (1). Obecně platí, že výskyt onemocnění se zvyšuje s narůstajícím věkem, přičemž ve věku do 60 let je toto onemocnění častější u žen, po 7. dekádě převládá u mužů (2). Vzhledem k prodlužující se délce života lze očekávat nárůst prevalence. I přesto, že se nejedná o život ohrožující onemocnění, má tento syndrom vysoký dopad na kvalitu života pacientů. Zasahuje nejen do oblasti fyzického, ale zejména psychického zdraví. Bohužel je onemocnění mnoha nemocnými přehlíženo v domnění, že neexistuje pomoc, považují ho za součást stárnutí nebo se za své potíže stydí. Je alarmující, že 40-70 % pacientů se se svými potížemi lékaři nikdy nesvěří (3).
The term overactive bladder (OAB) expresses a set of symptoms where urgency is an obligatory symptom. On the basis, other symptoms develop, including increased urinary frequency, nocturia and incontinence may also be present (occurs in approximately 1/3 of patients). We divide patients into two groups, weather they are incontinent or not. Treatment of OAB is initiated with behavioural therapy, which is eventually followed by pharmacological treatment. If both methods fail, we are talking about refractory OAB, where more invasive treatment methods are needed. According to the 2006 EPIC study, the prevalence of OAB in the population is 11.8% (1). In general, the incidence of this condition increases with aging, while under the age of 60 this disease is more common in women, after the 7th decade it prevails in men (2). Due to increasing life expectancy, an increase in prevalence can be expected. Although it is not a life-threatening disease, this syndrome has a high impact on the quality of life of patients. It affects not only physical health but especially psychological health. Unfortunately, the disease is overlooked by many sufferers, who believe that there is no help, consider it part of ageing or are ashamed of their problems. Alarmingly, 40-70% of patients never confide their problems to a doctor (3).
Maligní obstrukce močovodu (MOM) může být způsobena nádorovým onemocněním močovodu, nebo extramurálním útlakem způsobeným řadou nádorů lokalizovaných v pánvi a dutině břišní. Zpravidla jde o nádory pokročilého stadia, které způsobují obstrukci močovodů vlastním nádorem nebo uzlinovým procesem. Neřešená MOM vede časem ke vzniku hydronefrózy, obstrukční uropatii, projevům uremie a posléze k úmrtí. Historicky se přístup k MOM změnil z otevřených chirurgických metod, zatížených vysokou morbiditou, k miniinvazivním metodám. Mezi možná řešení MOM patří zavedení ureterálních stentů nebo perkutánní nefrostomie, případně extraanatomického stentu. Obě metody jsou efektivní v řešení MOM, stenty mají větší tendenci k selhání léčby při významnější extramurální obstrukci. I miniinvazivní metody mají u onkologických pacientů nezanedbatelnou míru komplikací. Rozhodnutí o řešení MOM bývalo doménou urologů, v současnosti je nutné řešit MOM v rámci multidisciplinárních týmů s ohledem na prognózu onemocnění a probíhající onkologickou léčbu. Při indikaci derivace moči je třeba pečlivě individuálně zvažovat benefit a riziko derivace moči. Pomoci v tomto rozhodování mohou prognostické modely. Cílem práce je podat ucelený přehled informací o problematice MOM, upozornit na možná rizika derivace moči a přispět k rozhodování založeném na evidenci.
Malignant ureteral obstruction (MUO) can be caused by ureteral cancer but also by extramural obstruction by a number of tumors located in the pelvis and abdominal cavity. Generally, these are late-stage tumors that cause obstruction of the ureters by their own tumor or nodal process. Untreated MUO eventually leads to hydronephrosis, obstructive uropathy, manifestations of uremia, and subsequently death. Historically, the approach to MUO has evolved from open surgical methods burdened with high morbidity to minimally invasive methods. Potential solutions to MUO include the insertion of ureteral stents or percutaneous nephrostomy. While both methods are effective in the management of MUO, stents are more likely to fail the treatment when an extramural obstruction is significant. Even minimally invasive methods have a non-negligible complication rate in cancer patients. Decisions about the management of MUO used to be the domain of urologists. It is nowadays necessary to manage MUO within multidisciplinary teams, with regard to the prognosis of the disease and ongoing oncological treatment. The benefit and risks of urinary diversion should be carefully considered on an individual basis when urinary diversion is indicated. Prognostic models can help in this decision. The aim of this paper is to provide a comprehensive review of information on the issue of MUO, draw attention to the potential risks of urinary derivation, and contribute to evidence-based decision-making.
- Klíčová slova
- maligní obstrukce močovodu, ureterální stent, extraanatomický stent,
- MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
- nádory * komplikace MeSH
- obstrukce močovodu * chirurgie etiologie MeSH
- perkutánní nefrostomie metody MeSH
- stenty MeSH
- urologické chirurgické výkony MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cíl: Rozvoj antibiotické mikrobiální rezistence (AMR) se stal globálním problémem, nicméně lokální epidemiologická situace se doposud významně liší napříč kontinenty, státy, ale i zdravotnickými zařízeními. Lokální vyhodnocení vývoje antibiotické rezistence je jeden z nezbytných nástrojů v boji s šířením další rezistence. Cílem naší práce je zhodnotit výskyt rezistentních močových kmenů, analyzovat vývoj rezistence a porovnat AMR na jednotkách intenzivní péče (JIP) a standardním oddělení urologie. Materiál a metody: Analyzovali jsme AMR močových kmenů v našem zdravotnickém zařízení v letech 2013-2020. Hodnotili jsme citlivost bakteriálních kmenů na různá antibiotika a porovnávali AMR na jednotkách intenzivní péče a standardním oddělení urologie. Vyhodnotili jsme trend růstu počtu enzymaticky podmíněných rezistentních kmenů v čase, konkrétně kmeny produkující širokospektrou beta‐laktamázu (ESBL), bakterie produkující beta‐laktamázu Ampicilin C (AmpC), kmeny produkující karbapenemázy (CPE), vankomycin rezistentní enterokoky (VRE) a kmeny meticilin rezistentního Staphylococcus aureus (MRSA). Výsledky: Celkem bylo vyhodnoceno 35 831 pozitivních kultivačních nálezů. Zaznamenali jsme celkem 4 114 rezistentních kmenů (11,5 %). Nejčastěji jsme detekovali ESBL kmeny (7,8 %), kdy od roku 2013 do roku 2015 se rezistence téměř zdvojnásobila (5,6 % resp. 10,3 %). Přijatá preventivní opatření vedla k poklesu růstu rezistence, nicméně šance výskytu rezistence zůstává i v dalších letech v porovnání s rokem 2013 vyšší (maxOR: 1,93, 95 % CI; 1,64-2,27). Nárůstem VRE kmenů v posledních třech letech a CPE kmenů v posledním roce (0,3 %) může být ohrožena účinnost jedné z posledních skupin antibiotik. Antimikrobiální rezistence, konkrétně na beta‐laktamová antibiotika, byla na JIP signifikantně vyšší ve srovnání se standardními odděleními (p < 0,00). Závěr: Hodnocená data prezentují vývoj AMR. Minimálně každý 10. pacient léčený pro infekci močových cest (IMC) v našem zdravotnickém zařízení trpí rezistentní infekcí. Výskyt nových typů antimikrobiální rezistence, které dříve nebyly v našem zdravotnickém zařízení pozorovány, je vážnou hrozbou.
Objective: Antimicrobial resistance (AMR) has become a global concern. However there are significant differences with regard to local epidemiological factors across continents, countries and even medical facilities. Local assessment of antimicrobial resistance development is one of the essential tools in the fight against the AMR spread. The aim of our work is to evaluate the occurrence of resistant urinary strains, analyze the development of resistance and compare AMR in intensive care units (ICU) with standard department of urology. Materials and methods: We analysed bacterial antibiotic resistance patterns of urinary tract strains in our medical facility between the years 2013-2020. We assessed the susceptibility of bacterial strains to the different antibiotics and compared the resistance patterns in ICU-s with our department of urology. We assessed the increase in number of resistant strains acting via enzymatic modification of antibiotics during this period. Namely the Extented Spectrum Beta-lactamase strains (ESBL), Beta-lactamase AmpC strains, carbapenemase producing Enterobacteriaceae (CPE), Vancomycin-resistant Enterococci (VRE) and Methicillin-resistant Staphylococcus aureus (MRSA). Results: Overall 35 831 positive bacterial cultures were assessed. We detected 4114 resistant strains altogether (11.5 %). Among them ESBL strains were the most frequent (7.8 %), with the resistance nearly doubled between 2013 and 2015 (5.6 % and 10.3 %, respectively). The adopted preventive measures have led to reduction of sustained growth of resistance, however the odds for the occurrence of resistance remain higher in the following years in comparison with 2013 (maxOR: 1.93, 95 % CI; 1.64-2.27). The increase in VRE strains during the last 3 years and in CPE strains in the last year (0.3 %) may jeopardize the efficacy of one of the last groups of antibiotics. Antimicrobial resistance namely to beta-lactam antibiotics was significantly higher in ICU-s compared to standard wards (p < 0.00). Conclusion: Our data demonstrate the development of AMR. At least one out of ten patients treated for urinary tract infection (UTI) in our medical facility suffers from UTI caused by resistant strains. Occurrence of new types of antimicrobial resistance previously not observed in our medical facility is a serious threat.
BACKGROUND: Patients, especially inpatients, with spinal cord lesions and disorders (SCI/D) have an elevated risk of recurrent urinary tract infections with multidrug resistant (MDR) bacteria. This study evaluated antimicrobial resistance and the prevalence of multidrug resistance and determined the risk factors for multidrug resistance. METHODS: In this retrospective cohort study, urine culture results were used to calculate the antimicrobial resistance rate and the incidence of infection with MDR bacteria in the SCI/D population. MDR was defined as acquired nonsusceptibility to at least one agent from three or more antimicrobial categories. The cohort included 402 inpatients from 2013 to 2020, with 1385 urine isolates. We included only the first isolate; duplicate isolates, defined as positive cultures of the same strain within 14 days, were excluded from the evaluation. RESULTS: The most common MDR strains were Klebsiella spp. (29%) and Escherichia coli (24%). MDR isolates were detected in 50% of the samples and extended spectrum beta-lactamase (ESBL)-producing isolates were detected in 26%, while carbapenem resistance was found in 0.1%. Significantly higher rates of infection with MDR bacteria were identified in groups of patients with indwelling urethral/suprapubic catheters (p = 0.003) and severity scores of C1-C4/AIS A-C (p = 0.01). We identified age (OR: 0.99, 95% CI; 0.98-0.99, p = 0.000), sex (OR: 1.55, 95% CI; 1.16-2.06, p = 0.003), management with urethral/suprapubic catheters (OR: 2.76, 95% CI; 2.04-3.74, p = 0.000), and spontaneous voiding (OR: 1.84, 95% CI; 1.03-3.29, p = 0.038) as independent predictors of multidrug resistance in our study population. CONCLUSIONS: We identified a high antibiotic resistance rate and an increasing prevalence of infection with MDR bacteria in the SCI/D inpatient population. Particular attention should be given to bladder management, with an emphasis on minimizing the use of indwelling catheters.
- MeSH
- antibakteriální látky farmakologie terapeutické užití MeSH
- beta-laktamasy MeSH
- Escherichia coli MeSH
- hospitalizovaní pacienti * MeSH
- lidé MeSH
- mikrobiální testy citlivosti MeSH
- mnohočetná bakteriální léková rezistence MeSH
- poranění míchy * komplikace farmakoterapie epidemiologie MeSH
- prevalence MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
STUDY DESIGN: Retrospective cohort study. OBJECTIVES: The aim of this study was to assess the time to first detection of multidrug-resistant bacteria (MDRB) in urine culture and identify risk factors associated with the first detection of MDRB (1st MDRB). SETTING: Spinal Care Ward and Department of Microbiology, Regional Hospital Liberec a.s., Liberec, Czech Republic. METHOD: We cultured urine samples from patients in the acute phase of spinal cord injury or disorder (SCI/D). Multidrug resistance (MDR) was defined as acquired nonsusceptibility to at least one agent from three or more antimicrobial categories. Multivariate logistic regression was used to assess the association of bladder management, broad-spectrum antibiotic exposure, mechanical ventilation, pressure ulcers, positive urine culture on admission, and other risk factors with 1st MDRB. We used only the first urine culture with MDRB for evaluation. RESULTS: A total of 655 urine cultures from 246 individuals were evaluated, and 829 isolates were obtained. The MDRB prevalence among all isolates was 40.2%. MDRB was detected in 146 (59.3%) patients for the first time, and 76.0% of these isolates were from patients with asymptomatic bacteriuria. The median time to 1st MDRB was 37 days (95% CI, 33-41). According to multivariate logistic regression, 1st MDRB was associated with bladder management with urethral or suprapubic catheterization (OR: 2.8, 95% CI, 1.1-7.2). CONCLUSION: The prevalence of infections caused by MDRB was high among the SCI/D population, with three-quarters from patients with asymptomatic bacteriuria. Bladder management with an indwelling catheter is associated with an increased risk of 1st MDRB.
Formou kazuistiky upozorňujeme na riziko poranění pankreatu při urologické operaci a zároveň prezentujeme možnosti řešení těchto komplikací.
The article highlights possible risk of pancreatic injury during urologic surgery in the form of a case report and presents therapeutic options for the management of such a complication.
- MeSH
- adrenalektomie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nefrektomie MeSH
- pankreas zranění MeSH
- pankreatická píštěl * etiologie terapie MeSH
- peroperační komplikace * MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Cíl: Radikální cystoprostatektomie (RCP) jako onkochirurgický výkon při léčbě invazivního karcinomu močového měchýře vyžaduje vysoký stupeň radikality. Techniky šetřící apex nebo kapsulu prostaty s sebou přinášejí riziko postižení prostaty uroteliálním karcinomem nebo riziko incidentálního karcinomu prostaty (IKP). Cílem práce je posoudit výskyt, histopatologickou charakteristiku IKP a vliv metody zpracování histologického preparátu na výskyt IKP. Materiál a metoda: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor 91 pacientů po RCP provedených od ledna 2009 do srpna 2019 U 42 pacientů byla prostata hodnocena metodou bloků, u 49 pacientů pak metodou celoplošných řezů (WMS)Práce posuzovala histopatologickou charakteristiku IKP. Kritéria pro stanovení nesignifikantního IKP: Gleason skóre ≤ 6, onemocnění ohraničené na orgán (bez extrakapsulárního šíření, bez invaze semenných váčků, N0), velikost nádoru ≤ 0,5 cm3. Výsledky: Celková incidence IKP v souboru byla 24,4 %. Při zpracování metodou WMS 43,8 %, při zpracování metodou bloků pouze 2,4 % IKP lokalizovaných na prostatu bylo 95,5 %, GS ≤ 6 mělo 72,7 % pacientů. Průměrný objem nádoru činil 1,90 ± 3,50 cm3. Jako nesignifikantních IKP bylo vyhodnoceno deset nádorů (45,5 %). Statisticky významný rozdíl mezi signifikantním/nesignifikantním IKP byl pouze u objemu nádoru, 3,40 ± 4,25 cm3 vs0,10 ± 0,10 cm3 (p = 0,021). Významný byl také rozdíl mezi GS ≤ 6 vs GS > 7 a signifikantností nádoru (p = 0,012) a mezi počtem nádorů ≤ 0,5 cm3 a signifikantností nádoru, 3 vs 10 nádorů (p = 0,0000). Medián doby sledování byl 19,5 měsíců, u nikoho se IKP klinicky neprojevil a nebylo potřeba zahájit léčbu. Závěr: V souboru jsme prokázali vliv použité metody na přípravu histologického preparátu. Při použití WMS techniky byl záchyt IKP výrazně vyšší.
Aim: Radical cystoprostatectomy (RCP) as a surgical procedure in the treatment of invasive bladder cancer requires a high degree of radicality. Surgical techniques sparing prostate apex or capsule involve the risk of residual urothelial carcinoma or incidental prostate cancer (IKP). The aim of this work is to assess the occurrence, histopathological characteristics of IKP and the influence of the method of histological preparation processing on the occurrence of IKP. Material and methods: A group of 91 patients after RCP were evaluated retrospectively, with procedures performed from January 2009 to August 2019. In 42 patients the prostate was evaluated by theblock method, in 49 patients the whole-mount section (WMS). The work assessed the histopathological characteristics of IKP. Criteria for non-significant IKP determination: Gleason score ≤ 6, organ-limited disease (no extracapsular extension, no seminal vesicle invasion, NO), tumor size ≤ 0.5 cm3 . Results: One patient was excluded from the evaluation. The overall incidence of IKP was 24.4%. With the WMS processing method the incidence was 43.8 %, while with the process‑ ing blocks method it was only 2.4 %. Localized IKP was 95.5 %, 72.7 % of cases had GS ≤ 6. The average tumor volume was 1.90 ± 3.50 cm3 . Ten tumors (45.5 %) were evaluated as non-significant IKP. Statistically significant difference between significant / non-significant IKP was only in tu‑ mor volume, 3.40 ± 4.25 cm3 vs 0.10 ± 0.10 cm3 , p = 0.021. There was also a significant difference between GS ≤ 6 vs, GS > 7 and tumor significance (p = 0.012) and between number of tumors with volume ≤ 0.5 cm3 and tumor significance, 3 vs. 10 tumors (p = 0.0000). The median follow-up was 19.5 months, with no clinical manifestation of IKP and no need to start treatment. Conclusion: In our cohort the method used to prepare a histological specimen has a significant effect. Using the WMS technique, the IKP capture was significantly higher.
PURPOSE: To evaluate intravesical loss of onabolunumtoxinA (onaBTA) during endoscopic injection into the bladder wall for treatment of neurogenic detrusor overactivity (NDO). The intraluminal loss of onaBTA cannot be determined directly, therefore we added methylene blue (MB) to reconstitute onaBTA. Subsequently we used spectrophotometry to determine the total amount of MB in the irrigation fluid, which allowed us to calculate total intraluminal loss of onaBTA. METHODS: The study population was consisted of 48 patients with NDO. The mean age was 36.6±8.9 years. Forty-two patients suffered from NDO due to spinal cord injury and 6 patients suffered from multiple sclerosis. Each patient received 200 units of onaBTA administered by 30 endoscopic injections (1 mL per injection) using a 23-G needle. The entire volume of irrigation fluid was collected and spectrophotometry was used to determine the MB concentration. The total amount of injected onaBTA, total amount of irrigation solution and the known amount of MB used during reconstitution, allowed for the determination of intravesical loss of onaBTA. RESULTS: Forty-five patients were included in the final analysis. The mean volume of irrigation fluid was 603.33±400.14 mL. The mean absorbance was 0.14±0.12 with the mean MB concentration 0.19±0.18 mg/L. The mean calculated loss of onaBTA was 4.14±4.11 units. CONCLUSION: The endoscopic injection of onaBTA marked by MB into the bladder wall is associated with minimal intravesical loss of the agent, representing less than 3% of the administered dose of MB. This may reflect the amount of the onaBTA detected in the irrigation fluid.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
