Úvod: Operaci vnitřních hemoroidů a prolapsů análního kanálu staplerovou technikou zavedl Longo do praxe již v roce 1993. Do povědomí českých chirurgů se dostala o několik let později a v současné době je používána na mnoha našich pracovištích. Na chirurgické klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové se tento výkon provádí od roku 1999. Cíl práce: Rozbor dlouhodobých výsledků na podkladě zpracované dotazníkové akce a studia dokumentace. Metodika: Jedná se o retrospektivní studii dotazníkovou metodou s rozborem zdravotnické dokumentace. Nemocným byly zaslány otázky k posouzení současného pooperačního stavu a k vyjádření názoru na provedený výkon. V dokumentaci byl sledován průběh pooperačního období z hlediska komplikací, nutné analgetické léčby, operační doby, délky hospitalizace a rekonvalescence. Výsledky: Od roku 1999 použili autoři staplerovou techniku při operaci vnitřních hemoroidů celkem u 71 nemocných. Do studie je zařazeno 65 pacientů, kteří byli operováni nejméně jeden rok před zjišťováním výsledků. 51 (78,5 %) nemocných odeslalo vyplněný dotazník zpět. Průměrná doba sledování byla 5,5 roku. 92 % pacientů bylo s Longovou operací velmi spokojeno a 94 % pacientů by neváhalo s volbou Longovy metody i v budoucnu. Nízký počet komplikací, malá pooperační bolestivost a rychlá rekonvalescence jsou základní přednosti staplerové operace hemoroidů. Závěr: Longovu operaci považujeme v indikovaných případech za vhodnou a bezpečnou metodu při léčení hemoroidů.
Introduction: The surgical treatment of internal hemorrhoids and anal canal prolapse using stapler technique was introduced to clinical practice by Longo, as soon as in 1993. Few years later, Czech surgeons became familiar with this technique, and even it is being performed in many surgical departments of our country at the present time. At the Dept. of Surgery, Teaching Hospital Hradec Králové, this surgical method has been carried out since 1999. The aim of this work: To analyze the long-term results of the Longo’s operation. This study has been based on the retrospective documentation analysis complemented by a questionnaire-survey. Methodology: It is the retrospective documentation study complemented by a questionnaire-survey. The patients received a questionnaire asking questions regarding their subjective feelings and opinions on surgical treatment, as well as on recent status of the illness. Furthermore, the medical documentation was analysed with particular attention to the post-operative period with regard to complications, analgetic therapy need, operation-time, length of the hospital stay and recovery time. Results: Since 1999, the authors have used stapler technique in internal hemorrhoids operations in 71 patients. From this number 65 patients who were operated on at least one year before the follow-up analysis was performed were included into the study. 51 patients completed and gave back the questionnaire. Average following time was 5.5 years. 92 percent of the patients are very satisfied with the Longo’s operation. Low rate of complications, small postoperative pain and early recovery are the basic merits of the hemorrhoids operation with use of stapler technique. Conclusion: We think of Longo’s operation in indicated cases as safe and suitable for the hemorrhoids therapy.
- Klíčová slova
- prolaps anu,
- MeSH
- chirurgická technika pomocí přístrojů a svorek MeSH
- dospělí MeSH
- hemoroidy chirurgie komplikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- měření bolesti MeSH
- prolaps rekta chirurgie komplikace MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- spokojenost pacientů MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- MeSH
- audiovizuální záznam metody trendy využití MeSH
- chirurgie operační metody trendy využití MeSH
- lidé MeSH
- výchova a vzdělávání metody trendy MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- novinové články MeSH
Cíl: Vyhodnotit příčiny vzniku zánětu pobřišnice při perforačních náhlých příhodách břišních u gerontologické skupiny pacientů. Zhodnotit výtěžnost používaných klasifikačních systémů v predikci rizika pooperačních komplikací s důrazem na pooperační letalitu. Pacienti a metody: Retrospektivně bylo hodnoceno 123 pacientů ve věku 70 let a výše (65 mužů, 58 žen, průměrný věk 78,7 roku), kteří podstoupili operační revizi pro známky zánětu pobřišnice při perforační náhlé příhodě břišní za období pěti let. Pro hodnocení byly vytvořeny skupiny podle vstupní diagnózy a podle provedeného operačního výkonu. Sledovány byly faktory pro klasifikační systémy PSS (Peritonitis Severity Score) a MPI (Mannheim Peritonitis Index). Byla hodnocena statistická významnost klasifikačních systémů a jejich závislost. Výsledky: Celková letalita sledovaného souboru byla 30 % (37 pacientů). Nejvyšší letalita ve vztahu k vstupní diagnóze byla u skupiny s etiologií střevní ischemie (67 %). Ve vztahu k provedenému výkonu byla nejvyšší letalita u skupiny pacientů, u kterých byl vytvořen střevní vývod (75 %). Celková morbidita ve vztahu k prokázanému rannému infektu dosahovala hodnoty 24 % (29 pacientů). Byla prokázána významná souvislost mezi oběma klasifikačními systémy (Spearmanův korelační koeficient 0,86). Ze sledovaných faktorů vytvářejících klasifikační schémata se jako statisticky nejvýznamnější prokázaly hodnota ASA IV, stupeň peritonitidy III–IV podle Hincheyho, přítomnost imunosupresivních stavů a známek orgánového selhávání (p < 0,0001). Závěr: Perforační peritonitidy stále představují vysoké riziko jak ve vztahu k pooperační morbiditě, tak k letalitě. Nejčastější příčinou perforace trávicí trubice u gerontologické skupiny pacientů byla perforace divertiklu esovité kličky, nejvyšší letalita byla u skupiny s ischemickou etiologií. Skorovací systémy PSS a MPI mají vysokou predikční hodnotu při určování rizika pooperační letality.
Aim: The aim of this study was to assess causes of peritonitides resulting from acute abdominal perforations in a group of elderly patients and to evaluate the yield of common classification systems in predicting the risks of postoperative complications, in particular of postoperative death rates. Patients and Methods: The retrospective analysis included 123 patients aged 70 y.o.a. and over (65 males, 58 females, the mean age was 78.7 y.o.a.), who underwent surgical revision for signs of peritonitis due to urgent GIT perforation, over a five-year period. The patients were assigned to groups based on their baseline diagnosis and on the procedure performed. The PSS (Peritonitis Severity Score) and MPI (Mannheim Peritonitis Index) classification systems factors were assessed. Statistical significance of the classification systems was evaluated, as well as their relation. Results: Overall death rate of the studied group was 30% (37 patients). The highest death rate related to the baseline diagnosis was observed in the GIT ischemia group (67%). Based on the procedure, the highest death rate was observed in the enterostomy group (75%). Overall morbidity related to a known wound infection was 24% (29 patients). Significant correlation between the both classification systems was demonstrated (Spearman’s correlation coefficient 0,86). Of the all studied factors creating classification schemes, the following proved statistically most significant: ASA IV, peritonitis Hinchey grade III–IV, existing immunosuppression and signs of organ failure (p < 0.0001). Conclusion: Perforation peritonitis remains a high risk condition, considering the postoperative morbidity rates, as well as the death rates. Perforation of the sigmoid diverticle was the commonest cause of GIT perforations in the elderly. The highest death rate was observed in those with ischemic ethiology. The PSS and MPI scoring systems are of high prediction value in the assessment of the risk of postoperative death.
Úvod: Každé trauma je doprovázeno oxidačním stresem se zvýšenými hladinami volných kyslíkových radikálů a snížením antioxidační kapacity organismu. Cíl studie: Cílem práce bylo zjistit souvislost mezi tíží zranění a intenzitou oxidačního stresu. Metodika: V období 33 měsíců bylo hodnoceno 126 pacientů s tupým poraněním hrudníku. Pacienti byli rozděleni do 4 skupin podle míry zranění hodnocených ISS, části pacientů byl kromě standardní terapie podáván indometacin. U pacientů byly sledovány hladiny volných kyslíkových radikálů a antioxidační kapacity. Všechna statistická testování jsme prováděli na hladině významnosti α = 0,05. Výsledky: Prakticky u všech pacientů, bez ohledu na podskupinu, došlo k vzestupu hladiny volných kyslíkových radikálů současně s poklesem celkové antioxidační kapacity organismu. Závěr: Zjištěné výsledky ukazují souvislost mezi tíží zranění a intenzitou oxidačního stresu.
Introduction: Each injury is accompanied with the oxidation stress with an increase in the level of free oxygen radicals accompanied with a simultaneous decrease in the body's antioxidation capacity. The objective of the study: The objective of this study is to verify connection between the severity of an injury and the intensity of oxidation stress. Methods: 126 patients with blunt chest injuries were evaluated during 33 months. The patients were divided into four groups, depending on the extent of trauma severity assessed by means of ISS (Injury Severity Score). Randomly selected patients in each group were administered – in addition to standard therapy – indomethacin in usual doses. Level of free oxygen radicals and the body's antioxidation capacity were observed. All tests were carried out at a significance level α of 0.05. Results: Practically all patients, regardless of their respective subgroups, experienced an increase in the level of free oxygen radicals accompanied with a simultaneous decrease in the body's antioxidation capacity. Conclusion: The identified results display a connection between the severity of an injury and the intensity of oxidation stress.
- MeSH
- antioxidancia farmakokinetika metabolismus terapeutické užití MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé MeSH
- oxidační stres genetika MeSH
- poranění hrudníku komplikace metabolismus patofyziologie MeSH
- volné radikály škodlivé účinky toxicita MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Úvod: U závažných tupých poranění hrudníku dochází k zhoršení mechaniky dýchání vlastním poraněním hrudníku a plic a zároveň k systémové zánětové odpovědi (SIRS), která vždy postihuje i plíce. Rozvoj poraněním vyvolaného respiračního selhání je multifaktoriální a časná farmakologická intervence pravděpodobně může doplnit léčebný algoritmus a zlepšit prognózu některých pacientů se závažným hrudním traumatem. Cíl studie: Cílem práce bylo ověřit účinnost farmakologické blokády SIRS u závažných tupých poranění hrudníku. Zjistit, zda podávání indometacinu povede k snížení skóre SIRS a zda může být prevencí multiorgánové dysfunkce a multiorgánového selhání. Metodika: V období 33 měsíců bylo hodnoceno 126 pacientů s tupým poraněním hrudníku. Pacienti byli rozděleni do 4 skupin dle míry zranění hodnocených ISS, části pacientů byl kromě standardní terapie podáván indometacin. Všechna statistická testování jsme prováděli na hladině významnosti α = 0,05. Výsledky: Ve skupině I. a II. byl nástup SIRS v podskupině s indometacinem statisticky významně oddálen. Ve skupinách I.–III. byla statisticky významně kratší doba trvání SIRS v podskupině s podáváním indometacinu. První vzestup zánětlivých markerů (proteinů akutní fáze) byl statisticky významně oddálen v podskupině bez podávání indometacinu ve skupině ISS I. Jinak první vzestup ani trvání vzestupu hladin proteinů akutní fáze nebyly ovlivněny podáváním indometacinu. Nebyly prokázány statisticky významné rozdíly v délce trvání ventilační podpory. Průměrná délka hospitalizace byla statisticky významně kratší v podskupině ISS II. s podáváním indometacinu. V našem souboru zemřelo 7 pacientů, letalita tedy činila 5,6 %. Multiorgánové selhání bylo příčinou smrti v jednom případě ve skupině s podáváním indometacinu a ve dvou případech ve skupině kontrolní. Závěr: Prokázali jsme, že faktory, ovlivnitelné blokádou cyklooxygenázy, vykazují statisticky významné změny v podskupinách s podáváním indometacinu. U proteinů akutní fáze, jejichž syntéza není zprostředkována prostaglandiny, nebyly změny zaznamenány. Podávání indometacinu příznivě ovlivňuje rozvoj SIRS, omezuje a zmenšuje jeho účinky a dopad na poškozený organismus.
Introduction: Serious blunt injuries are accompanied with the worsening of the mechanics of ventilation due to the chest and lung injuries alone as well as with a systemic inflammatory response (SIRS) that always affects the lungs. The development of an injury-induced respiratory failure is multifactorial and timely pharmacological intervention is likely to contribute to the treatment algorithm, thus improving prognosis in some patients with a serious chest trauma. The objective of the study: The objective of this study is to verify the efficacy of the pharmacological blockade of the systemic inflammatory response of the body (SIRS) in serious blunt chest injuries. The study also intends to identify whether the administration of indomethacin could reduce SIRS score and prevent multiorgan dysfunction and multiorgan failure. Methods: 126 patients with blunt chest injuries were evaluated during 33 months. The patients were divided into four groups, depending on the extent of trauma severity assessed by means of ISS (Injury Severity Score). Randomly selected patients in each group were administered – in addition to standard therapy – indomethacin in usual doses. All tests were carried out at a significance level α of 0.05. Results: The onset of SIRS in the subgroup with indomethacin was statistically significantly postponed in groups I. and II. Groups ISS I to III showed a statistically markedly shorter time of SIRS duration in the subgroup with indomethacin. The first increase in inflammatory markers (acute phase proteins) was statistically significantly postponed in the group ISS I without the administration of indomethacin. Groups ISS II through IV did not show a statistically significant differences in the first onsets of inflammatory markers. The evaluation of all four groups did not detect any statistically significant differences in the duration of the inflammatory markers increase in the subgroup with indomethacin and in a control group. There was no statistical significance in the average time of ventilation support. An average hospitalization time was shorter in the subgroup ISS II with indomethacin. There was found statistically significant difference. Of the patients included in our file seven died during the monitored period. Lethality is thus 5.6%. A multiorgan failure was the cause of death in two patients in the non-indomethacin subgroup and in one patient in the indomethacin subgroup. Conclusion: We proved that the factors that can be affected by the blockade of cyclooxygenase display statistically significant changes in subgroups with the administration of indomethacin. No changes were recorded with regard to acute phase proteins whose synthesis is not mediated by prostaglandins. The administration of indomethacin positively affects the development of SIRS, reduces and diminishes its effects as well as impact on the impaired body.
- MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- indomethacin aplikace a dávkování farmakokinetika terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- multiorgánové selhání farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- poranění hrudníku komplikace metabolismus patofyziologie MeSH
- výzkumný projekt MeSH
- zánět farmakoterapie patofyziologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
