- MeSH
- antihypertenziva aplikace a dávkování dějiny terapeutické užití MeSH
- hypertenze * dějiny farmakoterapie MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- antihypertenziva dějiny farmakologie terapeutické užití MeSH
- beta blokátory * farmakokinetika farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- hypertenze farmakoterapie MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nežádoucí účinky léčiv MeSH
- srdeční selhání farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- alfa-adrenergní receptory terapeutické užití účinky léků MeSH
- antihypertenziva dějiny klasifikace terapeutické užití MeSH
- farmakologické účinky MeSH
- hypertenze farmakoterapie MeSH
- imidazolinové receptory antagonisté a inhibitory terapeutické užití MeSH
- interakce mezi receptory a ligandy účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- sympatický nervový systém účinky léků MeSH
- terminologie jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- komentáře MeSH
- MeSH
- algoritmy MeSH
- antihypertenziva dějiny terapeutické užití MeSH
- chování snižující riziko MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- hypertenze dějiny genetika terapie MeSH
- jednonukleotidový polymorfismus MeSH
- lidé MeSH
- prevalence MeSH
- rizikové faktory MeSH
- terapie neúspěšná MeSH
- Check Tag
- dějiny 20. století MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- úvodní články MeSH
[Milestones of cardiovascular therapy. IV. Reserpine]
Rauwolfia serpentina je jeden z tropických keřů rodu Apocyanaceae, z nichž některé byly v lidovém lékařství užívány již dávno. Rauwolfie roste v tropickém pásmu Asie, Jižní Ameriky a Afriky. Extraktů z různých částí rauwolfie i rostlin jí podobných se užívalo ve staroindické medicíně k léčení hadího uštknutí, nespavosti, duševních chorob a jiných onemocnění či obtíží. V Evropě jako první referoval o rauwolfii Georg Eberhard Rumpf roku 1755 ve svém herbáři Herbarium amboinense. První vědecké pojednání o možnostech léčebné aplikace rauwolfiového kořene uveřejnili Sen a Bose roku 1931 v Indian Medical Journal a poté bylo publikováno mnoho prací o rauwolfii z hlediska botanického a farmakognostického a o chemii i farmakologii rauwolfiových alkaloidů v indických i evropských odborných časopisech. Roku 1949 uveřejnil Vakil první pojednání o antihypertenzivním účinku Rauwolfie v British Heart Journal. V laboratořích Ciba v Basileji se zabývali ve 40. letech minulého století Mueller, Schlittler a Bein výzkumem rauwolfiových alkaloidů a v roce 1952 uveřejnili první podrobné pojednání o jejich chemii a farmakologii. V témže roce byl čistý reserpin pod jménem Serpasil Ciba uveden do léčby hypertenze, tachykardie a kardiální tyreotoxikózy. Kombinace reserpinu, dihydroergocristinu a diuretika se dosud užívá (Crystepin a Brinerdin). V psychiatrii měl reserpin převratnou roli v léčení schizofrenie a paranoidních psychóz před zavedením nových syntetických neuroleptik i sedativ a serotonin-dopaminových antipsychotik. V článku jsou též stručně shrnuty základní informace o chemii, farmakologii a klinickém užití reserpinových preparátů.
Reserpine, the purified alkaloid of Rauwolfia serpentina, was the first potent drug widely used in the long-term treatment of hypertension. Rauwolfia serpentina is a tropical woody plant of the Apocyanaceae family ingenious to Asia, South America and Africa. Extracts of its different parts and of plants resembling to rauwolfia were used in Hindu medicine for snakebite, insomnia, insanity and many other diseases and complaints. In Europe, Georg Eberhard Rumpf first reported about rauwolfia in his Herbarium amboinense, 1755. The first modern paper about therapeutic applications of the whole root of rauwolfia was published in 1931 in the Indian Medical Journal by Sen and Bose, and many papers dealing with botanics, chemistry and pharmacology then appeared in Indian and European periodics. In 1949, Vakil published the first report of the antihypertensive effect of rauwolfia in the British Heart Journal. In the Ciba laboratories in Basel, Switzerland, Mueller, Schlittler and Bein analysed various rauwolfia alkaloids and published in 1952 the first complete report about their chemistry and pharmacology. In the same year, reserpine was introduced under the name Serpasil in the treatment of hypertension, tachycardia and thyreotoxicosis. The combination of reserpine, dihydroergocristine and a diuretic is still on the market (Brinerdin, Crystepin). In psychiatry, reserpine was prescribed as a tranqulizing agent until modern synthetic antidepressant and antipsychotic drugs were introduced. The author also briefly summarizes the chemistry, pharmacology and clinical use of reserpine.
- MeSH
- antihypertenziva dějiny klasifikace terapeutické užití MeSH
- hypertenze dějiny farmakoterapie MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- multicentrická studie MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
- MeSH
- antihypertenziva aplikace a dávkování dějiny MeSH
- dějiny lékařství MeSH
- hypertenze mikrobiologie terapie MeSH
- Geografické názvy
- Československo MeSH
Nedávno bylo zjištěno, že zvýšení krevního tlaku vede k podráždění vazomotorického centra mozkového kmene a snížení dráždivosti mozkové kůry; tím dochází také k útlumu vnímání různých averzivních podnětů. Centrálně působící antihypertenziva moxonidin a rilmenidin nenarušují oběhové reflexy a nezbavují tak pacienta možnosti bránit se zátěži, což může zlepšit jeho spolupráci při léčbě. Obě látky aktivují I1-imidazolové receptory neuronů rostrální ventrolaterální prodloužené míchy a snižují tak frekvenci jejich výbojů, což má za následek pokles sympatické aktivity i krevního tlaku. Vedle dalších výhod mohou být centrálně působící antihypertenziva slibnější než periferně účinkující látky vzhledem ke svému možnému příznivějšímu psychofarmakologickému profilu; tato součást jejich účinku zřejmě není v současnosti ještě zcela doceněna.
It was recently found that the rise of blood pressure leads to the excitation of a vasomotor centre in the brain stem and that the accompanying decrease in brain cortex excitability results in the reduced sensitivity to various adverse stimuli. Centrally acting antihypertensives, moxonidine and rilmenidine, do not impair circulatory reflexes and therefore do not deprive the patient of a chance to resist the pressure; thus the compliance of the patient might be increased. Both drugs activate I1-imidazoline receptors on the neurons of the rostral ventrolateral medulla oblongata. The reduction of neuronal firing rate results in the decrease of sympathetic activity and arterial pressure. Beside other advantages, centrally acting antihypertensives might be more promising than peripherally acting drugs due to their possible more favourable psychopharmacological profile; this component of their action might be underestimated at present.
