Transcranial Magnetic Stimulation (TMS) is a non-invasive technique for analyzing the central and peripheral nervous system. TMS could be a powerful therapeutic technique for neurological disorders. TMS has also shown potential in treating various neurophysiological complications, such as depression, anxiety, and obsessive-compulsive disorders, without pain and analgesics. Despite advancements in diagnosis and treatment, there has been an increase in the prevalence of brain cancer globally. For surgical planning, mapping brain tumors has proven challenging, particularly those localized in expressive regions. Preoperative brain tumor mapping may lower the possibility of postoperative morbidity in surrounding areas. A navigated TMS (nTMS) uses magnetic resonance imaging (MRI) to enable precise mapping during navigated brain stimulation. The resulting magnetic impulses can be precisely applied to the target spot in the cortical region by employing nTMS. This review focuses on nTMS for preoperative planning for brain cancer. This study reviews several studies on TMS and its subtypes in treating cancer and surgical planning. nTMS gives wider and improved dimensions of preoperative planning of the motor-eloquent areas in brain tumor patients. nTMS also predicts postoperative neurological deficits, which might be helpful in counseling patients. nTMS have the potential for finding possible abnormalities in the motor cortex areas.
- MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie metody MeSH
- mapování mozku metody MeSH
- motorické korové centrum diagnostické zobrazování MeSH
- nádory mozku * chirurgie MeSH
- neuronavigace metody MeSH
- předoperační péče * metody MeSH
- transkraniální magnetická stimulace * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
BACKGROUND: Multiple hippocampal transection (MHT) is a surgical technique used for the treatment of drug-resistant mesial temporal lobe epilepsy in situations where standard procedures would pose a high risk for memory deterioration. During MHT, the longitudinal fibers of the hippocampus, implicated in epilepsy spreading, are interrupted, while the transverse memory circuits are spared. The extent of MHT is governed by intraoperative electrocorticography; abolition of epileptic discharges serves as an end point to terminate the transection. In other words, the aim of MHT is not the anatomical completeness of hippocampal transection. In contrast, we hypothesize that only the complete transection of hippocampal cross-section is needed to durably terminate epilepsy, avoiding possible postoperative reorganization of longitudinal pathways. Here, we report an anatomical study designed to evaluate the feasibility of complete transection of hippocampus with the aid of ultrasound neuronavigation and we propose new instruments to reach this goal. METHODS: Five cadaveric brains were analyzed in this study. MHT was performed on both sides of each brain either with or without ultrasound neuronavigation. The percentage of transected cross-section of the hippocampus was measured using magnetic resonance imaging (MRI) and both sides were compared. RESULTS: The ultrasound-guided MHTs were more likely to achieve complete hippocampal transection compared with the nonnavigated MHT transection (73 vs 58%; p < 0.01). Our study also allowed us to propose specialized transectors to minimize invasivity of this procedure. CONCLUSION: Completeness of MHT can be better reached with the aid of an ultrasound neuronavigation system; modified instruments for this procedure were also designed.
- MeSH
- epilepsie temporálního laloku * chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- hipokampus * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- mrtvola MeSH
- neurochirurgické výkony metody MeSH
- neuronavigace * metody MeSH
- refrakterní epilepsie chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: Endoscopic endonasal transsphenoidal approaches are broadly used nowadays for a vast spectrum of pathologies sited in the anterior and middle cranial fossa. The usage of neuronavigation systems (neuronavigation) in these surgeries is crucial for improving orientations deeply inside the skull and increasing patient safety. METHODS: The aim of this study was to assess the use of optical neuronavigation, together with an intraoperative O-arm O2 imaging system, in a group of patients with hypophyseal adenoma that underwent a transnasal transsphenoidal surgery, and correlate the accuracy and its deviation during the navigational process against the use of conventional neuronavigation that uses preoperative MRI and CT scans. The overall group consisted of six patients, between 39 and 78 years old, with a diagnosis of hypophyseal adenoma. Patients were treated with an endoscopic transsphenoidal technique and all of them underwent preoperative MRI and CT scans of the brain. These images were used in the neuronavigation system StealthStation S7® during the surgery, where we defined two bony anatomical landmarks, such as a vomer or the origin of an intrasphenoidal septum, in each operated patient. The tip of the navigational instrument, under endoscopic control, pointed to these landmarks and the distance between the tip and the bony structure was measured on the neuronavigation system. Afterwards, intraoperative 3D x-ray imaging was performed via the mobile system O-arm O2® system with automatic transfer into the navigational system. Under endoscopic guidance, we localized the identical bony anatomical landmarks used in the previous measurement and re-measured the distance between the tip and bony landmark in images acquired by the O-arm. The results of both measurements were statistically compared. RESULTS: The mean error of accuracy during conventional neuronavigation with usage of preoperative CT and MRI scans was 2.65 mm. During the neuronavigation, with utilization of intraoperative 3D O-arm images, the mean error of accuracy 0 mm. These mean errors of accuracy (both measurement methods were compared by nonparametric Wilcoxon test) had a statistically significant difference (p = 0.043). CONCLUSIONS: Based on this preliminary clinical study, we conclude that the O-arm is capable of providing intraoperative x-ray 3D images in sufficient spatial resolution in a clinically feasible acquisition. The mean error of accuracy during intraoperative navigation, based on 3D O-arm scans at the skull base, is significantly lower compared to the usage of navigation using conventional presurgical CT and MRI images. This suggests the suitability of this method for utilization during endoscopic endonasal skull base approaches.
- MeSH
- adenom * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- baze lební * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- chirurgie s pomocí počítače * metody MeSH
- dospělí MeSH
- hypofýza * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- nádory hypofýzy * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- neuronavigace metody MeSH
- peroperační doba MeSH
- pilotní projekty MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- prospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- transanální endoskopická chirurgie * metody MeSH
- zobrazování trojrozměrné MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cíl: Článek představuje první výsledky individuálně navigované repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS) u čtyř pacientů s hraniční poruchou osobnosti (borderline personality disorder; BPD). Soubor a metody: Čtyři pacienti s BPD podstoupili během funkční MR (fMR) Go/NoGo úkol navržený tak, aby bylo možné pozorovat individuální koreláty behaviorální inhibice. Místo s nejvyšším individuálním rozdílem v BOLD signálu v oblasti pravého dorzolaterálního prefrontálního kortexu mezi NoGo a Go podmínkou bylo vybráno jako cíl pro rTMS u každého pacienta. Následně čtyři pacienti absolvovali 15 sezení během 3 týdnů (jedno sezení každý všední den) individuálně navigované 10-Hz rTMS při intenzitě 110 % jejich individuálního motorického prahu. Jedno sezení zahrnovalo 1 500 pulzů rozdělených do 15 trainů, které trvaly vždy 10 s, pacienti absolvovali 22 500 pulzů během celé léčby. Výsledky: Stimulace byla pacienty tolerována velmi dobře a bez závažnějších vedlejších příznaků. Po absolvování stimulace pacienti referovali, že u sebe pociťují lepší kontrolu emocí, zejména hněvu, že jejich nutkání se sebepoškodit či jejich myšlenky na sebevraždu se snížily nebo úplně vymizely, stejně tak referovali i o vymizení epizod depersonalizace/derealizace. Pacienti po léčbě také vykazovali méně depresivních symptomů. Závěr: rTMS s individualizovanou neuronavigací pomocí fMR Go/NoGo úkolu se zdá být slibným nástrojem pro snížení impulzivního chování a zvýšení regulace emocí u pacientů s BPD. V příštích studiích je zapotřebí ověřit efekt rTMS u BPD pomocí dvojitě zaslepených studií na dostatečně velkém vzorku pacientů.
Aim: We present the results of a case series study of individually navigated repetitive transcranial magnetic stimulation (rTMS) in four patients with borderline personality disorder (BPD). Patients and methods: Four patients with BPD performed a Go/NoGo task during functional MRI (fMRI) designed for observing behavioural inhibition neural correlates. The site within the right dorsolateral prefrontal cortex with the largest difference in BOLD signal between the NoGo and Go conditions was assigned as a target for rTMS in each patient. Four patients underwent 15 sessions of individually navigated 10-Hz rTMS treatment at 110% of their individual resting motor threshold for 3 weeks (one session per working day). One session contained 1,500 pulses delivered in 15 trains by 10 s, leading to a total of 22,500 pulses during the treatment. Results: The treatment was very well tolerated without any serious side effects. After the treatment, the patients reported that they felt better self-control of their emotions, especially anger; that their urges for self-harm and suicidal thoughts decreased or disappeared; and that their derealisation/depersonalisation episodes disappeared. Patients also showed less depression symptoms after the treatment. Conclusion: rTMS with neuronavigation individualised by a fMRI Go/NoGo task is a promising tool for reducing impulsive behaviour and enhancing emotion regulation in BPD patients. Double-blind placebo-controlled studies in larger samples are necessary to draw further conclusions about rTMS effectiveness in BPD.
- Klíčová slova
- Go/NoGo úkol,
- MeSH
- dospělí MeSH
- emoční regulace MeSH
- hraniční porucha osobnosti * terapie MeSH
- impulzivní chování MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- neuronavigace metody MeSH
- přímá transkraniální stimulace mozku * metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
INTRODUCTION: We present an infant with an expansive posterior fossa arachnoid cyst and severe clinical deterioration due to decompensated obstructive hydrocephalus. Given the dilated Sylvius aqueduct, we favoured the endoscopic transfrontal transaqueductal route to approach the cyst. CASE REPORT: A 12-month-old boy was acutely admitted for severe symptoms of intracranial hypertension. Imaging revealed spacious cystic formation in the posterior fossa with expansive behaviour towards the brain stem, fourth ventricle and cerebellum associated with obstructive triventricular hydrocephalus. The patient underwent electromagnetically navigated transfrontal transaqueductal cyst fenestration with simultaneous ETV from two precoronal trajectories with a rigid endoscope. CONCLUSION: A transaqueductal approach with a rigid endoscope is rarely published, and we were amazed by the impact on the child's clinical improvement after this minimally invasive endoscopic procedure. The case is well documented with imaging and perioperative neuroendoscopic views.
- MeSH
- arachnoidální cysty komplikace chirurgie MeSH
- elektromagnetické jevy MeSH
- hydrocefalus etiologie chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- neuroendoskopie metody MeSH
- neuronavigace metody MeSH
- předškolní dítě MeSH
- třetí mozková komora chirurgie MeSH
- ventrikulostomie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
- Klíčová slova
- MD-Lumbar - FRM léčba,
- MeSH
- anestetika lokální terapeutické užití MeSH
- glukokortikoidy terapeutické užití MeSH
- injekce intraartikulární metody MeSH
- kolagen terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- muskuloskeletální bolest * diagnóza farmakoterapie MeSH
- neuronavigace metody přístrojové vybavení MeSH
- ultrasonografie metody přístrojové vybavení MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- rozhovory MeSH
- MeSH
- bdění MeSH
- gliom * chirurgie diagnostické zobrazování patologie MeSH
- intraoperační neurofyziologická monitorace MeSH
- kraniotomie metody MeSH
- lidé MeSH
- neurochirurgické výkony metody MeSH
- neuronavigace metody přístrojové vybavení MeSH
- peroperační komplikace epidemiologie MeSH
- pooperační komplikace epidemiologie etiologie MeSH
- stupeň nádoru MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
INTRODUCTION: Medulloblastoma is the most frequent malignant brain tumour in children. Radiation-induced cavernous haemangiomas (RICHs) are a known late complication of radiation exposure, especially in young children. CASE REPORT: We present a patient who underwent subtotal resection of posterior fossa medulloblastoma with subsequent chemotherapy and radiotherapy at the age of 10 years. A new lesion in the region of the left foramen of Monro appeared 16 years later. Based on the imaging results, metastasis or radiation-induced cavernoma was considered. The lesion had the same appearance on imaging as a rarely published intraventricular cavernoma of the foramen of Monro. Unlike the cavernoma of the foramen of Monro, this lesion was subependymal and intraforniceal. Using electromagnetic navigation and neuroendoscopy, the lesion was completely removed. Histopathological examination revealed a cavernous haemangioma. CONCLUSION: This is a unique case of intraforniceal paraforaminal cavernoma that was successfully removed endoscopically using electromagnetic neuronavigation and without neurological sequelae.
- MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- elektromagnetické jevy MeSH
- kavernózní hemangiom etiologie chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- meduloblastom radioterapie MeSH
- nádory mozečku radioterapie MeSH
- nádory vyvolané zářením chirurgie MeSH
- neuroendoskopie metody MeSH
- neuronavigace metody MeSH
- radioterapie škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
Úvod: Hluboká mozková stimulace využívá k přesnému cílení jader v oblasti bazálních ganglií přímé zobrazení magnetickou rezonancí, intraoperační microrecording nebo dané anatomické koordináty. K zavedení elektrod lze využít rámový nebo bezrámový stereotaktický systém. Pro správnou funkci hluboké mozkové stimulace je zásadní co nejpřesnější uložení elektrody v daném jádru, a proto jsme provedli vyhodnocení souboru pacientů operovaných bezrámovým stereotaktickým systémem NexFrame?. Metodika: Koordináty plánovaného cílového bodu získáváme pomocí předoperační magnetické rezonance a finální pozici uložení modifikujeme na základě microrecordingu a klinického testování. Souřadnice pooperační pozice elektrod kontrolujeme na základě CT vyšetření počítačově fúzovaného s předoperační plánovací magnetickou rezonancí. K určení přesnosti uložení elektrody byla počítána celková chyba vč. chyb v laterální, vertikální a AP ose. Výsledky: Celkový počet 70 elektrod byl implantován pomocí systému NexFrame? v období červen 2013 až leden 2016 u 35 pacientů s diagnózou Parkinsonovy nemoci, dystonie nebo esenciálního třesu. Celková chyba byla 1,64 ? 0,81 mm, chyba v laterální ose byla 1,03 ? 0,79 mm, chyba v AP ose byla 1,14 ? 0,95 mm a chyba ve vertikální ose byla 1,05 ? 0,91 mm. Výsledky naší studie byly porovnány s publikovanými studiemi vč. výčtu možných chyb při implantaci při použití jak rámového, tak bezrámového systému. Výsledkem studie je závěr, že bezrámový systém NexFrame? je plně srovnatelný s rámovými systémy.
Background: Various methods are used to target nuclei of basal ganglia, including direct visualization of preoperative magnetic resonance images, intraoperative microelectrode recording and anatomical target coordinates. A frame-based stereotaxy or a frameless stereotactic system (NexFrame?) are used during electrode placement. Accurate electrode placement is necessary for correctly functioning deep brain stimulation (DBS). The objective of the study was to evaluate placement accuracy of DBS electrodes using the NexFrame? frameless navigation system in our department. Methods: Coordinates of the planned target point according to anterior and posterior commissural points are found using preoperative MRI of the brain and are usually modified intraoperatively according to microrecording and clinical examination. The coordinates of the actual position of the electrode are detected using a fusion of preoperative MRI with postoperative CT. To determine placement accuracy of the electrodes, the total error and lateral, anteroposterior, and vertical errors were calculated. Results: A total of 70 DBS electrodes were implanted using the NexFrame? system in 35 patients diagnosed with Parkinson΄s disease, essential tremor, or dystonia (mean age 62.1 ? 8.3) between June 2013 and January 2016. The mean total error was 1.64 ? 0.81 mm, the mean lateral error was 1.03 ? 0.79 mm, the mean anteroposterior error was 1.14 ? 0.95 mm, and the mean vertical error was 1.05 ? 0,91 mm. Results were compared to the results of other studies and we conclude that the frameless Nexframe? system is fully comparable to frame-based systems.
Východiska: Vzhledem k závažné prognóze neléčeného mozkového lymfomu je pro nemocného rozhodující včasná histologická verifikace. Cílem sdělení je rozbor výtěžnosti stereobiopsie u nemocných s mozkovým lymfomem především s ohledem na předoperační podávání kortikoidů. Soubor pacientů a metody: V souboru 162 stereotaktických biopsií (108 rámových, 54 bezrámových) pro suspektní tumor mozku byli vyhledáni nemocní s verifikovaným mozkovým lymfomem. Dále byly přehodnoceny nekonkluzivní biopsie k vyloučení nezachyceného mozkového lymfomu. Výsledky: V souboru rámových biopsií byl mozkový lymfom prokázán u 9 nemocných (8,3 %) a ve skupině biopsií bezrámových byla diagnóza mozkového lymfomu stanovena u 4 nemocných (7,4 %). Podávání kortikoidů nebylo před biopsií přerušeno u 10 nemocných (vč. nemocného s kortikoterapií pro plicní chorobu) a u 6 z nich došlo v průběhu kortikoterapie k regresi velikosti léze. U dalšího nemocného bylo při kortikoterapii pozorováno přechodné vymizení léze s recidivou po jejím přerušení. U 2 nemocných nebyla kortikoterapie před biopsií nasazena. Výsledek stereobiopsie byl nekonkluzivní u 8 nemocných (4,9 %). U 3 z nich byl před biopsií zvažován i lymfom mozku, ovšem konečné diagnózy byly autoimunitní vaskulitida, stav po opakovaných embolizacích z trombozovaných plicních žil při plicní malformaci a zánětlivé postižení. Závěr: I když při kortikoterapii dochází k regresi mozkového lymfomu, tato léčba nevylučuje provedení diagnosticky validní stereotaktické biopsie.
Backround: Because of the dismal prognosis of untreated brain lymphoma early histological verification using stereobiopsy is decisive for patient with this disease. The study analysed the diagnostic yield of stereobiopsy in brain lymphoma patients with respect to prebiopsy corticosteroid administration. Patients and Methods: Patients with brain lymphomas were identified in a group of 162 stereotactic biopsies (108 frame-based and 54 frameless) of patients harboring suspected brain tumor. Non conclusive biopsies were reevaluated to exclude the possibility of missed lymphoma. Results: Total 9 patients (8.3%) and 4 patients (7.4%) had lymphomas in the frame-based and frameless stereobiopsy groups, resp. In 10 patients, corticosteroid treatment of perifocal brain oedema was conducted continually up until biopsy (including one patient with corticotherapy for pulmonary disease). Lesion regression was observed in 6 of these patients. Transient lesion remission was observed during corticotherapy in one patient with lesion recurrence after steroid discontinuation. In 2 patients, corticosteroids were not administered before biopsy. The results of stereobiopsy were inconclusive in 8 patients (4.9%). Before biopsy, the possibility of brain lymphoma was considered in 3 patients, but the final diagnoses were autoimmune vasculitis, histological changes after embolic events from the thrombosed pulmonary veins in pulmonary malformation and local inflammation. Conclusion: Although the extent of brain lymphoma decreased after corticosteroid administration, corticotherapy does not exclude valid diagnostic biopsy.
