• MeSH
• Alzheimerova nemoc farmakoterapie   MeSH
• blokátory kalciových kanálů farmakologie   MeSH
• nervosvalové blokátory MeSH
• nimodipin farmakologie   MeSH
• stárnutí MeSH
• vazba proteinů MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• neurologie
• biologie
• farmacie a farmakologie

The involvement of members of the adipokinetic hormone (AKH) family in regulation of response to oxidative stress (OS) has been reported recently. However, despite these neuropeptides being the best studied family of insect hormones, their precise signaling pathways in their OS responsive role remain to be elucidated. In this study, we have used an in vitro assay to determine the importance of extra and intra-cellular Ca(2+) stores as well as the involvement of protein kinase C (PKC) and cyclic adenosine 3',5'-monophosphate (cAMP) pathways by which AKH exerts its anti-oxidative effects. Lipid peroxidation product (4-HNE) was significantly enhanced and membrane fluidity reduced in microsomal fractions of isolated brains (CNS) of Pyrrhocoris apterus when treated with hydrogen peroxide (H2O2), whereas these biomarkers of OS were reduced to control levels when H2O2 was co-treated with Pyrap-AKH. The effects of mitigation of OS in isolated CNS by AKH were negated when these treatments were conducted in the presence of Ca(2+) channel inhibitors (CdCl2 and thapsigargin). Presence of either bisindolylmaliemide or chelyrythrine chloride (inhibitors of PKC) in the incubating medium also compromised the anti-oxidative function of AKH. However, supplementing the medium with either phorbol myristate acetate (PMA, an activator of PKC) or forskolin (an activator of cAMP) restored the protective effects of exogenous AKH treatment by reducing 4-HNE levels and increasing membrane fluidity to control levels. Taken together, our results strongly implicate the importance of both PKC and cAMP pathways in AKHs' anti-oxidative action by mobilizing both extra and intra-cellular stores of Ca(2+).

• MeSH
• aldehydy metabolismus   MeSH
• AMP cyklický metabolismus   MeSH
• blokátory kalciových kanálů farmakologie   MeSH
• fluidita membrány účinky léků   MeSH
• Heteroptera MeSH
• hmyzí hormony fyziologie   MeSH
• kyselina pyrrolidonkarboxylová analogy a deriváty   MeSH
• oligopeptidy fyziologie   MeSH
• oxidační stres účinky léků   MeSH
• peroxidace lipidů účinky léků   MeSH
• proteinkinasa C metabolismus   MeSH
• signální transdukce účinky léků   fyziologie   MeSH
• tetradekanoylforbolacetát farmakologie   MeSH
• vápník metabolismus   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, U.S. Gov't, Non-P.H.S. MeSH

N-Methyl-D-aspartátový (NMDA) receptor patří do skupiny glutamátových receptorů, které se dále dělí na ionotropní a metabotropní. V CNS má vliv na synaptickou plasticitu a rozvoj neuronálních synapsí. Ionotropní NMDA receptory jsou aktivovány glutamátem, díky čemuž proudí pozitivně nabité ionty skrz membránu po svém koncentračním gradientu. Nicméně nadměrné hladiny glutamátu působí excitotoxicky díky vysokým intracelulárním hladinám Ca2+ a mohou vést k buněčné smrti neuronů pozorované např. u neurodegenerativních onemocnění. Antagonisté NMDA receptorů, mezi které patří například dizocilpin, ovlivňují prostupnost NMDA receptoru a zamezují tak vstupu iontů Ca2+ do buňky. Dizocilpin působí jako nekompetitivní antagonista NMDA receptoru, má antikonvulzivní a anestetické účinky. Jeho terapeutické použití u lidí není vhodné z důvodu výskytu četných vedlejších účinků, experimentálně je však využíván jako farmakologicky indukovaný animální model schizofrenie.

N-Methyl-D-aspartate (NMDA) receptor belongs to the group of glutamate receptors, which are further divided into ionotropic and metabotropic. It affects synaptic plasticity and the development of neuronal synapsis in CNS. Ionotropic NMDA receptors are activated by glutamate, thereby flowing positively charged ions through the membrane along its concentration gradient. However, glutamate overload leads to excitotoxicity, due to high levels of Ca2+, which leads to cell death assocciated with neurodegenerative diseases. NMDA antagonists like dizocilpine reduce intracellular concentration of Ca2+ by modulating permeability of NMDA receptor channel. Dizocilpine act as a non-competitive NMDA receptor antagonist with anticonvulsant and anesthetic properties. Its therapeutic use in humans is limited due its numerous side effects, but it is experimentally used as an animal model of schizophrenia.

• MeSH
• agonisté excitačních aminokyselin terapeutické užití   MeSH
• antipsychotika terapeutické užití   MeSH
• dizocilpinmaleát * terapeutické užití   MeSH
• farmakologické jevy MeSH
• krysa rodu rattus MeSH
• modely u zvířat MeSH
• morčata MeSH
• N-methylaspartát terapeutické užití   MeSH
• schizofrenie farmakoterapie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• krysa rodu rattus MeSH
• morčata MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Glutamate is a well-characterized excitatory neurotransmitter in the central nervous system (CNS). Recently, glutamate receptors (GluRs) were also found in peripheral tissues, including the heart. However, the function of GluRs in peripheral organs remains poorly understood. In the present study, we found that N-methyl-D-aspartate (NMDA) could increase intracellular calcium ([Ca2+]i) level in a dose-dependent manner in cultured neonatal rat cardiomyocytes. NMDA at 10-4 M increased the levels of reactive oxygen species (ROS), cytosolic cytochrome c (cyto c), and 17-kDa caspase-3, but depolarized mitochondrial membrane potential, leading to cardiomyocyte apoptosis. In addition, NMDA treatment induced an increase in bax mRNA but a decrease in bcl-2 mRNA expression in the cardiomyocytes. The above effects of NMDA were blocked by the NMDA receptor antagonist (+)-5-methyl-10,11-dihydro-5Hdibenzo[ a,d]cyclohepten-5,10-imine hydrogen maleate (MK-801), and by ROS scavengers glutathione (GSH) and N-acetylcystein (NAC). These results suggest that stimulation of NMDA receptor in the cardiomyocyte may lead to apoptosis via a Ca2+, ROS, and caspase-3 mediated pathway. These findings suggest that NMDA receptor may play an important role in myocardial pathogenesis.

• MeSH
• apoptóza imunologie   účinky záření   MeSH
• cytochromy c genetika   účinky léků   MeSH
• financování organizované využití   MeSH
• kardiomyocyty fyziologie   patologie   MeSH
• kaspasa 3 genetika   účinky léků   MeSH
• mitochondriální myopatie etiologie   genetika   MeSH
• oxidační stres imunologie   účinky záření   MeSH
• receptory N-methyl-D-aspartátu antagonisté a inhibitory   fyziologie   metabolismus   MeSH
• techniky tkáňových kultur metody   využití   MeSH
• vápník metabolismus   MeSH

Entezitidy představují jeden ze základních klinických projevů spondyloartritid. Původně byla farmakologická léčba entezitid limitována na lokální aplikaci kortikoidů nebo kontinuální léčbu nesteroidními antirevmatiky, účinnost u nebiologických DMARDs dosud nikdy nebyla přesvědčivě prokázána. V posledním desetiletí byla v řadě studií ověřena účinnost u několika anti-TNFα preparátů, jako je infliximab, etanercept, golimumab nebo certolizumab. Současně bylo zjištěno, že důležitou úlohu v patogeneze spondyloartritid hrají T lymfocyty nacházející se v entezích, tedy v místě spojení mezi šlachou a kostí. Zásadní roli při rozvoji spondyloartritid pak hraje IL-23 a jeho receptor, které ovlivňují přímo lymfocyty Th17. Tyto se mimo jiné nacházejí právě v entezích a produkují cytokiny IL-21, IL-22 a IL-17, které pak přispívají k vývoji čtyř patologických pochodů u spondyloartropatií, jako je tvorba pannu v kloubu, vývoj osteitidy a erozí v kloubu, vytváření nových kostních formací i vývoj psoriatických plaků. Účinnost v léčbě entezitid pak byla prokázána u ustekinumabu, což je monoklonální protilátka proti podjednotce p40 IL-12 a IL-23, a dále u secukinumabu, což je plně humánní protilátka proti IL-17A. Další agens, u kterých byla prokázána účinnost při léčbě spondyloartropatií, představuje apremilast jako inhibitor fosfodiesteráty 4, limitovaná data má i tofacitinib, což je inhibitor JAK-3. Studie probíhají i u jiných inhibitorů pro IL-17, dílčí výsledky známe pro ixekizumab. Omezená data jsou i pro průkaz efektu fyzioterapie při léčbě entezitid.

Enthesitis is one of the basic clinical manifestations of spondyloarthritis. Initially, the pharmacological treatment of enthesitis was limited to local corticosteroid injections or continuous non-steroidal anti-rheumatic therapy, since efficacy of non-biologic DMARDs has never been conclusively proven. Over the past decade, several anti-TNFα agents such as infliximab, etanercept, golimumab or certolizumab have been evaluated in several studies. At the same time, it has been found that T lymphocytes in entheses (i.e. at the site of the attachment of the tendon and the bone) play an important role in the pathogenesis of spondyloarthritis. A major role in the development of spondyloarthritis is played by IL-23 and its receptor, which directly affect Th17 lymphocytes. These can be found in but are not limited to entheses, and produce cytokines such as IL-21, IL-22 and IL-17, which then contribute to the development of four pathological processes in spondyloarthropathies, such as pannus formation in the joints, development of osteitis and joint erosion, bone formation and development of psoriatic plaques. Efficacy in the treatment of enthesitis was demonstrated in ustekinumab, a monoclonal antibody against the p40 subunit of IL-12 and IL-23, as well as secukinumab, a fully human anti-IL-17A antibody. Other agents that have been shown to be effective in treating spondyloarthropathy are apremilast, an inhibitor of phosphodiesterase 4; limited data also exist for tofacitinib, a JAK-3 inhibitor. There are also studies ongoing with other IL-17 inhibitors, and partial results are known for ixekizumab. There is only limited data demonstrating the effect of physiotherapy in the treatment of enthesitis.

• Klíčová slova
• entezitida,
• MeSH
• adalimumab aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie MeSH
• dermatologické látky MeSH
• entezopatie rehabilitace   MeSH
• etanercept aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• fixní kombinace léků MeSH
• glukokortikoidy aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• infliximab aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory fosfodiesteras terapeutické užití   MeSH
• interleukin-17 antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• Janus kinasa 3 antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• methotrexát aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• monoklonální protilátky MeSH
• psoriatická artritida farmakoterapie   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• spondylartritida etiologie   farmakoterapie   MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• ustekinumab aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Amiodaron je považován za antiarytmikum s nejširším spektrem účinku. Elektrofyziologické funkce myokardu ovlivňuje na základě většiny dosud známých mechanismů. Kromě intenzivní blokády K+ kanálů je antogonistou Na+ a Ca + kanálů a β1-receptorů. Jeho systémový vliv má antiadrenergni povahu. Dochází k poklesu automacie v SA uzlu i v ektopických centrech, zpomaluje se vedení vzruchu v myokardu. Prodlužuje se efektivní i funkční refrakterní období síní i komor, zvyšuje se elektrická homogenita myokardu i práh pro vznik fibrilace komor. Nevýhodou je, že většina těchto účinků nastupuje s individuálně variabilní dlouhou dobou latence. V cévním a koronárním řečišti amiodaron vyvolává vazodilataci, klesá periferní cévní rezistence a stoupá perfuze tkání včetně myokardu. Hlavním důvodem pro omezení širšího klinického použití amiodaronu zůstávají nežádoucí účinky Pri nekontrolované terapii jsou časté a pestré. Nejzávažnější je plicní fibróza a hepatopatie. Nejčastější naopak korneální mikrodepozita, fotosenzibilita kůže a alergické reakce. Známé jsou poruchy funkce štítné žlázy (tyreotoxikóza nebo hypotyreóza) a priznaky plynoucí z poškození CNS a gastrointestinálního traktu.

Amiodarone is considered an antiarrhythmic drug with the broadest spectrum of action. It influences electrophysiological myocardial functions on the basis of the majorioty of hitherto known mechanisms. Apart from intensive block of the K+ channels, it is an antagonist of Na+ and Ca2+ channels and betai-receptors. Its systemic effect is antiadrenergic. A decline of the automatism in the SA node and ectopic centres occures, the conduction of impulses in the heart muscle slows down. The effective and functional atrial and ventricular refractory period is prolonged, the electric homogeneity of the heart muscle and threshold for the development of : ventricular fibrillation increases. The disadvantage is that the majority of these elBfects starts, after an individually variable latent period. In the vascular and coronary circulation amiodarone causes vasodilatation, the peripheral vascular resistance declines and the perfusion of tissues incl. the myocardium increases. The main reason for a limited wider clinical use of amiodarone are its undesirable effects. In uncontrolled therapy they are frequent and varied. The most serious ones include fibrosis and hepatopathy. The most frequent undesirable effects are corneal microdeposits, photosensitization ot the skin and allergic reactions. Impaired thyroid function (thyrotoxicosis, hypothyroidism) were encountered as well as symptoms caused by damage of the CNS and gastrointestinal tract.

• MeSH
• amiodaron farmakologie   MeSH
• antiarytmika MeSH
• farmakokinetika MeSH
• farmakoterapie MeSH
• iontové kanály antagonisté a inhibitory   MeSH
• kontinuální vzdělávání lékařů MeSH
• nežádoucí účinky léčiv MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH