Hepatocelulární karcinom je prognosticky nepříznivá malignita s velmi limitovanými možnostmi ovlivnění průběhu především v pokročilých stadiích onemocnění. Léčba kombinací atezolizumab a bevacizumab v rámci studie IMbrave150 prokazuje významné prodloužení mediánu do progrese i celkového přežití - 19,2 oproti 13,4 měsíce při léčbě sorafenibem (HR 0,66; p = 0,0009) - a jedná se zatím o nejdelší přežití dosažené v první linii studie fáze III u pokročilého hepatocelulárního karcinomu.

Hepatocellular carcinoma is a prognostically unfavorable malignancy with very limited possibilities to influence its course, especially in advanced stages of the disease. Treatment with atezolizumab and bevacizumab in the IMbrave150 study showed a significant prolongation of median progression and overall survival of 19,2 versus 13,4 months in sorafenib group of patients (HR 0,66; p = 0,0009). This has been the longest survival observed in the first-line phase III study in advanced hepatocellular carcinoma, so far.

• Klíčová slova
• atezolizumab, studie IMbrave150,
• MeSH
• antitumorózní látky MeSH
• bevacizumab aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• diagnostické zobrazování MeSH
• hepatocelulární karcinom imunologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• studie IMbrave150, atezolizumab,
• MeSH
• bevacizumab farmakologie   MeSH
• hepatocelulární karcinom farmakoterapie   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• hodnotící studie MeSH

• Klíčová slova
• atezolizumab,
• MeSH
• antitumorózní látky aplikace a dávkování   MeSH
• bevacizumab aplikace a dávkování   MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   mortalita   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů aplikace a dávkování   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie * MeSH
• lidé MeSH
• sorafenib aplikace a dávkování   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• klinické zkoušky, fáze III MeSH
• multicentrická studie MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) patří mezi méně časté malignity. Lokoregionální léčba představuje jedinou terapeutickou možnost poskytující pacientům šanci na dlouhodobé přežívání. V případě pacientů, u nichž jsou možnosti této léčby vyčerpány nebo progredují po lokoregionální léčbě, je systémová léčba možností volby, ovšem pouze s paliativním záměrem. Sorafenib byl dlouhá léta základní molekulou pro léčbu HCC, nicméně byl vystřídán, podobně jako u jiných diagnóz, příchodem imunoterapie. Kombinace atezolizumabu s bevacizumabem prokázala v klinické studii IMbrave150 lepší výsledky ve srovnání se sorafenibem a stala se tak novým standardem v první linii léčby HCC. Současně získala úhradu z veřejného zdravotního pojištění v této indikaci. Rozhodnutí o léčebné strategii v druhé a vyšší linii léčby je ovlivněno samozřejmě tím, jaká molekula byla použita v první linii a současně výkonnostním stavem pacienta spolu s funkčním stavem jeho jaterního parenchymu.

Hepatocellular carcinoma (HCC) represents less frequent cancer. Unfortunately, locoregional treatment is the only treatment providing the patients with chance for long term survival. In the case the locoregional treatment is not possible or patients progressed after this systemic treatment is only treatment of choice however only with palliative intention. Sorafenib was for years the gold standard for the treatment of HCC, however was replaced similarly as in other tumor types with immunotherapy. The combination of atezolizumab with bevacizumab proven the benefit compared with sorafenib in clinical trial IMbrave150 and changed the treatment algorithm for HCC. At the same time this combination gained the healthcare reimbursement in this indication. The decision about the molecule which should be used in further lines depends of course on the treatment used in the first line and also on the patient performance status and liver function status.

• Klíčová slova
• atezolizumab, studie IMbrave150, studie HIMALAYA, studie CHeckMate 040, studie KEYNOTE-355, studie CHECKMATE 459,
• MeSH
• bevacizumab farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• hepatocelulární karcinom * chirurgie   farmakoterapie   imunologie   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• protinádorové látky imunologicky aktivní * klasifikace   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• sorafenib farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• úhrada zdravotního pojištění MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• IMbrave150, atezolizumab,
• MeSH
• antitumorózní látky terapeutické užití   MeSH
• bevacizumab terapeutické užití   MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• sorafenib terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• IMbrave150, atezolizumab,
• MeSH
• analýza přežití * MeSH
• antitumorózní látky aplikace a dávkování   MeSH
• bevacizumab aplikace a dávkování   MeSH
• doba přežití bez progrese choroby MeSH
• hepatocelulární karcinom farmakoterapie   MeSH
• klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
• lidé MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• sorafenib aplikace a dávkování   MeSH
• výsledek terapie * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• atezolizumab, studie IMbrave150,
• MeSH
• analýza přežití MeSH
• antigeny CD274 farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• antitumorózní látky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• bevacizumab * farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• doba přežití bez progrese choroby MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• humanizované monoklonální protilátky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky, fáze II jako téma MeSH
• klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
• lidé MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Hepatocelulárny karcinóm (HCC) predstavuje najčastejšiu primárnu malignitu pečene, tvorí približne 75–80 % všetkých prípadov rakoviny pečene. Globálny výskyt hepatocelulárneho karcinómu sa zvyšuje v dôsledku rastúceho počtu základných ochorení, čo vytvára významnú rakovinovú záťaž a významnú klinickú výzvu v dôsledku jeho často neskorého prejavu a obmedzených účinných možností liečby. Inhibítory imunitného kontrolného bodu spôsobili revolúciu v prístupe k liečbe rôznych malignít. Pri liečbe pokročilého hepatocelulárneho karcinómu sa imunoterapia ukázala byť účinnejšia ako inhibítory tyrozínkinázy, ktoré boli možnosťou liečby už desaťročie. Klinické štúdie ako HIMALAYA a IMbrave150 preukázali významné prínosy prežitia a preukázali vyššiu účinnosť v porovnaní so sorafenibom. Napriek týmto sľubným výsledkom nie všetci pacienti s HCC reagujú na imunoterapiu rovnako. Je potrebné hľadať spoľahlivé prognostické a prediktívne biomarkery, ktoré môžu pomôcť predpovedať, ktorí pacienti budú s najväčšou pravdepodobnosťou profitovať z imunoterapie, a tým personalizovať liečbu a zlepšiť výsledky. Účelom tohto článku je poskytnúť súhrn klinických štúdií imunoterapie pre rôzne štádiá hepatocelulárneho karcinómu.

Hepatocellular carcinoma (HCC) represents the most common primary liver malignancy, accounting for approximately 75–80% of all liver cancer cases. The global incidence of hepatocellular carcinoma is increasing due to rising rates of underlying diseases, creating a significant cancer burden and a significant clinical challenge due to its often late presentation and limited effective treatment options. Immune checkpoint inhibitors have revolutionized the treatment approach in various malignancies. In the treatment of advanced hepatocellular carcinoma, immunotherapy has proven to be more effective than tyrosine kinase inhibitors, which have been a treatment option for a decade. Clinical trials such as the HIMALAYA and IMbrave150 have demonstrated significant survival benefits, showing superior efficacy compared to sorafenib. Despite these promising results, not all HCC patients respond to immunotherapy equally. There is a need to search for reliable prognostic and predictive biomarkers that can help predict which patients are most likely to benefit from immunotherapy, thereby personalizing treatment and improving outcomes. The purpose of this article is to provide a summary of clinical trials on immunotherapy for various stages of hepatocellular carcinoma.

• MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   MeSH
• imunoterapie * MeSH
• inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky terapeutické užití   MeSH
• nádory jater farmakoterapie   MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie MeSH
• sorafenib terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Léčba hepatocelulárního karcinomu (HCC) doznala za poslední roky velkých změn. Může za to lepší znalost chování nádoru, a především mechanismů, které mění mikroprostředí nádoru a umožňují mu progredovat a uniknout z imunitního dohledu. Monoterapie tyrosinkinázovými inhibitory (TKI) byla nahrazena léčbou kombinací imunoterapie a anti-VEGF protilátek nebo TKI. Bevacizumab inhibuje VEGF, který vyvolává imunosupresi prostřednictvím stimulace imunosupresivních buněk a mediátorů. Atezolizumab využívá nově nastoleného mikroprostředí a blokádou receptorů pro PD-L1 navodí účinnou imunitní reakci vůči nádorovým buňkám. Tím, že má schopnost blokovat autoimunitní reakce ve zdravé tkáni prostřednictvím šetření dráhy PD-1/PD-L2, má dobře zvladatelnou to- xicitu související s imunoterapií. Kombinovaná léčba atezolizumabem (protilátka anti-PD-L1) a bevacizumabem (protilátka anti-VEGF) ve studii IMbrave150 se ukázala jako velmi účinná terapie s přijatelným bezpečnostním profilem u pacientů s lokálně pokročilým nebo metastatickým HCC. Výsledky studie vedly k použití této kombinační strategie v adjuvantní léčbě ve studii IMbrave050. Atezolizumab je hodnocen v kombinaci s dalším inhibitorem angiogeneze kabozantinibem ve studii COSMIC-312. Další uplatnění atezolizumabu ukážou výsledky studií, které využívají kombinační strategie a stanoví budoucí směry v léčbě pacientů s pokročilým HCC

The treatment of hepatocellular carcinoma (HCC) has undergone major changes in recent years. This was due to a better understanding of the behaviour of the tumour and especially the mechanisms that change tumour microenvironment and allow it to progress and to escape from immune surveillance. Monotherapy with tyrosine kinase inhibitors (TKI) has been replaced by combination therapy with immunotherapy and anti-VEGF antibodies or TKI. Bevacizumab inhibits VEGF, which induces immunosuppression by stimulating immunosuppressive cells and mediators. Atezolizumab uses a newly established microenvironment and, by blocking PD-L1 receptors, induces an effective immune response against tumour cells. Due to its ability to block autoimmune responses in healthy tissue through blockade of PD-L2 receptors, it has a well-manageable immunotherapy-associated toxicity profile. Combination therapy with atezolizumab (anti -PD-L1 antibody) and bevacizumab (anti-VEGF antibody) in the IMbrave150 study proved to be a very effective treatment with an acceptable safety profile in patients with locally advanced or metastatic HCC. The results of this study led to the use of this combination strategy in adjuvant setting in the IMbrave050 study. Atezolizumab is being investigated with another angiogenesis inhibitor cabozantinib in COSMIC-312 study. Further use of atezolizumab will be shown by the results of studies that use combination strategies and establish future directions in the treatment of patients with advanced HCC.

Hepatocelulární karcinom (HCC) zůstává závažným celosvětovým onemocněním. Jeho výskyt vzrůstá. Pro jednotlivá stadia byly vytvořeny standardní postupy. Složitost tohoto onemocnění ukazuje, že i výběr pacientů u stadia 0/A pro různé typy chirurgické léčby je velmi komplikovaný. Metodou léčby stadia B je především lokoregionální léčba, reprezentovaná transarteriální chemoembolizací (TACE) nebo transarteriální radioembolizací (TARE), radiofrekvenční ablace a další. Tyto metody přecházejí do nižších a vyšších stadií jako doplňková léčba. Lenvatinib může nahradit TACE se stejnou účinností v případech, kde nelze použít lokoregionální léčbu. U stadia C byl až do roku 2016 jedinou možností systémové léčby sorafenib. Lenvatinib se stal druhou látkou používanou v 1. linii léčby, když prokázal noninferioritu vůči sorafenibu u celkového přežití (overal survival – OS). Retrospektivní analýzy odhalily, že pacienti, kteří měli odpověď na léčbu s lenvatinibem nebo sorafenibem, měli medián přežití > 22 měsíců. Stejných výsledků dosáhla sekvenční léčba sorafenibu a regorafenibu ve studii RESOURCE se střední dobou přežití > 24 měsíců. Ramucirumab byl efektivní pouze u pacientů s vysokou hladinou alfa-fetoproteinu (AFP). Studie prokázala důležitost výběru pacientů podle prognostických faktorů (extrahepatického šíření a vaskulární invaze). U kabozantinibu byl ve 2. linii léčby prokázán stejný přínos jako u regorafenibu. Ve 2. linii se uplatnila imunoterapie reprezentovaná anti-PD-1 protilátkami nivolumabem a pembrolizumabem. Sekvenční podání po sorafenibu vedlo k prodloužení mediánu OS kolem 22 měsíců. V současné době máme k dispozici v 1. linii léčby sorafenib a lenvatinib, ve 2. linii regorafenib, kabozantinib, ramucirumab (AFP ≥ 400 µg/l), pembrolizumab a nivolumab. Možnosti monoterapie se vyčerpaly. Objevení synergického účinku inhibitorů angiogeneze, které přeměňují studený nádor v horký a usnadňují účinnost protilátek anti-PD-1/anti-PD-L1, vedlo k vysoce efektivní kombinované léčbě. Ve studii IMbrave150 byla úspěšně použita kombinace atezolizumabu a bevacizumabu ve srovnání se sorafenibem v 1. linii léčby. V současné době probíhají další studie, které využívají v kombinaci další tyrozinkinázové inhibitory – regorafenib, lenvatinib a kabozantinib s nivolumabem, ipilimumabem a pembrolizumabem. Tento rozvoj léčby evokoval u všech stadií s novou naléhavostí požadavek najít vhodný způsob vyhledávání časných stadií onemocnění HCC a vytvořit efektivnější systém výběru pacientů pro nejvhodnější léčebný postup.

Hepatocellular carcinoma remains a serious global disease. Its incidence is increasing. Standard procedures have been developed for each stage. The complexity of this disease shows that the selection of patients in stage 0/A for different types of surgical treatment is very complicated. Treatment methods of stage B, especially locoregional treatment represented by TACE (transarterial chemoembolization or radioembolization of TARE), radiofrequency ablation and others, move freely to lower and higher stages as adjunctive therapy. Lenvatinib can replace TACE with equal efficacy in cases where locoregional treatment cannot be used. Until 2016, the only systemic treatment option for stage C was sorafenib. Lenvatinib became a second-line drug to show non-inferiority to sorafenib in OS. Retrospective analyzes revealed that patients who responded to the treatment with lenvatinib or sorafenib had a median survival of over 22 months. Sequential treatment with sorafenib and regorafenib in the RESOURCE study with a median survival of more than 24 months was similar. Ramucirumab was effective only in patients with high AFP levels. The study demonstrated the importance of selecting patients according to prognostic factors (extrahepatic spread and vascular invasion). Second-line cabozantinib has shown the same benefit as regorafenib. In the second line, immunotherapy represented by anti PD-1 antibodies nivolumab and pembrolizumab was used. Sequential administration after sorafenib prolonged the median overall survival of about 22 months. We currently have sorafenib and lenvatinib in the first line, regorafenib, cabozantinib, ramucirumab (AFP ≥ 400 μg/L), pembrolizumab and nivolumab in the second line. The possibilities of monotherapy have been exhausted. The discovery of a synergistic effect of angiogenesis inhibitors, which convert a cold tumor into a hot one and facilitate the efficacy of anti-PD-1 / anti-PDL-1 antibodies, has led to a highly effective combination therapy. In study IMbrave150, the combination of atezolizumab and bevacizumab was successfully used compared to sorafenib in the first-line treatment. Additional studies are currently underway using other tyrosin kinase inhibitors – regorafenib, lenvatinib and cabozantinib – in combination with nivolumab, ipilimumab and pembrolizumab. This development of treatment at all stages evoked with renewed urgency the need to find a suitable way to search for the early stages of HCC and to create a more effective system for selecting patients for the most appropriate treatment.

• MeSH
• antitumorózní látky terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie metody   MeSH
• hepatektomie metody   MeSH
• hepatocelulární karcinom * terapie   MeSH
• imunoterapie metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH