Polypragmazie je v současné době závažný problém, který je spojen nejen se snížením adherence, ale i s častější hospitalizací a vyšší mortalitou. Intervenci, které by výskyt polypragmazie omezily, se věnuje WHO v rámci kampaně Medication Without Harm, ale i různé iniciativy, jako Mezinárodní skupina pro omezení použití nevhodných léčiv a polypragmazie (IGRIMUP) nebo kampaň Choosing Wisely. Správný přístup k řešení polypragmazie spočívá v prevenci, tedy nepředepisování zbytných léčiv a časovém omezení léčby, pokud není zamýšlena jako celoživotní. Dále v cíleném vyhledávání pacientů s polypragmazií a v cílené intervenci pomocí tzv. depreskripce. Pro správné a uvážené vedení depreskripce je dostupná řada postupů, od seznamů nevhodných léčiv (Beersova kritéria, STOPP/START ad.) po komplexní metody vyhodnocování významu jednotlivých léků v medikaci pacienta, pomocí kterých lze vyhledat nejvhodnější kandidáty k depreskripci (index vhodnosti léků, algoritmus dobré paliativní geriatrické praxe a mnohé další). V rámci hodnocení účinnosti farmakoterapie vždy ověřujeme, zda je dosaženo účinku, pro který je lék předepsán, zda indikace trvá v čase, kontrolujeme dávkování a také, zda pacient léčbu chápe. Tím se snažíme eliminovat farmakoterapii s velice malým či žádným benefitem pro konkrétního pacienta. S tímto relativně časově náročným procesem může významně pomoci klinický farmaceut nebo farmakolog.

Polypharmacy is currently a serious problem that causes decrease in adherence and increased number of hospitalizations and mortality. WHO addresses polypharmacy in the Medication Without Harm campaign. Other initiatives that deal with polypharmacy are the International Group for Reducing Inappropriate Medication Use & Polypharmacy (IGRIMUP) and Choosing Wisely campaign. The correct approach to address polypharmacy consists of its prevention, i.e. not prescribing inappropriate or unnecessary medication and providing clear timeframe for medication that should not be continued life-long. Further on we should actively seek patients suffering from polypharmacy and intervene it by deprescription. Correctly provided deprescription can be done by means of various tools beginning from simple lists of inappropriate drugs (Beers criteria, STOPP/START) to more comprehensive approaches that evaluate the importance of each particular drug in patient’s medication list and help to identify the least important ones that are candidates for deprescription (Medication Appropriateness Index, Good Palliative Geriatric Practice Algorithm and others). When evaluating the appropriateness of pharmacotherapy, we always check if the treatment aim is achieved, if the indication persists, appropriateness of dosing and if the patient understands the pharmacotherapeutical regimen. By this approach we try to eliminate the pharmacotherapy with very low or no benefit for particular patient. Clinical pharmacologist or pharmacist can significantly help with this time-consuming process.

• MeSH
• depreskripce MeSH
• lidé MeSH
• nadužívání zdravotní péče MeSH
• polypharmacy * prevence a kontrola   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

BACKGROUND: Amikacin monotherapy is recommended for urinary tract infection (UTI) treatment with multi-resistant pathogens. Even though amikacin efficacy in the treatment of UTIs is dependent on its urinary concentration, there are no robust data proving that sufficiently high urinary concentration is reached in patients with reduced glomerular filtration rate (GFR). METHODS: A prospective study to monitor amikacin penetration into urine of 70 patients [40 males, median (interquartile range) age 70 (65-79) years] with different levels of glomerular filtration decline, including patients treated by dialysis, was conducted. The bactericidal efficacy of amikacin in urine samples has been evaluated. RESULTS: Patients with estimated GFR (eGFR) <30 mL/min had significantly lower median amikacin urinary concentration than patients with eGFR >30 mL/min (89.75 vs 186.0 mg/L, P < .0001; 200.5 vs 830.0 mg/L, P < .0001; and 126.0 vs 408.0 mg/L, P < .0001 for minimal, maximal and minimal together with maximal concentrations, respectively). The amount of amikacin eliminated in the first 10-13 h after dose administration was dependent on eGFR (r2 = 0.6144, P < .0001). The urinary concentration of amikacin in patients treated by dialysis was indirectly proportional to pH of urine. The plasma concentrations of amikacin did not correlate with urinary levels in patients in either of the GFR categories. Microbiological evaluation showed that the critical urinary concentration for efficacy of amikacin during UTI monotherapy in patients treated by dialysis is 100 mg/L. We found that 4 out of 11 patients treated by dialysis did not reach this level during the treatment. CONCLUSION: Systemic administration of amikacin monotherapy in patients treated by dialysis is questionable as the concentrations of amikacin in their urine are often below the threshold of effectivity. Amikacin plasma concentrations are not a major determinant of amikacin concentration in urine, therefore pulse dosing is neither necessary nor safe in patients treated by dialysis, and may cause undesirable toxicity.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF REVIEW: Oral drug absorption after bariatric surgery is likely to be altered, but the impact of different bariatric surgery procedures on individual drugs is not uniform. The aim of this article is to describe factors influencing the bioavailability of orally administered drugs after bariatric surgery and to provide readers with practical recommendations for drug dosing. We also discuss the medications that may be harmful after bariatric surgery. RECENT FINDINGS: The fundamental factors for enteral drug absorption are the production of gastric acid; the preserved length of the intestine, i.e., the size of the absorption surface and/or the preserved enterohepatic circulation; and the length of common loop where food and drugs are mixed with digestive enzymes and bile acids. Bypassing of metabolizing enzymes or efflux pumps and changes in intestinal motility can also play an important role. Significant changes of drug absorption early after the anatomic alteration may also be gradually ameliorated due to gradual intestinal adaptation. The most affected drugs are those with low or variable bioavailability and those undergoing enterohepatic circulation. Attention should also be paid to oral drug formulations, especially in the early postoperative period, when immediate-release and liquid formulations are preferred. The changes in oral bioavailability are especially clinically meaningful in patients treated with drugs possessing narrow therapeutic index (e.g., oral anticoagulants, levothyroxine, and anticonvulsants) or in acute conditions (e.g., anti-infectives); nevertheless, it may also influence the therapeutic value of chronic therapy (e.g., antidepressants. antihypertensives, antiplatelets, statins, PPIs, contraceptives, and analgesics); therapeutic effect of chronic therapy is further influenced by pharmacokinetic alterations resulting from weight loss. Therapeutic drug monitoring, periodical clinical evaluation, and adequate dose adjustments are necessary. Due to safety reasons, patients should avoid oral bisphosphonates, regular use of non-steroidal anti-inflammatory drugs, and, if possible, corticosteroids after bariatric surgery.

• MeSH
• bariatrická chirurgie * metody   MeSH
• biologická dostupnost MeSH
• gastrektomie MeSH
• hmotnostní úbytek MeSH
• lidé MeSH
• morbidní obezita * chirurgie   MeSH
• žaludeční bypass * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Immunoglobulin A nephropathy (IgAN) is the most common primary glomerulonephritis worldwide, with a potentially serious prognosis. At present, management of IgAN is primarily based on therapeutic lifestyle changes, and excellent blood pressure control and maximized supportive treatment with the combination of inhibition of the renin-angiotensin-aldosterone system with either inhibitors of angiotensin-converting enzyme or angiotensin II receptor blockers and inhibitors of sodium-glucose cotransporter-2, and possibly in the future also with endothelin antagonists. Supportive care currently represents the cornerstone of treatment of IgAN. Targeted-release formulation of budesonide should replace systemic corticosteroids in patients with higher proteinuria and active histological lesions. New treatment options are aimed at immunopathogenesis of IgAN including depletion or modulation of Galactose-deficient-Immunoglobulin A1-producing B cells, plasma cells, and the alternate and/or lectin pathway of complement. The exact place of monoclonal antibodies and complement inhibitors will need to be determined. This article reviews potential supportive therapies currently available for patients with IgAN.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Renální toxicita onkologické farmakoterapie je relativně častým fenoménem, a to nejen u cytostatik, ale rovněž u novějších cílených onkologických léků. Toxické účinky mohou postihnout jak glomerulární cévy a podocyty, tak i tubulární buňky a intersticium a mohou způsobit jak zhoršení glomerulární filtrace, tak i poškození tubulárních funkcí. V článku jsou popsány nejčastější renální nežádoucí projevy léků ze skupin inhibitorů angiogeneze, blokátorů epidermálního růstového faktoru, inhibitorů BCR‐ABL, inhibitorů BRAF a dalších tyrozinkinázových inhibitorů. Jsou zmíněny rovněž inhibitory proteazomu a imunomodulátory používané v terapii mnohočetného myelomu a inhibitory cyklin‐dependentních kináz. Závěrem jsou uvedeny specifické nežádoucí účinky inhibitorů imunitních kontrolních bodů. Kromě stručné patogeneze zmiňujeme i preventivní postupy a doporučení pro léčbu některých forem nefrotoxicity cílené onkologické léčby.

Vrozený deficit antitrombinu nepatří mezi časté trombofilní stavy, ale je považován za trombofilní stav závažný, který zvyšuje riziko tromboembolické nemoci 5-50*.1 Ženy s deficitem antitrombinu v těhotenství či šestinedělí mají riziko tromboembolismu ještě násobně vyšší, proto je u nich indikována profylaxe nízkomolekulárním heparinem. V naší kazuistice prezentujeme péči o gravidní pacientku s vrozeným deficitem antitrombinu způsobujícím rezistenci vůči nízkomolekulárnímu heparinu.

Congenital antithrombin deficiency is not very common thrombophilic condition, but it is considered a serious thrombophilic condition, which increases the risk of thromboembolic disease by 5-50 times.1 Women with antithrombin deficiency during pregnancy or postpartum have a further multiple risk of thromboembolism, which is why low molecular weight heparin prophylaxis is indicated for them. In our case report, we present the care of a pregnant patient with congenital antithrombin deficiency causing resistance to low molecular weight heparin.

• MeSH
• dospělí MeSH
• heparin nízkomolekulární farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• komplikace těhotenství * MeSH
• lidé MeSH
• nedostatek antitrombinu III * farmakoterapie   MeSH
• porod MeSH
• těhotenství MeSH
• tromboembolie prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• antikoagulancia terapeutické užití   MeSH
• arteriovenózní zkrat * MeSH
• chronické selhání ledvin farmakoterapie   MeSH
• dialýza ledvin MeSH
• inhibitory agregace trombocytů terapeutické užití   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• primární prevence metody   MeSH
• trombóza * farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH