Q88803449
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Farmakoterapie pro klinickou praxi
1. vydání 187 stran : barevné ilustrace ; 21 cm
Publikace, která se zaměřuje na metody farmakologické léčby srdečního selhání. Určeno odborné veřejnosti.; Nová monografie z knižní řady Farmakoterapie pro klinickou praxi představuje aktuální a rychle se rozvíjející problematiku farmakoterapie srdečního selhání. Autoři se věnují jednotlivým lékovým skupinám, včetně nejnovější léčby. Zařazena je i samostatná kapitola shrnující terapii přidružených komplikací srdečního selhání. Kniha je zajímavá pro praktické lékaře, internisty a kardiology.
- MeSH
- kardiovaskulární látky MeSH
- srdeční selhání farmakoterapie MeSH
- Publikační typ
- monografie MeSH
- Konspekt
- Farmacie. Farmakologie
- NLK Obory
- farmakoterapie
- kardiologie
Farmakoterapie pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí (heart failure with reduced ejection fraction, HFrEF) je velmi dynamickým odvětvím kardiologie s intenzivním výzkumem. Doporučené postupy European Society of Cardiology (ESC) z roku 2021 byly významně aktualizovány dodatkem z roku 2023. Mezi současné základní pilíře léčby HFrEF patří inhibitory anglotenzin konvertujícího enzymu (angiotensin-converting enzyme inhibitor, ACEI), blokátory receptoru AT1 pro anglotenzin II (anglotensin II receptor 1 blockers, ARB) (sartany) nebo inhibitor angiotenzinových receptorů a nepriiysinu (angiotensin receptor-nepriiysin inhibitor, ARNI), beta-blokátory, inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (sodium-glucose co-transporter 2, SGLT2) (giifloziny) a antagonisté mineralokortikoidních receptorů (mineralocorticoid receptor antagonist, MRA). Diuretika jsou doporučena při známkách městnání. K dispozici jsou i další přípravky, které si již získaly své místo v celkové strategii léčby. Jedná se především o intravenózní přípravky pro substituci železa, vericiguat a tafamidis. Důležitý je správný management léčby HFrEF včetně prevence, včasného nasazení léčby a uptitrace dávky.
Pharmacotherapy of patients with heart failure with reduced ejection fraction (HFrEF) is a very dynamic branch of cardiology with intensive research. The European Society of Cardiology (ESC) guidelines from 2021 were significantly updated in the 2023 supplement. Current mainstays of HFrEF treatment include angiotensin-converting enzyme inhibitors (ACEI), angiotensin receptor blockers (ARB) or angiotensin receptor/neprilysin inhibitor (ARNI), beta-blockers, sodium-glucose cotransporter-2 inhibitors (SGLT2) (gliflozins) and mineralocorticoid receptor antagonist (MRA). Diuretics are recommended for patients with congestion. There are also other medicaments that have already gained their place in the treatment strategy. These are mainly intravenous iron preparations, vericiguat and tafamidis. Proper management of HFrEF treatment is including prevention, early initiation of treatment and proper dose uptitration.
- MeSH
- beta blokátory aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- farmakoterapie metody MeSH
- glifloziny aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- inhibitory ACE aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- management farmakoterapie MeSH
- systolické srdeční selhání * diagnóza farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Ortotopická transplantace srdce (OTS) je léčebná metoda pacientů v terminální fázi srdečního selhání, u kterých byly vyčerpány všechny farmakologické i nefarmakologické léčebné postupy. Vybrat vhodného pacienta k provedení srdeční transplantace a zvolit vhodný okamžik výkonu je velmi komplexní rozhodnutí. Pacient musí splňovat jednak indikační kritéria, jednak nesmí mít kontraindikace. Sledování pacientů po OTS zahrnuje v prvních 1–2 letech po operaci plánované endomyokardiální biopsie k odhalení rejekce. Dále se pravidelně provádí echokardiografie a laboratorní vyšetření zaměřené nejen na hodnocení koncentrací imunosupresiv. Koronarografie slouží k odhalení vaskulopatie štěpu. Pacient musí doživotně užívat imunosupresivní léčbu, u níž je snaha o maximální individualizaci, ale která přesto s sebou přináší četné komplikace. Pacienti po úspěšné OTS se však vracejí do plnohodnotného a kvalitního života. Nové technologie a postupy v transplantačním programu jsou stále předmětem širokého výzkumu.
Orthotopic heart transplantation (OTS) is a method for patients in the terminal stage of chronic heart failure, for whom all pharmacological and non‐pharmacological treatments have been used. Choosing the right patient for a heart transplant and choosing the right moment for the procedure is a very complex decision. The patient must meet the indication criteria, and must not have any contraindications. Planned endomyocardial biopsies to detect rejection are carried in the first 1‐2 years after surgery. In addition, echocardiography, laboratory tests and other specialized methods are regularly performed. Coronary angiography serves to detect graft vasculopathy. The patient has to take individualized immunosuppressive treatment for the rest of his or her life despite the risk of numerous complications. However, patients after successful OTS return to a full and quality life. New technologies and procedures in the transplant program are still the subject of extensive research.
- MeSH
- imunosupresivní léčba metody škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace klasifikace MeSH
- příprava pacienta k transplantaci metody MeSH
- rejekce štěpu klasifikace MeSH
- srdeční selhání chirurgie terapie MeSH
- transplantace srdce * klasifikace metody škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- beta blokátory * terapeutické užití MeSH
- infarkt myokardu prevence a kontrola MeSH
- ischemická choroba srdeční prevence a kontrola MeSH
- kardiovaskulární nemoci mortalita prevence a kontrola MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- koronární angioplastika MeSH
- lidé MeSH
- sekundární prevence MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Léčba chronického srdečního selhání (CHSS) je vždy komplexní a zahrnuje farmakologické i nefarmakologické postupy. U mnoha pacientů však srdeční selhání progreduje do fáze pokročilého srdečního selhání, která je charakterizována perzistencí symptomů navzdory maximální terapii. Základem léčby pacientů se srdečním selháním s redukovanou ejekční frakcí (HFrEF) jsou tyto pilíře lékových skupin: inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi)), duální inhibitor receptoru 1 pro angiotenzin II a neprilysinu (ARNI), betablokátory (BB), blokátory mineralokortikoidních receptorů (MRA) a inhibitory sodíko-glukozového kontransportéru 2 (SGLT2, glifloziny), které mají mortalitní data z velkých randomizovaných klinických studií. Doporučované je jejich včasné nasazení a rychlá uptitrace do maximální tolerované dávky. SGLT2i jsou navíc vhodné u všech pacientů se srdečním selháním bez ohledu na hodnotu ejekční frakce a jsou nyní doporučovány i pro léčbu pacientů se srdečním selháním s mírně redukovanou ejekční frakcí (HFmrEF) a zachovalou ejekční frakcí (HFpEF). Jako důležitá se též ukázala léčba komorbidit, a to zejména léčba anémie, kde své pevné místo má již intravenózní podání karboxymaltózy železa (FCM). Pacienti s diabetes mellitus II. typu a chronickým onemocněním ledvin mohou profitovat z léčby finerenonem. U pacientů s geneticky prokázanou hereditární formou srdeční transthyretinové amyloidózy a u pacientů s wild-type formou srdeční transthyretinové amyloidózy je doporučován tafamidis.
The treatment of chronic heart failure is always complex and includes both pharmacological and non-pharmacological procedures. However, the disease progresses to the end-stage of advanced heart failure in many patients, which is characterized by the persistence of symptoms despite maximal therapy. The basis of the treatment of patients with heart failure with reduced ejection fraction (HFrEF) are 4 pillars of drug groups: Angiotensin Receptor-Neprilysin Inhibitor (ARNI)/ Angiotensin-Converting Enzyme Inhibitors (ACEi), Beta blockers (BB), Mineralocorticoid receptor antagonist (MRA) and Sodium-glucose cotransporter-2 inhibitors (SGLT2i), which have mortality data from large randomized clinical trials. Their early use and rapid uptitration to the maximum tolerated dose is recommended. In addition, Sodium-glucose cotransporter-2 inhibitors SGLT2i are suitable for all heart failure patients regardless of ejection fraction value, and are also recommended for the treatment of Heart failure with mildly reduced ejection fraction (HFmrEF) and heart failure with preserved ejection fraction (HFpEF) patients. The treatment of comorbidities is also important, especially the treatment of anemia, where intravenous administration of iron carboxymaltose (FCM) already has its place. Patients with diabetes mellitus II. type and chronic kidney disease can benefit from treatment with finerenone. Tafamidis is recommended for patients with a genetically proven hereditary form of cardiac transthyretin amyloidosis and for patients with a wild-type form of cardiac transthyretin amyloidosis.
- MeSH
- kardiovaskulární látky * klasifikace terapeutické užití MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- srdeční selhání * farmakoterapie klasifikace prevence a kontrola MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Betablokátory se podávají u celé řady kardiovaskulárních onemocnění (KVO) – od arteriální hypertenze až po srdeční selhání. V poslední době se však objevuje celá řada analýz a informací, které v některých indikacích roli betablokátorů zpochybňují. Podáváme přehled kontroverzí, které se kolem betablokátorů objevily v léčbě srdečního selhání, hypertenze, arytmií, v sekundární prevenci ischemické choroby srdeční, v perioperačním podávání nemocným při nekardiálních operacích.
Beta-blockers are used for a wide range of cardiovascular diseases (CVD) - from arterial hypertension to heart failure. Recently, however, a number of analyzes and information have appeared that question the role of beta-blockers in some indications. We provide an overview of the controversies that have arisen around beta-blockers in the treatment of heart failure, hypertension, arrhythmias, in the secondary prevention of ischemic heart disease, and in perioperative administration to patients during non-cardiac operations.
- MeSH
- beta blokátory * farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- hypertenze farmakoterapie MeSH
- ischemická choroba srdeční farmakoterapie MeSH
- kardiovaskulární nemoci farmakoterapie klasifikace MeSH
- lidé MeSH
- srdeční arytmie farmakoterapie MeSH
- srdeční selhání farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Srdeční selhání je klinický syndrom, při kterém se aktivuje řada patofyziologických mechanizmů, které působí primárně vazokonstrikčně – katecholaminy, renin angiotenzinový systém, aldosteron, vazopresin či endotelin. Naopak kontraregulačně působí vazodilatační a natriuretické působky – natriuretické peptidy, endotel dependentní relaxační faktor nebo adrenomedullin. Svou roli zde má i zvýšení cytokinů nebo markerů oxidačního stresu. Registr FAR NHL sledoval pacienty s chronickým srdečním selháním (CHSS) a hodnotil, jednak jejich farmakoterapii a jednak humorální odpověď. Do registru bylo zařazeno 1 100 pacientů, nejčastější příčina CHSS byla ischemická choroba srdeční (49,7 %). Bylo provedeno běžné bio chemické vyšetření a stanovení hladiny NT-proBNP. U části pacientů byly také provedeny odběry na nové humorální působky a markery oxidativního stresu – copeptin, MR-proadrenomedullin (MR-proADM), pentraxin (PTX3), galectin3, soluble lectin-like oxidized LDL receptor-1 (sLOX-1) a 3-nitrotyrosin (3-NT). Primárním hodnotícím kritériem po jednom roce sledování byla smrt nebo hospitalizace pro dekompenzaci SS, nebo transplantace srdce (HTX), nebo implantace LVAD. Více než 50 % pacientů se stabilním CHSS má hladinu NT-proBNP nad 600 pg/ml. Se vzrůstající NYHA třídou stoupala také hladina NT-proBNP. Byly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi skupinami v hladinách humorálních působků u pacientů, kteří nedosáhli primární endpoint (skupina A) a kteří ho dosáhli (skupina B). Tyto rozdíly byly statisticky významné pro copeptin, MR-proADM a PTX3 (p < 0,001 pro všechny působky). Nebyly rozdíly mezi skupinami v hladinách ostatních substancí: galectin3, NGAL, sLOX-1 a 3-NT. Při hodnocení komorbidit pomocí AHEAD skóre dosáhli pacienti s vyšší hodnotou AHEAD skóre (více komorbidit) primárního cíle častěji. Pro oba humorální působky (copeptin a MR-proADM) byl statisticky signifikantní význam pro dosažení primárního cíle pacientů s nižší hodnotou AHEAD skóre (p < 0,006 a p < 0,003), nicméně u pacientů s vyšší hodnotou AHEAD skóre nevykazoval ani jeden z působků významnou prediktivní hodnotu. Vyšší hladina nových humorálních působků (copeptin a MR-proADM) by mohla odlišit pacienty s CHSS s vyšším rizikem nežádoucích událostí. Prediktivní hodnota těchto působků je také ovlivněna komorbiditami pacienta hodnocených pomocí AHEAD skóre. Nové humorální působky by tak mohly mít aditivní hodnotu k již tradičním a rutinně užívaným natriuretickým peptidům
Chronic heart failure is a clinical syndrome with the activation of various pathophysiological mechanisms. Some of them are vasoconstrictive: sympathetic system, renin angiotensin system, aldosterone, vasopressin and endothelin. Counterbalancing vasodilating agents are: natriuretic peptides, endothelium-dependent relaxation factor and adrenomedullin. The elevation of cytokines or markers of oxidative stress also plays a role. The FAR NHL (FARmacology and NeuroHumoraL activation) register is a database of patients with chronic heart failure (CHF) and is focused on pharmacology and humoral activation. A total of 1,100 patients have been included, the most frequent aetiology of CHF was ischaemic heart disease 49.7%. Routine biochemistry and NT-proBNP was evaluated in all patients. Novel humoral substances and markers of oxidative stress: copeptin, MR-proadrenomedullin (MR-proADM), pentraxin (PTX3), galectin3, soluble lectin-like oxidised LDL receptor-1 (sLOX-1) and 3-Nitrotyrosin (3-NT ) were measured in a part of the study population. The primary endpoint after a 1-year follow-up was: death or hospitalisation for decompensation of HF or heart transplantation (HTX) or LVAD implantation. More than 50% of the patients with stable CHF showed a level of NT-proBNP higher than 600 pg/ml. The level of NT-proBNP increased with the NYHA class. Patients without a primary endpoint (death or hospitalisation for decompensation of HF or heart transplantation or LVAD implantation) were assigned as group A, those with a primary endpoint as group B. There were statistically signifi cant diff erences between the groups in the levels of copeptin, MR-proADM and PTX3 (p < 0.001 for all substances). There were no diff erences in the levels of other substances: galectin3, NGAL, sLOX-1 and 3-NT. When evaluating comorbidities using the AHEAD score, patients with a higher AHEAD score (more comorbidities) achieved the primary endpoint more often. For both humoral agents: copeptin and MR-proADM, there was a statistically signifi cant importance for achieving the primary endpoint in patients with lower AHEAD scores (p < 0.006 and p < 0.003), however, neither agent showed a signifi cant predictive value in patients with higher AHEAD scores. Higher levels of the new humoral agents (copeptin and MR-proADM) could diff erentiate CHF patients at a higher risk of adverse events. The predictive value of these agents is also aff ected by the patient's comorbidities as assessed by the AHEAD score. New humoral agents could thus have an additional value for the already traditional and routinely used natriuretic peptides.
- Klíčová slova
- humorální aktivace, registr FAR NH, AHEAD skóre,
- MeSH
- lidé MeSH
- prognóza MeSH
- registrace MeSH
- srdeční selhání * patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Úvod: Chronické srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí levé komory (EF LK) je časté onemocnění se závažnou prognózou. Léčba se zaměřuje především na zlepšení symptomů a prevenci progrese choroby. Diuretika představují symptomatický základ léčby nemocného s městnáním v plicním nebo systémovém oběhu v kombinaci s blokátory RAAS (renin angiotenzin aldosteron system) a betablokátory. Metodika: Tato práce vychází z dat z rozsáhlého registru FAR-NHL (FARmacology and NeuroHumoraL activation). Jedná se o multicentrickou databázi pacientů se stabilním srdečním selháním se sníženou EF LK < 50 % zařazených v období listopad 2014 až listopad 2015. Výsledky: Celkem bylo do databáze zařazeno 1 100 pacientů, průměrný věk byl 65 let, 80,8 % z nich byli muži. Etiologie srdečního selhání byla nejčastěji ischemická choroba srdeční (49,7 %), dilatační kardiomyopatie (41,7 %) a 8,6 % bylo označeno jako ostatní. Diuretika byla třetí nejpředepisovanější lékovou skupinou. Nejvíce podávaným diuretikem byl furosemid samostatně nebo v kombinaci (80,6 %). Celkem 746 (67,8 %) pacientům byl též podáván verospiron nebo eplerenon. Předpis diuretik se statisticky významně zvyšoval se závažností onemocnění hodnoceno pomocí NYHA (vše 87,3 %; NYHA I 65,8 %, NYHA II 88,2 %, NYHA III–IV 95,9 %; p < 0,001). Vysoká dávka furosemidu byla podávána pacientům s vyšší klasifikací NYHA, nižší EF (25 vs. 30 %; p < 0,001), vyšší hodnotou NT-proBNP (1 176 vs. 378 pg/ml; p < 0,001) a vyšší hodnotou kreatininu (102 vs. 93 μmol/l; p < 0,001). Závěr: Tato data ukazují, že tendence v preskripci a dávkování diuretik odráží především závažnost srdečního selhání a renální funkce a zdůrazňují potřebu velmi individuálního přístupu k nastavení správné dávky pro každého pacienta.
Background: Congestive heart failure with reduced ejection fraction is a common clinical condition with a serious prognosis. The treatment focuses on improving the symptoms and preventing the progression of the disease. Diuretics, together with RAAS blockers and beta-blockers provide the basic therapy in most patients with pulmonary or systemic congestion. Methods: These data come from the FAR NHL register (FARmacology and NeuroHumoraL activation). This is a multicentre database of patients with stable systolic heart failure (EF < 50%) included between November 2014 and November 2015. Results: A population of 1,100 patients was evaluated, the mean age was 65 years, 80.8% were male. The aetiology of heart failure was ischaemic heart disease (49.7%), dilated cardiomyopathy (41.7%) and other (8.6%). Diuretics were the third most frequently prescribed therapy. Furosemide alone or in combination was the most commonly administered diuretic (80.6%). 746 (67.8%) patients also received verospirone or eplerenone. The prescription of diuretics increased with the severity of the disease according to the NYHA classifi cation (all 87.3%, NYHA I 65.8%, NYHA II 88.2%, NYHA III-IV 95.5%, p<0.001). High doses of furosemide were administered to patients with a higher NYHA classification, lower EF (25 vs. 30%, p<0.001), higher level of NT-proBNP (1,176 vs 378 pg / ml, p<0.001) and higher level of creatinine (102 vs. 93 [mu] mol/l, p<0,001). Conclusions: These data show the tendency of pharmacological prescription of diuretics, which refl ects especially the severity of heart failure and renal functions, and show the importance of an individual attitude to correct dosing for every patient.
