interference
Dotaz
Zobrazit nápovědu
RNA interference (RNAi) is a natural mechanism that inhibits gene expression at the stage of translation or by blocking the transcription of specific genes. RNAi targets include RNA from viruses and transposons which could contribute to innate immune response. RNAi plays a key role in regulating genom development and its maintenance. Small interfering RNA (siRNA) and micro RNA (miRNA) are a key to the RNAi process. Their nucleotide sequences are complementary to the target mRNA strand. The selective effect of RNAi on gene expression makes it a valuable research tool, both in cell culture and in living organisms, because synthetic dsRNA introduced into cells can induce suppression of specific genes of interest. RNAi may also be used for large-scale screenings that systematically silence expression of genes in the cell, which can help identify the components necessary for a particular cell process. To develop an effective gene-silencing procedure, several approaches to the long-term introduction of RNA into cells have been tested. RNA silencing seems to be a promising tool in biotechnology, pharmacology and medicine.
Biologická terapie, jejímž mechanizmem účinku je použití monoklonálních protilátek proti nějakému proteinu, je používána v klinické praxi již řadu let. V současné době ale vstupují do klinické praxe nové léky ze skupiny biologické terapie, které účinkují na principu RNA-interference. RNA-interference je proces, kterým buňky všech živých organizmů regulují expresi svých genů a při kterém může být zastaven přenos informace o syntéze konkrétního proteinu mezi DNA a ribosomy. Pro terapeutické účely se tohoto efektu dosahuje podáním umělých syntetizovaných oligonukleotidů s přesně danou sekvencí nukleosidů. Jde buď o krátké úseky dvouvláknové RNA, nebo o jednovláknové oligonukleotidy. Pro klinické využití byla nutná pro zvýšení jejich stability a odstranění některých nežádoucích účinků jejich chemická modifikace, a dále pak vazba na další substance, které umožní jejich cílený transport do požadované tkáně. Celá řada těchto léků je již v pokročilých fázích klinických studií a některé z nich vstupují na farmaceutický trh.
Biological therapy, whose mechanism of action is the use of monoclonal antibodies against a protein, has been used in clinical practice for many years. However, new drugs from the group of biological therapies that act on the principle of RNA interference are now entering clinical practice. RNA interference is the process by which cells in all living organisms regulate the expression of their genes, and in which the transfer of information about the synthesis of a particular protein between DNA and ribosomes can be stopped. For therapeutic purposes, this effect is achieved by administering artificially synthesized oligonucleotides – short chains of RNA with a precise nucleoside sequence. These are either short stretches of double- stranded RNA or single-stranded oligonucleotides. For clinical use, their chemical modification was necessary to increase their stability and remove some of their side effects, and then binding to other substances to allow their targeted transport to the desired tissue. A number of these drugs are already in advanced stages of clinical trials, and some are entering the pharmaceutical market.
Cíl: Základem paradigmatu kognitivně-motorické interference je sounáležitost exekutivních a motorických funkcí. Podmínky běžného dne vedou k nutnosti souběžně plnit více úkolů najednou. Optimální funkční úprava po CMP by měla být účinná právě v kombinaci kognitivního a pohybového tréninku. Základní myšlenka neurorehabilitačního přístupu je tak spatřena především v potenciaci neuroplasticity. Doposud však nebyl prokázán zřejmý benefit kognitivně-motorické interference po CMP s ohledem na relativně nízkou kvantitu dostupných dat. Cílem systematického přehledu bylo potvrdit vliv kognitivně-motorické interference na zlepšení chůze a posturálního zajištění u pacientů po CMP. Metodika: Nejprve jsme formulovali výzkumnou otázku a specifikovali kritéria pro zařazení a vyloučení primárních studií do systematického přehledu. Vytvořili jsme systematické vyhledávací strategie a tříkrokové systematické vyhledávání publikovaných i nepublikovaných primárních studií v šesti databázích. Vyhledávali jsme experimentální a observační studie v rozmezí od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2019 pouze v anglickém jazyce. Výsledky: Celkem jsme nalezli 58 studií a odstranili 20 duplikátů. Na základě dvoufázového hodnocení relevance a kritického hodnocení metodologické kvality studií pomocí standardizovaného hodnotícího nástroje Standard Quality Assessment Criteria for Evaluating a Primary Research Paper bylo zařazeno 5 metaanalýz a randomizovaných kontrolovaných studií. Závěr: Trénink kognitivně-motorické interference přináší benefit při lokomočních a posturálních strategiích u pacientů po CMP. Současný výzkum však ukázal i výraznou variabilitu v použití typu kognitivní zátěže.
Aim: The basis of the paradigm of cognitive-motor interference is the belonging of executive and motor functions. The conditions of a normal day lead to the need to perform several tasks simultaneously. Optimal functional adjustment after stroke should be effective in a combination of cognitive and movement training. The basic idea of the neurorehabilitation approach is primarily seen in the potentiation of neuroplasticity. However, so far, no obvious benefit of cognitive-motor interference has been demonstrated due to the relatively small amount of available data. The aim of the systematic review was to demonstrate the effect of cognitive-motor interference on the improvement of gait and postural stability in patients after stroke. Methods: First, we formulated a review question and specified criteria for the inclusion and exclusion of primary studies into a systematic review. We created a systematic search strategy and a three-step systematic search of published and unpublished primary studies in six databases. We searched for experimental and observational studies in the range from January 1, 2003 to December 31, 2019 in the English language only. Results: We found a total of 58 studies and removed 20 duplicates. Based on a two-phase evaluation of the relevance and critical evaluation of the methodological quality of the studies using the standardized evaluation tool Standard Quality Assessment Criteria for Evaluating a Primary Research Paper, 5 meta-analyses and randomized controlled trials were included. Conclusion: Cognitive-motor interference training brings benefits in locomotor and postural strategies in patients after stroke. However, current research has also shown a significant variability in the use of cognitive tasks.
- Klíčová slova
- kognitivně-motorická interference,
- MeSH
- cévní mozková příhoda * terapie MeSH
- lidé MeSH
- metaanalýza jako téma MeSH
- rehabilitace po cévní mozkové příhodě * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východisko. Negativní interference bilirubinu s měřením koncentrace kreatininu je z biochemického hlediska obecně známá. Cílem naší práce bylo zjistit, jak vysoké hladiny bilirubinu a při jakých koncentracích kreatininu má tento fenomén skutečný klinický význam. Metody a výsledky. U 200 náhodně vybraných vzorků jsme vyšetřili hladinu bilirubinu a kreatininu klasickou kinetickou Jaffé metodou a metodou, kde je vliv bilirubinu potlačen. Po rozdělení souboru na 8 podsouborů podle koncentrací bilirubinu a kreatininu jsme zjistili, že interference se statisticky významně uplatňuje (p < 0,01) již při koncentracích celkového bilirubinu nad 70 mmol . l -1. U abnormálních hladin kreatininu se interference projevuje až při koncentracích bilirubinu nad 150 mmol . l -1 , (p < 0,001). Stupeň interference v celém souboru je přímo úměrný hladině bilirubinu (r = 0,5497, p < 0,001). Závěry. Při hladinách bilirubinu nad 70 až 150 mmol . l -1 může být jeho interference s měřením koncentrace kreatininu natolik významná, že je třeba ji brát v úvahu pro posouzení renálních funkcí pacienta.
Background. Negative interference of bilirubin with assessment of creatinine concentration is generally known from the biochemical aspect. The objective of the presented work was to find the bilirubin level and creatinine concentration where this phenomenon has actually a clinical impact. Methods and Results. In 200 samples selected at random the bilirubin and creatinine levels were examined by the classical Jaffé method and a method where the effect of bilirubin is suppressed. After dividing the group into 8 sub-groups by bilirubin and creatinine concentrations it was revealed that the interference plays a statistically significant role (p < 0.01) already at total bilirubin concentrations above 70 mmol . l -1. In abnormal creatinine levels the interference is manifested only at bilirubin concentrations above 150 mmol . l -1 (p < 0.001). The degree of interference in the whole group is directly proportional to the bilirubin level (r = 0.5497, p < 0.001). Conclusions. At bilirubin levels above 70 to 150 mmol . l -1 its interference with assessment of the creatinine concentration can be so significant that it must be taken into account when evaluating the patient’s renal function.
- MeSH
- bilirubin analýza MeSH
- biochemická analýza krve MeSH
- biochemické jevy MeSH
- hmotnostní spektrometrie MeSH
- kreatinin analýza MeSH
- lidé MeSH
- renální insuficience diagnóza krev MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
