Cushingův syndrom (CS, syndrom způsobený nadbytkem glukokortikoidů v organizmu) je poměrně vzácné onemocnění. Je ale nutné na něj myslet u pacientů s rozvojem těžko korigovatelné arteriální hypertenze a známek metabolického syndromu, zejména v přítomnosti některých typických znaků CS. Těmi jsou výrazně centralizovaná obezita, resp. přibývání na hmotnosti bez zjevné příčiny, měsícovitý obličej, kožní změny zejména ve smyslu purpurových strií a snadné tvorby hematomů, poruchy menstruace u žen ve fertilním věku, rozvoj osteoporózy, bolesti svalů a svalová slabost, změny psychické a další. V diagnostice se používají laboratorní metody určené k potvrzení přítomnosti hyperkortizolizmu a metody sloužící k detekci zdroje naprodukce CS vyvolávajících hormonů, které jsou laboratorní a zobrazovací. Léčba CS je převážně chirurgická, důležitými modalitami jsou ale i léčba radiační a medikamentózní. Vzhledem k závažnosti této nemoci a jejímu často komplikovanému průběhu patří diagnostika i léčba pacientů s CS do rukou endokrinologů a specializovaných endokrinologických a chirurgických center. Nejdůležitějším ale zůstává na tuto diagnózu myslet v prvním kontaktu s pacientem, aby mohl být na tyto pracoviště odeslán.

Cushing‘s syndrome (CS, syndrome caused by elevated blood and tissue levels of glucocorticoids) is a quite rare disease. It is necessary to think of it in patients with hardly treatable arterial hypertension and signs of metabolic syndrome with some specific characteristics. These patients are usually defined by central obesity and/or unexpected weight gain, moon face, skin changes – especially purple striae and easy bruising, menstruation cycle disturbances in fertile women, development of osteoporosis, muscle weakness and pain, psychical changes, etc. Two types of methods are used in the diagnostics of CS – methods for detection of the presence of hypercortisolism and methods for localization of the source of hormonal overproduction. The treatment of CS is mainly surgical but radiation and pharmacotherapy are important as well. With regard to the severity of this disease and its complications the diagnosis and treatment of patients with CS belong to specialized endocrinological and surgical centers. The most important thing is to think about the possibility of this diagnosis in the first contact with the patient so he can be sent to these centers.

• MeSH
• adrenokortikotropní hormon krev   MeSH
• bazofilní adenom chirurgie   MeSH
• Cushingův syndrom diagnóza   klasifikace   terapie   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• hydrokortison krev   MeSH
• hypertenze etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• metabolický syndrom etiologie   MeSH
• nádory nadledvin chirurgie   MeSH
• patologické stavy, příznaky a symptomy MeSH
• radioterapie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Klíčová slova
• SOM 230, somatostatinová analoga, Cushingova choroba, léčba hyperkortizolizmu,
• MeSH
• akromegalie farmakoterapie   MeSH
• Cushingův syndrom * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• hydrokortison moč   sekrece   MeSH
• hyperglykemie chemicky indukované   patofyziologie   MeSH
• inhibitory dipeptidylpeptidasy 4 terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky, fáze II jako téma MeSH
• klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• myši MeSH
• nádory hypofýzy farmakoterapie   MeSH
• neuroendokrinní nádory farmakoterapie   MeSH
• receptory somatostatinu MeSH
• somatostatin * analogy a deriváty   aplikace a dávkování   farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• myši MeSH

Cushingův syndrom je spojen s významně zvýšenou morbiditou a mortalitou, především v důsledku kardiovaskulárního postižení. Jedná se o onemocnění vyvolané dlouhodobě zvýšenou autonomní sekrecí kortizolu. Hyperkortizolizmus vede ke vzniku metabolických komplikací (viscerální obezita, porucha glukózové tolerance až diabetes mellitus, dyslipidemie), arteriální hypertenze a hyperkolagulačního stavu, tedy poruch podílejících se na zvýšeném kardiovaskulárním riziku. Vzhledem k závažnosti onemocnění je důležitá nejen léčba samotného hyperkortizolizmu, ale i přidružených komplikací, neboť zvýšené kardiovaskulární riziko přetrvává i dlouhodobě po úspěšné léčbě Cushingova syndromu.

Cushings syndrome is associated with higher morbidity and mortality rates, due mostly to cardiovascular complications. Cushings syndrome is caused by the prolonged, excessive and autonomous secretion of cortisol. Hypercortisolism leads to the development of metabolic disorders (visceral obesity, from impairment of glucose tolerance to diabetes mellitus, dyslipidaemia), arterial hypertension and thrombophilia; i.e. comorbidities leading to increased cardiovascular risk. Given the severity of the disease, it is important not to just treat the hypercortisolism, but also all the associated comorbidities, as the increased cardiovascular risk persists for a long time after the successful treatment of Cushings syndrome.

• Klíčová slova
• kardiovaskulární riziko,
• MeSH
• Cushingův syndrom * komplikace   patofyziologie   MeSH
• hydrokortison škodlivé účinky   MeSH
• kardiovaskulární nemoci * etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• metabolický syndrom * etiologie   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Mezi nejčastější endokrinní příčiny hypertenze patří syndromy z nadprodukce mineralokortikoidů – primární hyperaldosteronizmus (Connův syndrom), dále je to hypertenze při tumorech chromafinní tkáně sympatického nervového systému (feochromocytom a paragangliom). Vzácná je endokrinní hypertenze při některé z kongenitálních steroidních enzymopatií spojených s hypertenzí (kongenitální adrenální hyperplazie s blokádou 17-alfa hydroxylázy a 11-beta hydroxylázy v nadledvinách). Hypertenze, většinou lehkého stupně, se může vyskytovat poměrně často jako vedlejší symptom u řady dalších endokrinopatií, a nepatří tedy k hlavním příznakům onemocnění – např. u endogenního hyperkorticizmu (ACTH-dependentní Cushingovy nemoci a ACTH-independentního Cushingova syndromu), hypertyreózy, hypotyreózy, hyperparatyreózy, akromegalie, u renin secernujícího tumoru (Wilmsův tumor diagnostikovaný obvykle v dětství). Diagnostika endokrinní hypertenze je založena na kompletní anamnéze a důkladném objektivním vyšetření. Endokrinní hypertenze je diagnostikována „per exclusionem“ vyloučením ostatních sekundárních příčin hypertenze, zejména renovaskulární a renoparenchymatózní etiologie. Vlastní vyšetření vychází ze specifických laboratorních odběrů, za dodržení podmínek pro odběr. Při pozitivních laboratorních nálezech přichází na řadu zobrazovací vyšetření. Léčba endokrinní hypertenze se pak odvíjí od diagnózy – u hyperfunkčního adenomu nadledvin s mineralokortikoidní nadprodukcí a feochromocytomu to je jednostranná adrenalektomie, u idiopatického hyperaldosteronizmu farmakologická terapie antagonisty aldosteronu, u kongenitální adrenální hyperplazie supresní terapie glukokortikoidy. U ostatních endokrinních onemocnění, kde není hypertenze dominujícím onemocněním, se léčba odvíjí od léčby dané endokrinopatie – u Cushingovy nemoci a akromegalie to je transsfenoidální operace hypofyzárního adenomu, u ACTH-independentního hyperkortizolizmu jednostranná adrenalektomie adenomu nadledviny, u hypertyreózy nebo hypotyreózy je podmínkou úprava tyreoidální dysfunkce, u diagnostikovaného hyperfunkčního adenomu příštítných tělísek při primární hyperparatyreóze indikujeme paratyreoidektomii. Primární podmínkou úspěchu je ale v diagnostickém algoritmu péče o hypertoniky na potenciální endokrinní příčinu hypertenze pomýšlet.

The most common endocrine causes of hypertension are syndromes caused by overproduction of mineralocorticoids – primary hyperaldosteronism (Conn's syndrome), and hypertension in tumours of the chromaffin tissues of the sympathetic nervous system (pheochromocytoma and paraganglioma). Endocrine hypertension is rare in congenital adrenal hyperplasia with specific steroidal enzyme disorders combined with hypertension (blockade of the 17-alpha hydroxylasis enzyme and 11-beta hydroxylasis enzyme). Hypertension, usually of a mild degree, may quite often occur as a minor symptom in a number of endocrine gland disorders – for example, endogenous hypercorticism (ACTH-dependent Cushing's disease and ACTH-independent Cushing's syndrome), hyperthyroidism, hypothyroidism, primary hyperparathyroidism, acromegaly, renin-secreting tumours (Wilms tumour diagnosed usually in childhood). The diagnosis of endocrine hypertension is based on a complete history of the patient and objective physical examination. Endocrine hypertension is diagnosed by exclud­ing other secondary causes of hypertension, especially of renovascular and renoparenchymatous etiology. The examination consists of specific laboratory tests under specific conditions for blood and urine sampling. When the laboratory results are positive, we confirm the diagnosis by imaging examinations. The treatment of endocrine hypertension depends on its etiology; unilateral adrenalectomy is recommended in adrenal hyperfunctional adenoma with mineralocorticoid overproduction and pheochromocytoma, pharmacological therapy with aldosterone antagonists is preferred in patients with idiopathic hyperaldosteronism, in congenital adrenal hyperplasia we use chronic suppressive glucocorticoid therapy. The approach to other endocrine diseases, where hypertension is not the dominant symptom, is based on the treatment of the endocrinopathy itself – a transsphenoidal extirpation of the pituitary adenoma is used for Cushing's disease and acromegaly, unilateral adrenalectomy is indicated for ACTH-independent hypercortisolism, pharmacological treatment is used to treat hyperthyroidism or hypothyroidism and parathyroidectomy in primary hyperparathyroidism. The primary task for a successful treatment of hypertension is to think about the potential endocrine origin.

• MeSH
• akromegalie MeSH
• antihypertenziva terapeutické užití   MeSH
• časná diagnóza MeSH
• Cushingův syndrom diagnóza   terapie   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• feochromocytom diagnóza   terapie   MeSH
• hyperaldosteronismus diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• hypertenze * MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• nemoci endokrinního systému * MeSH
• primární hyperparatyreóza MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Mezi hormony, které výrazně ovlivňují lipidové spektrum a vývoj aterosklerózy, patří kortizol, růstový hormon a estrogeny. Kortizol urychluje aterosklerózu jednak dyslipidemií, jednak v důsledku zmnožení viscerálního tuku, vznikem hypertenze, zvýšením inzulinové rezistence a rozvojem snížené glycidové tolerance až rozvojem diabetes mellitus. I když hyperkortizolizmus vymizí, jak to bývá o vyléčených nemocných s Cushingovým syndromem, cévní stěna je vulnerabilnější k aterosklerotickému procesu natrvalo. U stavů s deficitem růstového hormonu dochází k dyslipidemiím, které vedou, nejsou-li včas léčeny substitucí růstovým hormonem, k postižení kardiovaskulárního aparátu. Estrogeny mají dvojí účinek: na cévní stěnu, která není ještě poškozena aterosklerotickým procesem, působí antiaterogenně, na cévní stěnu, kde se již ateroskleróza rozvinula, uplatňují svůj protrombotický účinek a působí destabilizaci ateromových plátů. Má-li léčba estrogeny sloužit jako ochrana před rozvojem aterogenezy, je nutno s ní začít v době, kdy žena nemá ještě poškozenou cévní stěnu aterosklerotickým procesem, je nejlépe používat přirozené hormony (estradiol) a pro ochranu endometria je kombinovat s krystalickým progesteronem aplikovaným lokálně ? intravaginálně, podávat estrogeny v malých dávkách a upřednostňovat jejich parenterální podání. Genetickému ovlivnění estrogenního působení se však ani tak nevyhneme.

• MeSH
• akromegalie MeSH
• arterioskleróza epidemiologie   MeSH
• Cushingův syndrom metabolismus   MeSH
• estrogeny metabolismus   nedostatek   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• hyperlipidemie metabolismus   MeSH
• lidé MeSH
• lidský růstový hormon metabolismus   nedostatek   MeSH
• lipoproteiny metabolismus   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Arteriální hypertenze je celosvětově časté onemocnění s prevalencí kolem 26 %. Z toho u 5–10 % pacientů můžeme prokázat sekundární příčinu hypertenze. Na sekundární hypertenzi bychom měli pomýšlet u všech pacientů s rezistentní hypertenzí, u pacientů s náhlým zhoršením kontroly hypertenze a u pacientů s laboratorními nebo klinickými příznaky chorob spojených se sekundární hypertenzí. Od sekundární hypertenze je nutné odlišit stavy tzv. pseudorezistence (non-compliance k léčbě, syndrom bílého pláště). Mezi sekundární příčiny hypertenze patří endokrinní příčiny (primární hyperaldosteronizmus, feochromocytom, hyperkortizolizmus, hyperparatyreóza), renální – renoparenchymatózní a renovaskulární hypertenze, dále syndrom spánkové apnoe, hypertenze v těhotenství, koarktace aorty a intrakraniální tumory.

Arterial hypertension is a common worldwide disease with a prevalence of approximately 26%. Secondary cause is known in 5–10% of patients with hypertension. We should think of secondary hypertension in all patients with resistant hypertension, in patients with sudden deterioration in the control of hypertension and in patients with laboratory and clinical signs of diseases associated with secondary hypertension. It is important to distinguish between secondary hypertension and pseudo-resistance (noncompliance to treatment, white coat syndrome). Secondary causes of hypertension can be divided into endocrine (primary aldosteronism, pheochromocytoma, hypercortisolism, hyperparathyreoidism), renal – renovascular and renal parenchymal hypertension, and other causes as sleep apnoe syndrome, hypertension in pregnancy, coarctation of the aorta and intracranial tumors.

• Klíčová slova
• primární aldosteronizmus, renovaskulární a renoparenchymatózní hypertenze, hyperkortikozolizmus, syndrom spánkové apnoe, hypertenze v těhotenství,
• MeSH
• feochromocytom MeSH
• hypertenze diagnóza   etiologie   MeSH
• koarktace aorty MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH