Tiková nemoc (fr. maladie des tics). Charakterizují ji prudké svalové stahy a záškuby v obličeji, ramenou a končetinách (motorické tiky), křečovité a výbušné zvuky (zvukové tiky), u části postižených může být koprolálie, kopropraxie, echolálie, což přispívá k někdy bizarnímu charakteru T. s. Syndrom je poměrně častý, zejm. zahrnou-li se i lehčí formy. Příznaky jsou nápadné v dětství a později se obv. zmírňují, mohou mít různou závažnost, lehčí představuje např. stálé mrkání, pokašlávání, grimasování. Inteligence není poškozena, mohou být některé další poruchy (učení, pozornosti, obsedantně-kompulzivní porucha aj.). Lehčí případy se léčí spíše psychoterapií, výchovou, jinak se užívají různá psychofarmaka. Nemoc má familiární androtropní výskyt s neúplnou penetrancí přenosu, existují i sporadické případy. Patofyziologicky se uplatňují poruchy regulací mozkových oblastí (bazálních ganglií, thalamu, kůry), poruchy mediátorů (zejm. dopaminu). (cit. Velký lékařský slovník online, 2018 http://lekarske.slovniky.cz)

A neuropsychological disorder related to alterations in DOPAMINE metabolism and neurotransmission involving frontal-subcortical neuronal circuits. Both multiple motor and one or more vocal tics need to be present with TICS occurring many times a day, nearly daily, over a period of more than one year. The onset is before age 18 and the disturbance is not due to direct physiological effects of a substance or another medical condition. The disturbance causes marked distress or significant impairment in social, occupational, or other important areas of functioning. (From DSM-IV, 1994; Neurol Clin 1997 May;15(2):357-79)

DUI

D005879 MeSH Prohlížeč

CUI

M0009230

Historická pozn.

1989(1966)

Veřejná pozn.

1989; see GILLES DE LA TOURETTE'S DISEASE 1966-88