Myasthenia gravis (MG) je chronické autoimunitní onemocnění, které vzniká působením autoprotilátek na struktury nervosvalového spojení, zejména na acetylcholinový receptor. Myasthenia gravis lze relativně dobře léčit kombinovanou imunosupresivní léčbou, která je ale zatížena řadou nežádoucích účinků a bezpečnostních rizik a u nemalé části pacientů je onemocnění na léčbu refrakterní. Tento článek si klade za cíl shrnout patofyziologické mechanismy MG a nové typy léčiv, které na tyto mechanismy cílí. Jedná se o léčbu zaměřenou na B Lymfocyty a plazmatické buňky, inhibitory komplementu a antagonisty neonatálního receptoru imunoglobulinů (neonatal Fc receptor, neonatal fragment crystalizable receptor, FcRn). Některé z těchto Léčeb jsou již schváleny a další klinické studie probíhají.

Myasthenia gravis (MG) is a chronic autoimmune disease that is mediated by autoantibodies against neuromuscular junction structures, especially against acetylcholine receptors. MG can be relatively well treated with immunosuppressive therapy but is burdened by a number of side effects and safety risks and considerable number of patients are refractory to therapy. This article aims to summarize the pathophysiological mechanisms of MG and to describe new types of drugs specifically targeting these mechanisms. These include therapies targeting B-lymphocytes and plasma cells, complement inhibitors and neonatal immunoglobulin receptor antagonists (neonatal Fc receptor, FcRn). Some of these treatments are already approved on the basis of successful clinical trials and further studies are ongoing.

• MeSH
• humanizované monoklonální protilátky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory komplementu farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• myasthenia gravis * terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• roztroušená skleróza * diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• uveitida diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

BACKGROUND: Early infratentorial and focal spinal cord lesions on magnetic resonance imaging (MRI) are associated with a higher risk of long-term disability in patients with multiple sclerosis (MS). The role of diffuse spinal cord lesions remains less understood. The purpose of this study was to evaluate focal and especially diffuse spinal cord lesions in patients with early relapsing-remitting MS and their association with intracranial lesion topography, global and regional brain volume, and spinal cord volume. METHODS: We investigated 58 MS patients with short disease duration (< 5 years) from a large academic MS center and 58 healthy controls matched for age and sex. Brain, spinal cord, and intracranial lesion volumes were compared among patients with- and without diffuse spinal cord lesions and controls. Binary logistic regression models were used to analyse the association between the volume and topology of intracranial lesions and the presence of focal and diffuse spinal cord lesions. RESULTS: We found spinal cord involvement in 75% of the patients (43/58), including diffuse changes in 41.4% (24/58). Patients with diffuse spinal cord changes exhibited higher volumes of brainstem lesion volume (p = 0.008). The presence of at least one brainstem lesion was associated with a higher probability of the presence of diffuse spinal cord lesions (odds ratio 47.1; 95% confidence interval 6.9-321.6 p < 0.001) as opposed to focal spinal cord lesions (odds ratio 0.22; p = 0.320). Patients with diffuse spinal cord lesions had a lower thalamus volume compared to patients without diffuse spinal cord lesions (p = 0.007) or healthy controls (p = 0.002). CONCLUSIONS: Diffuse spinal cord lesions are associated with the presence of brainstem lesions and with a lower volume of the thalamus. This association was not found in patients with focal spinal cord lesions. If confirmed, thalamic atrophy in patients with diffuse lesions could increase our knowledge on the worse prognosis in patients with infratentorial and SC lesions.

• MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• mícha diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• mozek patologie   MeSH
• mozkový kmen diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• nemoci míchy * patologie   MeSH
• posuzování pracovní neschopnosti MeSH
• relabující-remitující roztroušená skleróza * diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• roztroušená skleróza * diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

x

x

• MeSH
• adherence a compliance při léčbě MeSH
• infekční nemoci etiologie   MeSH
• kladribin * farmakologie   imunologie   terapeutické užití   MeSH
• lékové postižení jater etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• multicentrické studie jako téma MeSH
• nežádoucí účinky léčiv etiologie   MeSH
• relabující-remitující roztroušená skleróza * farmakoterapie   MeSH
• roztroušená skleróza farmakoterapie   imunologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Cíl: Nedostatečná korelace mezi nálezem na konvenční MR a klinickým stavem, označovaná jako klinicko-radiologický paradox, znesnadňuje odhad individuální prognózy a výběr terapie u pacientů s RS. Hlavním cílem práce bylo osvětlit roli atrofie míchy v situaci klinicko-radiologického paradoxu. Sekundárním cílem bylo identifikovat prediktory objemu míchy u zdravých jedinců. Soubor a metodika: Vyšetření 3T MR mozku a míchy s automatickou volumetrií podstoupilo 2 009 pacientů s relaps-remitentní a sekundárně progresivní RS a 102 zdravých dobrovolníků. Pacienty s hodnotou Expanded Disability Status Scale (EDSS) ≤ 1,5 jsme spárovali s pacienty s EDSS ≥ 3,5 stejného věku se stejně dlouhým trváním choroby a s identickým objemem intrakraniálních ložisek. Dále jsme identifikovali pacienty s neobvykle velkým, resp. malým objemem ložisek a neúměrně lehkým, resp. závažným fyzickým postižením. U těchto skupin reprezentujících klinicko-radiologický paradox jsme pomocí parametrických a neparametrických testů srovnávali globální a regionální objemy míchy a mozku. Dále jsme vyhodnocovali podíl pacientů s atrofií mozku a/nebo míchy identifikovaných 2 směrodatnými odchylkami od normativních hodnot. Výsledky: Celkem 245 pacientů s EDSS ≤ 1,5 se od 245 spárovaných pacientů s totožným objemem ložisek a s EDSS ≥ 3,5 lišilo pouze normalizovaným objemem míchy (p = 0,002) a bílé hmoty mozku (p = 0,028). Bílá hmota mozku byla jedním z prediktorů objemu míchy u zdravých jedinců. Pacienti s velkým objemem ložisek a minimálním fyzickým postižením měli sice menší globální a regionální objemy mozku, v normalizovaném objemu míchy se však nelišili od neparadoxních pacientů a od pacientů s malým objemem ložisek a závažným fyzickým postižením. Nenormalizované (absolutní) objemy míchy byly nejnižší ve skupině pacientů s malým objemem ložisek a závažným fyzickým postižením. Závěr: Objem míchy může vysvětlit diskrepanci mezi intrakraniálním ložiskovým nálezem a stupněm postižení

Aim: Insufficient correlation between the findings on conventional MRI and physical disability, the so-called clinical-radiological paradox, complicates the estimation of individual prognosis and therapeutic decisions in patients with MS. The primary goal of our work was to elucidate the role of spinal cord atrophy in the situation of the clinical-radiological paradox. A secondary objective was to identify predictors of spinal cord volume in healthy individuals. Patients and methods: A total of 2,009 patients with relapsing-remitting and secondary progressive MS and 102 healthy volunteers underwent a 3T MRI examination of the brain and spinal cord with automatic volumetry. Patients with Expanded Disability Status Scale (EDSS) ≤ 1.5 were matched with patients with EDSS ≥ 3.5 of the same age, with the same disease duration and identical intracranial lesion volume. Moreover, we identified patients with an unusually high respectively low lesion volume and disproportionally low respectively severe physical disability. In these groups representing the clinical-radiological paradox, we compared global and regional spinal cord and brain volumes by using parametric and nonparametric tests. We also evaluated the proportion of patients with brain and/or spinal cord atrophy identified by 2 standard deviations from normative values. Results: 245 patients with EDSS ≤ 1.5 differed from 245 matched patients with and EDSS ≥ 3.5 only in the normalized spinal cord volume (P = 0.002) and normalized cerebral white matter volume (P = 0.028). Cerebral white matter was one of the predictors of spinal cord volume in healthy individuals. Patients with unusually high lesion load and minimal physical disability had lower global and regional brain volumes, however, their normalized spinal cord volumes did not differ from those of non-paradox patients and from patients with a low lesion load and severe disability. The lowest non-normalized (absolute) spinal cord volumes were observed in patients with a low lesion load and severe disability. Conclusion: Spinal cord volume may explain the discrepancy between intracranial lesion load and physical disability.

• MeSH
• atrofie MeSH
• bílá hmota diagnostické zobrazování   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• mícha diagnostické zobrazování   MeSH
• neurozobrazování MeSH
• roztroušená skleróza * diagnostické zobrazování   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Introduction: Spinal cord (SC) pathology is strongly associated with disability in multiple sclerosis (MS). We aimed to evaluate the association between focal and diffuse SC abnormalities and spinal cord volume and to assess their contribution to physical disability in MS patients. Methods: This large sample-size cross-sectional study investigated 1,249 patients with heterogeneous MS phenotypes. Upper cervical-cord cross-sectional area (MUCCA) was calculated on an axial 3D-T2w-FatSat sequence acquired at 3T using a novel semiautomatic edge-finding tool. SC images were scored for the presence of sharply demarcated hyperintense areas (focal lesions) and homogenously increased signal intensity (diffuse changes). Patients were dichotomized according EDSS in groups with mild (EDSS up to 3.0) and moderate (EDSS ≥ 3.5) physical disability. Analysis of covariance was used to identify factors associated with dichotomized MUCCA. In binary logistic regression, the SC imaging parameters were entered in blocks to assess their individual contribution to risk of moderate disability. In order to assess the risk of combined SC damage in terms of atrophy and lesional pathology on disability, secondary analysis was carried out where patients were divided into four categories (SC phenotypes) according to median dichotomized MUCCA and presence/absence of focal and/or diffuse changes. Results: MUCCA was strongly associated with total intracranial volume, followed by presence of diffuse SC pathology, and disease duration. Compared to the reference group (normally appearing SC, MUCCA>median), patients with the most severe SC changes (SC affected with focal and/or diffuse lesions, MUCCA

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Cerebelární ataxie manifestující se v dospělém věku tvoří heterogenní skupinu sporadických a dědičných neurodegenerativních onemocnění, jejichž příčina zůstane často i přes pokroky v genetické a imunologické diagnostice neobjasněna. Některá z těchto onemocnění se objevují v kontextu multiorgánového autoimunitního či metabolického postižení, nejčastěji tyreopatie, diabetu, celiakie a u deficitů vitaminů. Právě necerebelární symptomy a paraklinická vyšetření mohou být klíčové pro stanovení správné diagnózy. Kromě toho přináší tato onemocnění cenné informace o obecnějších metabolických principech a otvírají cestu pro nové možnosti léčby. V tomto článku jsou shrnuty cerebelární ataxie často sdružené s endokrinologickými a metabolickými onemocněními, se zvláštním důrazem na diabetes.

Adult-onset cerebellar ataxias form a heterogenous group of sporadic and heredodegenerative disorders. Their aetiology remains despite recent advances in genetic and immunologic diagnostic often unknown. Some of these ataxias come along with multiorgan autoimmune or metabolic disorders, most often with thyreopathy, diabetes, coeliac disease or vitamin deficits. Particularly the non-cerebellar features and paraclinical markers may be crucial for establishing a correct diagnosis. Moreover, these disorders provide valuable insight into more general metabolic principles and open possibilities for new treatments. In this review, we summarize some of the ataxias associated with endocrinologic and metabolic disorders with special emphasis on diabetes.

• MeSH
• abetalipoproteinemie diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• autoimunitní nemoci * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• avitaminóza diagnóza   etiologie   MeSH
• cerebelární ataxie * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• dědičné degenerativní poruchy nervového systému diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• diabetes mellitus diagnóza   metabolismus   prevence a kontrola   MeSH
• Friedreichova ataxie diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• metabolické nemoci diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• nemoci endokrinního systému diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• nemoci štítné žlázy diagnóza   etiologie   komplikace   MeSH
• neurotoxické syndromy * diagnóza   etiologie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• teleangiektatická ataxie diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• Wolframův syndrom diagnóza   etiologie   MeSH
• xantomatóza diagnóza   etiologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH