BACKGROUND: The aim of this study was to evaluate the rates of parasitaemia clearance and the prevalence of treatment failure in patients with uncomplicated Plasmodium falciparum malaria treated with artemether-lumefantrine (AL), mefloquine (MQ), and atovaquone-proguanil (AP). METHOD: The retrospective descriptive study included adult patients with uncomplicated P. falciparum malaria treated at the University Hospital Bulovka in Prague from 2006 to 2019. Parasitaemia clearance was estimated using a linear regression model. RESULTS: The study included 72 patients with a median age of 33 years (IQR 27-45) and a male to female ratio of 3.2:1. Thirty-six patients (50.0%) were treated with AL, 27 (37.5%) with MQ and 9 (12.5%) with AP. The proportion of VFR and migrants was 22.2% with no significant differences among the three groups. The median time to the parasitaemia clearance was two days (IQR 2-3) in patients treated with AL versus four days in the MQ (IQR 3-4) and AP (IQR 3-4) groups, p < 0.001. The clearance rate constant was 3.3/hour (IQR 2.5-4.0) for AL, 1.6/hour (IQR 1.3-1.9) for MQ, and 1.9/hour (IQR 1.3-2.4) for AP, p < 0.001. Malaria recrudescence occurred in 5/36 (13.9%) patients treated with AL and in no patients treated with MQ or AP. CONCLUSIONS: The findings demonstrate the superior efficacy of AL compared to other oral antimalarials in early malaria treatment. However, we observed a higher rate of late treatment failure in patients treated with AL than previously reported. This issue warrants further investigation of possible dose adjustments, extended regimens, or alternative artemisinin-based combinations.
- MeSH
- Antimalarials * adverse effects MeSH
- Artemether therapeutic use MeSH
- Adult MeSH
- Ethanolamines therapeutic use MeSH
- Drug Combinations MeSH
- Artemether, Lumefantrine Drug Combination therapeutic use MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Malaria * drug therapy MeSH
- Mefloquine therapeutic use adverse effects MeSH
- Treatment Failure MeSH
- Plasmodium falciparum MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Malaria, Falciparum * drug therapy epidemiology MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
Horečka nejasného původu představuje klinický syndrom s pestrou diferenciální diagnostikou, který je definovaný jako febrilní stav s opakovaně naměřenou tělesnou teplotou více jak 38,3 °C, trvající déle jak 3 týdny, jehož etiologie zůstává neobjasněná po provedení podrobného klinického vyšetření a souboru základních laboratorních a zobrazovacích vyšetření. Syndrom mohou vyvolat infekční, neinfekční zánětlivá, hemato-onkologická či nádorová onemocnění. Významnou součástí diferenciální diagnostiky jsou rovněž polékové reakce nebo interní onemocnění. V předkládaném sdělení je prezentováno pět případů horečky nejasného původu z rutinní ambulantní praxe infekčního lékaře, které zdůrazňují nezbytnost širšího diferenciálně-diagnostického uvažování a zejména kvalitní mezioborové spolupráce při péči o pacienty s protrahovanými febrilními stavy. Součástí odborného sdělení je krátké přehledové pojednání o etiologii a diagnostice horečky nejasné etiologie.
Fever of unknown origin represents a clinical syndrome characterized by a fever of over 38.3 °C documented on several occasions during a period of at least 3 weeks, etiology of which remains unexplained after obtaining a detailed history, conducting a thorough physical exam, and an array of basic laboratory tests and diagnostic imaging. Most cases of this syndrome are caused by infections, non- infectious inflammatory diseases, and neoplasms. In addition, drug fevers and internal medicine diseases should be included in the differential diagnostic work-up in all patients. This article presents five case reports of fever of unknown origin managed at an outpatient clinic of a tertiary care center for infectious diseases. This case series emphasizes the need for a consistent, broad and interdisciplinary diagnostic work-up. In addition, we present a review of the etiology and clinical management of fever of unknown origin.
Cíl práce: Cílem předkládané studie bylo zhodnotit přístup českých cestovatelů k dostupným možnostem prevence, rizikové chování během pobytu a spektrum zdravotních obtíží u pacientů po návratu z rizikových oblastí tropů či subtropů. Materiál a metodiky: Do prospektivní studie byli zařazeni cestovatelé všech věkových skupin se zdravotními obtížemi, kteří byli ošetřeni do 2 měsíců po návratu z rizikové oblasti na Klinice infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce v období od února 2009 do června 2018. Sběr dat probíhal prostřednictvím standardizovaných dotazníků a nemocničního informačního systému. Výsledky: Z celkového počtu 934 pacientů bylo 473 mužů (50,6 %) a 461 žen (49,4 %), věkový medián ve studii byl 32 let (IQR 27–39). Mezi nejčastěji navštívené regiony patřila jihovýchodní Asie (332, 35,5 %), jižní Asie (176; 18,8 %) a subsaharská Afrika (172; 18,4 %). Většinu tvořily turistické (772; 82,7 %) či pracovní pobyty (111; 11,9 %). Chronická onemocnění udávalo celkem 317 pacientů (33,9 %). Zdravotní konzultaci před cestou vyhledalo 415 pacientů (44,4 %), avšak pouze 312 (33,4 %) bylo řádně očkováno. Antimalarická chemoprofylaxe byla indikována u 151 cestovatelů (16,2 %), užita byla pouze v 44/151 (29,1 %) případech. Rizikové stravování udávalo 832 pacientů (89,1 %) a 525 (56,2 %) připouštělo rizikové podmínky ubytování. Mezi nejvíce zastoupené klinické syndromy patřila akutní a chronická průjmová onemocnění (266; 28,5 %), horečnaté stavy (240; 25,7 %) a kožní léze (166; 17,8 %). Tropické infekce byly diagnostikovány u 199 nemocných (21,3 %) a celkem 63 pacientů (6,7 %) prodělalo onemocnění preventabilní očkováním nebo malárii. Závěry: Výsledky prezentované studie poukazují na nedostatečnou adherenci českých cestovatelů k možnostem prevence a časté rizikové chování během pobytu. Infekce preventabilní očkováním představovaly pouze nepatrný podíl z celkové nemocnosti cestovatelů, z čehož vyplývá potřeba komplexnějšího interdisciplinárního přístupu k problematice "předvýjezdového" poradenství.
Objective: The aim of this study was to evaluate attitudes towards the available preventive measures, risk behaviour and health problems in Czech travellers to tropical and subtropical regions. Materials and methods: The prospective study included patients of all ages with a history of recent travel to risky countries who presented to the post-travel clinic of the Hospital Na Bulovce in Prague within two months after return, from February 2009 to June 2018. The data were collected through a questionnaire survey and from electronic medical records. Results: Nine hundred and thirty-four patients (473 M and 461 F, age median of 32 years, IQR 27-39) participated in the study. The most frequent destinations were South-East Asia (332; 35.5%), South Asia (176, 18.8%), and Sub-Saharan Africa (172; 18.4%). The most common reasons for travel were tourism (772; 82.7%) and business (111; 11.9%). An underlying chronic disease was reported by 317 patients (33.9%). Pre-travel health consultation was sought by 415 travellers (44.4%); however, only 312 (33.4%) of the respondents were properly vaccinated. Preventive malaria chemoprophylaxis was indicated in a total of 151 travellers (16.2%) but was only received by 44/151 patients (29.1%). Risky eating or drinking behaviour was admitted by 832 (89.1%) respondents and low standard accommodation by 525 (56.2 %) travellers. The most commonly reported clinical syndromes were acute and chronic diarrhoea (266; 28.5%), febrile illness (240; 25.7%) and skin lesions (166; 17.8%). A total of 199 patients presented with tropical infection (21.3%) and 63 with a vaccine-preventable infection or malaria (6.7%). Conclusions: The study shows that the adherence of Czech travellers to preventive measures is relatively low, and along with risky behaviours, has a significant impact on travel-related morbidity. However, vaccine-preventable infections only accounted for a small fraction of travel-related illness, which is in accordance with other epidemiological studies and points out the need for a more comprehensive interdisciplinary approach to pre-travel health consultations.
Peripheral neurotoxicity is the most typical non-haematological adverse effect of taxanes. Symptoms are dominated by sensory peripheral neuropathy, the incidence and degree of which depend on the cumulative dose level. The impact of neurotoxicity on the patient´s quality of life is significant, therefore it is necessary to consider the selection of therapy and the patient´s pre-existing risk factors for developing neuropathy and to get acquainted with current management options, including genetic prediction of polyneuropathy. This review article reports on a very common complication of cancer therapy that can be encountered at each internist´s outpatient dispensary.
Fever of unknown origin is a rare clinical syndrome, that represents a significant diagnostic challenge. There have been described more than 200 potential diseases, that can manifest as a fever of unknown origin. These are classically divided into following categories: infections, non-infectious inflammatory diseases, malignancies, and other miscellaneous disorders. Each of the disease type is associated with rather characteristic symptoms, clinical signs and laboratory findings, which are individually non-specific, but may provide helpful clues for a further focused diagnostic work-up. The clinician’s task is to be able to identify these hallmark clinical features and to correctly interpret their significance and limitations in the appropriate differential diagnostic context. The aim of this review is to provide up-to-date clinical research evidence and to propose a concise clue-oriented diagnostic approach.
- MeSH
- Diagnostic Techniques and Procedures MeSH
- Diagnostic Imaging MeSH
- Diagnosis, Differential MeSH
- Physical Examination methods MeSH
- Fever of Unknown Origin * diagnosis etiology MeSH
- Communicable Diseases diagnosis MeSH
- Clinical Laboratory Techniques methods MeSH
- Humans MeSH
- Neoplasms diagnosis MeSH
- Rheumatic Diseases diagnosis MeSH
- Inflammation diagnosis MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Infekce virem SARS‑CoV‑2 probíhá často asymptomaticky, avšak může mít mírný, středně závažný, ale i závažný či dokonce kritický průběh. Nejčastějšími příznaky covid‑19 jsou zvýšená teplota či horečka, suchý dráždivý kašel, bolesti svalů a hlavy nebo dušnost. Mezi nejčastější laboratorní nálezy patří lymfopenie, zvýšení aktivity jaterních aminotransferáz nebo laktátdehydrogenázy (LDH), elevace hod‑ not C‑reaktivního proteinu, feritinu a D‑dimerů. Mezi závažné komplikace onemocnění patří rozvoj syndromu akutní dechové tísně, myokardiální léze, akutní renální selhání, tromboembolické příhody a imunopatologické projevy. Rizikové faktory pro závažnější průběh onemocnění zahrnují starší věk, mužské pohlaví a chronické interní komorbidity. V tomto přehledovém sdělení jsou shrnuty současné poznatky o klinických projevech a laboratorních nálezech doprovázejících onemocnění covid‑19. Důraz je kladen na adekvátní a úplný popis celého spektra klinických manifestací onemocnění včetně atypických či méně běžných syndromů a závažných život ohrožujících komplikací. Laboratorní nálezy jsou popsány především z hlediska četnosti, specificity a prognostického významu.
Infection with SARS‑CoV‑2 is often asymptomatic, while a symptomatic disease can have mild, mode‑ rate, severe or even critical course. The most common symptoms of COVID‑19 include fever, dry cough, muscle pain, headache and shortness of breath. The most frequent laboratory findings are lymphopenia, elevation of hepatic transaminases and lactate dehydrogenase, increased levels of C‑reactive protein, ferritin and D‑dimers. Severe complications of COVID‑19 comprise of acute respiratory distress syndro‑ me, myocardial or kidney injury, thromboembolic events and immunopathological manifestations. Risk factors for severe disease include older age, male sex and presence of chronic comorbidities. This review summarizes the current knowledge of clinical manifestations and laboratory findings in patients with COVID‑19. The emphasis is placed on adequate and unabridged description of the whole spectrum of the clinical course of the disease including atypical or uncommonly encountered manifestations and life‑threatening complications. The laboratory findings are presented with regard to their frequency, specificity and prognostic value.
- MeSH
- Betacoronavirus * MeSH
- Biomarkers blood MeSH
- COVID-19 MeSH
- Clinical Laboratory Techniques MeSH
- Coronavirus Infections * diagnosis classification complications physiopathology MeSH
- Humans MeSH
- Signs and Symptoms MeSH
- Prognosis MeSH
- Risk Factors MeSH
- Severity of Illness Index MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Původcem onemocnění covid-19 je beta-koronavirus SARS-CoV-2 příbuzný původci SARS. K přenosu infekce dochází především prostřednictvím respiračních kapének vylučovaných nakaženým jedincem a kontaktem s předměty či povrchy kontaminovanými těmito kapénkami. Mezi hlavní faktory usnadňující šíření viru v populaci patří relativně vysoká virová nálož v horních cestách dýchacích u infikovaných osob, přenos v inkubační době i od asymptomatických jedinců. Infekciozita začíná nejméně 2 dny před začátkem symptomů, dosahuje maxima v den nástupu obtíží a ve většině případů trvá nejvýše 10 dnů. Inkubační doba činí v průměru 4 až 5 dnů. Zhruba až polovina všech infikovaných má zcela asymptomatický průběh. Spektrum klinických manifestací zahrnuje nekomplikované chřipkovité onemocnění, pneumonii s dušností a hypoxií nebo kritické onemocnění s respiračním, případně i multiorgánovým selháním. Mezi nejčastější symptomy onemocnění patří horečka, únava až vyčerpanost, kašel, dušnost, ztráta čichu či chuti, bolesti hlavy či svalů. Nejvýznamnější závažné komplikace covid-19 zahrnují syndrom akutní dechové tísně, akutní renální selhání, kardiální postižení či tromboembolické komplikace. K laboratorní diagnostice covid-19 lze použit RT-PCR vyšetření vzorku z horních cest dýchacích, průkaz virového antigenu nebo sérologii. Žádná diagnostická metoda nemá zcela optimální charakteristiky, proto je vhodné řídit se především klinickým nálezem a případně používat kombinaci více diagnostických modalit. Ústředním pilířem léčby závažnějších forem onemocnění je oxygenoterapie, případně umělá plicní ventilace. Kauzální farmakoterapie infekce SARS- -CoV-2 stále neexistuje a příznivý vliv na přežívání pacientů byl jednoznačně prokázán pouze u dexamethasonu (případně jiných kortikoidů).
The causative agent of COVID-19 is the SARS-CoV-2 betacoronavirus, which is closely related to the etiologic agent of the SARS. The transmission occurs mainly via respiratory droplets or contaminated fomites. The main factors contributing to the pandemic spread of COVID-19 include transmission during incubation period and the ability of the virus to reach high viral loads in the upper respiratory tract. The potential to transmit SARSCoV- 2 begins at least 2 days prior to the development of symptoms and is the highest at the time of symptom onset. The period of infectiousness lasts for a maximum of 10 days in most cases. The median incubation period is 4 to 5 days. The most common symptoms include fever, cough, shortness of breath, loss of smell and/or taste, fatigue, headache and myalgias. Approximately one half of cases are estimated to remain asymptomatic. The spectrum of disease severity ranges from mild flu-like illness, pneumonia with dyspnoea and/or hypoxia, to critical disease with respiratory or multiorgan failure. Severe complications include acute respiratory distress syndrome, acute kidney injury, cardiac disease and thrombosis. Diagnostic options include RT-PCR or detection of viral antigen from an upper respiratory tract specimen, serology and imaging. No single diagnostic method is entirely reliable in clinical practice and a combination of several tests together with specific clinical findings may be needed for establishing the diagnosis in some cases. Oxygen therapy and mechanical ventilation remain the mainstay of treatment for severe or critical cases. To date, no specific causal treatment of the SARS-CoV-2 has been developed. Dexamethasone and other corticosteroids are the only medications with a proven survival benefit.
Původcem onemocnění covid-19 je beta-koronavirus SARS-CoV-2 příbuzný původci SARS. K přenosu infekce dochází především prostřednictvím respiračních kapének vylučovaných nakaženým jedincem a kontaktem s předměty či povrchy kontaminovanými těmito kapénkami. Mezi hlavní faktory usnadňující šíření viru v populaci patří relativně vysoká virová nálož v horních cestách dýchacích u infikovaných osob, přenos v inkubační době i od asymptomatických jedinců. Infekciozita začíná nejméně 2 dny před začátkem symptomů, dosahuje maxima v den nástupu obtíží a ve většině případů trvá nejvýše 10 dnů. Inkubační doba činí v průměru 4 až 5 dnů. Zhruba až polovina všech infikovaných má zcela asymptomatický průběh. Spektrum klinických manifestací zahrnuje nekomplikované chřipkovité onemocnění, pneumonii s dušností a hypoxií nebo kritické onemocnění s respiračním, případně i multiorgánovým selháním. Mezi nejčastější symptomy onemocnění patří horečka, únava až vyčerpanost, kašel, dušnost, ztráta čichu či chuti, bolesti hlavy či svalů. Nejvýznamnější závažné komplikace covid-19 zahrnují syndrom akutní dechové tísně, akutní renální selhání, kardiální postižení či tromboembolické komplikace. K laboratorní diagnostice covid-19 lze použit RT-PCR vyšetření vzorku z horních cest dýchacích, průkaz virového antigenu nebo sérologii. Žádná diagnostická metoda nemá zcela optimální charakteristiky, proto je vhodné řídit se především klinickým nálezem a případně používat kombinaci více diagnostických modalit. Ústředním pilířem léčby závažnějších forem onemocnění je oxygenoterapie, případně umělá plicní ventilace. Kauzální farmakoterapie infekce SARS- -CoV-2 stále neexistuje a příznivý vliv na přežívání pacientů byl jednoznačně prokázán pouze u dexamethasonu (případně jiných kortikoidů).
The causative agent of COVID-19 is the SARS-CoV-2 betacoronavirus, which is closely related to the etiologic agent of the SARS. The transmission occurs mainly via respiratory droplets or contaminated fomites. The main factors contributing to the pandemic spread of COVID-19 include transmission during incubation period and the ability of the virus to reach high viral loads in the upper respiratory tract. The potential to transmit SARSCoV- 2 begins at least 2 days prior to the development of symptoms and is the highest at the time of symptom onset. The period of infectiousness lasts for a maximum of 10 days in most cases. The median incubation period is 4 to 5 days. The most common symptoms include fever, cough, shortness of breath, loss of smell and/or taste, fatigue, headache and myalgias. Approximately one half of cases are estimated to remain asymptomatic. The spectrum of disease severity ranges from mild flu-like illness, pneumonia with dyspnoea and/or hypoxia, to critical disease with respiratory or multiorgan failure. Severe complications include acute respiratory distress syndrome, acute kidney injury, cardiac disease and thrombosis. Diagnostic options include RT-PCR or detection of viral antigen from an upper respiratory tract specimen, serology and imaging. No single diagnostic method is entirely reliable in clinical practice and a combination of several tests together with specific clinical findings may be needed for establishing the diagnosis in some cases. Oxygen therapy and mechanical ventilation remain the mainstay of treatment for severe or critical cases. To date, no specific causal treatment of the SARS-CoV-2 has been developed. Dexamethasone and other corticosteroids are the only medications with a proven survival benefit.
