PURPOSE: The aim of this study was to evaluate the quality of life and functional emptying of J-pouch versus Roux-en-Y reconstruction after total gastrectomy for malignancy. METHODS: This study was designed as a prospective, nonblinded, randomized, parallel clinical trial (Trial Number: MN Ostrava, 200604). With informed consent, patients undergoing gastrectomy for malignancy were randomized to J-pouch or Roux-en-Y reconstruction. The time taken for a test semisolid meal labeled with (99m)Tc-sulfur colloid to exit the reconstructed parts was measured by dynamic scintigraphy 1 year after resection. Quality of life was measured using the Eypasch questionnaire at the same time as functional emptying assessment. This trial was investigator-initiated. RESULTS: In all, 72 patients were included into the study. The time taken for the test meal to exit the postgastrectomy reconstruction was 16.5±10.0 minutes (mean ± standard deviation) in the Roux-en-Y group and 89.4±37.8 minutes in the "J-pouch" group; the difference was statistically significant (P<0.001). Emptying of the J-pouch appeared to be a linear decreasing function compared to the exponential pattern seen in the Roux-en-Y group. The quality of life measurement showed scores of 106±18.8 points (mean ± standard deviation) in the Roux-en-Y group compared to 122±22.5 points in the J-pouch group; the difference was statistically significant (P=0.0016). There were no important adverse events. CONCLUSION: After total gastrectomy, a J-pouch reconstruction empties more slowly and is associated with higher quality of life compared to Roux-en-Y reconstruction. Whether these two observations have a direct causative link remains unanswered.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Miniinvazivní resekce jícnu se stávají standardem v léčbě karcinomu jícnu. V naší práci se soustředíme na Ivor-Lewisovu resekci jícnu prováděnou kompletně miniinvazivní technikou. Metoda: Primárním cílem naší práce je rozbor potenciálních technických úskalí a intraoperačních komplikací laparoskopicko-thorakoskopické resekce jícnu s intrathorakální anastomózou v retrospektivní klinické studii. Sekundárním cílem bylo vyhodnocení pooperačních komplikací dle Clavien-Dindo. Vstupním kritériem do studie byla provedená laparoskopicko-thorakoskopická resekce jícnu. Léčebná strategie a indikace k operaci byla výsledkem konsenzu odborníků v rámci multidisciplinárního týmu. Výsledky: Od ledna 2011 do ledna 2016 jsme operovali 19 pacientů kompletně miniinvazivně laparoskopicko-thorakoskopicky s intrathorakální anastomózou. Celkem se jednalo o 13 mužů a 6 žen. U všech pacientů byl histologicky potvrzený adenokarcinom. Kumulativní morbidita byla 68,4 %. Následuje přehled komplikací dle klasifikace Clavien-Dindo. Komplikace I se vyskytly v 10,5 %, komplikace II se vyskytly v 15,8 %, komplikace III v 36,8 % a komplikace IV v 5,3 %. Nejzávažnější komplikací byl leak z anastomózy, který se vyřešil iniciálně podtlakovou terapií s následným zavedením stentu. Mortalita v této skupině pacientů byla 0 %. Průměrná délka hospitalizace byla 12 dní. Průměrná délka pobytu na JIP byla 3,6 dne. Závěr: Jako u ostatních chirurgických výkonů i při uplatnění miniinvazivních technik je nutné respektovat všechny atributy radikality onkologických operací. Zároveň je potřebné zachovat funkčnost, bezpečnost a ekonomickou efektivitu. V této práci prezentujeme jednu z možných technik intrathorakálních anastomóz, kterou považujeme za bezpečnou z hlediska technických intraoperačních úskalí a komplikací a z hlediska morbidity.
Introduction: Minimally invasive esophagectomy is becoming a standard procedure in the treatment of esophageal cancer. We would like to present our experience with Ivor Lewis esophagectomy completed by minimally invasive technique. Methods: The primary aim of the study was to analyse potential technical difficulties and intraoperative complications of thoracolaparoscopic Ivor Lewis esophagectomy with intrathoracic anastomosis. A secondary aim of the study was to evaluate postoperative complications according to the Clavien-Dindo classification. The inclusion criterion for the study was a history of thoracolaparoscopic esophagectomy. Multidisciplinary approach was employed in the diagnosis, surgery indications and perioperative care of all patients. Results: Between January 2011 and January 2016, 19 patients underwent completely minimally invasive esophagectomy with intrathoracic anastomosis. There were 13 men and 6 women. Adenocarcinoma was confirmed by histopathological examination in all the patients. The cumulative postoperative morbidity was 68.4%. According to the Clavien-Dindo classification, we recorded grade I complications in 10.5% of the patients, grade II in 15.8%, grade III in 36.8% and grade IV in 5.3% of the patients. Anastomotic leak was the most serious complication; it was initially managed by negative pressure (vacuum) therapy followed by stent implantation. Postoperative mortality was 0%. Mean hospital stay was 12 days and mean stay at intensive care unit was 3.6 days. Conclusions: The basic oncosurgical principles of radicality need to be respected during minimally invasive procedures. However, functionality, safety, and cost effectiveness have to be preserved as well. In this paper, we present thoracolaparoscopic Ivor Lewis esophagectomy as one of feasible and accessible options of intrathoracic anastomosis. It seems to be safe with respect to technical obstacles, short-term and long-term complications.
Úvod: Miniinvazivní adrenalektomie se stala zlatým standardem operací nadledvin. Preferujeme retroperitoneoskopickou adrenalektomii s dorzálním přístupem. Cílem práce je prezentace kazuistiky pacienta s provedenou adrenalektomií a řešením neobvyklé komplikace peroperačního poranění dolní duté žíly. Kazuistika: 47 letý pacient byl přijat do naší nemocnice k elektivní adrenalektomii vpravo. Důvodem operace byl hormonálně aktivní adenom s projevy Connova syndromu. Laboratorní vyšetření ukázala typické známky hyperaldosteronismu. Pacient měl jednoletou anamnézu neúspěšné léčby hypertenze kombinovanou medikamentózní terapií. Ultrazvukové vyšetření prokázalo zvětšenou nadledvinu vpravo o průměru 5,2 cm. CT scan břicha potvrdil výsledky ultrazvukového vyšetření. Byla indikována retroperitoneoskopická adrenalektomie. Intraoperačně došlo k poranění vena cava inferior. Vzhledem k hodnotě retrokapnoperitonea nedošlo ke krvácení. Poranění žíly bylo ošetřeno pokračujícím prolenovým stehem bez nutnosti konverze na otevřenou operaci. Pacient byl propuštěn domů třetí pooperační den bez dalších komplikací. Závěr: Retroperitoneoskopický přístup je hodnocen řadou autorů jako nový zlatý standard adrenalektomie. Přesto se mohou vyskytnout vážné komplikace, jako je např. poranění vena cava inferior. Toto poranění je možné ošetřit retroperitoneoskopicky. Je nutné zmínit potenciální riziko plynové embolie při vysoké hodnotě retrokapnoperitonea (20 mm Hg) a otevření lumen vena cava inferior.
Introduction: Minimally invasive adrenalectomy has become the gold standard for surgery of the suprarenal gland. Retroperitoneoscopic adrenalectomy with dorsal approach is preferred. The aim of our case report is to discuss potential complications that may arise from retroperitoneoscopic adrenalectomy, specifically an intra-operative injury of the inferior vena cava. Case report: A 47-year-old male patient was admitted to undergo elective adrenalectomy on the right side. The reason for the surgery was a hormonally active adenoma with clinical signs of Conn’s syndrome. Biochemistry revealed the typical signs of hyperaldosteronism. A one-year history of unsuccessful treatment for hypertension was known. Ultrasound examination showed an enlarged suprarenal gland on the right side with the diameter of 5.2 cm. A CT scan confirmed the results of the ultrasound examination. Retroperitoneoscopic adrenalectomy was performed. The inferior vena cava was intraoperatively injured. The high pressure in the retroperitoneal space prevented bleeding. The injury to the vena cava was treated using a continuous stitch without the necessity of conversion to open surgery. The patient was discharged on the third postoperative day without any other complications. Conclusions: Retroperitoneoscopic approach is regarded by many authors as the new gold standard for adrenalectomy. However, very serious complications such as an injury of the inferior vena cava may occur. It is possible to treat this injury using retroperitoneoscopy. The risk of air embolization due to elevated pressure in the retroperitoneum (20 mm Hg) and open lumen of the IVC needs to be taken seriously.
- MeSH
- adenom kůry nadledvin diagnostické zobrazování diagnóza chirurgie MeSH
- adrenalektomie * dějiny kontraindikace metody MeSH
- hypertenze MeSH
- iatrogenní nemoci MeSH
- laparoskopie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nadledviny diagnostické zobrazování MeSH
- retroperitoneální prostor * diagnostické zobrazování chirurgie patologie MeSH
- vena cava inferior chirurgie zranění MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod:Tenké střevo představuje 75 % délky trávicího traktu a 90 % celkového povrchu trávicího traktu. Přesto primární zhoubné tumory tenkého střeva představují pouze 1–3 % všech neoplazií gastrointestinálního traktu. Cílem této práce je nabídnout ucelený přehled problematiky primárních zhoubných nádorů tenkého střeva – jejich výskytu, lokalizace, symptomatologie, diagnostických postupů a terapeutických možností. Metody: Byl proveden průzkum literatury v databázích Medline, Scopus a Google Scholar se zaměřením na problematiku primárních zhoubných nádorů tenkého střeva. Výsledky: Nejčastějšími primárními zhoubnými nádory tenkého střeva jsou adenokarcinom (30–40 %), neuroendokrinní nádory (35–44 %), lymfomy (10–20 %) a gastrointestinální stromální nádory (12–18 %). Symptomatologie bývá různorodá a velmi nespecifická, proto jsou primární nádory tenkého střeva často diagnostikovány až v pokročilém stadiu onemocnění. Diagnostika se opírá o standardní metody (gastrofibroskopie, kolonoskopie a CT břicha) doplněné o speciální diagnostické modality (kapslová enteroskopie, enteroskopie, CT enteroklýza, octreotidový scan atd.). Nezřídka celkový vyšetřovací proces s negativním výsledkem končí až diagnostickou laparoskopií/laparotomií. Léčba primárních maligních nádorů tenkého střeva, které jsou operovány akutně, probíhá v souladu se standardizovanými postupy pro náhlé příhody břišní. V případě elektivních operací vyžadují jednotlivé typy nádorů specifický přístup. Při resekci adenokarcinomů a neuroendokrinních nádorů je kladen velký důraz na dosažení R0 resekce (i za cenu multiviscerálních resekcí) včetně radikální lymfadenektomie. U pacientů s GIST je prioritou radikální en-bloc resekce s bezpečnostním lemem 2–3 cm bez nutnosti lymfadenektomie. Paliativní resekce neuroendokrinních nádorů může mít velmi dobrý klinický efekt, zatímco debulking operace adenokarcinomu či GIST nemají výraznější opodstatnění. Závěr: Primární zhoubné nádory tenkého střeva se vyskytují zřídka. Symptomatologie je často nespecifická a pacienti obvykle přicházejí v pokročilém stadiu nemoci s komplikací způsobenou tumorem. Exaktní předoperační diagnóza není jednoduchá, dosažení R0 resekce pro pokročilost tumoru je obtížné. Prognóza je určena nejenom biologickou povahou konkrétního tumoru, ale i pozdní diagnózou.
Introduction: Small bowel presents 75% of the gut length and 90% of the gut surface. However, primary malignant tumors of the small bowel represent only 1–3% of all malignant gastrointestinal tumors. The aim of the present paper is to offer a current review of primary malignant small bowel tumors – their epidemiology, localization, symptoms, diagnostic and treatment options. Methods: The authors have performed a comprehensive review of databases Medline, Scopus and Google Scholar focusing on studies regarding small bowel cancer. Results: The most frequent small bowel tumors are adenocarcinoma (30–40%), neuroendocrine tumors (35–44%), lymphomas (10–20%) and gastrointestinal stromal tumors (12–18%). Symptomatology is non-specific and varies widely, which is why small bowel cancer is usually diagnosed in a locally advanced stage of the disease. Diagnosis is determined through standard methods (gastroscopy, colonoscopy, CT) and complementary special diagnostic modalities (capsule enteroscopy, enteroscopy, octreotide scan, etc.). Diagnostic process with a negative outcome frequently leads to diagnostic laparoscopy/laparotomy. The treatment of small bowel cancer in patients operated in acute settings is done according to acute abdomen management guidelines. Elective surgery of small bowel cancer differs with respect to the tumor type. Adenocarcinomas and neuroendocrine tumors should be treated with surgical R0 resection with radical lymphadenectomy (and multivisceral resection if necessary). Patients with GIST should undergo en bloc resection with 2–3cm safety resection margins (lymphadenectomy is not necessary). Palliative resection of neuroendocrine tumors can be associated with a significant clinical effect. On the other hand, palliative resection of adenocarcinomas of GIST is not advocated. Conclusion: Small bowel cancer is an infrequent condition. Symptoms are non-specific; patients are often diagnosed in an advanced stage of the disease. Achieving R0 surgical resection is usually difficult due to locally advanced stage of the disease. Besides the tumor type, patients’ prognosis is influenced by very late diagnosis of the tumor.
- MeSH
- adenokarcinom epidemiologie patologie terapie MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- gastrointestinální stromální tumory epidemiologie patologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- lymfom epidemiologie patologie terapie MeSH
- neuroendokrinní nádory epidemiologie patologie terapie MeSH
- prognóza MeSH
- rizikové faktory MeSH
- somatostatin aplikace a dávkování MeSH
- střevní nádory * diagnóza patologie terapie MeSH
- tenké střevo * patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- chirurgie operační * MeSH
- chirurgové psychologie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- úvodní články MeSH
Úvod: Problematika náhlých příhod břišních (NPB) u gravidních pacientek představuje specifickou oblast na rozhraní chirurgie a gynekologie. I když zdravotní péče o těhotnou pacientku spadá do péče gynekologa-porodníka, indikace operačního výkonu pro NPB je požadována od chirurga, který má obvykle znalosti a zkušenosti s vyšetřováním těhotných pacientek. Tato skutečnost nabízí prostor ke vzniku pochybení v poskytování zdravotní péče s možnými velmi závažnými důsledky pro matku i plod. Metoda: Byla provedena literární rešerše studií publikovaných za posledních 10 let v databázi PubMed týkajících se apendektomie, cholecystektomie a laparoskopie v těhotenství v kontextu náhlých příhod břišních. Vylučovacím kritériem byly operace provedené z porodnické indikace. Výsledky: Těhotenství je doprovázeno řadou anatomických a fyziologických změn, které je nutné brát v úvahu při klinickém vyšetření pacientky, analýze výsledků laboratorních vyšetření i v rámci operační taktiky. Využití zobrazovacích technik v diagnostice NPB u těhotných je výrazně omezeno prokázaným škodlivým efektem ionizujícího záření, jakož i nejasným dopadem silného magnetického pole na plod. Timing akutního operačního výkonu pro NPB u těhotných by neměl být odlišný od časování operační intervence u ostatních pacientek s NPB. Miniinvazivní chirurgie, resp. laparoskopické řešení vybraných NPB u těhotných představuje v současnosti již standardní operační techniku. Mnohé z obecných výhod laparoskopického přístupu (nižší riziko infekcí a dehiscencí operačních ran, rychlejší rekonvalescence atd.) se uplatňují i u gravidních pacientek. Závěr: Náhlé příhody břišní v těhotenství je nutné řešit v rámci multidisciplinární spolupráce mezi chirurgem, gynekologem, anesteziologem a neonatologem. S ohledem na dostupné výsledky publikovaných studií je laparoskopické řešení NPB u těhotných pacientek považováno za bezpečné a efektivní.
Introduction: Acute abdomen during pregnancy presents very specific problem on the boundary of surgery and gynaecology. Although gynaecologists provide healthcare to pregnant women, surgery indication because of acute abdomen during pregnancy should be done by surgeon (who has usually little knowledge and experience regarding pregnant women examination and management). There is therefore real opportunity for possible mistakes origin with serious consequences for mother and foetus. Methods: Literature search in PubMed was done aimed at studies within the last 10 years dealing with appendectomy, cholecystectomy and laparoscopy during pregnancy in the context of acute abdomen. Surgical interventions done from obstetrics indications were excluded. Results: Pregnancy is associated with many anatomical and physiological changes which have to be considered not only during clinical examination, but also when analysing laboratory findings and considering operative tactics. Imaging modalities employment during pregnancy is very limited due to harmful effect of ionising radiation and not clear impact of strong magnetic field on the foetus. Timing of surgical interventions because of acute abdomen during pregnancy should be the same as timing of acute abdomen interventions in non-pregnant patients. Minimally invasive surgery in acute abdomen during pregnancy presents standard technique nowadays. Many advantages of laparoscopic approach (lower rate of surgical site infections, quicker convalescence etc.) are valid also during pregnancy. Conclusion: Acute abdomen during pregnancy should be managed within a multidisciplinary cooperation between gynaecologist, surgeon, anaesthesiologist and neonatologist. With respect to results of published studies, laparoscopic approach in the management of acute abdomen during pregnancy should be considered safe and effective.
- Klíčová slova
- indikace operace,
- MeSH
- akutní bolest břicha diagnóza etiologie chirurgie MeSH
- akutní cholecystitida diagnóza chirurgie MeSH
- apendektomie * MeSH
- apendicitida diagnóza chirurgie MeSH
- časové faktory MeSH
- cholecystektomie laparoskopická * MeSH
- fyzikální vyšetření MeSH
- gestační stáří MeSH
- komplikace těhotenství * diagnóza chirurgie MeSH
- laparoskopie * MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie škodlivé účinky MeSH
- plod účinky záření MeSH
- počítačová rentgenová tomografie škodlivé účinky MeSH
- těhotenství MeSH
- ultrasonografie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
BACKGROUND: The aim of this study was to evaluate the suitability of posterior retroperitoneoscopic adrenalectomy for patients with morbid obesity. METHODS: This retrospective clinical cohort study included patients who underwent elective posterior retroperitoneoscopic adrenalectomy. Intraoperative (operative time, blood loss, intraoperative complications, conversion rate) and postoperative (hospital stay, morbidity, mortality) parameters were compared between the two study subgroups: obese (body mass index [BMI] ≥30 kg/m(2)) and non-obese patients (BMI <30 kg/m(2)). RESULTS: A total of 137 subsequent patients were enrolled in the study (41 obese and 96 non-obese patients). Mean tumour size was 5.2 ± 2.2 cm; aldosteronism and incidentaloma were the most frequent indications. Operative time was significantly longer (87 vs. 65 min; P = 0.0006) in obese patients. There was no difference in operative blood loss. One conversion was necessary. Overall, the 30-day postoperative morbidity was significantly higher in obese patients (26.8 vs. 11.5 %; P = 0.025). The hospital stay was significantly longer in obese patients (3.1 vs. 2.5 days; P = 0.003). CONCLUSIONS: Dorsal retroperitoneoscopic adrenalectomy can be safely performed in morbidly obese patients, maintaining the advantages of minimally invasive surgery. Avoiding an abdominal approach is beneficial for patients. There is a more favourable postoperative course, shorter hospital stay, better cosmetic outcome and quicker recovery with dorsal retroperitoneoscopic adrenalectomy. The prolonged operative time, longer hospital stay and higher risk of postoperative complications that occurred in obese patients were acceptable in light of the generally higher risk associated with surgeries performed in obese patients.
- MeSH
- adrenalektomie škodlivé účinky metody MeSH
- délka operace MeSH
- délka pobytu MeSH
- dospělí MeSH
- index tělesné hmotnosti MeSH
- kohortové studie MeSH
- krvácení při operaci MeSH
- laparoskopie škodlivé účinky metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- morbidní obezita komplikace chirurgie MeSH
- nádory nadledvin komplikace chirurgie MeSH
- peroperační komplikace etiologie MeSH
- pooperační komplikace etiologie MeSH
- pooperační období MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
