It is estimated that up to 3 % of patients with gestational diabetes have glucokinase diabetes, termed also maturity-onset diabetes of the young type 2. The disorder has autosomal dominant inheritance. There is a 50 % risk of transmission of the gene to next generation. Two scenarios with different approach to the treatment may occur in pregnancy with glucokinase diabetes: either the fetus inherits the glucokinase mutation and the treatment of maternal hyperglycemia by insulin could increase the risk of fetal growth restriction, or the fetus is without glucokinase gene mutation and untreated hyperglycemia of the mother increases the risk of macrosomia and perinatal morbidity and insulin therapy is necessary. This article describes the outcome of two pregnancies in a patient with monogenic diabetes with glucokinase deficiency. A specific approach to the treatment is discussed.

• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• dospělí MeSH
• gestační diabetes diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• hypoglykemika terapeutické užití   MeSH
• inzulin terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• výsledek těhotenství MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl: Zjistit prevalenci celiakie u dospělých pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T). Vliv nově zahájené léčby celiakie na kompenzaci diabetu a body mass index (BMI) pacientů. Chování protilátek proti tkáňové transglutamináze (atTG) po roce od zahájení léčby. Metodika: Retrospektivní hodnocení cíleného screeningu na celiakii v období 1. 1. 2007–1. 7. 2011 u 465 dospělých pacientů s DM1T v Diabetologickém centru I. interní kliniky LF UK a FN Plzeň (80 % všech pacientů s DM1T). Při pozitivitě atTG-A (popř. atTG-G) byla indikována enterobiopsie. U pacientů s nově indikovanou bezlepkovou dietou byl porovnán HbA1c a BMI v průběhu roku před stanovením diagnózy celiakie vs období 1 roku po 6 měsících od zahájení léčby (3–4 kontroly). Po roce od zahájení léčby byla kontrolována hladina atTG. Ke statistice byl použit párový t-test. Výsledky: Prevalence všech forem celiakie v souboru byla 10,5 %. 1,1 % pacientů (5 ze 465) mělo diagnostikovanou celiakii v dětství. Nově byla pozitivita atTG zachycena u 9,5 % (44 ze 465) pacientů – indikováni k enterobiopsii. Z toho 3 pacienti s atTG > 300 kIU/l odmítli enterobiopsii, u těchto pacientů je celiakie vysoce pravděpodobná a pro malkomplianci nešlo hodnotit vliv bezlepkové diety na BMI a HbA1c. 22 pacientů mělo potenciální formu celiakie (negativní histologie). Pozitivní nález z enterobiopsie byl zjištěn u 19 pacientů (4,1 %). Z podsouboru 22 pacientů (nově indikována bezlepková dieta), bylo nutné vyřadit další 3 pacienty (vývoj HbA1c a BMI byl ovlivněn prvozáchytem DM1T). Charakteristika podsouboru: 9 žen a 7 mužů, průměrný věk 38 ? 12 let, trvání diabetu 21 ? 13 let, celiakie diagnostikována 20,7 ? 13 let od záchytu DM1T. Během sledovaného období nedošlo ke statisticky významné změně bazální hodnoty HbA1c 67 ? 11,4 vs 69 ? 13,9 mmol/mol po sledování a významně se zvýšil BMI z 25,4 ? 4,2 na 25,9 ? 4,3 (p < 0,01). Po roce přetrvávala pozitivita atTG u 47 % (9 z 19) pacientů. Závěr: V souboru dospělých pacientů s DM1T byla zjištěna celková prevalence celiakie 10,5 %. Po zahájení léčby nedošlo k významné změně HbA1c, došlo k významnému vzestupu BMI. Pozitivita atTG přetrvávala po roce u 47 % pacientů.

Objective: To assess the prevalence of celiac disease in adult patients with type 1 diabetes mellitus (T1DM). Influence the new started treatment of celiac disease on glycemic control and body mass index (BMI) of the patients. Prevail the anti-transglutaminase antibody (atTG) positivity one year after commencement of the therapy. Methods: A retrospective assessment of celiac disease targeted screening in 465 adult T1DM patients at Diabetes Center, 1st Medical Department, University Hospital in Pilsen (80 % of all T1DM patients) from 1. 1. 2007 until 1. 7. 2011. Enterobiopsy was indicated in case of atTG-A (or atTG-G) positivity. In patients with newly started gluten-free diet, HbA1c and BMI within a year after diagnosis of celiac disease were compared to a year period six months after treatment commencement (3–4 visits), atTG was evaluated one year after treatment beginning. Paired T-test was used for statistical evaluation. Results: The prevalence of all forms of celiac disease in the studied group was 10.5 %. Celiac disease diagnosed in childhood was found in 1.1 % patients (5/465). Positivity of atTG was newly observed in 9.5 % (44/465) patients. Three patients with atTG > 300 kIU/l refused the enterobiopsy examination. Celiac disease is highly plausible. The influence of gluten-free diet on BMI and HbA1c could not be evaluated due to the lack of compliance. 22 patients had a potential form of celiac disease (negative histology). Positive enterobiopsy was found in 19 patients (4.1 %). Another 3 patients had to be excluded from the subgroup of 22 patients (newly indicated gluten-free diet) as the HbA1c values and BMI were affected by the primary diagnosis of T1DM. Subgroup cha­racteristics: 9 women and 7 men, mean age 38 ? 12 years, diabetes duration 21 ? 13 years, celiac disease diagnosed 20.7 ? 13 years since first diagnosis of T1DM. No statistically significant change in HbA1c (67 ? 11.4 vs 69 ? 13.9 mmol/mol) was observed in the studied period, however and a significant change of BMI from 25.4 ? 4.2 to 25.9 ? 4.3 (p < 0.01) was found. The atTG positivity prevailed in 47 % (9/19) of patients after one year. Conclusion: A total prevalence of the celiac disease in the group of adult T1DM patients was 10.5 %. No significant change in HbA1c occurred following treatment, a significant change of BMI was observed. The atTG positivity prevailed in 47 % of patients after one year.

• Klíčová slova
• enterobiopsie,
• MeSH
• autoprotilátky imunologie   krev   MeSH
• bezlepková dieta MeSH
• biopsie MeSH
• celiakie * diagnóza   dietoterapie   epidemiologie   MeSH
• diabetes mellitus 1. typu * imunologie   komplikace   MeSH
• dospělí MeSH
• glykovaný hemoglobin * analýza   MeSH
• imunoglobulin A krev   MeSH
• index tělesné hmotnosti * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• prevalence MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• transglutaminasy krev   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Infekce páteře (vertebrální osteomyelitida, discitida, epidurální empyém/absces) patří k vzácnějším infekcím, i když v posledních letech jejich výskyt stoupá. Nejčastějším patogenem je Stafylococcus aureus. Infekce se šíří převážně hematogenní cestou. Riziko nepříznivého osudu pacienta se zvyšuje při zpoždění diagnózy. Autoři prezentují 3 kazuistiky pacientů se syndromem diabetické nohy, u kterých byla v letech 2009–2012 diagnostikována spondylo/discitida, u 2 pacientů i epidurální empyém. Kromě chronického neuropatického defektu na noze se objevily (nebo zhoršily) intenzivní bolesti zad (2krát lumbálně, 1krát v oblasti hrudní páteře), v úvodu bez nové neurologické léze, v ně­kte­rých případech horečky, vždy vysoké laboratorní parametry zánětu nekorelující s lokálním nálezem na noze. Kultivačně byl prokázán dobře citlivý zlatý stafylokok u všech případů z defektů na noze, u 2 pacientů v hemokultuře a z epidurálního empyému. Jednalo se o pacienty s recidivující lokální infekční komplikací defektů u syndromu diabetické nohy. Dva pacienti měli současně přítomné diabetické onemocnění ledvin, funkční stadium 3–4/5 podle K/DOQI. Kompenzace diabetes mellitus (1., 2. typu i sekundárního) se pohybovala od výborné až po zcela neuspokojivou (HbA1c 43–100 mmol/mol). Pro diagnózu spondylodiscitidy, event. epidurálního empyému bylo kromě anamnézy a klinického obrazu zásadní vyšetření páteře magnetickou rezonancí. Terapeuticky probíhala dlouhodobá zpočátku parenterální antibio­tická léčba, klidový režim, pak mobilizace s ortézou, u nemocných s epidurálním empyémem byl nutný neurochirurgický výkon. Po různě dlouhé době rekonvalescence a rehabilitaci byli všichni pacienti opět schopni samostatné chůze. Závěr: Bolesti zad a degenerativní změny páteře patří k běžným nálezům v naší populaci. Při pátrání po zdroji infekce u pacientů s vysokými parametry zánětu (neodpovídající nález v oblasti diabetického defektu) je anamnéza bolesti zad najednou zásadním vodítkem pro diagnózu spondylodiscitidy s nebo bez epidurálního empyému.

Spinal column infection (vertebral osteomyelitis, discitis, epidural empyema/abscess) is a rare condition, albeit its incidence has been increasing in recent years. Staphylococcus aureus is the most frequent pathogen. The routes of infection are predominantly hematogenous. Any delay in making correct diagnosis increases risk of adverse outcome of the patient. The authors present 3 case reports of patients with diabetic foot syndrome, who were diagnosed with spondylodicitis in the period of 2009–2012, two patients had associated epidural empyema. Apart of a chronic neuropathic foot wound, the patients reported severe or deteriorated dorsal pain (2 in the lumbal region, one in thoracic spine), had no new neurologic lesion in the beginning, some had fever, but all had high laboratory parameters of inflammation that did not correlate with local finding on the foot. Methicillin‑sensitive Staphylococcus aureus cultured from the foot defect in all cases, in two patients from blood cultures and from epidural empyema. They were patients with recurrent local infectious complications of diabetic foot ulcers. Two patients had a concomitant diabetic nephropathy, classified into stages 3–4/5 according to K/DOQI. Glycemic control (Type 1, Type 2 and secondary DM) ranged from excellent to unsatisfactory (HbA1c 43–100 mmol/mol). Apart of patient history and clinical examination, the magnetic resonance imaging of the spine was essential for the diagnosis of spondylodiscitis, or epidural empyema. The treatment was founded on long‑term (initially parenteral) antibio­tic treatment, bed rest, then mobilization with orthosis. Neurosurgical procedure was necessary in the patients with epidural empyema. All patients were mobile following a varied time period of convalescence and rehabilitation. Conclusion: Dorsal pain and degenerative changes of the spinal column belong to common findings in our population. When searching for the origin of an infection in patients with elevated inflammatory parameters (inadequate finding for a diabetic ulcer), the history of dorsal pain suddenly becomes the fundamental clue for diagnosis of spondylodiscitis with or without epidural empyema.

• MeSH
• anamnéza MeSH
• bolesti zad MeSH
• diabetická noha MeSH
• diagnostické techniky a postupy MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• epidurální absces * diagnóza   terapie   MeSH
• horečka MeSH
• infekční nemoci kostí * MeSH
• klinické laboratorní techniky MeSH
• komplikace diabetu MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci páteře MeSH
• neurochirurgie MeSH
• senioři MeSH
• spondylitida * diagnóza   terapie   MeSH
• Staphylococcus aureus * patogenita   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zánět MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Cíl studie BIBY‑II: Získat zkušenosti s dlouhodobou (24měsíční) léčbou exenatidem (Byetta) u nemocných s diabetes mellitus 2. typu z běžné klinické praxe diabetologických ordinací v ČR. Typ sledování: Observační studie náhodně vybrané skupiny ambulantních lékařů z 28 diabetologických ordinací v České republice. Sledovaný a hodnocený soubor: Z původního sledovaného souboru 465 nemocných, kteří absolvovali alespoň 3 měsíce léčby Byettou, zůstalo ve 2. prodlouženém sledování po 18 měsících 169 (36,6 %) osob a 24 měsíců nepřerušené léčby Byettou dokončilo 76 nemocných. Základními identifikacemi nemocných byly: rok narození, pohlaví, věk při manifestaci diabetes mellitus (DM), výška, maximální hmotnost pacienta v době před diabetem a při manifestaci DM. Studie sledovala v 3měsíčních intervalech: hmotnost, obvod pasu, glykovaný hemoglobin (HbA1c) a léčbu DM. V souboru s prodlouženým sledováním je 50,3 % žen a 49,7 % mužů průměrného věku při manifestaci DM2 48,0 let (20–73 let). Výsledky: Průměrná maximální hodnota BMI byla u subpopulace sledované 24 měsíců při zahájené léčbě Byettou 38,44 a po 3, 6, 9, 12 a 24 měsících: 36,79 – 36,22 – 35,91 – 35,57 a 35,58. HbA1c se z původní hodnoty 7,44 % při zahájení léčby Byettou snížil po 3, 6, 9, 12 a 24 měsících na 6,33 – 5,98 – 5,83 – 5,86 a 5,93 %. Závěr: Přidání Byetty k dosud používané léčbě obézních nemocných s diabetes mellitus 2. typu po dobu 24 měsíců vedlo ke zlepšení HbA1c o 1,51 % a BMI se snížil za 2 roky léčby Byettou o 2,37.

BIBY‑II study objective: To obtain experience with long‑term (24 months) exenatide treatment (Byetta) in patients with diabetes mellitus type 2 from a common clinical practice of diabetology departments in the Czech Republic. Type of observation: Observational study conducted by a randomly selected group of outpatient medical practitioners from 28 diabetology departments in the Czech Republic. Observed and assessed population: From the original population of 465 patients, who underwent a minimum of three month’s Byetta treatment, 169 patients (36.6%) remained during the second prolonged observation after 18 months, and 76 patients completed 24 months of uninterrupted Byetta treatment. The following basic information about the patients was collected: year of birth, sex, age when diabetes mellitus (DM) manifested, height, maximum weight before diabetes and when DM manifested. The study recorded the following values in three-month intervals: weight, waistline, glycated haemoglobin (HbA1c), and DM treatment. The population of the prolonged observation comprised 50.3% women and 49.7 % men, and the average age at the time of DM2 manifestation was 48.0 (20–73 years). Results: At the beginning of Byetta treatment, the average maximum BMI in the sub‑population observed for 24 months was 38.44; after 3, 6, 9, 12 and 24 months the following levels were measured, respectively: 36.79, 36.22, 35.91, 35.57 and 35.58. The original HbA1c level of 7.44% at the beginning of Byetta treatment decreased after 3, 6, 9, 12 and 24 months to 6.33, 5.98, 5.83, 5.86 and 5.93%. Conclusion: Adding Byetta to the currently applied treatment of obese patients with diabetes mellitus type 2 over a period of 24 months has led to an improvement in HbA1c level by 1.51%, and BMI level was reduced by 2.37 after two years of Byetta treatment.

• Klíčová slova
• Byetta®,
• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie   MeSH
• dospělí MeSH
• exenatid MeSH
• glykovaný hemoglobin MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• peptidy MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• tělesná hmotnost * účinky léků   MeSH
• tělesné váhy a míry MeSH
• výsledek terapie MeSH
• živočišné jedy * MeSH
• změny tělesné hmotnosti MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Studie BIBY se zabývala observací pacientů z diabetologických ambulancí, u kterých byla zahájena léčba exenatidem. Data byla sledována v tříměsíčních intervalech. Předkládáme kazuistiky pěti pacientů, léčených exenatidem – účastníků této observační studie.

The BIBY study dealt with an observation of patients from diabetology out-patient offices; in whom the treatment with exenatide was initiated. The data were collected in periods of three months. We present case reports of five patients treated with exenatide – the participants of the study.

• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie   MeSH
• glykovaný hemoglobin účinky léků   MeSH
• hmotnostní úbytek účinky léků   MeSH
• hypoglykemika * terapeutické užití   MeSH
• index tělesné hmotnosti MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• morbidní obezita MeSH
• obezita * MeSH
• obvod pasu účinky léků   MeSH
• peptidy terapeutické užití   MeSH
• senioři MeSH
• terapie neúspěšná MeSH
• výsledek terapie MeSH
• živočišné jedy terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl studie BIBY: Získat zkušenosti s léčbou exenatidem (Byetta) u nemocných s diabetes mellitus 2. typu v běžné klinické praxi diabetologických ordinací. Typ sledování: Observační studie náhodně vybrané skupiny ambulantních lékařů z 28 diabetologických ordinací v České republice. Sledovaný a hodnocený soubor: 465 nemocných absolvovalo nejméně 3 měsíce léčby Byettou a v prodlouženém sledování 6–12 měsíců zůstalo 347 osob (74,6 % souboru). Kromě základních identifikací (rok narození, pohlaví, věk při manifestaci diabetes mellitus, výška, maximální hmotnost pacienta v době před diabetem a při manifestaci diabetes mellitus) byly zaznamenávány v 3měsíčních intervalech hmotnost, obvod pasu, glykovaný hemoglobin (HbA1c) a léčba diabetes mellitus. V souboru bylo 50,3 % žen a 49,7 % mužů průměrného věku při manifestaci diabetu 48 roků (20–73 let). Doba mezi manifestací diabetu a zahájením léčby exenatidem byla v průměru 8,3 roku. Výsledky: Průměrná maximální hodnota BMI před odhalením diabetu byla 39,05 (? 6,73), při manifestaci diabetu 37,88 (? 6,40), při zahájení léčby Byettou 39,01 (? 6,22). Po 3, 6 a 12 měsících léčby byl BMI 37,86 (? 6,12), 37,18 (? 6,0) a 36,60 (? 6,21) a snížil se o ≥ 0,5 u 83,3 % sledovaných 12 měsíců. Hodnota HbA1c klesla v prvních 3 měsících ze 7,39 % (? 1,57) na 6, 41 % (? 1,34), p < 0,0001. V období 3–6 měsíců došlo ke snížení na 6,22 % (? 1,34) a po 12 měsících měl HbA1c hodnotu 6,04 (? 1,20). Ke zlepšení hodnoty HbA1c o 0,5–2,0 % došlo po 1. roce u 49 % našeho souboru. Obvod pasu byl pravidelně měřen pouze u 267 nemocných (58,9 %). Průměrná vstupní hodnota 120,7 cm se snížila za 3 měsíce léčby na 118,3 cm, za 6 a 12 měsíců na 117,3 a 112,6 cm. Závěr: Přidání Byetty k dosud používané léčbě obézních nemocných s diabetes mellitus 2. typu vedlo u 66,8 % souboru ke statisticky významnému snížení hladin HbA1c v prvních 3–6 měsících léčby a po 12 měsících měla zlepšení HbA1c o > 2,0 % stále 1/4 souboru. 74,4 % sledovaných významně snížilo BMI (o > 0,5) v prvních 3 měsících a v období 3–6 měsíců snížilo svůj BMI 39,6 % nemocných.

BIBY study objective: To obtain experience with exenatide treatment (Byetta) in patients with diabetes mellitus type 2 in a common clinical practice of diabetology departments. Type of observation: Observational study conducted by a randomly selected group of outpatient medical practitioners from 28 diabetology departments in the Czech Republic. Observed and assessed population: 465 patients underwent at least three months of Byetta treatment; 347 persons (74.6% of the research population) stayed for the extended observation of 6–12 months. Apart from the basic identification data (year of birth, sex, age when diabetes mellitus manifested, height, maximum patient weight before diabetes and when diabetes mellitus manifested), the following information was recorded in three-month intervals: weight, waistline, glycated haemoglobin (HbA1c), and diabetes mellitus treatment The population included 50.3% women and 49.7% men, and the average age at the time of diabetes manifestation was 48 (20–73 years). The period between the diabetes manifestation and the start of exenatide treatment was 8.3 years on average. Results: The average maximum BMI value before the detection of diabetes was 39.05 (? 6.73); at the time of the diabetes manifestation 37.88 (? 6.40); and at the start of Byetta treatment 39.01 (? 6.22). The BMI after three, six, and 12 months of treatment was as follows: 37.86 (? 6.12), 37.18 (? 6.0), and 36.60 (? 6.21); it decreased by ≥ 0.5 in 83.3% patients who were under observation for 12 months. HbA1c value decreased in the first three months from 7.39% (? 1.57) to 6.41% (? 1.34), p < 0.0001. In the period of three-six months, the value decreased to 6.22% (? 1.34), and after 12 months, HbA1c was at 6.04 (? 1.20). An improvement in HbA1c value of 0.5–2.0% occurred after the first year in 49% of our research population. The waistline was measured on a regular basis in only 267 patients (58.9%). The average initial value of 120.7cm was reduced within three months of the treatment to 118.3cm, and within six and 12 months to 117.3 and 112.6cm respectively. Conclusion: Adding Byetta to the currently applied treatment of obese patients with diabetes mellitus type 2 led, in 66.8% of the population, to a statistically significant reduction in HbA1c levels in the first three-six months of the treatment; after 12 months of treatment, 25% of the population was still showing an improvement in HbA1c of >2.0%. Of observed patients, 74.4% significantly reduced their BMI (by >0.5) during the first three months; 39.6% of patients reduced their BMI in the period of three-six months.

• Klíčová slova
• BMI,
• MeSH
• ambulantní péče MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie   MeSH
• dospělí MeSH
• glukagonu podobný peptid 1 * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• glykovaný hemoglobin účinky léků   MeSH
• hmotnostní úbytek * účinky léků   MeSH
• hypoglykemika terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• obvod pasu účinky léků   MeSH
• peptidy aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• pozorování MeSH
• prospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• tělesná hmotnost účinky léků   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• živočišné jedy aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• multicentrická studie MeSH

• MeSH
• diabetická noha * terapie   MeSH
• lidé MeSH
• obuv * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH