S narůstající bakteriální rezistencí ubývají možnosti standardní léčby pneumonie. Slibným rozšířením terapie je inhalační aplikace antibiotik. Pomocí rešerše dostupné literatury jsou v tomto článku navrženy indikace a omezení inhalačních antibiotik v off-label terapii těžké pneumonie u pacientů bez cystické fibrózy, popsány optimální způsoby podání a rizika této léčby. Teoretické předpoklady a omezená data ze studií naznačují možný příznivý účinek inhalačního podání antibiotik u pacientů s multirezistentní gramnegativní pneumonií. Jde o antibiotika s omezeným průnikem do plicních struktur a zároveň významnou systémovou toxicitou limitující jejich dávkování: polymyxiny a aminoglykosidy. Doporučení odborných společností a souhrnné práce většinově podporují jejich použití u infekcí patogeny citlivými pouze k těmto antibiotikům. Způsob podání může ovlivnit depozici antibiotik v dýchacích cestách, a tím jejich účinek. Vhodné je předléčit pacienta bronchodilatanciem a v případě umělé plicní ventilace použít doporučené nastavení. Podle okolností může být použita pouze inhalační léčba, či současné podání stejného či jiného antibiotika intravenózně. V případě rizika významných systémových koncentrací podávaného antibiotika je důležité jejich monitorování. Inhalační antibiotická terapie by neměla být podána u pacientů s těžkou hypoxemií nebo rizikem bronchospasmu. Inhalační podání antibiotik je v terapii pneumonie pacientů v prostředí intenzivní péče celosvětově využívaným postupem. Jde o neschválenou terapii s omezenou oporou v literatuře a mělo by se k ní přistupovat pouze u pacientů s limitovanými možnostmi léčby po pečlivém individuálním zvážení prospěchu a rizika.
- MeSH
- amikacin aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- antibakteriální látky aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- aplikace inhalační MeSH
- gentamiciny aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- kolistin aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- pneumonie * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Soulad mezi doporučením zdravotníka a reálným chováním pacienta (léková adherence) je zásadní pro úspěšnost léčby. Existuje mnoho faktorů, které adherenci ovlivňují. Dělíme je na faktory spojené s pacientem, zdravotním stavem, zdravotním systémem, farmakoterapií a faktory socioekonomické. Diabetici patří do skupiny pacientů s vysokou mírou non-adherence, ke které přispívají zejména častý výskyt komorbidit a komplikované lékové režimy. Mezi nejvíce riziková léčiva patří stejně jako u jiných pacientů statiny, antihypertenzní medikace, ale také některá antidiabetika. Následující přehled uvádí metody měření adherence včetně jejich specifik a shrnuje studie adherence nejčastějších lékových skupin užívaných diabetiky, s porovnáním perorálních a injekčních léčiv. Práce zmiňuje konkrétní faktory, které snižují adherenci diabetiků, a možnosti zlepšení přístupu k léčbě rizikových skupin pacientů s cílem zvýšení jejich adherence.
Consistency between the health care professional's recommendation and the patient's actual behavior (drug adherence) is essential to the success of the treatment. Factors affecting adherence include the ones related to the patient, health condition, health system, pharmacotherapy and socio-economic factors. Diabetic patients are characterized by high level of non-adherence, mainly due to frequent occurrence of comorbidities and complicated drug regimens. As with other patients, the high-risk drugs include statins, antihypertensive medications but also some antidiabetic medications. The following review presents methods of measuring adherence, including their specifics, and summarizes adherence studies of the most common drug groups used by diabetic patients, comparing oral and injectable drugs. The paper mentions specific factors that reduce adherence of diabetic patients, as well as possibilities of improving medication adherence of the high-risk patients.
Centrální antihypertenziva a antihypertenziva ovlivňující alfa‑receptory jsou v praxi využívaná mnohdy častěji, než by odpovídalo doporučeným postupům. V našich podmínkách lze mezi ně zařadit rilmenidin, moxonidin, urapidil, metyldopu, doxazosin a klonidin. Následující přehled shrnuje, proč jsou tyto látky řazeny mezi antihypertenziva 5. volby, jaké jsou jejich výhody, ale i limity. Zabývá se také specifickými typy hypertenze, kdy má užití centrálních antihypertenziv a antihypertenziv ovlivňujících alfa‑receptory klinické opodstatnění.
Central-acting and alpha-1 adrenoreceptor blocking antihypertensive agents are used in the practice more frequently than cardiologic guidelines recommend. In our setting, rilmenidine, moxonidine, urapidil, methyldopa, doxazosin, and clonidine can be included in this group of drugs. This review summarizes why these agents are among fifth-line antihypertensive agents and what their benefits as well limitations are. It also deals with specific types of hypertension wherein the use of central-acting and alpha-1 adrenoreceptor blocking antihypertensive agents has clinical justification.
- MeSH
- agonisté serotoninových receptorů aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- alfa-1-adrenergní receptory - antagonisté aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- antihypertenziva * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- doxazosin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- imidazolinové receptory agonisté aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- vazodilatancia aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- dítě MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- jod moč nedostatek MeSH
- lidé MeSH
- mléčné výrobky MeSH
- nutriční hodnota MeSH
- podpora zdraví MeSH
- Romové MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Nedostatečný přívod jódu u obyvatel České republiky a především Ústeckého regionu je obecně znám. Stav zásobení jódem u dětí a především romských patří mezi nejproblémovější. Program řešení jódového deficitu v našem regionu zahrnuje kromě důsledného monitorování i nutriční ovlivnění tohoto nedostatku. Tříměsíční podávání mléka se suplementem obsahujícím nukleotidy a jód vedlo k významné úpravě hodnot jódurie. Překvapivé byly nálezy velmi dobré saturace jódem v dětské populaci Romů, kde bylo nalezeno pouze 7,3 % jedinců s nedostatkem jódu I. stupně. Všechny tyto hodnoty byly však v horní vrstvě tohoto deficitu, v rozmezí 90-99 mg/g kreatininu. Průměrné hodnoty jódurie u dětí ve věku 7-12 let před suplementací byly v souboru 96 jedinců 197,5±75,7 mg/g kreatininu. Hodnoty měly věkem klesající trend, nebyl však nalezen významný rozdíl hodnot u různých pohlaví.
The inadequate iodine intake of the population of the Czech population and in particular in the Ústí region is generally known. Iodine intake of children and in particular gipsy children is a major problem. The programme for the solution of iodine deficiency in our region comprises in addition to careful monitoring also nutritional intervention. Three-month administration of milk with a supplement containing nucleotides and iodine led to a significant improvement of ioduria levels. Surprising were the findings of very good iodine saturation of gipsy children where - 7.3% subjects with grade I iodine deficiency were found. All these values were however in the upper layer of this deficiency within the range of 90-99 mg/g creatinine. The mean values of ioduria in children aged 7-12 years before supplementation were in a group of 96 subjects 197.5±75.7 mg/g creatinine. The values had a declining trend with age, however there was no significant difference between the sexes.
Cíl studie: Zjistit, zda po dezinfekci pupečníku u novorozenců, rodidel a jejich okolí u rodičekJodisolem (3% roztok povidone-jodinu) dochází ke vstřebávání jódu kůží.Typ studie: Klinická srovnávací studie.Název a sídlo pracoviště: Okresní hygienická stanice, Wolkerova 4, 416 65 Teplice.Metodika: V moči 66 novorozenců, kterým byl opakovaně ošetřen pupečník Jodisolem, a v moči 90novorozenců, u kterých byl k dezinfekci pupečníku použit preparát Manox neobsahující jód, bylatřetí den po narození stanovena koncentrace jódu v moči modifikovanou metodou dle SandellKolthoffa. Jodurie byla také stanovena u 73 rodiček po dezinfekci kůže Jodisolem a u 95 rodičekpřed dezinfekcí.Výsledky: V močích novorozenců, jejichž pupečník byl ošetřen Jodisolem, byla zjištěna průměrnákoncentrace jodidů 304 mg/L s maximem 2016 mg/L, kdežto v močích těch, u kterých byl k dezinfek-ci pupečníku použit nejódový preparát, byla průměrná hodnota 135 mg/L a maximum 486 mg/l.Rozdíly jsou statisticky významné, p < 0,001. V hodnotách jodurie odebraných u rodiček předdezinfekcí a po dezinfekci kůže Jodisolem nebyly zjištěny významné rozdíly.Závěr: Po použití Jodisolu k dezinfekci pupečníku se jód vstřebává permeabilní novorozeneckoupokožkou. Při rozhodování o použití tohoto prostředku je třeba zhodnotit nejen jeho přednosti,ale také míru rizika eventuálního poškození funkcí štítné žlázy. Pokožka dospělých je pro jódpodstatně méně propustná.
Objective: To assess whether after disinfection of the umbilicus in neonates , the genitalia and thesurrounding tissues of parturient women with Jodisol (3% solution of povidone-iodine) iodine isabsorbed by the skin.Design: Clinical comparative study.Setting: District hygiene station, Wolkerova 4, 416 65 Teplice.Methods: In 66 neonates where the umbilicus was repeatedly treated with Jodisol and in 90neonates where for disinfection of the umbilicus Manox was used which does not contain iodine,on the third day after delivery the urinary iodine concentration was assessed by a modification ofthe Sandell Kolthoff method. Ioduria was assessed also in 73 parturient women after disinfectionof the skin with Jodisol and in 95 women before disinfection.Results: In the urine of neonates where the umbilicus was treated with Jodisol a mean iodideconcentration of 304 mg/L was recorded with a maximum of 2016 mg/L, while in urine of thosewhere a non-iodine peparation was used for disinfection the mean value was 135 mg/L and themaximum 486mg/L. The differences are statistically significant, p < 0.001.There were no significantdifferences in the ioduria of women before and after disinfection of the skin with Jodisol.Conclusion: After the use of Jodisol for disinfection of the umbilicus iodine is absorbed by thepermeable neonatal skin. When deciding on the use of this preparation it is necessary to evaluatenot only its advantages but also the possible risk of damaging thyroid functions. Adult skin ismuch less permeable for iodine.
- Klíčová slova
- JODISOL,
- MeSH
- dezinfekce MeSH
- dítě MeSH
- jodidy aplikace a dávkování moč MeSH
- lidé MeSH
- moč analýza MeSH
- novorozenec MeSH
- pupečník MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Východisko. Problematika zásobení obyvatelstva jódem se opět stala celosvětovým problémem. Zvláště nedosta- tek jódu v těhotenství může mít negativní vliv na vývoj plodu. Proto bylo cílem této studie zjištění úrovně zásobení jódem u těhotných žen. Šetření bylo provedeno v okrese Teplice. Metody a výsledky. Soubor tvořilo 348 těhotných žen (věkové rozmezí 17-45 let), které během těhotenství užívaly jódový preparát v denní dávce 130, resp. 100 mg (Materna, Jod 100). Kontrolní skupinu tvořilo 231 žen (věkové rozmezí 18-35 let). Jodurie byla stanovována na počátku těhotenství, ve 20. týdnu a 4. den po porodu. Průměrná jodurie těhotných na počátku gravidity (neovlivněna suplementací) byla 127 mg I/l, medián 115 mgI/l moče, jodurie negravidních žen kontrolní skupiny 100 mg I/l s mediánem 84 mg I/l moče. Nízkou jodurii (pod 100 mg I/l) mělo 40 % těhotných a 62 % fertilních žen kontrolní skupiny. Suplementace vedla ke statisticky významnému zvýšení jodurie ve 20. týdnu (průměrná hodnota 186 mg I/l, medián 156 mg I/l: nízké hodnoty jodurie mělo jen 20 % žen). Čtvrtý den po porodu byla jodurie statisticky významně nižší než ve 20. týdnu (121 mg I/l, medián 99 mg I/l), avšak 76 % rodiček již suplementaci jodem přerušilo. Přesto však byly hodnoty jodurie statisticky významně vyšší u suplementovaných než u nesuplementovaných žen. Závěry. Zásobení jódem u vyšetřované skupiny gravidních i negravidních žen nebylo optimální. I u doporučené suplementace jódem (100 a 130 mg/d) vykazuje 20 % žen nedostatečné hodnoty jodurie. Je nutná zdravotně výchovná činnost zahrnující především rizikové skupiny.
Background. Sufficient supply of the population with iodine becomes again a world problem. Particularly the iodine deficiency during pregnancy may have serious negative effects on the foetal development. Estimation of the level of iodine supply of pregnant women became therefore the aim of the study. Investigation was done in the district Teplice. Methods and Results. The cohort was formed by 348 pregnant women (age 17 to 45 years), who received during the pregnancy iodine supplementation in the daily dose of 130 respective 100 mg (Materna, Jod 100). Control group consisted of 231 women (age 18 to 35 years). Average ioduria of pregnant women at the beginning of gestation (not affected by supplementation) was 127 mg I/l, median 115 mg I/l of urine. Ioduria of non-pregnant women of the control group was 100 mg I/l median 84 mg I/l of urine. Low ioduria (below 100 mg I/l) was found in 40 % of pregnant and 62 % fertile women of the control group. Supplementation resulted in the statistically significant increase of ioduria in the 20th week (average value was 186 mg I/l, median 156 mg I/l); low values had found only 20 % of women. The fourth day after delivery, ioduria was statistically lower than in the 20th week (121 mg I/l, median 99 mg I/l), however, 76 % of women finished with supplementation after the childbirth. Values of ioduria were still higher in supplemented than in non-supplemented women. Conclusions. Iodine intake in the group of pregnant and non-pregnant women was not optimal. Even during the recommended iodine supplementation (100 and 130 mg), 20 % of women had lower values of ioduria. Health education, which first of all involves the risk groups, is therefore highly recommended.
Ve vzorcích ranní moče 177 zdravých chlapců a dívek ve věku 8 let byl modifikovanou fotometrickou metodou Sandell-Kolthoffovou stanoven obsah jodidů. Autoři prokazují, že obsah jodidů v ranní moči se v průměru významně neliší od obsahu ve vzorku celodenní moči. Ve zkoumaném souboru bylo nalezeno přibližně 50 % dětí s jódurií pod 100 μg/g kreatininu, tedy na úrovni signalizující nedostatečný příjem jodidů. Autoři považují za nutné sjednotit vyjadřování jódurie a přiklánějí se k názoru, že je správné ji korigovat na obsah kreatininu.
The authors assessed in urine samples of 177 healthy boys and girls aged 8 years the iodide content, using a modification of Sandell-Kolthoff's method. The authors provide evidence that the significantly from the iodide content of all-day urine samples. In the investigated group cca 50 % children were detected with iodiuria of less than 100 μg/g creatinine, i.e. at the level signalizing inadequate iodide intake. The authors are of the opininion than it is essential to unify the expression of iodiuria and advocate the that is best to express it in relation to the creatinine content.
