• MeSH
• bodová mutace MeSH
• cílená molekulární terapie MeSH
• delece genu MeSH
• doba přežití bez progrese choroby MeSH
• erbB receptory genetika   účinky léků   MeSH
• geny erbB * genetika   účinky léků   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• nemalobuněčný karcinom plic * genetika   terapie   MeSH
• tyrosinkinasy antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.

In the case of non-small cell lung cancer (NSCLC), the existence of somatic mutations in the epidermal growth factor receptor (EGFR) gene and their effect on the sensitivity to the treatment of tyrosine kinase inhibitors (TKI) is known. Mutations occur in the tyrosine kinase domain between EGFR exon 18 and 21, predominantly point deletions and deletions, eventually insertions. In exons 19 and 21, 80-90% of known activating mutations of EGFR are concentrated. The so-called activation mutations include the G719X point mutation in exon 18, the L858R and L861Q point mutations in exon 21 and the deletion in exon 19. Among so-called resistant mutations are the insertions in exon 20, the T790M and S768I point mutations in exon 20, and the D761Y mutation in exon 19. The mutation rate of the EGFR gene in the Caucasian population is 10%. In NSCLC patients experiencing activation mutations for EGFR, the most effective treatment is with tyrosine kinase inhibitors. In our paper, we investigate the activation and resistance mutations of the EGFR gene and provide an overview of the results of first, second and third generation of TKI treatment.

• Klíčová slova
• osimertinib, dacomitinib,
• MeSH
• afatinib terapeutické užití   MeSH
• antitumorózní látky terapeutické užití   MeSH
• chinazolinony terapeutické užití   MeSH
• erbB receptory genetika   MeSH
• geny erbB-1 genetika   MeSH
• inhibitory proteinkinas terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• mutace MeSH
• nemalobuněčný karcinom plic * farmakoterapie   genetika   MeSH
• piperaziny terapeutické užití   MeSH
• tyrosinkinasy antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Při léčebné rozvaze po stanovení diagnózy je v současnosti snahou vybrat pro nemocného s nemalobuněčným karcinomem (NSCLC) lék, u kterého je prokázáno, že je účinný u nádoru, který nese určité morfologické a/nebo molekulárně genetické znaky. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí se v terapii NSCLC začaly uplatňovat preparáty biologické léčby, která zasahuje selektivně do nitrobuněčných pochodů v nádorové buňce. Preparáty biologické léčby působí na nádorové buňky jiným mechanismem než standardní chemoterapie. Biologicky cílená léčba se někdy také nazývá cílená molekulární terapie. Receptor pro epidermální růstový faktor je transmembránovým receptorem s tyrozinkinázovou aktivitou, který má významnou úlohu v regulaci buněčného cyklu, v diferenciaci, proliferaci a přežívání buněk. Jeho trvalá aktivace spolu s aktivací následných signalizačních drah může přispívat k maligní transformaci a stimulovat procesy vedoucí k růstu, invazi, metastázování a angiogenezi. Jednou z možností, jak jeho funkci ovlivňovat, a tím dosáhnout protinádorového účinku, je zablokování jeho intracelulární tyrozinkinázové komponenty. U nemocných s NSCLC, u kterých se vyskytuje genetická abnormalita – mutace genu pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory (TKI) EGFR.

Considering treatment after establishing the diagnosis of non-small cell lung cancer (NSCLC), it is currently attempted to selecta drug that is shown to be effective in a tumor that carries certain morphological and / or molecular genetic features. At theturn of the third millennium, biological therapy preparations began to be applied in NSCLC treatment that selectively interferedwith intracellular processes in the tumor cell. Biologic therapies act on tumor cells by a mechanism different from standard chemotherapy.Biologically targeted treatment is sometimes also called targeted molecular therapy. The epidermal growth factorreceptor (EGFR) is a transmembrane receptor with tyrosine kinase activity that plays an important role in cell cycle regulation,cell differentiation, proliferation, and survival. Its sustained activation, along with activation of subsequent signaling pathways,can contribute to malignant transformation and stimulate processes leading to growth, invasion, metastasis and angiogenesis.One way to influence its function and thereby achieve antitumor effect is to block its intracellular tyrosine kinase component. InNSCLC patients with a genetic abnormality – EGFR gene mutation – the treatment with tyrosine kinase (TKI) EGFR is most effective.

• Klíčová slova
• naquotinib, rociletinib, osimertinib, dacomitinib, mutace T790M,
• MeSH
• afatinib terapeutické užití   MeSH
• akrylamidy terapeutické užití   MeSH
• antitumorózní látky klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie MeSH
• chemorezistence MeSH
• chinazolinony terapeutické užití   MeSH
• cílená molekulární terapie MeSH
• doba přežití bez progrese choroby MeSH
• erlotinib terapeutické užití   MeSH
• gefitinib terapeutické užití   MeSH
• geny erbB-1 * MeSH
• inhibitory proteinkinas * klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• mutace MeSH
• nemalobuněčný karcinom plic * diagnóza   klasifikace   patologie   terapie   MeSH
• piperaziny terapeutické užití   MeSH
• piperidiny terapeutické užití   MeSH
• pyraziny terapeutické užití   MeSH
• pyrimidiny terapeutické užití   MeSH
• pyrrolidiny terapeutické užití   MeSH
• tyrosinkinasy antagonisté a inhibitory   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• kongresy jako téma MeSH
• molekulární patologie MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Alogenní transplantace krvetvorných buněk (alo-HCT) je považována za léčebnou metodu volby především u hematologických malignit. V článku prezentujeme naše dlouhodobé výsledky léčby alo-HCT ve skupině 533 pacientů (dále jen pac.). Bylo retrospektivně analyzováno 533 nemocných, kteří podstoupili alo-HCT v období 11/1996 až 6/2017. Diagnózy byly následující: AML (187 pac., 35 %), ALL (73 pac., 14 %), lymfomy (66 pac., 12 %), MDS + MPN (52 pac., 10 %), CML (74 pac., 14 %), CLL (47 pac., 9 %), ostatní (34 pac., 6 %). Medián věku byl 45 let. Typy dárců a štěpů: HLA identický sourozenec, n = 257 (48 %); nepříbuzný dárce, n = 276 (52 %); periferní krvetvorné buňky, n= 492 (92 %); kostní dřeň, n = 41 (8 %). Mediány sledování po alo-HCT byly 26,6 a pro žijící pac. 83,2 měsíců. Myeloablativní režim byl podán u 253 pac. (47 %), režim s redukovanou intenzitou u 280 pac. (53 %). Stav onemocnění před alo-HCT: remise u 351 pac. (66 %), aktivní onemocnění u 182 pac. (34 %). Celková léčebná odpověď po alo-HCT byla 82 %, z toho 78 % CR a 4 % PR. Incidence akutní a chronické GvHD byla 42 % a 40 %. Mortalita bez souvislosti s relapsem a incidence relapsů v 1, 2 a 4 letech po alo-HCT byly 18 %, 19 % a 20 % a 22 %, 
27 % a 31 %. Mediány PFS a OS byly 31,5 a 85,6 měsíců. Pohlaví, typy dárce, štěpu a přípravného režimu neovlivnily signifikantně PFS a OS. Pacienti s AML měli kratší PFS než ostatní (medián PFS 18,9 vs. 43,2 měsíců, p = 0,031, HR 1,32), pac. s aktivním onemocněním před alo-HCT měli kratší PFS než pac. v remisi (medián PFS 9,6 vs. 73,7 měsíců, p < 0,001, HR 1,79). Signifikantní parametry pro kratší OS podle multivariační analýzy byly: diagnóza AML vs. ostatní (medián OS 29,7 vs. 197,2 měsíce, p < 0,001, HR 1,63) aktivní nemoc v době alo-HCT vs. remise (medián OS 25,0 vs. 186,5 měsíce, 
p < 0,001, HR 1,93). Alogenní HCT zůstává standardní léčebnou možností pro různé hematologické malignity (zejména AML+ALL+MDS+MPN). Typ diagnózy a stav onemocnění v době transplantace jsou důležité prognostické faktory pro PFS a OS, nejlepších výsledků dosahují nemocní v remisi.

Allogeneic stem cell transplantation (SCT) is considered to be the treatment of choice for many haematological disorders, especially haematological malignancies. We present here our long-term experience with allogeneic SCT in cohort of 533 pts. We analysed 533 pts who underwent allogeneic SCT at our centre from November 1996 to June 2017. The diagnoses were as follows: AML (187 pts; 35%), ALL (73 pts, 14%), lymphomas (66 pts, 12%), MDS + MPN (52 pts, 10%), CML (74 pts, 14%), CLL (47 pts, 9%), other diagnoses (34 pts, 6%). The median age was 45 years (range 18–64). The types of donors and grafts used were as follows: HLA identical sibling, n = 257 (48%); unrelated donor, n = 276 (52%); PBSCs, n = 492 (92%); BM, n = 41 (8%). Median follow-up from SCT was 26.6 months, median follow-up from SCT for surviving pts was 83.2 months. Myeloablative conditioning (MAC) was used in 253 pts (47%), reduced intensity conditioning (RIC) was used in 280 pts (53%). Disease status at SCT was remission in 351 pts (66%) and active disease in 182 pts (34%). Median time from diagnosis to SCT was 7.4 months. The overall response rate after allogeneic SCT was 82%, including CR in 78% of pts and PR in 4% of pts. The incidence of acute and chronic GvHD was 42% and 40% resp. Non-relapse mortality (NRM) was 18%, 19% and 20% at 1 year, 2 years and 4 years from SCT resp. Relapse incidence was 22%, 27% and 31% at 1 year, 2 years and 4 years from SCT resp. Median PFS was 31.5 months, median OS was 85.6 months. Gender, type of donor, type of graft, time from diagnosis to SCT and type of conditioning did not significantly influence PFS and OS in our cohort of pts. Patients with AML had significantly shorter PFS compared to pts with other diagnoses (median PFS 18.9 months versus 43.2 months, p = 0.031, HR 1.32). Patients with active disease at SCT had significantly shorter PFS compared to pts in remission at SCT (median PFS 9.6 months versus 73.7 months, p < 0.001, HR 1.79). On multivariate analysis, diagnosis of AML versus other diagnoses (median OS 29.7 months versus 197.2 months, p < 0.001, HR 1.63) and active disease at SCT versus remission at SCT (median OS 25.0 months versus 186.5 months, p < 0.001, HR 1.93) were significant predictors of poor OS. Allogeneic transplantation remains the standard treatment option predominantly for various haematological malignancies. According to our results, the type of diagnosis and disease status at allogeneic SCT are important prognostic factors for PFS and OS. Patients in remission of their disease at the time of allogeneic SCT have significantly longer PFS and OS.

• MeSH
• akutní lymfatická leukemie * terapie   MeSH
• akutní myeloidní leukemie * terapie   MeSH
• analýza přežití MeSH
• dospělí MeSH
• hematologické nádory * terapie   MeSH
• homologní transplantace metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• transplantace kostní dřeně * metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH

• MeSH
• bronchogenní karcinom * patologie   MeSH
• diagnostické techniky molekulární metody   MeSH
• geny erbB-1 genetika   imunologie   MeSH
• inhibitory proteinkinas terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• mutační analýza DNA MeSH
• nádorové biomarkery analýza   MeSH
• polymerázová řetězová reakce metody   MeSH
• sekvenční analýza DNA MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Východiska: Spinocelulární karcinom plic tvoří v současnosti cca 30–40 % z nově zjištěných případů nemalobuněčného karcinomu plic (non-small lung cancer – NSCLC) v České republice. Tyrozinkinázový inhibitor – erlotinib – je v České republice indikován v 1. linii protinádorové léčby u pacientů s NSCLC ve stadiu lokálně pokročilém a metastatickém s prokázanými aktivačními mutacemi genu pro receptor endoteliálního růstového faktoru (EGFR). Erlotinib je dále indikován k léčbě EGFR negativních pacientů ve 2. a 3. linii protinádorové léčby, po zdokumentovaném selhání chemoterapie. Pozorování: Naše tři prezentované kazuistiky dokumentují léčebný efekt erlotinibu ve 2. a 3. linii protinádorové léčby u pacientů se spinocelulárním karcinomem plic. Všichni pacienti byli verifikováni histologicky. Jejich EGFR mutační status v době zahájení léčby nebyl vyšetřen. Zpětně bylo možné vyšetřit pouze vzorek pacienta č. 2 (EGFR negativní), dostupný biologický materiál ostatních dvou nemocných nebyl vhodný k molekulárně-genetické analýze. Doba do progrese nemoci při léčbě erlotinibem byla 68, 40 a 14 měsíců, přičemž pacient č. 1 k prosinci 2016 v léčbě stále pokračuje. Celkové přežití u dvou zemřelých pacientů bylo 50 a 43 měsíců. Jeden pacient zemřel z neznámé příčiny, bez zdokumentované progrese onkologického onemocnění. Jeden pacient zemřel na terminální progresi onkologického onemocnění. Všem třem pacientům erlotinib výrazně prodloužil celkové přežití. Závěr: Naše kazuistiky i literární data dokazují, že erlotinib může mít významný efekt i u pacientů se spinocelulárním karcinomem plic. Erlotinib ve 2. a 3. linii protinádorové léčby může být alternativou pro pacienty s omezenými možnostmi jiné léčby, v některých případech pak léčba může vést ke dlouhodobé stabilizaci onemocnění.

Background: Squamous cell carcinoma of the lung (SCC) represents cca 30–40% of new cases of non-small cell lung cancer (NSCLC) in the Czech Republic. The tyrosine kinase inhibitor erlotinib is indicated as a 1st line treatment for patients with locally advanced and metastatic disease and activating mutations in endothelial growth factor receptor (EGFR), or as a 2nd or 3rd line treatment in EGFR-negative NSCLC patients after chemotherapeutic failure. Observation: We present three case reports of patients with SCC treated with erlotinib as a 2nd or 3rd line of treatment. All patients were verified by histological analysis of tumor samples. EGFR mutation status was negative in one patient, while the other samples were not suitable for genetic screening. Results: The therapeutic response to erlotinib lasted for 68, 40, and 13 months, resp. The patient with the longest therapeutic response (patient no. 1) is still continuing erlotinib treatment (as of December 2016). The overall survival of the two patients who died was 50 and 43 months, resp. One patient died of an unknown cause with no signs of progression of the disease on CT scans. The other patient died of terminal progression of the oncological disease. All three patients experienced major therapeutic benefit from erlotinib treatment as shown by the long periods of progression-free survival and prolonged overall survival. Conclusion: The three case reports demonstrate that erlotinib may be effective as a 2nd or 3rd line treatment in patients with SCC, especially in patients with limited alternative anticancer treatment options.

• MeSH
• antitumorózní látky MeSH
• erlotinib * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• nádory plic MeSH
• nemalobuněčný karcinom plic * diagnóza   terapie   MeSH
• neoadjuvantní terapie MeSH
• plíce anatomie a histologie   MeSH
• senioři MeSH
• spinocelulární karcinom diagnóza   terapie   MeSH
• staging nádorů MeSH
• tyrosinkinasy antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH