Léčba autologními kmenovými buňkami (autologous cell therapy – ACT) je využívána celosvětově již téměř dvacet let, avšak u nás je určena primárně pro úzké spektrum pacientů a to pro diabetiky s chronickou končetinu ohrožující ischemii (CLTI) bez možnosti provedení standardních metod revaskularizace. Podle dosavadních výzkumů je tato terapie úspěšná jak ve zlepšení parametrů ischemie, tak v hojení defektů a podle většiny studií i v redukci vysokých amputací. Tento přehledový článek se zaměřuje na možnosti terapie u pacientů s CLTI, úspěšnost buněčné léčby a její nové možnosti, které by přispěly ke zlepšení terapeutického účinku.
Autologous cell therapy (ACT) has been used worldwide for almost twenty years, but in our region it is primarily indicated for a limited spectrum of patients, namely those with diabetes and chronic limb-threatening ischemia (CLTI) without the possibility of standard revascularization. According to previous research, this therapy is successful in improving ischemia parameters, in healing of chronic wounds and reducing major amputation rates. This review article focuses on the therapeutic options for patients with CLTI, the success rate of cell therapy, and new options to improve the therapeutic effect. From the clinical point of view of real practice, in which the doctor works with one, only real patient, it is necessary to keep in mind the nature of the numerical values with which we work, and whose accuracy and validity are not the same.
Autologous cell therapy (ACT) is a new therapeutic approach for diabetic patients with no-option chronic limb-threatening ischemia (NO-CLTI). The aim of our study was to quantify cell populations of cell therapy products (CTPs) obtained by three different isolation methods and to correlate their numbers with changes in transcutaneous oxygen pressure (TcPO2). CTPs were separated either from stimulated peripheral blood (PB) (n = 11) or harvested from bone marrow (BM) processed either by Harvest SmartPReP2 (n = 50) or sedimented with succinate gelatin (n = 29). The clinical effect was evaluated by the change in TcPO2 after 1, 3 and 6 months. TcPO2 increased significantly in all three methods at each time point in comparison with baseline values (p < .01) with no significant difference among them. There was no correlation between the change in TcPO2 and the size of injected cell populations. We only observed a weak correlation between the number of injected white blood cells (WBC) and an increase in TcPO2 at 1 and 3 months. Our study showed that all three isolation methods of ACT were similarly relatively efficient in the treatment of NO-CLTI. We observed no correlation of TcPO2 increase with the number of injected monocytes, lymphocytes or CD34+. We observed a weak correlation between TcPO2 increase and the number of injected WBCs.
- MeSH
- autologní transplantace metody MeSH
- buněčná a tkáňová terapie * metody MeSH
- chronická kritická ischemie končetin * terapie diagnóza chirurgie MeSH
- ischemie * terapie etiologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- transkutánní měření krevních plynů metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- srovnávací studie MeSH
Buněčná terapie neurologických onemocnění je založena na transplantaci nezralých buněk do nervového systému, v němž mohou léčebně působit několika mechanismy. Optimální by byla rekonstrukce nemocí poškozených nervových okruhů. Dalšími možnostmi jsou záchrana degenerujících neuronů příjemce a podpora funkce zbytkové tkáně poškozené nervové struktury. Buněčná terapie onemocnění mozečku se pro jeho nízký neurogenní potenciál a složitost synaptických zapojení zdá být obzvláště obtížným úkolem. Přes několik desetiletí výzkumu se neurotransplantace dosud nestaly běžnou léčbou a stále panují pochybnosti, ač pokusy na zvířatech ukazují v některých případech funkční zlepšení. Úkolem budoucího výzkumu je pokrok v oblasti kultivace a diferenciace vhodných typů kmenových buněk, nalezení faktorů, které rozhodují o vývoji a funkci transplantátu, a ověření bezpečnosti neurotransplantační terapie.
Cell therapy on neurological diseases is based on the transplantation of immature cells into the nervous system, where they are expected to have a therapeutic effect mediated by several possible mechanisms. Reconstruction of nerve circuits damaged by the disease would be optimal. Other possibilities are rescuing degenerating neurons of the host or supporting the function of the residual tissue of the disea sed nerve structure. Cell therapy for cerebellar diseases appears to be a difficult task due to low neurogenic potential and complexity of synaptic connection of the cerebellum. Despite several decades of research, neurotransplantation has not yet become a common treatment, and doubts remain, although animal experiments show functional improvement in some cases. The task of future research is to advance the cultivation and differentiation of appropriate types of stem cells, to find the factors that determine the development and function of the graft, and to verify the safety of neurotransplantation therapy.
- MeSH
- buněčná a tkáňová terapie * metody MeSH
- lidé MeSH
- transplantace kostní dřeně MeSH
- transplantace orgánů MeSH
- virové nemoci terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- novinové články MeSH
Autologous cell therapy (ACT) is primarily used in diabetic patients with chronic limb-threatening ischemia (CLTI) who are not candidates for standard revascularization. According to current research, this therapy has been shown in some studies to be effective in improving ischemia parameters, decreasing the major amputation rate, and in foot ulcer healing. This review critically evaluates the efficacy of ACT in patients with no-option CLTI, discusses the use of mononuclear and mesenchymal stem cells, and compares the route of delivery of ACT. In addition to ACT, we also describe the use of new revascularization strategies, e.g., nanodiscs, microbeads, and epigenetics, that could enhance the therapeutic effect. The main aim is to summarize new findings on subcellular and molecular levels with the clinical aspects of ACT.
- MeSH
- autologní transplantace * MeSH
- buněčná a tkáňová terapie metody MeSH
- chronická kritická ischemie končetin terapie MeSH
- diabetes mellitus terapie MeSH
- ischemie terapie MeSH
- lidé MeSH
- transplantace mezenchymálních kmenových buněk metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Balancing the immune response after solid organ transplantation (SOT) and vascularized composite allotransplantation (VCA) remains an ongoing clinical challenge. While immunosuppressants can effectively reduce acute rejection rates following transplant surgery, some patients still experience recurrent acute rejection episodes, which in turn may progress to chronic rejection. Furthermore, these immunosuppressive regimens are associated with an increased risk of malignancies and metabolic disorders. Despite significant advancements in the field, these IS related side effects persist as clinical hurdles, emphasizing the need for innovative therapeutic strategies to improve transplant survival and longevity. Cellular therapy, a novel therapeutic approach, has emerged as a potential pathway to promote immune tolerance while minimizing systemic side-effects of standard IS regiments. Various cell types, including chimeric antigen receptor T cells (CAR-T), mesenchymal stromal cells (MSCs), regulatory myeloid cells (RMCs) and regulatory T cells (Tregs), offer unique immunomodulatory properties that may help achieve improved outcomes in transplant patients. This review aims to elucidate the role of cellular therapies, particularly MSCs, T cells, Tregs, RMCs, macrophages, and dendritic cells in SOT and VCA. We explore the immunological features of each cell type, their capacity for immune regulation, and the prospective advantages and obstacles linked to their application in transplant patients. An in-depth outline of the current state of the technology may help SOT and VCA providers refine their perioperative treatment strategies while laying the foundation for further trials that investigate cellular therapeutics in transplantation surgery.
Chronická lymfocytární leukemie (CLL) je nejčastější lymfoidní malignitou dospělých v euroamerické populaci a postihuje převážně starší osoby: medián věku v době diagnózy se pohybuje mezi 65 a 72 lety. V současnosti je naprostá většina nemocných diagnostikována v časném asymptomatickém stadiu nevyžadující léčbu. Mimořádným rysem CLL je různorodost prognózy: ani při dlouhodobém sledování zhruba 50 % nemocných neprogreduje a nikdy nedospějí k léčbě, která je zahajována pouze při známkách klinické aktivity. Prognostické faktory, zejména mutace a/nebo delece genu TP53, cytogenetické abnormality a mutační stav variabilní oblasti těžkého řetězce imunoglobulinu (IGHV), jsou velmi užitečné pro upřesnění prognózy jednotlivých pacientů. Tyto ukazatele mohou rovněž pomoci při volbě léčebného přístupu, stávají se tedy prediktivními faktory. Léčebný přístup k CLL za posledních 20 let prodělal vpravdě revoluční změny: od chemoterapie přes chemoimunoterapii přidáním anti-CD20 monoklonálních protilátek rituximabu či obinutuzumabu, které vedlo poprvé v historii léčby CLL k prodloužení celkového přežití až k novým, perorálním cíleným preparátům, zejména režimům založených na inhibitoru BCL-2 venetoklaxu s anti-CD20 protilátkou a inhibitorům Brutonovy tyrozinkinázy ibrutinibu a akalabrutinibu. Tyto cílené inhibitory jsou dnes považovány za standardní volbu u relabované/refrakterní CLL a u velké části nemocných vytlačily chemoimunoterapii též z léčby první linie. Chemoimunoterapii (zejména kombinaci fludarabin - cyklofosfamid - rituximab [FCR] u mladších zdatných nemocných bez komorbidit) lze stále zvážit jako léčebou alternativu u selektované skupiny dosud neléčených nemocných s biologicky velmi příznivou prognózou (mutovaný stav IGHV a příznivá cytogenetika, např. delece 13q).
Chronic lymphocytic leukemia (CLL) is the most common lymphoid malignancy of adults in the Euro-American population and predominantly affects the elderly: the median age at diagnosis is between 65 and 72 years. Most patients are nowadays diagnosed at an early asymptomatic stage and do not require treatment. The heterogeneity of the prognosis of CLL is extraordinary. Even with long-term follow-up, about 50% of CLL patients do not progress and never require treatment, which is initiated only in case of the disease ́s clinical activity. Prognostic factors, especially TP53 gene deletion/mutation, other cytogenetic abnormalities, and mutation status of the immunoglobulin heavy chain variable region (IGHV) are very useful in refining the prognosis of individual patients. These markers can also help to tailor the treatment, thus becoming predictive factors. The therapeutic approach to CLL has undergone truly revolutionary changes over the last 20 years: from chemotherapy to chemoimmunotherapy through addition of the anti-CD20 monoclonal antibodies rituximab or obinutuzumab, which for the first time in the history of CLL treatment has led to prolonged overall survival, to new, oral targeted agents, in particular regimens based on the BCL-2 inhibitor venetoclax with an anti-CD20 antibody and the Bruton's tyrosine kinase inhibitors ibrutinib and acalabrutinib. These targeted inhibitors are now considered the standard choice for relapsed/refractory CLL and have largely replaced chemoimmunotherapy from first-line treatment in the vast majority of patients as well. Chemoimmunotherapy (especially the combination fludarabine-cyclophosphamide-rituximab [FCR] in younger fit patients without comorbidities) can still be considered as a treatment alternative in a selected group of previously untreated patients with a biologically highly very favourable prognosis (mutated IGHV gene and favourable cytogenetics, e.g. del 13q).
- Klíčová slova
- ibrutinib, obinutuzumab, venetoklax,
- MeSH
- bicyklické sloučeniny heterocyklické aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- buněčná a tkáňová terapie metody MeSH
- chronická lymfatická leukemie * farmakoterapie genetika patologie MeSH
- cílená molekulární terapie metody MeSH
- inhibitory fosfoinositid-3-kinasy aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- inhibitory tyrosinkinasy aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- kombinovaná farmakoterapie metody MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- proteinkinasa BTK antagonisté a inhibitory MeSH
- protinádorové látky imunologicky aktivní aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- protinádorové látky aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- protoonkogenní proteiny c-bcl-2 antagonisté a inhibitory MeSH
- sulfonamidy aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- buněčná a tkáňová terapie * metody MeSH
- hematologické nádory * farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- buněčná a tkáňová terapie * metody MeSH
- genetická terapie * metody MeSH
- geny MeSH
- lidé MeSH
- vzácné nemoci farmakoterapie genetika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- novinové články MeSH
