Úvod: Luxace akromioklavikulárního (AC) skloubení typu Rockwood III (RIII) představuje kontroverzní téma s širokou škálou terapeutických přístupů. Operační terapie nabízí desítky stabilizačních metod, což jen potvrzuje absenci „zlatého standardu“. Aktuálně dostupná literatura spíše upřednostňuje konzervativní terapii. Její podstatou je po zklidnění bolestí několik fází na sebe navazující fyzioterapeutické péče. Ta cílí na postupné zlepšování mobility ramene a následné posílení a stabilizaci celého ramenního pletence. Metody: V období 01/2014–12/2017 byla provedena studie u pacientů s poraněním AC kloubu typu Rockwood III. Každý pacient byl detailně poučen o možnostech operační a konzervativní terapie a předpokládaných výsledcích. Pacienti, kteří se rozhodli pro konzervativní terapii, byli s odstupem minimálně jednoho roku od poranění pozváni k vyhodnocení výsledků terapie. Každý pacient byl klinicky vyšetřen. Na kontrolních srovnávacích snímcích obou ramen byly změřeny korakoklavikulární (CC) vzdálenosti, posouzena přítomnost artrózy a kalcifikátů. Pacienti podstoupili dotazníkové šetření – Constant score (CS) a American shoulder and elbow surgeon score (ASES). Výsledky byly statisticky zhodnoceny a porovnány vůči sobě, event. vůči zdravému rameni. Výsledky: Celkem bylo zhodnoceno 37 pacientů s průměrným CS 96,1 a průměrným ASES 92,02. U 64 % pacientů (n=24) byla zjištěna nestabilita laterálního klíčku. Rozdíl CC intervalu proti zdravé straně byl průměrně 8,6 mm. Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi CS poraněného a zdravého ramene. Nebyla nalezena statisticky významná souvislost mezi CS a prominencí laterální části klíční kosti, stabilitou AC skloubení a pracovní zátěží; ani mezi návratem do práce a pracovní zátěží. Závěr: Konzervativní terapie poranění AC skloubení typu RIII nabízí dobré funkční výsledky.

Introduction: Acromioclavicular joint dislocation (AC) – Rockwood III (RIII) is a controversial topic with a wide range of therapeutic approaches. Operative therapy offers dozens of stabilization methods, which only confirms the absence of a “gold standard”. The currently available literature tends to favor conservative therapy, involving several consecutive phases of physiotherapeutic care after the pain has subsided. The aim is to gradually improve the mobility of the shoulder and subsequently strengthen and stabilize the entire shoulder girdle. Methods: A study was conducted between 01/2014 and 12/2017 in patients with Rockwood III type AC joint injury. Each patient was educated in detail about the surgical and conservative treatment options and expected outcomes. Patients who opted for conservative therapy were invited to evaluate the results of the therapy at a minimum of one year after the injury. Each patient was clinically examined. Coracoclavicular (CC) distances were measured, and the presence of arthrosis and calcifications was assessed on follow-up comparison scans of both shoulders. The Constant Score (CS) and the American Shoulder and Elbow Surgeons (ASES) score were evaluated in the patients. The results were statistically processed and compared to each other and/or to the healthy shoulder. Results: A total of 37 patients were evaluated with a mean CS of 96.1 and a mean ASES score of 92.02. Lateral clavicle instability was found in 64% of the patients (n=24). The mean difference of the CC interval versus the healthy side was 8.6 mm. There was no statistically significant difference between the CS of the injured and healthy shoulder. No statistically significant association was found between CS and lateral clavicle prominence, AC joint stability, and workload, or between return to work and workload. Conclusion: Conservative therapy of AC joint dislocation – type RIII provides good functional outcomes.

• MeSH
• akromioklavikulární kloub * diagnostické zobrazování   zranění   MeSH
• dospělí MeSH
• konzervativní terapie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• luxace ramenního kloubu * diagnostické zobrazování   patofyziologie   rehabilitace   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• pozorovací studie MeSH

PURPOSE OF THE STUDY: Intraarticular fractures of the distal femur rank among the most severe musculoskeletal injuries. Various treatment options, such as plate osteosynthesis or retrograde nailing, can be employed. This study aims to evaluate the clinical outcomes and complications of intraarticular distal femoral fractures treated with retrograde femoral nail, with particular emphasis on C3 fractures. MATERIAL AND METHODS: Between January 2016 and January 2023, 18 AO/33.C3 fractures were treated with a retrograde femoral nail. Of these, two were classified as 33.C1, eight as 33.C2 and eight as 33.C3. Twelve of the fractures were open. After the initial treatment and stabilizing the patient's overall condition, we proceeded with the definitive osteosynthesis. The first phase involved open reduction and fixation using individual screws to reconstruct the articular surface. The second phase consisted in retrograde nailing with correction of the length, axis and rotation of the femur. The evaluation criteria included: complication rate, number of revisions, knee range of motion, mechanical axis and length of the lower extremity, progression of gonarthrosis, pain level, need of walking support, Lysholm and Tegner Activity Score for functional outcome. RESULTS: Overall, we evaluated the complications and the outcomes of 12 patients (13 fractures). Of these, 8 patients experienced some kind of postoperative complications, primarily insufficient healing or nonunion, which were managed through revision surgery. Plate reosteosynthesis was used in 2 patients who were then excluded from the final clinical evaluation. No cases of deep infection or deep vein thrombosis were reported and no patient required total knee replacement. Seven AO/33.C3 fractures were individually evaluated. The average knee range of motion was nearly 0-93°, maximum flexion was 120°. On average, the lower extremity was 1.6 cm shorter and 7.3° varus to the mechanical axis. Only little progression of gonarthrosis was observed along with low levels of pain. The Lysholm Score ranged between 52 and 84 points (averaging 73.1). The mean Tegner Activity Score was 3.4. All results showed adequate improvement in 33.C2 and 33.C1 groups. DISCUSSION: The retrograde femoral nail demonstrates several advantages over the locking compression plate, particularly in biomechanical aspects. Various clinical studies have reported superior outcomes in terms of healing, complication rate, blood loss and functional outcome. Our study findings align with some of those international studies, particularly in the rate of infectious complications (0%), mean Lysholm Score (79.3 p.) and Tegner Activity Score (4.1). On the other hand, we observed a higher rate of revision surgery (53.8 %), mainly due to evaluating 33.C fractures only. The main advantage of this method lies in complete visualization, leading to better reconstruction of the articular surface coupled with excellent biomechanical properties of the intramedullary nail. CONCLUSIONS: Intraarticular distal femoral fractures pose significant challenges to treatment and frequently lead to permanent damage. The primary treatment goals involve achieving anatomical reposition of the articular surface, stable osteosynthesis, correction of the femoral length and axis and early rehabilitation. Our study demonstrates good clinical outcomes with a relatively low rate of complications. Patients are capable of walking without pain, achieving a good range of motion, returning to their occupations and becoming self-sufficient. Moreover, there were no infectious complications and no significant progression of gonarthrosis. KEY WORDS: retrograde femoral nail, intraarticular distal femoral fracture, functional outcome, complication rate.

• MeSH
• fraktury femuru * chirurgie   MeSH
• intraartikulární fraktury chirurgie   MeSH
• intramedulární fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• kostní hřeby * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace etiologie   MeSH
• reoperace metody   MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• anglický abstrakt MeSH
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• drenáž metody   MeSH
• lidé MeSH
• pleurální dutina chirurgie   MeSH
• thorakocentéza metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Zlomenina proximálního femuru (PF) představuje jednu z nejčastějších úrazových diagnóz u geriatrických pacientů. Typickým pacientem je žena ve věku 80 let po nízkoenergetickém zranění, např. pádu po zakopnutí. Nejčastějším typem zlomeniny PF u těchto pacientů je zlomenina pertrochanterická. Prognóza pacienta závisí zejména na zdravotním stavu a věku před traumatem. Cílem je pacienta co nejdříve vrátit na předúrazovou úroveň mobility a s co nejmenším snížením kvality života. Incidence zlomenin, náklady na jejich léčbu i nároky na kapacity operační a následné péče se budou nepochybně zvyšovat s predikovaným demografickým vývojem.

Proximal femur (PF) fracture is one of the most common trauma diagnoses in geriatric patients. The typical patient is a woman 80 years of age after having suffered a low-energy injury, typically a fall after tripping. The most common type of PF fracture in these patients is a pertrochanteric fracture. The patient's prognosis depends mainly on the medical condition before the accident and age. The aim is to return the patient to the level of mobility before the accident as soon as possible with the least possible reduction in quality of life. The incidence, treatment costs and demands for aftercare capacity will increase.

• MeSH
• fraktury femuru * chirurgie   ekonomika   komplikace   mortalita   MeSH
• fraktury krčku femuru * chirurgie   ekonomika   komplikace   mortalita   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• MeSH
• lidé MeSH
• poranění paže * diagnóza   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The study evaluated the method of arthroscopic stabilisation of dynamic scapholunate (SL) instability by scapholunate joint resection using bone graft to create synarthrosis between the scaphoid and lunate. MATERIAL AND METHODS Twenty-six patients with chronic dynamic SL instability of Geisler-Messina - EWAS grade IIIB, C and IV were treated by artificial synarthrosis of SL joint using an arthroscopic technique. The mean follow-up period of the patients was 32.2 months (28-39 months, when the range of motion and grip strength were assessed. The functional results were evaluated through the Mayo wrist score. RESULTS Post-operatively, a statistically significant improvement in grip strength was reported, with the mean improvement of 9 kg. On the other hand, significant worsening of flexion with a mean change of -6°, a mean change in extension of -5° and ulnar deviation -2° were identified. According to the visual analogue scale, there was a significant reduction in pain associated with everyday activity (mean change -4) as well as with heavy manual work (mean change -4). According to the Mayo wrist score, the overall results in 3 patients were excellent, in 16 patients good, in 6 patients satisfactory, and in one patient poor. DISCUSSION A limited range of motion significantly influencing the overall results of the functional assessment on the Mayo wrist score does not have a substantial subjective impact on patients and their routine activities. All the studies evaluating the operative techniques restoring stability of proximal row of the carpal bones report limited range of motion in the wrist. These interventions aim at a strong, pain-free grip with preserved wrist function. CONCLUSIONS This study illustrates that the arthroscopic stabilisation of scapholunate joint by synarthrosis is a reliable, minimally invasive surgical method to treat the higher grade of dynamic SL instability. This method makes it possible to achieve good stability of the damaged joint and leads to satisfactory functional results. Key words:wrist, instability, scapholunate joint, arthroscopy, bone graft.

• MeSH
• artroskopie * škodlivé účinky   metody   MeSH
• člunkovitá kost MeSH
• dospělí MeSH
• karpální klouby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• měření bolesti metody   MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   MeSH
• nestabilita kloubu * diagnóza   patofyziologie   chirurgie   MeSH
• poloměsíčitá kost MeSH
• pooperační bolest diagnóza   MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• síla ruky MeSH
• transplantace kostí metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• fixace fraktury metody   MeSH
• fraktury kostí terapie   MeSH
• lidé MeSH
• metakarpus * anatomie a histologie   zranění   MeSH
• pooperační péče MeSH
• poranění prstů ruky * diagnostické zobrazování   komplikace   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Perilunátní luxace jsou komplexní poranění zápěstí, která jsou považována za těžká a mutilující. Při neadekvátním či pozdním ošetření zanechávají doživotní následky s těžkým omezením funkce karpu. A i při včasném a vhodném ošetření může být zápěstí trvale poznamenáno. Cílem této retrospektivní studie je zhodnotit soubor pacientů ošetřených na našem pracovišti. Metoda a materiál: Autoři prezentují výsledky vlastního souboru 20 pacientů z let 2008 až 2014, kteří byli ošetřeni pro perilunátní luxační poranění zápěstí. U všech pacientů bylo provedeno ošetření perilunátní luxace z dorzálního či kombinovaného přístupu. Klinické parametry pohybu, síly stisky a výsledek dotazníku DASH byly zhodnoceny v prvním, druhém a třetím roce od operačního výkonu. Výsledky: Při zhodnocení našeho souboru pacientů jsme zjistili, že průměrný rozsah pohybu se v prvním roce od výkonu pohybuje mezi 77 až 80 % rozsahu pohybu zdravé končetiny. Síla stisku je průměrně 76 % a v dotazníku DASH je průměr 13,3 bodu. Ve druhém a třetím roce po výkonu se hodnoty nijak statisticky významně nemění. U dvaceti hodnocených pacientů jsme zaznamenali dvakrát komplikace, a to jednou avaskulární nekrózu lunata spojenou s algodystrofickým syndromem a jednou vznik pakloubu člunkové kosti. Závěr: Adekvátní a časné ošetření perilunátního luxačního poranění karpu vede k velmi dobrým pooperačním výsledkům, a i přes špatnou pověst tohoto zranění je většina pacientů po výkonu spokojena a vrací se do běžného života.

Introduction: Perilunate dislocations are complex injuries which are considered serious and mutilating. Inappropriate or late treatment leaves severe limitations to carpal function. Even with timely and appropriate treatment, the wrist may be permanently affected. The aim of this retrospective study is to evaluate the group of patients treated at our department. Material and Methods: The authors present their study of a group of 20 patients with perilunate dislocations treated between years 2008 and 2014. All patients were treated with perilunate luxation from a dorsal or combined approach. The clinical parameters of motion range, grip strength and DASH questionnaire were evaluated in the first, the second and the third post-op year. Results: When evaluating our group of patients, we found that the average range of motion in one year after surgery ranged between 77 % and 80 % of the range of motion of the healthy limb. The grip strength is 76 % on average and 13.3 points in the DASH questionnaire. In the second and third year after surgery values did not significantly changed. In the twenty evaluated patients, we experienced two complications, specifically one case of avascular necrosis of the lunate associated with algodystrophy and one case of pseudoarthrosis of the scaphoid. Conclusions: Appropriate and timely treatment of perilunate luxation leads to very good postoperative results, and despite the poor reputation of this injury, most patients are satisfied and return to normal life.

• Klíčová slova
• perilunátní luxace,
• MeSH
• dislokace kloubu * chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury kostí chirurgie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• lidé MeSH
• obnova funkce MeSH
• poloměsíčitá kost chirurgie   zranění   MeSH
• poranění zápěstí * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• síla ruky MeSH
• vnitřní fixace fraktury MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH

Úvod: Zlomeniny distálního radia tvoří 17 % všech zlomenin lidského těla a 75 % zlomenin předloktí. Dříve byly považovány za zlomeniny staršího věku v důsledku osteoporotického postižení kosti. V současné době se s rozvojem některých sportů a motorismu vyskytují stále častěji u mladších jedinců. Materiál a metodika: V letech 2014­-2015 bylo na pracovištích autorů odoperováno s použitím volární LCP dlahy celkem 54 pacientů. Ke kontrolnímu vyšetření se dostavilo celkem 45 pacientů ve věku 29-­72 roků. Průměrný věk byl 48,6 roku. Mužů bylo operováno celkem 24 (54 %) a 21 (46 %) žen. Dominantní končetina byla poraněna u 27 jedinců (60 %) a nedominantní u 18 (40 %). Pacienti byli zhodnoceni rok po úrazu a bylo provedeno rtg vyšetření, kde bylo zhodnoceno zhojení, změny v souvislosti s užitým implantátem či chybou operatérů. Klinické vyšetření bylo provedeno podle DASH skóre. Výsledky: Při hodnocení funkčních výsledků podle DASH skóre samoobslužné činnosti bylo průměrné hodnocení 28,8 bodu, kdy nejlepší bylo 0 bodů a nejhorší 39 bodů (medián 14,17 bodů). Nejhorší tři (7 %) výsledky byly pozorovány u pacientů, kde již před operací byly patrné degenerativní změny typu SLAC II-­III, které měly i podíl na následných horších výsledcích hodnocení. U dvou (4 %) s horšími klinickými obtížemi byly zjištěny známky risartrózy. Pokud jsme hodnotili další poranění jak na rtg snímcích, tak během operace, byla prokázána totální ruptura skafolunátního vazu u 2 (4 %) pacientů, vazy distálního radioulnárního kloubu u 6 (12 %) pacientů a processus styloideus radii byl poškozen u 16 (35 %) pacientů. Při hodnocení komplikací byl u jedné pacientky (2 %) diagnostikován komplexní regionální bolestivý syndrom a u jednoho pacienta ruptura musculus extensor pollicis longus (2 %), což bylo řešeno transpozicí šlachou musculus extensor indicis proprius. Komplikace s hojením jsme nezaznamenali. Při hodnocení rtg snímků bylo konstatováno, že došlo ve všech případech ke zhojení zlomeniny a nebyly pozorovány jakékoli patologické změny ve vztahu k implantátu. Diskuze: Na dobrý výsledek při ošetření zlomeniny distálního radia má vliv správná indikace k osteosyntéze, dodržení všech zásad repozice zlomeniny, kdy je důležitá repozice kloubních ploch jak v radiokarpálním, tak v distálním radioulnárním kloubu, dodržení správného sklonu kloubních ploch jak v sagitální, tak frontální rovině a dodržení správné vzájemné délky radia a ulny. Důležitá je diagnostika dalších přidružených vazivových poranění a jejich ošetření. Závěr: Zlomeniny distálního radia jsou častá poranění, ale stále nedodržení zásad správného ošetření vede k neuspokojivým výsledkům. Jen aktivní přístup s použitím moderních implantátů a dodržení správných indikací a operační techniky vedou k dobrým výsledkům.

Introduction: Fractures of the distal radius account for 17% of all fractures of the human body and 75% of the forearm fractures. Previously, they were considered to be fractures typical for older age, due to osteoporotic bone involvement. The current popularity of certain sports and motor vehicles leads to these fractures being more frequent in younger individuals. Material and Methods: In the years 2014-2015, 54 patients were treated at the workplace of the authors using the LCP plate. A total of 45 patients aged 29-72 years presented themselves for a check-up. The mean age was 48.6 years. A total of 24 (54%) and 21 (46%) women were operated. Dominant limb was injured in 27 individuals (60%) and non-dominant in 18 (40%). The patients were evaluated one year after the injury, and an X-ray examination was performed where healing, implantation changes, or surgeon errors were evaluated. The clinical examination was performed according to the DASH score. Results: When evaluating DASH performance scores for self-service activity, the average score was 28.8, with the best score at 0 points and the worst score at 39 points (median 14.17 points). The worst three (7%) results were seen in patients with degenerative SLAC II-III changes before the surgery, which also contributed to subsequent worse results. In two cases, with significant clinical difficulties, signs of risartrosis were found. We evaluated further injuries in both RTG frames and total scaphoid ligament rupture in 2% (4%) patients, radial ligament ligaments in 6 (12%) patients and processus styloideus radius were damaged in 16 (24%) patients. In cases of complications, a complex regional syndrome was diagnosed in one patient (2%) and a rupture of musculus extensor pollicis longus (2%) in one patient, which was solved by translocation with the tendon musculus extensor indicis proprius. We did not notice complications with healing. RTG imaging was judged to have occurred in all cases for fracture healing and no pathological changes were observed in relation to the implant. Discussion: A good result in the treatment of the distal radius fracture is predicated on correct indication of osteosynthesis, observance of all principles of fracture repositioning, where it is important to reposition the articular surfaces in both the radiocarpal and distal radial joints, to maintain the correct inclination of the articular surfaces both in the sagittal and frontal plane and to adhere to the correct the length of the radius and the ulna. It is important to diagnose and treat other associated connective tissue injuries. Conclusion: Fractures of the distal radius are frequent injuries, but non-compliance with the principles of proper treatment stull leads to unsatisfactory results. Only an active approach using modern implants and adherence to proper indications and operational techniques will lead to satisfactory results.

• Klíčová slova
• volární LCP dlahy, zlomeniny distálního radia,
• MeSH
• dlahy * MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury vřetenní kosti * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• kostní šrouby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• obnova funkce MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• poranění zápěstí chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• vnitřní fixace fraktury * MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH