Článek shrnuje současné možnosti přímé diagnostiky syfilis s důrazem na metody perspektivní prorutinní diagnostickou praxi.Přímý průkaz původce onemocnění, T. pallidum, je omezen, protože T. pallidum není schopnasyntetizovat enzymové kofaktory, mastné kyseliny a nukleotidy de novo a je zcela závislá na svémhostiteli – kultivace na umělých médiích je tedy vyloučena. Přímá diagnostika syfilis proto zahrnujepouze pokus na zvířeti – tzv. rabbit infectivity testing (RIT), mikroskopii v zástinu či fluorescenčnímikroskopii a v posledních letech metody molekulárně-biologické. Ty se v rutinní praxi uplatňujístále více. Článek vysvětluje vhodnost a možnost využití jednotlivých metod přímého průkazu T.pallidum s ohledem na probíhající fázi syfilis. S výjimkou molekulárně-biologických metod je lzeuplatnit většinou jen v primárním a sekundárním stadiu nebo u časné kongenitální syfilis.Článek přináší přehled základních metodik polymerázové řetězové reakce pro diagnostiku syfilis.Vzhledem k odlišnostem v citlivosti i provedení nalézají cestu do praxe jen některé. Pro rutinnípraxi se jeví být velmi slibnou metoda polA PCR

Available methods for direct diagnosis of syphilis are summarized with emphasis being on thosepromising for routine use.Direct detection of the causative agent T. pallidum is limited since the agent is not able to synthesizeenzyme cofactors, fatty acids and nucleotides de novo, is completely dependent on its host and thusculture on synthetic media is not feasible. Direct diagnosis of syphilis is based on rabbit infectivitytesting (RIT), dark field or fluorescent microscopyandrecently also onmolecular biological methodsused with increasing frequency in routine practice. Suitability and usability of different methodsfor direct detection of T. pallidum at different stages of syphilis are explained. Except for molecularbiological methods, most of detection techniques can only be used at the primary and secondarystages or in early congenital syphilis.Major PCR methods for diagnosis of syphilis are presented. Not all of them are suitable for use inroutine practice owing to differences in their sensitivity and design. The polA PCR method appearsto be the most promising in this regard.

• MeSH
• biotest využití   MeSH
• polymerázová řetězová reakce metody   využití   MeSH
• syfilis diagnóza   mikrobiologie   MeSH
• Treponema pallidum izolace a purifikace   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• chlamydiové infekce diagnóza   MeSH
• DNA sondy MeSH
• ELISA MeSH
• fluorescenční protilátková technika metody   MeSH
• lidé MeSH
• sérologické testy metody   MeSH
• uretritida mikrobiologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Rozvoj moderní imunologie významným způsobem napomohl odhalení autoimunitního podtextu etiopatogeneze mnohých dermatóz. Stanovení autoprotilátek se stalo nepostradatelným pomocníkem při diferenciální diagnostice některých kožních onemocnění. V diagnostice autoimunitních dermatóz hraje klíčovou úlohu stanovení antinukleárních protilátek. Proto je zde prezentován alespoň základní přehled o této poměrně heterogenní (alespoň co se týče antigenních epitopů, proti kterým jsou zaměřeny) skupině autoprotilátek. V současné době je znám značný počet antigenních epitopů v buněčném jádru, proti kterým mohou autoprotilátky vznikat. Nepřehlédnutelná část z nich má význam i pro dermatologii.

Advances in contemporary immunology have contributed a great deal in disclosure of an autoimmune nature in pathogenesis of many dermatosis. Determination of antibody levels represents an indispensable help in differential diagnosis of some skin diseases. The antinuclear antibodies assay is crucial in diagnosis of autoimmune dermatosis. Therefore an essential survey of this heterogennous group of antibodies (referring to the antigenic epitopes against which they are directed) is presented. According to current knowledge, a large number of the antigenic epitopes are differentiated in cell core, against which the antibodies might be originated. The vast amount of them is of a great significance in dermatology.

• MeSH
• antinukleární protilátky krev   MeSH
• autoimunita MeSH
• ELISA MeSH
• fluorescenční protilátková technika metody   MeSH
• imunoblotting metody   MeSH
• kožní nemoci diagnóza   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Imunofluorescenční metody se již více než půl století používají v lékařské diagnostice a výzkumu. V dermatologii je to především diagnostika puchýřnatých onemocnění a onemocnění pojivové tkáně metodou přímé a nepřímé imunofluorescence. V článku je podán přehled základních možností diagnostiky a nálezů u těchto onemocnění, dalších možností využití včetně moderních aplikací imunofluorescence.

Immunofluorescence methods have been used in medical research and diagnostics for more than 50 years. In dermatology, direct and indirect immunofluorescence methods are mainly used in diagnostics of immunobullous and connective tissue diseases. The review summarizes the basic diagnostic possibilities and common findings in these disesases, and other uses, including modern applications of immunofluorescence methods.

• Klíčová slova
• bulózní dermatózy,
• MeSH
• autoprotilátky imunologie   klasifikace   MeSH
• fluorescenční protilátková technika nepřímá metody   využití   MeSH
• fluorescenční protilátková technika přímá metody   využití   MeSH
• fluorescenční protilátková technika dějiny   metody   přístrojové vybavení   MeSH
• hybridizace in situ fluorescenční metody   využití   MeSH
• konfokální mikroskopie přístrojové vybavení   využití   MeSH
• metody MeSH
• nemoci pojiva diagnóza   MeSH
• vaskulitida diagnóza   MeSH
• vezikulobulózní nemoci kůže diagnóza   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Súčasný vývoj poznatkov o bulóznych ochoreniach neustále prinášajúci definovanie novýchchorobných jednotiek s klinicky podobnou morfológiou, ale s odlišnou patogenézou a nárokmi naliečbu, kladie pred dermatologické pracoviská náročné úlohy adekvátne diagnostikovať uvedenéochorenia.Práca poskytuje prehľad aplikácie imunomorfologických metód, ktoré doporučujeme používaťna dermatologických pracoviskách s cieľom vyrovnať sa so zložitou diagnostikou bulóznych ochorení.Na stanovenie bulóznych ochorení sme používali metódu priamej imunofluorescencie na zisteniedepozitov IgG, IgA, C3 zložky komplementu v tkanivách, metódu nepriamej imunofluorescencie naopičom, resp. prasačom ezofágu, na salt split skin teste, na trypsínovom a dispázovom substrátochna zistenie cirkulujúcich protilátok v triedach IgG a IgA, imunobloting na zistenie, s ktorými antigénamitieto protilátky reagujú, a stanovenie architektoniky pľuzgiera pomocou laminínu, fibronektínua kolagénu typu IV.Na podklade našich skúseností doporučujeme nasledujúci postup laboratórneho stanovenia:1. Rutinně histologické vyšetrenie, ktoré umožňuje stanovenie prítomnosti subepidermálneho bulóznehoochorenia. 2. Priama imunofluorescenčná metóda, ktorá zisťuje depozity v IgG a IgA triedea umožňuje odlíšiť pemfigoidy od lineárnej IgA dermatózy a dermatitis herpetiformis. 3. Nepriamaimunofluorescencia s použitím separovanej kože v hypertonickom roztoku NaCl, ktorá v prípadeprítomnosti cirkulujúcich protilátok umožňuje diferenciálnu diagnózu pemfigoidov od epiligrínovéhopemfigoidu a epidermolysis bullosa acquisita, resp. lineárnej IgA dermatózy od IgA epidermolysisbullosa acquisita. 4. Použitie substrátov opracovaných trypsínom alebo dispázou, ktoré umožňujúdiferenciálnu diagnózu epiligrínového pemfigoidu od epidermolysis bullosa acquisita. 5. V prípadevýskytu cirkulujúcich autoprotilátok je možné použitie imunoblotingu za účelom zisteniaantigénov, s ktorými reagujú autoprotilátky pacientov. 6. Imunohistologické stanovenie lokalizáciepľuzgiera v zóne bazálnej membrány, ktoré je zvlášť významné pri chýbaní cirkulujúcich protilátok.

Contemporary development of findings concerning bullous diseases, associated with the steadyincrease of new pathological units with a clinically similar morphology but different pathogenesisand different therapeutic requirements, makes dermatological departments face pretentious tasksassociated with the diagnosis of these diseases.The objective of the present work is a review of immunomorphological methods recommendedby the authors to dermatological departments to cope with the diagnosis of bullous diseases. The authors used for assessment of bullous diseases the method of direct immunofluorescencefor estimation of deposits of IgG, IgA, the C3 component of complement in tissues, the method ofindirect immunofluorescence on the monkey and pig oesophagus resp., on the salt split skin test, ontrypsin and dispase substrates to assess circulating IgG andIgA antibodies,immunoblotting to detectwith which antigens these antibodies react and to assess the structure of the bulla by means oflaminine, fibronectin and collagen type IV.Based on their experience the authors recommend the following procedure: 1. Routine histologicalexamination which makes possible assessment of the presence of subepidermal bullous disease.2. Direct immunofluorescent method which assesses deposits in the IgG and IgA class and makes itpossible to differentiate pemphigoids from linear IgA dermatosis and dermatitis herpetiformis.3. Indirect immunofluorescence using separated skin in hypertonic NaCl solution which in case ofthe presence of circulating antibodies makes possible the differential diagnosis of pemhigoids fromepiligrine pemphigoid and epidermolysis bullosa acquisita and linear IgA dermatosis from IgAepidermolysis bullosa acquisita. 4. The use of substrates treated with trypsin or dispase which makepossible the differential diagnosis of epiligrine pemphigoid from epidermolysis bullosa acquisita.5. In case of the presence of circulating autoantibodies it is possible to use immunoblotting to assessantigens with which the patient’s autoantibodies react. 6. Immunohistological assessment of the siteof the blister in the zone of the basal membrane which is particularly important in the absence ofcirculating antibodies.

• MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• epidermolysis bullosa diagnóza   MeSH
• fibronektiny diagnostické užití   MeSH
• fluorescenční protilátková technika nepřímá metody   využití   MeSH
• fluorescenční protilátková technika přímá metody   využití   MeSH
• kolagen typu IV diagnostické užití   MeSH
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• fluorescenční protilátková technika MeSH
• lidé MeSH
• membránové proteiny diagnostické užití   MeSH
• mikrobiologie vody MeSH
• monitorování životního prostředí MeSH
• studie proveditelnosti MeSH
• Vibrio cholerae O1 MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• autoimunita MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• dítě MeSH
• fluorescenční protilátková technika nepřímá MeSH
• fluorescenční protilátková technika přímá MeSH
• kožní nemoci diagnóza   imunologie   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• předškolní dítě MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• předškolní dítě MeSH

Lysine deacetylases, like histone deacetylases (HDACs) and sirtuins (SIRTs), are involved in many regulatory processes such as control of metabolic pathways, DNA repair, and stress responses. Besides robust deacetylase activity, sirtuin isoforms SIRT2 and SIRT3 also show demyristoylase activity. Interestingly, most of the inhibitors described so far for SIRT2 are not active if myristoylated substrates are used. Activity assays with myristoylated substrates are either complex because of coupling to enzymatic reactions or time-consuming because of discontinuous assay formats. Here we describe sirtuin substrates enabling direct recording of fluorescence changes in a continuous format. Fluorescence of the fatty acylated substrate is different when compared to the deacylated peptide product. Additionally, the dynamic range of the assay could be improved by the addition of bovine serum albumin, which binds the fatty acylated substrate and quenches its fluorescence. The main advantage of the developed activity assay is the native myristoyl residue at the lysine side chain avoiding artifacts resulting from the modified fatty acyl residues used so far for direct fluorescence-based assays. Due to the extraordinary kinetic constants of the new substrates (KM values in the low nM range, specificity constants between 175,000 and 697,000 M-1s-1) it was possible to reliably determine the IC50 and Ki values for different inhibitors in the presence of only 50 pM of SIRT2 using different microtiter plate formats.

• MeSH
• barvicí látky MeSH
• lysin MeSH
• peptidy MeSH
• sirtuin 1 metabolismus   MeSH
• sirtuin 2 metabolismus   MeSH
• sirtuin 3 * metabolismus   MeSH
• sirtuiny * metabolismus   MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

A sensitive assay for direct determination of intracellular level of daunorubicin (DRN) in resistant leukemia cells with overexpressed P-glycoprotein has been developed. This assay is based on a rapid separation of cells from media and fast cut-off of DRN transportation by centrifugation of cells through a layer of silicone oil. Cell pellets were extracted using 1% (v/v) formic acid in 50% (v/v) ethanol in water. The cell extracts were subsequently analysed by liquid chromatography (HPLC) coupled a low-energy collision tandem mass spectrometer equipped with an electrospray ionization source (ESI-CID-MS/MS) operated in the multiple-reaction monitoring (MRM) mode. Calibration curve was linear from 0.4 to 250nM with correlation coefficient (r²) better than 0.998. The limit of quantitation (LOQ) was 0.4 nM. The assay has been successfully applied to a determination of intracellular content of daunorubicin in sensitive K562 and resistant K562/Dox and K562/HHT300 cells.

• MeSH
• buňky K562 MeSH
• chemorezistence MeSH
• chronická myeloidní leukemie farmakoterapie   metabolismus   MeSH
• daunomycin analýza   farmakokinetika   MeSH
• DNA nádorová analýza   MeSH
• fluorescence MeSH
• intracelulární prostor chemie   metabolismus   MeSH
• lidé MeSH
• lineární modely MeSH
• mnohočetná léková rezistence MeSH
• protinádorová antibiotika analýza   farmakokinetika   MeSH
• průtoková cytometrie MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

The permeation of small molecules across biological membranes is a crucial process that lies at the heart of life. Permeation is involved not only in the maintenance of homeostasis at the cell level but also in the absorption and biodistribution of pharmacologically active substances throughout the human body. Membranes are formed by phospholipid bilayers that represent an energy barrier for permeating molecules. Crossing this energy barrier is assumed to be a singular event, and permeation has traditionally been described as a first-order kinetic process, proportional only to the concentration gradient of the permeating substance. For a given membrane composition, permeability was believed to be a unique property dependent only on the permeating molecule itself. We provide experimental evidence that this long-held view might not be entirely correct. Liposomes were used in copermeation experiments with a fluorescent probe, where simultaneous permeation of two substances occurred over a single phospholipid bilayer. Using an assay of six commonly prescribed drugs, we have found that the presence of a copermeant can either enhance or suppress the permeation rate of the probe molecule, often more than 2-fold in each direction. This can have significant consequences for the pharmacokinetics and bioavailability of commonly prescribed drugs when used in combination and provide new insight into so-far unexplained drug-drug interactions as well as changing the perspective on how new drug candidates are evaluated and tested.

• MeSH
• buněčná membrána metabolismus   MeSH
• fluorescenční barviva farmakokinetika   chemie   MeSH
• fosfolipidy chemie   MeSH
• léky na předpis farmakokinetika   chemie   MeSH
• lidé MeSH
• lipidové dvojvrstvy metabolismus   MeSH
• liposomy * chemie   MeSH
• permeabilita MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH