• MeSH
• chirurgie operační metody   MeSH
• fekální inkontinence epidemiologie   patofyziologie   terapie   MeSH
• inkontinence moči patofyziologie   chirurgie   terapie   MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH
• sborníky MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• gastroenterologie
• urologie
• patologie

Prehľadný článok sa venuje epidemiológii, fyziológii, patofyziológii, príčinám, vyšetreniam i terapii inkontinencie stolice (ďalej IS) u seniorov. IS v geriatrii definujeme ako vôľou nekontrolovateľný a nezvládnuteľný únik stolice za sociálne neprijateľných okolností. Jej prevalencia nie je presne známa, rastie s vekom a najvyššia je u starých ľudí žijúcich v inštitúciách, kde sa vyskytuje približne v 25 %. Vekové zmeny samy osebe nespôsobujú IS. Autori uvádzajú aj fyziológiu a patofyziológiu IS. Jej príčiny u starých ľudí sú vždy multifaktoriálne. Liečba závisí od príčiny, funkčného stavu seniora a aj od našich možností. Dôležité sú bežné konzervatívne postupy a behaviorálne techniky (biofeedback), spojené s cvičením panvového svalstva.

The review article is devoted to the epidemiology, physiology, pathophysiology, causes, investigations and therapy of fecal incontinence (FI) in the elderly. FI in geriatry is defined as the involuntary and uncontrolable passing of stool under socially unacceptable circumstances. Its prevalence is not known exactly, it increases with age and the highest is observed in the elderly living in institutions where it occurs in 25% of cases. Age-linked changes as such do not cause FI.The authors also name physiology and pathophysiology in FI. Its causes in the elderly always have many factors that are in play. Treatment depends on the cause, the functional status of the patient as well as on what is at hand. Important are common conservative procedures and behavioral techniques (biofeedback) together with exercises of the pelvic muscles.

• MeSH
• fekální inkontinence diagnóza   etiologie   farmakologie   klasifikace   patofyziologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH

• MeSH
• defekace fyziologie   MeSH
• fekální inkontinence terapie   patofyziologie   etiologie   MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• gastroenterologie

• MeSH
• fekální inkontinence diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• kvalita života MeSH
• lidé MeSH
• průjem farmakoterapie   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH

Materiály a metody: Provedli jsme analýzu na 231 těhotných ženách. Proktolog provedl vyšetření pacientek třikrát: v I. trimestru (během prvních 15 týdnů), ve III. trimestru (29–40 týdnů) a 12 měsíců po porodu. Výsledky: Celkový počet pozorování fekální inkontinence u žen zapojených do studie byl 66 případů (28,6 %) zjištěných během poslední návštěvy. Rizikovými faktory pro fekální inkontinenci byl s vysokou pravděpodobností věk > 36 let (p = 0,001), nízká fyzická aktivita (p = 0,034), tři a více těhotenství s porodem (p = 0,022), anamnéza hemoroidů (p = 0,027), perianální diskomfort při první návštěvě (p = 0,045) a zácpa při první návštěvě (p = 0,006). Diskuze: Rizikové faktory spojené s těhotenstvím a porodem, které přispívají k výskytu fekální inkontinence, jsou multifaktoriální a zahrnují např. vícečetné porody spojené s poškozením pánevních svalů nebo svalů análního svěrače, chronickou zácpu, věk a vaginální porody, nicméně momentálně neexistuje jasný koncept prevence fekální inkontinence u těhotných žen. Závěr: Prevalence fekální inkontinence u těhotných žen činí 12,9 % a po roce od porodu stoupá na 28,6 %. Nejběžnějším symptomem byl nepřirozený únik střevních plynů. Rizikové faktory spojené s výskytem fekální inkontinence zahrnovaly věk > 36 let, nízkou fyzickou aktivitu, tři nebo více těhotenství vedoucích k porodu, anamnézu hemoroidů, perianální nepohodlí a zácpu v I. trimestru těhotenství.

Materials and methods: We conducted an analysis on 231 pregnant women. A proctologist examined the patients three times: in the 1st trimester (within the first 15 weeks), in the 3rd trimester (29–40 weeks), and 12 months after childbirth. Results: The total number of fecal incontinence observations among women included in the study was 66 cases (28.6%), detected at the final visit. Risk factors for fecal incontinence with a high probability were age over 36 years (P = 0.001), low physical activity (P = 0.034), three or more pregnancies resulting in childbirth (P = 0.022), history of hemorrhoids (P = 0.027), perianal discomfort on the first visit (P = 0.045), and constipation on the first visit (P = 0.006). Factors such as being overweight, marital status, education, living conditions, living area, and infant size did not have significance for fecal incontinence. Discussion: Pregnancy- and obstetric-related risk factors contributing to fecal incontinence are multifactorial, including factors such as multiple childbirths with trauma to the pelvic muscles or anal sphincter muscles, chronic constipation, age, and vaginal deliveries. However, currently, there is no clear concept for the prevention of fecal incontinence in pregnant women. Conclusion: The prevalence of fecal incontinence among pregnant women is 12.9%, which increases to 28.6% one year after childbirth. The most common complaint was involuntary passage of intestinal gas. Risk factors for fecal incontinence with a high probability included being over 36-years old, low physical activity, three or more pregnancies resulting in childbirth, a history of hemorrhoids, perianal discomfort, and constipation in the 1st trimester of pregnancy.

• MeSH
• fekální inkontinence * etiologie   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• komplikace těhotenství MeSH
• lidé MeSH
• porod MeSH
• rizikové faktory MeSH
• těhotenství MeSH
• zácpa MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Pacientka s diabetes mellitus v anamnéze byla po mozkové příhodě hospitalizována a vyšetřována pro několik roků trvající průjem. Vyšetřeními se jasnou příčinu objevit nepodařilo. Zprvu bylo podezření, že průjem způsobuje terapie biguanidy. Přes jejich vysazení však obtíže trvaly dál. Při další hospitalizaci se podrobným rozborem anamnézy zjistilo, že nemocnou udávané časté stolice nejsou průjmem ale inkontinencí stolice.

A female patient with a history of diabetes mellitus was hospitalized for stroke and examined for several years lasting diarrhea. The examinations did not reveal any evident cause. Firstly, the treatment with biguanids was a suspected cause of diarrhea. Despite the discontinuation of biguanids the problem persisted. During the second hospitalization the patient's history was carefully analyzed and it was found out that the frequent defecations reported by the patient as a diarrhea were symptoms of a fecal incontinence.

• MeSH
• cévní mozková příhoda MeSH
• chybná diagnóza MeSH
• diabetes mellitus diagnóza   MeSH
• farmakoterapie metody   využití   MeSH
• fekální inkontinence diagnóza   komplikace   MeSH
• hypertenze MeSH
• hypoglykemika terapeutické užití   MeSH
• inzulin terapeutické užití   MeSH
• komplikace diabetu MeSH
• lidé MeSH
• obezita MeSH
• průjem diagnóza   komplikace   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Cílem studie bylo vyhodnotit funkční výsledky chirurgické rekonstrukce svěračů pro anální inkontinenci. V období od srpna 1999 do ledna 2007 byla u 52 pacientů (ženy 50, muži 2) průměrného věku 45 let (24–69) provedena sekundární rekonstrukce análních svěračů pro fekální inkontinenci na podkladě porodního poranění samotného, event. v kombinaci s oslabením svěračů při pudendální neuropatii anebo pro inkontinenci jako následek chirurgie anorekta. Délka trvání symptomů inkontinence před chirugickou intervencí činila 2 měsíce až 19 let. K rekonstrukci svěračů byla použita overlap technika v kombinaci s přední levatoroplastikou u většiny pacientů (n = 31). U 12 pacientů byla provedena přední plikace svěračů a levátorů, u čtyř pacientů samostatná overlap plastika a u pěti pacientů totální rekonstrukce svěračů. Šest pacientů mělo protektivní kolostomii. Šest pacientů podstoupilo po operaci doplňující biofeedback. U všech pacientů byla před operací provedena endoanální ultrasonografíe. U pacientů s oslabením svěračů bez lokalizovaného defektu bylo provedeno vyšetření terminální motorické latence n. pudendalis. Anální manometrie byla dokumentována před i po rekonstrukci. Stupeň inkontinence byl hodnocen použitím St. Mark‘s incontinence score (0–13 ). K hodnocení výsledků rekonstrukce samotnými pacienty byla použita stupnice podle Likerta. Rekonstrukce byla úspěšná u 46 pacientů (88,5 %), když u 20 (38,5 %) z nich došlo k obnovení plné kontinence a u 26 (50 %) ke zlepšení kontinence. U šesti pacientů (11,5 %) byla rekonstrukce neúspěšná. Po operaci došlo k průměrnému snížení skoré inkontinence z 11,8 na 2,4. Krátkodobé výsledky rekonstrukce svěračů byly úspěšné u většiny pacientů, hodnocení dlouhodobých výsledků bude předmětem další studie.

The aim of the study was to assess functional results of surgical sphincter reconstructions for anal incontinence. From August 1999 to January 2007, 52 patients (females 50, males 2), 45 y.o.a. on average (24-69), underwent secondary anal sphincters reconstructions for fecal incontinence, resulting from birth injuries, event. in combination with sphincter weakening in pudendal neurophathy, or for post-anorectal surgery incontinence. Duration of the incontinence symptoms prior to the surgery was 2 months to 19 years. The overlap technique in combination with anterior levatorplasty was used in most subjects (n = 31). In 12 subjects, anterior sphincters and levators plication was performed. Four patients underwent overlap reconstructions only and five patients underwent complete sphincter reconstructions. Protective colostomy was performed in six patients. Six patients underwent additional postoperative biofeedback. Endoanal ultrasound was performed in all patients prior to their procedures. Terminal motor latency examination of the pudendal nerve was indicated in all patients with sphincter dysfunction without localized defects. Anal manometry was recorded prior and post-operatively. Incontinence was assessed using the St. Mark's incontinence score (0-13). The patients assessed the reconstruction results based on the Likert scale. The reconstruction was successfull in 46 patients (88.5 %), full continence was recovered in 20 (38.5 %) patients and improvement of incontinence was recorded in 26 (50 %) subjects. In six subjects (11.5 %), the reconstruction failed. The mean incontinence score reduction following the procedure was from 11.8 to 2.4. The short-term sphincter reconstruction results were successful in the majority of the subjects, the long-term results will be assessed in another study.

• MeSH
• anální kanál chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• fekální inkontinence chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• MeSH
• fekální inkontinence ošetřování   MeSH
• inkontinence moči ošetřování   MeSH
• Publikační typ
• příručky MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• nefrologie
• ošetřovatelství
• urologie

Cíl práce: Zjistit incidenci a stupeň anální inkontinence po vaginálním porodu mezi prvorodičkamia definovat sdružená rizika.Typ studie: Prospektivní observační studie.Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika LF a FN v Plzni, Plzeň.Metodika: Do studie bylo zahrnuto 346 prvorodiček po konsekutivním vaginálním porodu v období23. 5. 2000 až 12. 2. 2001. Všechny rodičky porodily v litotomické poloze. Dotazníky byly rozdányněkolik dní po porodu a znovu za 2 a za 6 - 9 měsíců po porodu. Pokud rodičky neodpověděly, bylyještě jednou obeslány. Analýza došlých záznamů. Hodnoceno: urgence bez úniku, únik plynů, únikřídké - tekuté stolice, únik tuhé stolice. Zahrnuto 28 porodnických parametrů.Výsledky: 46,5 % žen zodpovědělo dotazníky. Únik plynů již před porodem udalo 23 žen (15 %).2 měsíce po porodu měla 1 (0,6 %) pacientka symptomy fekální inkontinence a 22 (14,3 %) udalopříznaky úniku plynů de novo nebo jejich zhoršení. 6 - 9 měsíců postpartum stejná pacientkavykazovala příznaky fekální inkontinence (0,6 %) a 16 žen (10,4 %) únik plynů. 10 žen hlásilosníženou kvalitu života. Anální inkontinence se v průběhu času po porodu postupně zlepšuje(v 76 %). Rizikové faktory anální inkontinence 6 - 9 měsíců po porodu byly váha a BMI žen 6 - 9 měsícůpo porodu. Žádná z 9 pacientek po klešťovém porodu (Breusovy trakční kleště), které vrátilydotazníky, nenahlásily žádné symptomy anální inkontinence. Rozsah epiziotomie ani délka hrázeneměly vztah k vývoji postpartální anální inkontinence. Epiziotomie však byla protektivním faktoremruptury perinea 3. stupně (RR 0,24). Ruptura perinea 3. a většího stupně se vyskytla v 7 případech(2 %), 3 ze 6 pacientek (50 %) udaly anální inkontinenci po porodu.Závěr: Tato studie prokazuje poměrně častý únik plynů po vaginálním porodu u primipar. Tytosymptomy se většinou postupně zmírňují. Minimumžen po porodu trpí pravou fekální inkontinencí.42% žen s únikemplynů udává zhoršení kvality života. Při kontrole po šestinedělí by měla být každá žena dotázána na příznaky anální (tj. močové inkontinence). V pozitivním případě by měla býtpoučena, kam se může se svými problémy obrátit.

Structured AbstractObjective: An investigation of incidence and degree of anal incontinence after vaginal deliveryamong primiparas and characterizing of the risk factors.Design: Prospective observational study.Setting: Department of Gynecology and Obstetrics, Charles University and Faculty Hospital Pilsen.Methods: 346 primiparas after consecutive vaginal delivery between May 2000 and February 2001were included. All delivered in lithotomy position. Questionnaires were sent few days after deliveryand then two and 6 - 9 months later. Analysis of the returned questionnaires. 28 obstetric parametersassessed.Results: 46.5% women responded. 23 women registered leakage of flatus before delivery.Twomonthspostpartum one (0.6%) patient reported fecal incontinence and 22 (14.3%) flatus incontinence denovo or impaired already present incontinence. 6 - 9 months after delivery the same patient (0.6%)reported fecal incontinence and 16 women (10.4%) incontinence of flatus. Ten of them felt impairedquality of life. Anal incontinence gradually improved during the time (in 76%). Risk factors ofdeveloping (worsening) of anal incontinence were antenatal anal incontinence (in two monthsperiod) and women weight (or BMI) measured at 6 - 9 months after birth. None of nine patients afterforceps delivery (Breus traction forceps) which responded reported signs of anal incontinence.Neither the range of episiotomy nor the length of perineum had any relation to the development ofanal incontinence. However episiotomy has been shown to be a protective factor of 3rd degree tearin primiparas (RR 0.24). Third degree tear was diagnosed in seven cases (2%), three out of 6 womenreported anal incontinence postpartum.Conclusion: This study shows relatively frequent development of flatus incontinence after vaginaldelivery in primiparas. These symptoms usually improve within the time. Only minimum of womenafter vaginal delivery suffers of fecal incontinence. 42% of women with anal incontinence feelimpaired quality of life. At the first postpartum check every woman should be asked, whether shehas any symptoms of anal or urine incontinence or impaired sexual health. If positive the answer,the woman should get information where to find a help.

• MeSH
• epiziotomie škodlivé účinky   MeSH
• fekální inkontinence epidemiologie   etiologie   MeSH
• flatulence etiologie   MeSH
• komplikace porodu MeSH
• lidé MeSH
• přirozený porod metody   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Konspekt
• Lékařské vědy. Lékařství
• NLK Obory
• gastroenterologie
• pediatrie
• chirurgie