Q95241889 Dotaz Zobrazit nápovědu
Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza souboru pacientů po resekci jícnu pro karcinom za 5 let z hlediska délky přežití pro typ a stadium karcinomu. Nemocní byli operováni otevřeně, z torakofrenolaparotomie, nebo dvoudutinovým způsobem s hrudní, eventuálně krční, cirkulární, staplerovou, anastomózou. Výsledky: Sedmdesát jedna pacientů bylo operováno pro karcinom, 50 pro adenokarcinom, 20 spinocelulární a jeden nediferencovanou formu karcinomu. Třicetidenní mortalita byla 7,9 %. Průměrná doba hospitalizace byla 21 dní (10–99 dní). Pooperačně pro komplikace byla nutná 4krát laparotomie, 6krát torakotomie, 9krát tracheostomie. Insuficienci anastomózy jsme zaznamenali v pěti případech (6,6 %). Tříleté přežití v pětiletém souboru bylo 28,4% (11,5–45,3 %), pro adenokarcinom 29,6% a 23,2% pro spinocelulární karcinom. Bez statistické významnosti bylo přežití ve skupině adenokarcinom (50) vs. spinocelulární karcinom (20) p = 0,413, uzlinové postižení N0 (24) vs. vyšší N (40) p = 0,288, i stadium karcinomu I (12), II (16) vs. III + vyšší (41) p = 0,671. Závěr: Prognóza karcinomu jícnu i přes radikální chirurgický výkon zůstává nepříznivá, v našem souboru na ni neměla statisticky významný vliv ani TMN klasifikace ani typ karcinomu.
Methods: A retrospective analysis of a set of patient after resection of the oesophagus for carcinoma in a period of 5 years, from the point of view of the survival time for the type and stage of the carcinoma, was performed. The patients underwent open procedures, thoracolaparotomies, or two-hole procedures with anastomoses in the chest, or, possibly, cervical circular stapler anastomoses. Results: Total of 71 patients was operated on for carcinoma, 50 of them underwent surgeries for adenocarcinoma, and 20 patients were operated for squamous-cell carcinoma and 1 for a non-differentiated form of carcinoma. 30-day mortality recorded was 7.9%. The average hospital stay was 21 days (10–99 days). Relaparotomy was performed in 4 cases, rethoracotomy was needed in 6 cases and tracheostomy was necessary in 9 cases, all of them for the reason of postoperative complications. Anastomosis insufficiency was recorded in 5 cases (6.6%). 3-year survival in the 5-year file was 28.4% (11.5–45.3%), which was 29.6% for adenocarcinoma and 23.2% for squamous-cell carcinoma. No significant difference in survival was found in the group of adenocarcinoma patients (50) versus squamous-cell carcinoma patients (20) p = 0.413, node affection N0 (24) vs. higher N (40): p = 0.288, and the carcinoma stages I (12), II (16) and III and higher (41), p = 0.671. Conclusion: The prognosis of oesophageal carcinoma despite radical surgery remains unfavorable, in our set it was not statistically significantly influenced by TMN classification, nor the type of carcinoma.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Autoři v článku předkládají kazuistiku šestileté pacientky s několik let trvajícími bolestmi břicha, jejichž příčinou byl zcela raritní Rapunzel syndrom – extrémní forma trichobezoáru, kde distální část bezoáru zasahuje ze žaludku až do kliček tenkého střeva.
The authors present a case of a six year old girl with an abdominal pain lasting for a few years. The reason for the pain was finally revealed as Rapunzel syndrome which is an extreme form of trichobezoar, where the tail of the bezoar extends from the stomach to the small bowel.
- Klíčová slova
- trichofágie,
- MeSH
- bezoáry * diagnóza chirurgie psychologie terapie MeSH
- bolesti břicha diagnóza etiologie terapie MeSH
- dítě MeSH
- domácí násilí psychologie MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- trichotilomanie * diagnóza etiologie komplikace patologie prevence a kontrola psychologie MeSH
- žaludek chirurgie MeSH
- zneužívané dítě psychologie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Gastroduodenální vředová choroba je charakterizována vředovým postižením žaludku či dvanáctníku, přičemž častěji dochází k výskytu vředových lézí v oblasti duodena. Mezi závažné komplikace tohoto onemocnění patří krvácení, perforace vředu či penetrace do okolního orgánu. Naše kazuistika prezentuje případ staršího muže, u něhož došlo k penetraci žaludečního vředu do slinivky břišní. Ta nebyla diagnostikována a pacient se do péče našeho pracoviště dostal pro recidivující hematemézu bez prokázaného zdroje krvácení. V průběhu diagnostického procesu bylo vysloveno podezření na přítomnost intramurálně uloženého tumoru žaludku. Na naší klinice byla úspěšně provedena excize suspektní léze s následným histologickým potvrzením diagnózy penetrujícího vředu. Pooperační průběh byl komplikován rozvojem pankreatické píštěle, avšak konzervativním postupem bylo dosaženo úplného zotavení pacienta.
Gastroduodenal ulcer disease is characterized by ulceration of the stomach or duodenum, with ulcer lesions occurring more frequently in the duodenum. Serious complications of this disease include bleeding, perforation of the ulcer and penetration into surrounding organ. Our report presents the case of an older man who had a gastric ulcer penetrating into the pancreas. This was not diagnosed at the time of the penetration. The patient came to our care for recurrent hematemesis without a proven source of bleeding. During the diagnostic process, the presence of an intramural gastric tumor was suspected. An excision of the suspected lesion was successfully performed at our clinic, followed by histological confirmation of perforated ulcer. The postoperative course was complicated by the development of a pancreatic fistula. However, conservative treatment resulted in complete recovery of the patient.
Úvod: Hodnocení léčby nemocných s mediastinitidou následkem perforace jícnu. Materiál a metodika: Retrospektivní (2008–2012) zpracování souboru chirurgicky léčených nemocných. Hodnocena byla etiologie, způsob chirurgického řešení a doba léčení. Výsledky: Celkem bylo léčeno 16 pacientů. V 8 případech byla etiologie iatrogenní, (3 insuficience anastomózy po resekci jícnu, 2 perforace po ezofagofundoplikaci, 1 po kardiomyotomii jícnu, 2 případy perforace při endoskopii). U 4 nemocných byla etiologie spontánní perforace, ve 3 případech uvízlé sousto, 1 poleptání kyselinou. Všem nemocným byl aplikován přes místo defektu jícnu stent. Mediastinitida byla drénována přístupem z torakotomie, resp. torakofrenolaparotomie (8 případů), nebo kombinací laparotomie/laparostomie a pleurální drenáže (5 případů). Minimálním výkonem byla pleurální (3 případy) a zevní krční drenáž (1 případ). Ezofagektomie nebyla provedena u žádného nemocného. Zemřeli 4 pacienti. Průměrná doba ponechání stentu byla 53,7 dne, u přeživších byla doba hospitalizace 53,4 dne. Závěr: Využití stentů v léčbě nevykazuje rozdíl v přežití (mortalita 25 %), ale zkrácení celkové doby léčení a především zachování nativního jícnu.
Introduction: Assessment of therapy in patients with mediastinal infection resulting from esophageal perforation. Material and methods: Retrospective (2008–2012) processing of a group of surgically treated patients. The aspects assessed were aetiology, the surgical methods applied and the length of therapy. Results: The total number of patients treated was 16. In 8 cases, the aetiology was iatrogenic (3 cases of leaking esophageal anastomosis in consequence of resection of the esophagus, 2 cases of perforation after fundoplication, 1 case of esophageal cardiomyotomy, and 2 cases of perforation during endoscopy). In 4 patients, the aetiology was spontaneous perforation, impacted foreign bodies caused difficulties to 3 patients, and the last cause was acid corrosive esophagitis. A stent was applied in all the patients at the site of the defect. The mediastinitis was drained through the access from thoracotomy or left thoracolaparotomy, respectively (8 cases), or by combination of laparotomy/laparostomy and pleural drainage (5 cases). Pleural (in 3 cases) and neck (1 case) drainage meant minimum intervention. Esophagectomy was not carried out in any of the patients. 4 patients died. The average period of time for which the stent was left in situ was 53.7 days; the average time of hospitalization in surviving patients was 53.4 days. Conclusion: Stent application does not show any difference regarding patients’ survival (25% mortality), but enables shortening the total therapy time and, predominantly, preserving the native esophagus.
- MeSH
- chirurgie operační MeSH
- dospělí MeSH
- hospitalizace MeSH
- klinické laboratorní techniky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mediastinitida * diagnóza mikrobiologie mortalita patologie terapie MeSH
- perforace jícnu * etiologie komplikace terapie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- stenty MeSH
- výsledek terapie MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Kazuistika popisuje případ patnáctiletého chlapce, který si nechal postříkat obnaženou gluteální oblast vodním hasicím přístrojem. Neperforující barotrauma střeva a chemická iritace sliznice hasicí směsí byly příčinou vzniku chemické proktitidy s rozvojem komplikující stenózy. V období prvních čtyř týdnů od inzultu byl pacient léčen na spádovém chirurgickém pracovišti, kde mu byla podávána lokální protizánětlivá léčba (mesalazin supp.). Při ambulantní endoskopické kontrole byla zjištěna těsná stenóza rektosigmatu a pacient byl proto odeslán na Dětskou kliniku FN Plzeň. Dotazem v Toxikologickém informačním středisku (TIS) bylo zjištěno, že nedílnou součástí vodních hasicích přístrojů je potaš a směs v hasicím přístroji má vlastnosti louhu (pH 11). Byla zahájena komplexní terapie (parenterální nutrice, kortikoidy, antibiotika, mesalazin), po které došlo ke zhojení lézí bez nutnosti operačního řešení. Autoři diskutují patofyziologické mechanismy, diagnostické a terapeutické postupy a doporučují stanovit konsenzus terapeutického přístupu k pacientům se závažným kaustickým poraněním tlustého střeva.
The report describes the case of a fifteen-year boy who allowed his naked gluteal region to be splashed by water fire extinguisher. A non-perforating barotrauma of the intestine and chemical irritation of the mucosa the fire-extinguishing mixture was the cause of chemical proctitis with developing complicating stenosis. The period of the first four weeks after the insult the patient was treated at the regional surgery ward with the administration of local anti-inflammatory agents (mesalazin supp.). The outpatient endoscopic examination revealed a narrow stenosis of rectosigmoid region and the patient was therefore admitted at the Children Clinic of Faculty Hospital at Plzeň (Pilsen). The inquiry at the Toxicological Information Center made it clear that the content of water-based fire extinguishing mixtures includes potash and mixture has alkaline pH (11) with caustic properties. A systemic complex therapy followed (parenteral nutrition, corticoids, antibiotics, mesalazin), which results in completed healing without requirement of surgical intervention. The authors discuss Pathophysiological mechanisms, diagnostic and therapeutic procedures and recommend that consensus of therapeutic approach to patients with severe caustic injuries of colon are established.
- MeSH
- barotrauma etiologie ošetřování terapie MeSH
- chemické popálení komplikace terapie MeSH
- colon sigmoideum zranění MeSH
- farmakoterapie metody MeSH
- gastrointestinální endoskopie metody využití MeSH
- hýždě chirurgie zranění MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- proktitida etiologie ošetřování terapie MeSH
- rektum zranění MeSH
- tlusté střevo MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
