Sborník případových studií, které se zaměřují na oční nemoce u dospělých a u dětí. Určeno odborné veřejnosti.

• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• oční nemoci MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• sborníky MeSH

• Konspekt
• Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
• NLK Obory
• oftalmologie
• pediatrie
• NLK Publikační typ
• kolektivní monografie

Cíl: Analýza souboru pacientů s drúzami zrakového nervu (DZN) se zaměřením na možnosti jejich diagnostiky pomocí moderních zobrazovacích metod. Metodika: Přehled literatury a retrospektivní statistická analýza pacientů s podezřením na DZN. Do souboru byli zařazeni pacienti, u nichž byly prokázány drúzy zrakového nervu alespoň jednou ze zobrazovacích metod (ultrazvuk – USG, optická koherenční tomografie – OCT, autofluorescence fundu – FAF). Výsledky: Soubor tvořilo 12 pacientů (23 očí), z nich bylo 7 žen a 5 mužů. Medián věku pacientů byl 25 let. Střední doba sledování byla 73 měsíců. U 11 pacientů (22 očí) se jednalo o oboustranný výskyt, v 1 případě (1 oko) o jednostranný nález. Na terči zrakového nervu 8 pacientů (16 očí) byly prokázány hluboké drúzy (69,6 %), u 4 pacientů (7 očí) se jednalo o drúzy povrchové (30,4 %). Střední hodnota nejlépe korigované zrakové ostrosti (NKZO) a nitroočního tlaku (NT) byla po celou sledovací dobu stabilní (NKZO p = 0,236, NT p = 0,855). Efektivita záchytu DZN pomocí paraklinických vyšetření (USG, FAF, OCT) byla rovnocenná (p = 0,768). U 11 pacientů (21 očí) byl zaznamenán pokles vrstvy retinálních nervových vláken (RNFL). Zaznamenali jsme statisticky významný pokles RNFL v čase vzhledem k normativní databázi v segmentech temporo – superiorním (p = 0,015), temporálním (p = 0,026) a nasálním (p = 0,011), po rozdělení dat na povrchové a hluboké drúzy v nasálním segmentu u povrchových drúz (p = 0,031). Nezaznamenali jsme statisticky signifikantní rozdíl změny RNFL v čase mezi povrchovými a hlubokými drúzami (p = 0,109–0,999 pro jednotlivé segmenty). Závěr: Drúzy zrakového nervu jsou časté, úroveň zrakových funkcí zůstává stabilní. Jejich diagnostika se v současnosti opírá zejména o moderní zobrazovací metody.

Purpose: To analyze patients with optic disc drusen (ODD), with emphasis on modern diagnostics. Materials and Methods: Research of the literature was conducted, together with a retrospective statistical analysis of patients with ODD. The group included individuals with ODD diagnosed using at least one of the following (ultrasound – USG, optical coherence tomography – OCT, fundus autofluorescence – FAF). Results: The group consisted of 12 patients (23 eyes), 7 women and 5 men. The mean age was 25 years. The mean observation period was 73 months. In total, 11 patients (22 eyes) had a bilateral finding and 1 patient (1 eye) had a unilateral finding. The mean age was 25 years. Buried drusen were confirmed in 69.6% of cases (8 patients, 16 eyes), superficial drusen were confirmed in 30.4% of cases (4 patients, 7 eyes). Mean best corrected visual acuity (BCVA) and mean intraocular pressure were stable over time (BCVA p = 0.236, IOP p = 0.855). The aforementioned diagnostic methods proved to be equally effective (p = 0.768). In 11 patients (21 eyes) a depression of the retinal nerve fiber layer (RNFL) was recorded. We found a statistically significant decrease of the RNFL over time in reference to the normative database in the superior temporal (p = 0.015), temporal (p = 0.026) and nasal segments (p = 0.011). After separation of superficial and buried drusen the same significant change was found in nasal segment in superficial drusen (p = 0,031). We found no statistically significant difference over time between superficial and buried drusen (p = 0.109–0.999 for individual segments). Conclusion: ODD are common and visual functions remain stable. Their presence can be confirmed using modern paraclinical methods.

Cíl: Cílem práce je retrospektivně zhodnotit anatomickou úspěšnost a funkční výsledky 25G+ PPV v řešení nově diagnostikovaného rhegmatogenního odchlípení sítnice (ROS). Materiál a Metody: Soubor tvoří 152 očí 152 pacientů, z toho 71 (47 %) mužů, průměrného věku 54 let operovaných jedním chirurgem pro ROS na Oční klinice FN a LF MU Brno od 1. 7. 2019 do 4. 5. 2021 technikou 25G+ PPV. U 7 pacientů byla provedena 25G+ PPV s našitím preekvatoriální cerkláže. V anamnéze pacientů bylo přípustné tupé poranění oka a nekomplikovaná operace šedého zákalu s implantací zadněkomorové nitrooční čočky. Příčinou ROS byla/y retinální trhlina/y bez ohledu na jejich počet a lokalizaci. Transparentnost předního segmentu oka umožňovala spolehlivou vizualizaci zadního segmentu. Přípustná byla předoperační proliferativní vitreoretinopatie (PVR) stupně A-D2.Vyloučeni byli pacienti, s pronikajícím očním poraněním v anamnéze. Pooperační nálezy a funkční výsledky pacientů byly hodnoceny s odstupem 1–3 měsíců po PPV. Operace byla anatomicky úspěšná, pokud byla sítnice přiložená v plném rozsahu. U každého pacienta byla hodnocena výsledná zraková ostrost (ZO). Vyšetření ZO bylo prováděno na Snellenově optotypu naturálně, s vlastní brýlovou korekcí anebo s korekcí dle aktuálních hodnot na autorefraktometru. Pro číselné vyjádření dosažených výsledků byl použit aritmetický průměr a numerické hodnoty byly rovněž vyjádřeny v procentech. Protože nebyly vzájemně porovnávány různé skupiny, nebylo nutno k analýze výsledků použít žádný statistický test. Výsledky: U 150 (98,7 %) ze 152 pacientů souboru jsme dosáhli přiložení sítnice v celém rozsahu, u 2 (1,3 %) pacientů zůstala sítnice odchlípená a konstatovali jsme anatomický neúspěch léčby. 50 (33 %) pacientů dosáhlo ZO ≥ 4/8. Závěr: U 133 (87,5 %) pacientů konstatujeme dosažení anatomického úspěchu již bez přítomnosti nitrooční tamponády v operovaném oku. Tyto pacienty lze považovat za zcela vyléčené. 25G+ PPV potvrdila svůj přínos pro řešení ROS.

Aim: The aim of the study is to retrospectively evaluate the anatomical success rate and functional results of 25G+ PPV in the treatment of newly diagnosed rhegmatogenous retinal detachment (RRD). Material and Methods: The set consists of 152 eyes of 152 patients, of which 71 (47%) were men, average age 54 years, operated on by one surgeon for RRD at the Eye Clinic of the University Hospital and Medical Faculty of Masaryk University Brno from 1.7.2019 to 4.5.2021 using the 25G+ PPV technique. 25G+ PPV with pre-equatorial cerclage was performed on 7 patients. The patients' anamnesis included blunt ocular trauma and uncomplicated cataract surgery with implantation of a posterior chamber intraocular lens. The cause of RRD was retinal tear/s, regardless of their number and location. The transparency of the anterior segment of the eye enabled reliable visualization of the posterior segment. Preoperative proliferative vitreoretinopathy (PVR) grade A-D2 was admissible. Patients with a history of penetrating ocular trauma were excluded. The postoperative findings and functional outcomes of the patients were evaluated 1–3 months after PPV. The operation was anatomically successful if the retina was fully attached. Final visual acuity (VA) was evaluated for each patient. The final visual acuity examination was carried out typically on a Snellen optotype, either without correction, with the patient’s own spectacle correction or with correction according to the current values on the autorefractometer. The arithmetic average was used for the numerical expression of the attained results, and the numerical values were also expressed in percentages. Since the different groups were not compared with each other, no statistical test was necessary to analyze the results. Results: In 150 (98.7%) of the 152 patients in the group, we achieved complete retinal reattachment, in 2 (1.3%) patients the retina remained detached, and we recorded anatomical failure of the treatment. Fifty (33%) patients achieved VA ≥ 4/8. Conclusion: In 133 (87.5%) patients, we are able to state anatomical success even without the presence of intraocular tamponade in the operated eye. These patients can be considered completely cured. 25G+ PPV has demonstrated its contribution to resolving RRD.

• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• odchlípení sítnice * chirurgie   MeSH
• perforace sítnice MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• vitrektomie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• klinická studie MeSH

• MeSH
• glaukom chemicky indukované   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• nežádoucí účinky léčiv * klasifikace   MeSH
• oči patologie   účinky léků   účinky záření   MeSH
• poruchy zraku * chemicky indukované   klasifikace   MeSH
• protinádorové antimetabolity škodlivé účinky   MeSH
• protinádorové látky klasifikace   škodlivé účinky   MeSH
• radioterapie škodlivé účinky   MeSH
• tamoxifen škodlivé účinky   MeSH
• zrak * účinky léků   účinky záření   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Cíl: Cílem studie bylo porovnat účinek třech počátečních dávek anti-VEGF ranibizumabu a afliberceptu na serózní ablaci retinálního pigmentového epitelu (PED), subretinální tekutinu (SRF) a intraretinální tekutinu (IRF) v makule u pacientů s neléčenou neovaskulární věkem podmíněnou makulární degenerací (nvAMD). Materiál a metody: Soubor tvoří 148 pacientů, z toho 74 pacientů bylo léčených ranibizumabem (51 žen a 23 mužů) a 74 afliberceptem (46 žen a 28 mužů). Údaje se zaznamenávaly prospektivně od okamžiku diagnózy a počátku léčby po dobu 3 měsíců. V okamžiku diagnózy a o 3 měsíce později bylo provedeno OCT vyšetření. OCT vyšetření zahrnovalo makulární sken s 25 skeny. Pomocí softwaru OCT přístroje jsme změřili maximální elevaci serózní PED, maximální výšku SRF a největší průměr intraretinální cystické tekutiny. Výsledky: Úplná regrese PED, SRF a IRF se vyskytla u 3 (4,1 %), 25 (39 %) a 20 (51 %) pacientů léčených ranibizumabem a u 5 (7,9 %, p = 0,470), 28 (47 %, p = 0,470) a 25 (57 %, p = 0,827) pacientů léčených afliberceptem. Průměrná regrese PED, SRF a IRF byla -60,4 μm (medián -37,5 μm), -84,3 μm (medián -85 μm) a -109,3 μm (medián -81 μm) u pacientů léčených ranibizumabem a -46,3 μm (medián -30 μm, p = 0,389), -127,7 μm (medián -104 μm, p = 0,096) a -204,4 μm (medián -163 μm, p = 0,005) u pacientů léčených afliberceptem. Mezi skupinami s ranibizumabem a afliberceptem jsme neprokázali statisticky významný rozdíl v míře regrese PED, SRF a IRF (u pacientů s IRF po úpravě vyšších vstupních hodnot IRF u pacientů léčených afliberceptem, p = 0,891). Závěr: Naše výsledky ukazují, že ranibizumab a aflibercept mají stejný účinek na serózní PED, SRF a IRF v makule u pacientů s dosud neléčenou nvAMD během úvodní fáze terapie.

Purpose: The aim of the study was to compare the effect of three initial doses of the anti-VEGF ranibizumab and aflibercept medication on serous pigment epithelial detachment (PED), subretinal fluid (SRF) and intraretinal fluid (IRF) in the macula of treatment naive neovascular AMD (nvAMD) patients. Material and Methods: The cohort consists of 148 patients, of which 74 patients were treated with ranibizumab (51 females and 23 males) and 74 with aflibercept (46 females and 28 males). The data was recorded prospectively from the moment of diagnosis and start of treatment for a period of 3 months. At the moment of diagnosis and 3 months later, an OCT examination (Spectralis OCT, Heidelberg Engineering, Heidelberg, Germany) was performed. The OCT examination included a macular scan with 25 scans. Using the OCT instrument software, we measured the maximum anterior-posterior elevation of serous PED, the highest thickness of SRF and the largest diameter of the intraretinal cystic space. The statistical significance of differences between groups was evaluated using the t-test for continuous data and the Fisher exact test for categorical data. Changes in values of continuous variables over time were evaluated using the Wilcoxon paired test. Paired comparisons of binary parameters were determined by the McNemar test. Results: Full regression of PED, SRF and IRF occurred in 3 (4.1%), 25 (39%) and 20 (51%) patients treated with ranibizumab, and in 5 (7.9%, p = 0.470), 28 (47%, p = 0.470) and 25 (57%, p = 0.827) patients treated with aflibercept, respectively. The average regression of PED, SRF and IRF was -60.4 μm (median -37.5 μm), -84.3 μm (median -85 μm) and -109.3 μm (median -81 μm) in patients treated with ranibizumab, and -46.3 μm (median -30 μm, p = 0.389), -127.7 μm (median -104 μm, p = 0.096) and -204.4 μm (median -163 μm, p = 0.005) in patients treated with aflibercept, respectively. We did not show a statistically significant difference in the regression rates of PED, SRF and IRF between the ranibizumab and aflibercept groups. (in patients with IRF after adjustment of the higher baseline IRF volumes in patients treated with aflibercept, p = 0.891). Conclusion: We are convinced that ranibizumab and aflibercept have the same effect on serous PED, SRF and IRF in the macula in patients with treatment naive nvAMD during the initial loading phase.

• MeSH
• inhibitory angiogeneze farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• injekce intravitreální MeSH
• lidé MeSH
• odchlípení sítnice diagnóza   MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• ranibizumab * terapeutické užití   MeSH
• receptory vaskulárního endoteliálního růstového faktoru MeSH
• rekombinantní fúzní proteiny terapeutické užití   MeSH
• retinální pigmenty terapeutické užití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vaskulární endoteliální růstový faktor A MeSH
• vlhká makulární degenerace * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Zhodnocení vlivu farmakologické dilatace zornice na jednotlivé oční parametry měřené optickou biometrií a zároveň zhodnocení vlivu dilatace zornice na výpočet dioptrické hodnoty umělé nitrooční čočky (PC IOL) pomocí vzorců 3. generace (SRK/T) a 4. generace (Haigis). Metody: Do této studie bylo zahrnuto 40 očí u pacientů indikovaných k operaci katarakty. Každý pacient byl vyšetřen optickým biometrem nejprve bez arteficiální mydriázy (AM) a poté v AM, která byla dosažena opakovanou lokální aplikací krátkodobě působících mydriatik. Biometrická data byla získána pomocí přístroje Lenstar LS 900, zaznamenány byly hodnoty axiální délky bulbu (AL), centrální tloušťky rohovky (CCT), hloubky přední komory (ACD), tloušťky čočky (LT) a z keratometrických dat rohovkový astigmatismus a průměrná optická mohutnost rohovky. Získaná data byla dosazena do vzorce SRK/T a do vzorce Haigis za účelem výpočtu doporučené dioptrické hodnoty PC IOL, přičemž pooperační refrakce byla cílená na emetropii. Pomocí statistické analýzy byl zkoumán vliv AM na jednotlivé oční parametry a vliv AM na doporučenou dioptrickou hodnotu PC IOL získanou prostřednictvím vzorce SRK/T a Haigis. Výsledky: Nebyl prokázán statisticky významný vliv AM na parametry AL, LT a na keratometrická data. Naopak byl prokázán vliv AM na hodnoty CCT a ACD. Byl prokázán nulový vliv AM na výpočet dioptrické hodnoty PC IOL pomocí vzorce SRK/T – dioptrické hodnoty PC IOL získané z biometrických dat před AM a v AM se nelišily ani v jednom případě. V případě užití vzorce Haigis došlo vlivem AM ke změně doporučené dioptrické hodnoty o +0,5 Dpt u 9 očí, tj. 22,5 % očí z celého souboru, statistická analýza však neprokázala tuto dioptrickou změnu jako statisticky signifikantní. Závěr: Farmakologická dilatace zornice významně ovlivňuje některé nitrooční parametry měřené optickou biometrií a v případě užití Haigisova vzorce může ovlivnit doporučenou dioptrickou hodnotu PC IOL. Naopak při využití vzorce SRK/T farmakologická dilatace zornice doporučenou dioptrickou hodnotu PC IOL neovlivní.

Purpose: To evaluate the influence of pupil dilation on ocular parameters measured by optical biometry and the influence of pupil dilation on intraocular lens (PC IOL) power calculation by using the third-generation (SRK/T) and the fourth-generation (Haigis) formula. Methods: 40 eyes of patients indicated for cataract surgery were included in this study. Each patient was examined by optical biometer firstly without artificial mydriasis (AM) and then after AM, which was achieved using local application of short-term acting mydriatics. Biometric data were measured by Lenstar LS 900 optical biometer, we recorded axial length of the eye (AL), central corneal thickness (CCT), anterior chamber depth (ACD), lens thickness (LT) and corneal astigmatism and optical power of cornea. These data we measured were used for calculation of the PC IOL optical power using both the SRK/T and the Haigis formula. The target postoperative refraction was set to emmetropia. Statistical analysis was performed for evaluation of influence of AM on each ocular parameter and influence of AM on the recommended PC IOL power calculated by the SRK/T and the Haigis formula. Results: No statistically significant effect of AM on AL, LT and keratometry was demonstrated. On the contrary we demonstrated significant effect on CCT and ACD. No effect of AM on the PC IOL power calculation using the SRK/T formula was proved – the PC IOL optical power before AM and after AM did not differ in any case. When using the Haigis formula for the PC IOL power calculation, the recommended optical power of the PC IOL changed by +0.5 Dpt in 9 eyes, i.e., 22.5 % of the whole group, but statistical analysis did not show this change as statistically significant. Conclusion: Pharmacological dilation of the pupil significantly affects some intraocular parameters measured by optical biometer and in the case of using the Haigis formula it can influence recommended power of the PC IOL. Conversely, when using the SRK/T formula, pharmacological dilation of pupil does not affect the recommended PC IOL power.

• MeSH
• biometrie MeSH
• extrakce katarakty MeSH
• fakoemulzifikace * MeSH
• katarakta * MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• nitrooční čočky * MeSH
• refrakce oka * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Těhotenství je spojeno s vyšším rizikem progrese diabetických změn na očním pozadí, největší riziko je přitom ve druhém trimestru gravidity a přetrvává ještě rok po jejím ukončení. Mezi rizikové faktory progrese diabetické retinopatie (DR) během těhotenství patří délka trvání onemocnění, nedostatečná metabolická kontrola diabetu mellitu (DM), závažnost DR před otěhotněním, přítomnost dalších vaskulárních onemocnění a těhotenství samotné. Doporučení pro screening diabetických změn v těhotenství se liší, vhodné je vyšetření na počátku gravidity a poté upravovat intervaly kontrolních vyšetření dle závažnosti nálezu. Pro dosažení co nejvyšší kvality péče je velmi důležitá mezioborová spolupráce oftalmologa, gynekologa a diabetologa. Autoři prezentují kazuistiku gravidní ženy s DM 1. typu, u které došlo během těhotenství k progresi DR a diabetického makulárního edému (DME) na obou očích. Žena se léčila pro DM 24 let v intenzifikovaném inzulinovém režimu. Při očním vyšetření ve 23. týdnu druhé gravidity (první těhotenství muselo být pro diagnózu zamlklého těhotenství předčasně ukončeno) jsme diagnostikovali pokročilou proliferativní DR a pokročilý DME bilaterálně. Sítnici obou očí jsme ošetřili panretinální fotokoagulací, přesto stav progredoval, na levém oku byl komplikován hemoftalmem. Ve 28. týdnu gravidity jsme provedli pars plana vitrektomii (PPV) levého oka, DME se ovšem na obou očích dále zhoršoval, proto bylo těhotenství ve 31. týdnu plánovaně ukončeno pro riziko ztráty zrakové ostrosti matky. Zraková ostrost levého oka se zlepšila, ale po porodu se nově objevil hemoftalmus na pravém oku. Opět jsme indikovali operační řešení hemoftalmu cestou PPV s uspokojivým výsledkem. Pacientka nadále zůstává v naší péči.

Pregnancy is associated with increased risk of progression of diabetic retinopathy (DR), the greatest risk of worsening occurs during the second trimester of pregnancy and persists as long as one year after the childbirth. The risk factors include duration of the diabetes, insufficient metabolic control, severity of DR at the time of conception and presence of coexisting vascular disease, such as arterial hypertension, and pregnancy itself. The recommendations for retinopathy screening in pregnancy vary significantly. A dilated fundus exam should be done in the beginning of pregnancy, the next follow-up throughout pregnancy depends on the severity of ocular findings. The cooperation of multi-disciplinary team consisting of ophthalmologist, obstetrition and endocrinologist is essential to provide the best health care. The authors present a case report of a pregnant woman with type 1 diabetes mellitus (DM), who had a progression of DR and diabetic macular edema (DME) in both eyes during pregnancy. She has had DM for 24 years and has been treated with insulin. The patient was examined at the 23rd week of the second pregnancy (first pregnancy was terminated because of missed miscarriage). The diagnosis of advanced proliferative DR and advanced DME in both eyes was made so we performed panretinal laser photocoagulation of the retina of both eyes. Despite that the ocular findings got worse and we found vitreous haemorrhage in the left eye. We performed pars plana vitrectomy (PPV) of the left eye at the 28th week of pregnancy, nevertheless the DME got worse in both eyes, so we recommended to terminate the pregnancy at the 31st week because of the risk of loss of vision. The visual acuity of the left eye improved, but suddenly there was vitreous haemorrhage in the right eye after the delivery. We indicated PPV of the right eye, the outcome of the surgery was satisfying. We still take care about this patient.

• Klíčová slova
• pars plana vitrektomie, laserová fotokoagulace,
• MeSH
• diabetická retinopatie * chirurgie   patofyziologie   MeSH
• dospělí MeSH
• fotokoagulace metody   MeSH
• komplikace těhotenství MeSH
• krvácení do oka chirurgie   etiologie   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• makulární edém chirurgie   etiologie   patofyziologie   MeSH
• těhotenství při diabetu * patofyziologie   MeSH
• těhotenství MeSH
• vitrektomie metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Cíl: Zhodnotit anatomický a funkční výsledek terapie ranibizumabem u pacientů, u nichž byla diagnostikována idiopatická choroidální neovaskularizace. Soubor a metodika: Soubor tvoří 6 pacientů. Pacienti byli starší 18 a mladší 50 let. Sledovací doba trvala 12 měsíců. Fluorescenční angiografií a optickou koherenční tomografií byla u pacientů prokázána aktivní idiopatická choroidální neovaskularizace v subfoveolární lokalizaci. Za známku aktivity choroidální neovaskularizace byl při fluorescenční angiografii považován průsak barviva do zóny makulárního edému. Za známku aktivity choroidální neovaskularizace při vyšetření optickou koherenční tomografií byla považována přítomnost serózní ablace pigmentového listu sítnice a/nebo subretinální tekutina a/nebo intraretinální edém v podobě intraretinálních cyst. Na ETDRS (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study) optotypu byl pozorován pokles zrakové ostrosti na úroveň < 85 písmen. Po úvodní aplikaci ranibizumabu byl uplatněn režim pro re nata, kdy k reaplikaci ranibizumabu bylo přistoupeno při známkách aktivity choroidální neovaskularizace při vyšetření optickou koherenční tomografií, fluorescenční angiografií a nebo při poklesu zrakové ostrosti ve spojení s aktivitou choroidální neovaskularizace na optické koherenční tomografii či fluoroangiogramu. Výsledky: V průměru jsme u pacientů souboru pozorovali po 12 měsících léčby zisk +11 písmen ETDRS optotypu. V průměru jsme pozorovali redukci centrální makulární tloušťky o - 233μm. U všech pacientů souboru byla ve 12. měsíci sledování konstatována při optické koherenční tomografii klidová submakulární jizva bez exsudace a tedy bez přítomnosti serózní ablace pigmentového listu sítnice, subretinální tekutiny a intraretinálního edému v podobě intraretinálních cyst. V průběhu 12 měsíců léčby byly každému pacientovi v průměru aplikovány 3 injekce ranibizumabu. Závěr: V našem souboru jsme pozorovali pozitivní vliv ranibizumabu na průběh idiopatické choroidální neovaskularizace. Ranibizumab u všech pacientů souboru dosáhl regrese choroidální neovaskularizace s vymizením makulárního edému. S ústupem aktivity choroidální neovaskularizace dává ranibizumab reálnou naději na zlepšení zrakové ostrosti.

Objective: To evaluate the anatomical and functional outcome of ranibizumab therapy in patients with idiopathic choroidal neovascularization (CNV). File and Methodology: The group consists of 6 patients. Patients were older 18 years but they were under 50 years of age. The monitoring period lasted 12 months. We confirmed active idiopathic CNV in subfoveal position with fluorescein angiography (FAg) and optical coherence tomography (OCT). The activity of idiopathic CNV we demonstrated with leakage of dye by FAg examination. The presence of serous retinal pigment epithelium detachment and / or subretinal fluid and / or intraretinal edema in the form of intraretinal cysts demonstrated activity of CNV on OCT scans. A decrease of the visual acuity under 85 letters was observed at the ETDRS (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study) visual acuity chart. After the initial administration of ranibizumab a pro re nata regimen was used. We indicated repeated injection of ranibizumab in patients with signs of activity of idiopathic CNV on OCT scans or by FAg. Also we indicated repeated injection of ranibizumab in patients with new loss of visual acuity on the ETDRS visual acuity chart connected with signs of activity of CNV on OCT scans or by FAg. Results: On average, we observed the gain of +11 letters on the ETDRS visual acuity chart after 12 months of the follow-up period. On average we observed reduction of central macular thickness -233μm. At the 12th month of follow-up we observed in all patients of our group only inactive scar without exudation. No serous retinal pigment eithelium detachment, subretinal fluid or intraretinal cysts were observed. Only 3 injections of ranibizumab were administered on average to each patient during the 12 months of the followup period. Conclusion: In our study, we observed the positive effect of ranibizumab on the course of idiopathic CNV. With ranibizumab treatment we achieved regression of CNV with resorption of macular edema in all patients of our group. With the disappearance of the activity of idiopathic CNV ranibizumab gives real hope to improve visual acuity.

• Klíčová slova
• idiopatická choroidální neovaskulární membrána,
• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• neovaskularizace choroidey * farmakoterapie   MeSH
• ranibizumab * farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vaskulární endoteliální růstové faktory antagonisté a inhibitory   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH

• MeSH
• arteria centralis retinae diagnostické zobrazování   metabolismus   patofyziologie   MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• neparametrická statistika MeSH
• optická koherentní tomografie metody   MeSH
• oxymetrie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• pilotní projekty MeSH
• regionální krevní průtok MeSH
• retina diagnostické zobrazování   metabolismus   patofyziologie   MeSH
• retinální cévy metabolismus   ultrasonografie   MeSH
• roztroušená skleróza diagnostické zobrazování   MeSH
• ultrasonografie dopplerovská metody   přístrojové vybavení   MeSH
• zánět zrakového nervu * diagnostické zobrazování   metabolismus   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• Klíčová slova
• automatická retinální oxymetrie, kyslíková saturace, Oxymap,
• MeSH
• diabetická retinopatie * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• oxymetrie * metody   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH