Úvod: Dystonie je syndrom charakterizovaný trvalou svalovou kontrakcí, která má za následek rotační a opakované pohyby částí těla nebo abnormální postoje. Přesná patofyziologie idiopatické dystonie je stále nejasná. Systematický výzkum mimovolných pohybů charakterizovaných stálou lateralitou postojů nebo pohybů nebyl proveden. Cílem naší studie bylo určit symetrii denzity dopaminových D2 receptorů pomocí 123I-IBZM SPECT ve vztahu k rotaci hlavy u pacientů s jednostrannou nebo lateralizovanou dystonií. Metody: Vyšetřili jsme 17 pacientů s klinickou diagnózou cervikální dystonie. Jednalo se o 11 mužů a 6 žen průměrného věku 48 let (25–64). Strukturální poruchy mozku byly vyloučeny pomocí CT a MRI. K hodnocení dopaminových receptorů jsme použili 123I-IBZM, pro zobrazení jsme použili dvoudetektorovou SPECT gama kameru. Hodnotili jsme velikost a intenzitu akumulace radiofarmaka včetně její symetrie ve striatu pomocí pěti různých metod. Rovněž jsme hodnotili spolehlivost metod pomocí inter- a intraobserver variability a metodologické variability. Výsledky: Všechny testované metody, které jsme použili pro hodnocení symetrie akumulace 123I-IBZM ve striatu, jsou stejně spolehlivé včetně nejjednoduššího vizuálního hodnocení. Korelace s klinickým nálezem byla lepší u kvantitativního hodnocení. U 13 ze 17 pacientů s rotační cervikální dystonií byla denzita dopaminových D2 receptorů ve striatu vyšší ispilaterálně vůči směru rotace hlavy. Závěr: Asymetrická hustota dopaminových receptorů, která koresponduje se stranou motorické a posturální asymetrie, podporuje představu, že směr rotačního chování zvířat a směr cervikální dystonie u lidí může být predisponován.
Introduction: Dystonia is a syndrome characterized by sustained muscle contractions frequently causing twisting and repetitive movements of the relative part of the body or abnormal postures. The precise pathophysiology of idiopathic dystonia is still unclear. Systematic investigation of involuntary movements characterized by constant laterality of posture and motion has not yet been done. The aim of our study was to determine the symmetry of the density of dopamine D2 receptors with 123I-IBZM SPECT in relation to the head rotation in patients suffering from unilateral or lateralized dystonia. Methods: Seventeen patients with a clinical diagnosis of cervical dystonia participated in our study. There were 11 men and 6 women. The mean age was 48 years (25 to 64). Structural lesions of the brain were excluded by CT or MRI. The dopamine D2 receptor ligand used was 123I-IBZM. Imaging was performed with a dual-head SPECT gamma camera. We quantified the area as well as radioactivity accumulation within the striatum and its symmetry using five different methods. We assessed reliability by intraobserver and interobserver (2 readers) variability as well as methodological variability. Results: From all the tested methods used for symmetry/asymmetry of 123I-IBZM uptake evaluation in striatum no one is more reproducible than the others including the most simple visual assessment. The correspondence with clinical findings was better for quantitative methods. In our study in 13 of 17 patients with (rotational) cervical dystonia the dopamine D2 receptors density predominated in the striatum ipsilateral to the rotation of the head. Conclusions: The asymmetric accumulation of dopamine D2 receptors corresponding to the side of motor and postural asymmetry supports the view that the direction of circling behavior in animals and the direction of cervical dystonia in human beings might be predisposed.
- MeSH
- Corpus Striatum diagnostic imaging pathology MeSH
- Adult MeSH
- Dystonia diagnostic imaging physiopathology MeSH
- Head Movements MeSH
- Tomography, Emission-Computed, Single-Photon * methods MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Radiopharmaceuticals analysis therapeutic use MeSH
- Receptors, Dopamine D2 * physiology MeSH
- Rotation MeSH
- Statistics as Topic MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Clinical Study MeSH
Reverzibilní defekt na perfuzní scintigrafii myokardu znamená zvýšené riziko srdeční příhody, i když koronární angiografie neodhalí závažnou stenózu koronární tepny. Některé studie prokázaly, že antiischemická léčba může redukovat nebo dokonce normalizovat perfuzní poruchu detekovanou při scintigrafii. Mezi léky, které lze v této indikaci použít, patří také inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin, ACE inhibitory. Stabilizují aterosklerotický plak tím, že inhibují proliferaci hladké svaloviny, mají antioxidativní účinek a inhibují také makrofágy. Kromě toho působí antitromboticky tím, že inhibují agregaci krevních destiček a usnadňují fibrinolýzu.
A reversible defect on MPI study is closely associated with increased risk of cardiac events even if coronary angiography does not demonstrate a significant coronary artery stenosis. Recent studies have shown that anti-ischemic drugs can reduce or even normalize perfusion defects detected on MPI. ACE inhibitors have many properties that may be effective in the treatment of ischemic syndromes. They stabilize atherosclerotic plaques by inhibition of smooth muscle proliferation, by anti-oxidative properties and by inhibition of macrophages. They also prevent thrombotic complications by inhibition of platelet aggregation and facilitation of fibrinolysis.
- MeSH
- Angiotensin-Converting Enzyme Inhibitors administration & dosage pharmacology blood MeSH
- Myocardial Ischemia * diagnostic imaging drug therapy blood pathology MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Perindopril * administration & dosage pharmacology blood MeSH
- Myocardial Perfusion Imaging MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
- MeSH
- Diagnostic Techniques, Radioisotope MeSH
- Gastrointestinal Hemorrhage diagnostic imaging MeSH
- Humans MeSH
- Heart Diseases diagnostic imaging MeSH
- Nuclear Medicine trends MeSH
- Paraganglioma diagnostic imaging MeSH
- Periodicals as Topic * MeSH
- Sarcoidosis diagnostic imaging MeSH
- Digestive System diagnostic imaging MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Úvod: CHOPN (Chronická obstrukční plicní nemoc) s emfyzémem je závažná choroba, která vede ke vzniku plicní hypertenze. Klinická symptomatologie může imitovat příznaky embolie do plicnice (dušnost, kolaps, hemoptýza). Optimální metoda pro vyloučení embolie do plicnice je scintigrafie plicní perfuze. U těžkého bulózního emfyzému však může být interpretace obtížná. Kazuistika: 50letý pacient byl v srpnu 2024 odeslán na naše pracoviště k posouzení plicní perfuze vzhledem k možné plicní hypertenzi a obtížené vyšetřitelnosti na echokardiografii. V dubnu 2024 mu byla diagnostikována embolie do plicnice jako náhodný nález při CT hrudníku a byl hospitalizován. Měl bohatou pneumologickou anamnézu s opakovanými bronchopneumoniemi včetně netuberkulózní mykobakteriózy s mycetomem v horním laloku levé plíce. Byl dispenzarizován pro CHOPN 4. stadia stupně D až syndromem mizející plíce. V laboratoři byla Sp0 2 99 %, krevní obraz a biochemické vyšetření byly bez pozoruhodností. Pacientovi byla nasazena antikoagulační léčba, po celou dobu hospitalizace i po propuštění byl klinicky stabilní. Na scintigrafii plicní perfuze jsme zjistili absenci prokrvení celé pravé plíce, distribuce perfuze v levé plíci byla nehomogenní, bez segmentárních defektů, s absencí perfuze ventrálních částí bez vazby na plicní anatomické uspořádání. Nediagnostické CT ukázalo praktickou absenci parenchymu pravé plíce a ventrální části levé plíce, obrovské dutiny vyplněné vzduchem, přetlačení mediastina doprava. Dutiny vyplněné vzduchem korelovaly s defekty perfuze na scintigrafii, nález tedy nesvědčil pro embolii do plicnice ani pro chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi (CTEPH). Závěr: Hybridní plicní scintigrafie u pacientů se syndromem mizející plíce může ukázat vztah perfuze k přítomnému plicnímu parenchymu a tím vyloučit možnou embolii do plicnice včetně CTEPH.
Introduction: Chronic obstructive pulmonary disease(COPD) with emphysema is a serious condition which can cause pulmonary hypertension. Clinical symptoms can mimic pulmonary embolism (dyspnea, collapse, hemoptysis). Lung perfusion scintigraphy is an optimal procedure to exclude pulmonary embolism. Interpretation can be, however, difficult in a serious bullous emphysema. Case report: 50-y-old patient was sent to our department to assess lung perfusion due to suspicious pulmonary hypertension on August 2024. Echocardiography was difficult to perform. He was diagnosed with a pulmonary embolism as an incidental finding on April 2024. He had a various pulmonary history with repetitive bronchopneumonias including non-tuberculous mykobacterioses with a mycetoma in the left upper lobe. He was followed due to COPD of the 4th stage, grade D up to vanishing lung syndrome. Oxygen blood saturation was 99 %, there were no significant abnormalities of his blood count or biochemical analysis. He was treated with anticoagulants; he was clinically stable all the time. Lung perfusion scintigraphy revealed no perfusion of all the right lung, distribution of left lung perfusion was non-homogeneous, without segmental defects, with the absence of perfusion of the ventral areas but without relation to lung segmental anatomy. Non-diagnostic CT revealed almost total absence of lung parenchyma in the right lung and ventral parts of the left lung, giant cavities filled with air, and mediastinal shift to the right. Air-filled cavities corresponded to perfusion defects on scintigraphy, we, therefore, can exclude lung embolism as well as chronic thromboembolic pulmonary hypertension (CTEPH). Conclusion: Hybrid lung perfusion scintigraphy in patients with a vanishing lung syndrome can demonstrate a relation of perfusion to the present lung parenchyma, thus it can exclude pulmonary embolism including CTEPH.
- Keywords
- syndrom mizející plíce,
- MeSH
- Pulmonary Disease, Chronic Obstructive * diagnostic imaging MeSH
- Diagnosis, Differential MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Perfusion Imaging MeSH
- Pulmonary Embolism MeSH
- Pulmonary Emphysema * diagnostic imaging MeSH
- Hypertension, Pulmonary diagnostic imaging MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Úvod: Potíže pacientů se syndromem diabetické nohy jsou nejčastěji způsobeny periferní neuropatií a vaskulopatií. Tyto poruchy mohou mít za následek zvýšenou tvorbu intersticiální tekutiny, která může stav tkání dále zhoršovat. Lymfodrenáž je metoda, která usnadňuje odtok tekutiny z končetin cestou lymfatického systému. Proto jsme se v této práci zaměřili na efekt lymfodrenáže na subjektivní potíže. Materiál a metoda: Lymfodrenáž podstoupilo 8 pacientů. Jednalo se o 5 žen a 3 muže průměrného věku 60 let. Lymfodrenáž byla provedena standardním způsobem, většinou přístrojově, pouze v jednom případě manuálně. U pacientů jsme sledovali klinický efekt (zlepšení pocitu těžkých nohou a otoku) a jeho závislost na transportní kapacitě lymfatického systému a přítomnosti kožních kolaterál (dermal backflow). Pro srovnání jsme použili párový t-test. Výsledky: Subjektivní zlepšení potíží po lymfodrenáži referovali 3 pacienti (38 %) (skupina 1), 2 z nich (66 %) měli přítomný dermal backflow. 5 pacientů (62 %) (skupina 2) nepociťovalo žádný nebo sporný efekt, dermal backflow jsme prokázali pouze u 2 pacientů (40 %). Transportní kapacita lymfatického systému se mezi oběma skupinami nelišila ani celkově (p = 0,989), ani pro jednotlivé končetiny. Závěr: Provedená lymfodrenáž dolních končetin (DK) zlepšila subjektivní potíže pouze u třetiny našich pacientů, dvě třetiny z nich však mělo přítomný dermal backflow. Přitom rozdíl v transportní kapacitě lymfatického systému nebyl mezi oběma skupinami statisticky významný. Domníváme se tedy, že transportní kapacita lymfatického systému DK dosáhla svého maxima a ani lymfodrenáž ji nezvýší. Léčba by tedy měla být zaměřena na omezení tvorby intersticiální tekutiny.
Introduction: Peripheral autonomic neuropathy and vasculopathy are the most frequent causes of the difficulties in patients with a diabetic foot syndrome. These disorders can cause the increased accumulation of interstitial fluids and, thus, the worsening of tissue condition. Lymphodrainage is a procedure, which increase the interstitial fluid outflow from the extremities via the lymphatic system. Therefore, we investigated an effect of lymphodrainage on subjective feeling of patients with a diabetic foot syndrome. Material and methods: Lymphodrainage was performed in 8 patients. There were 5 female and 3 male, average age of 60 (50-84) years. Intermittent pneumatic compression of lower extremities was performed in 7 patients, manual lymphatic drainage in one. We assessed the clinical effect (improvement of feeling of edema and heavy legs) in relation to transport capacity of lymphatic system and presence of dermal backflow. Paired t-test was used for comparison. Results: Subjective improvement after lymphodrainage reported 3 patients (38 %) (group 1), 2 of them (66 %) showed dermal backflow. 5 patients (62 %) (group 2) did not refer any or questionable effect, dermal backflow had only 2 patients in this group (40 %). Transport capacity of lymphatic system did not differ between these two groups even for single extremities. Conclusion: Lymphodrainage of lower extremities improved subjective feeling in one third of our patients, two thirds of them had a dermal backflow. However, there was no significant difference in lymphatic transport capacity between patients who improved and who did not. We, therefore, assume, that lymphatic transport capacity reached it maximum and even lymphodrainage cannot increase it. Thus, the treatment should be directed to decrease interstitial fluid production.
- MeSH
- Diabetic Foot * diagnostic imaging therapy MeSH
- Adult MeSH
- Drainage instrumentation MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Lymphedema * diagnostic imaging therapy MeSH
- Lymphoscintigraphy MeSH
- Pilot Projects MeSH
- Aged MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
Úvod: Potíže pacientů se syndromem diabetické nohy jsou nejčastěji způsobeny periferní neuropatií a vaskulopatií. Při mikroangiopatii dochází k poruše funkce prekapilárních sfinkterů, otevírají se arteriovenózní zkraty a dochází k venostáze. Tyto poruchy mohou mít za následek zvýšenou tvorbu intersticiální tekutiny, která může stav tkání dále zhoršovat. Proto jsme se rozhodli u těchto pacientů otestovat funkci lymfatického systému. Materiál a metoda: Do souboru jsme zařadili 13 pacientů se syndromem diabetické nohy bez kožního defektu. Jednalo se o 9 žen a 4 muže průměrného věku 64 let. Z vlastní databáze pacientů bez diabetu jsme vybrali stejně početnou kontrolní skupinu stejného věku a pohlaví. Lymfoscintigrafie byla provedena standardním způsobem po aplikaci radiokoloidu do podkoží distální části nártů. Snímali jsme ihned po aplikaci, po 30 minutách klidu a po 30 minutách chůze. Vypočítali jsme transportní kapacitu lymfatického systému jako procento koloidu akumulovaného v tříselných uzlinách. Pro srovnání obou souborů jsme použili párový t-test. Výsledky: Průměrná transportní kapacita u diabetiků na pravé a levé DK v klidu a po zátěži chůzí byla 4,4 %, 4,8 %, 18,6 %, 19,5 %, u pacientů bez diabetu 0,4 %, 0,3 %, 4,8 % a 2,9 % (p = 0,000–0,007). Závěr: Transportní kapacita lymfatického systému dolních končetin je u diabetiků se syndromem diabetické nohy několikanásobně vyšší ve srovnání s pacienty bez diabetu. Na druhou stranu je ale jejich rezerva transportní kapacity několikanásobně nižší než u pacientů bez diabetu. Jsme přesvědčeni, že je to způsobeno přetížením lymfatického systému v důsledku zvýšené tvorby intersticiální tekutiny, což se může podílet na komplikacích.
Introduction: Lymphatic system can play an important role in the development of some pathological processes in diabetic foot syndrome. It is associated with neurological abnormalities and various degree of peripheral vascular disease in the lower limbs which can increase the amount of interstitial fluid. We, therefore, tested function of lymphatic system of lower extremities in diabetic patients. Material and methods: We evaluated 13 diabetic patients (4 male, 9 female, average age 64 years) with diabetic foot syndrome without skin defect. We selected control group (13 matched patients without diabetes) from our historical database. Lymphoscintigraphy was performed after subcutaneous injection of radio-colloid in the web spaces of the feet. Static images were performed immediately post injection, 30 minutes post injection at rest and after 30 minutes of walking. The transport capacity (percentage of the injected dose accumulated in the regional lymph nodes) was then calculated. Paired t-test was used for comparison. Results: Mean transport capacity in diabetic and non-diabetic pts on the right and left side at rest and after stress was 4.4%, 18.6%, 4.8%, 19.5%, 0.4%, 4.8%, 0.3%, and 2.9%, respectively (p=0.000–0.007). Rest transport capacity in diabetics was at the level of stress transport capacity in non-diabetics while transport capacity reserve in non-diabetic pts was twice as higher as in diabetics. Conclusion: Transport capacity of lymphatic system of both lower extremities at rest is much higher in diabetic patients comparing to patients without diabetes while their transport capacity reserve is much lower. We believe this is a sign of overload of lymphatics due to increased amount of interstitial fluid which can contribute to development of diabetic foot syndrome.
- Keywords
- transportní kapacita,
- MeSH
- Diabetic Foot * MeSH
- Adult MeSH
- Clinical Studies as Topic MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Lymphatic System * MeSH
- Aged MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
