Problematika trombotických mikroangiopatií (TMA) představuje, nejen v porodnictví, velmi závažný patologický stav, který je spojen s tvorbou trombóz na úrovni kapilár i arteriol v důsledku poškození endotelu a aktivace komplementu. Je pro- vázen mikroangiopatickou hemolytickou anémií (MAHA), trombocytopenií a dysfunkcí různých orgánů. Relativně často je navíc spojen se sekundárními systémovými změnami srážlivosti. TMA zahrnují velmi nesourodou skupinu syndromů a sta- vů, kdy ke konečné diagnóze docházíme postupným vylučováním jednotlivých příčin („per exclusionem“). V porodnické praxi se nejčastěji setkáváme s tím, že těhotné/rodičky/nedělky se prezentují pod obrazem preeklampsie/HELLP syndromu (hemolysis, elevated liver enzymes, low platelets). Tento všem porodníkům jinak dobře známý stav zahrnuje obraz MAHA (dynamické snižování hladiny hemoglobinu, zvyšování hladiny bilirubinu, snížení haptoglobinu, přítomnost schistocytů v periferním nátěru krve), periportální ischémie jater (elevace transamináz) a trombocytopenie v důsledku vyšší agregace trombocytů v poškozené periferní mikrocirkulaci. HELLP syndrom se řadí mezi TMA také, měl by však spontánně odezní- vat přibližně do 48-72 hodin po porodu. Pakliže se tak nestane, je velmi důležité pomýšlet na jiné příčiny TMA, které často představují ještě vážnější ohrožení života než HELLP syndrom. Důkladná znalost diferenciální diagnostiky je proto velmi důležitá. Problematiku tedy musí dobře ovládat každý poskytovatel zdravotní péče těhotným ženám, a proto ji kolektiv autorů předkládá ve formě tohoto doporučeného postupu.
The issue of thrombotic microangiopathy (TMA) represents, not only in obstetrics, a serious pathological condition that is associated with the formation of thromboses at the level of capillaries and arterioles due to endothelial damage and complement activation. It is accompanied by microangiopathic haemolytic anaemia (MAHA), thrombocytopenia and dysfunction of various organs. In addition, it is relatively often associated with secondary systemic changes in coagulation. TMAs comprise a very heterogeneous group of syndromes and conditions, where the final diagnosis is reached by sequential exclusion of the individual causes (‚per exclusionem‘). In obstetric practice, we most often encounter pregnant/parturient/ pregnant women presenting with a picture of pre-eclampsia/HELLP syndrome (haemolysis, elevated liver enzymes, low platelets). This condition, otherwise well known to all obstetricians, includes the picture of MAHA (dynamic decrease in hemoglobin, increase in bilirubin, decrease in haptoglobin, presence of schistocytes in the peripheral blood smear), periportal hepatic ischemia (elevation of transaminases) and thrombocytopenia due to increased platelet aggregation in the damaged peripheral microcirculation. HELLP syndrome is also classified as a TMA, but should resolve spontaneously within approximately 48-72 hours after delivery. If this does not happen, it is very important to think about other causes of TMA, which often represent an even more serious threat to life than HELLP syndrome. A thorough knowledge of differential diagnosis is therefore very important. The issue therefore needs to be well understood by every provider of health care to pregnant women, which is why the team of authors presents it in the form of this recommended practice.
INTRODUCTION: Acute tubulointerstitial nephritis (ATIN) is a well-recognized cause of acute kidney injury (AKI) due to the tubulointerstitial inflammation. The aim of this study was to explore the clinical features, outcomes, and responses to corticosteroid treatment in patients with ATIN. METHODS: Patients with biopsy-proven ATIN, who were diagnosed between 1994 and 2016 at the Department of Nephrology, Charles University, First Faculty of Medicine, and General University Hospital in Prague, were included in the study. Patient demographics, the aetiological and clinical features, the treatment given, and the outcome at 1 year of follow-up were extracted from patient records. RESULTS: A total of 103 ATIN patients were analysed, of which 68 had been treated with corticosteroids. There was no significant difference in the median serum creatinine 280 (169-569) μmol/L in the conservatively managed group versus 374 (249-558) μmol/L in the corticosteroid-treated group, p = 0.18, and dependence on dialysis treatment at baseline at the time of biopsy (10.3 vs. 8.6%). During the 1 year of follow-up, those ATIN patients who had been treated with corticosteroids did better and showed greater improvement in kidney function, determined as serum creatinine difference from baseline and from 1 month over 1-year period (p = 0.001). CONCLUSIONS: This single-centre retrospective cohort study supports the beneficial role of the administration of corticosteroid therapy in the management of ATIN.
- MeSH
- dialýza ledvin * škodlivé účinky MeSH
- hormony kůry nadledvin terapeutické užití MeSH
- intersticiální nefritida * farmakoterapie diagnóza MeSH
- kreatinin MeSH
- ledviny patologie MeSH
- lidé MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Atypický (komplementem mediovaný) hemolyticko-uremický syndrom (aHUS) je vzácné onemocnění s vysokým rizikem závažného orgánového postižení a smrti. Řadí se mezi trombotické mikroangiopatie a je charakterizován kombinací neimunitní hemolytické anemie, konsumpční trombocytopenie a poškození endotelu s následnou poruchou mikrocirkulace vedoucí k ischemickému poškození cílových orgánů, zejména ledvin. Laboratorní a klinické charakteristiky trombotických mikroangiopatií však splňuje celá řada stavů různé etiologie, což značně ztěžuje diferenciální diagnostiku tohoto onemocnění. Příčinou aHUS je geneticky podmíněné či získané narušení rovnováhy mezi aktivátory a regulátory alternativní dráhy komplementu, vedoucí k její trvalé aktivaci, tvorbě terminálních lytických komplexů a orgánovému postižení. U více než 50 % nemocných s aHUS je možné identifikovat mutaci v genech pro komplementární faktory, asi u 5–10 % pak nacházíme protilátky proti složkám komplementu (resp. faktoru H). U nositelů mutací může díky inkompletní genetické penetranci klinické onemocnění propuknout až v přítomnosti spouštěčů amplifikace komplementu, jako jsou např. infekce, operace či těhotenství. Identifikace kauzální mutace není pro diagnózu aHUS nezbytná, je ale důležitá pro stanovení prognózy, rizika relapsu při přerušení léčby či po transplantaci ledviny. Prognóza tohoto onemocnění se v posledních letech dramaticky zlepšila díky možnosti specifické léčby spočívající v podávání inhibitorů C5 složky komplementu, přesto zůstává limitována zejména rychlou a správnou diagnostikou a včasným zahájením léčby. Dosud nevyřešenými otázkami jsou také délka léčby, podmínky jejího ukončení či přerušení a také další sledování pacientů po prodělané atace tohoto vzácného onemocnění.
Atypical (or complement-mediated) haemolytic uremic syndrome (aHUS) is a rare disease with a high risk of severe organ damage and death. As a representative of thrombotic microangiopathies, it is defined by microangiopathic haemolytic anaemia, thrombocytopenia and endothelial cell damage resulting in ischemic target organ injury, especially kidney failure. A variety of clinical scenarios can have the features of thrombotic microangiopathies thus impeding the differential diagnosis of the underlying condition. aHUS is caused by a genetic or acquired defect in the regulation of the alternative complement pathway resulting in its persistent activation, formation of terminal membrane attacking complexes, microvascular endothelial damage and ischemic organ injury. Roughly 50% of patients have rare germline variants in complement genes, detection of antibodies against complement factors (CFH) is much less common. In carriers of these genetic mutations, due to the incomplete genetic penetrance of aHUS, a clinically significant disease often requires a complement-amplifying trigger such as infection, surgery or pregnancy. Identification of germline variants is not necessary for the diagnosis of aHUS; however, it is important for the estimation of prognosis and risk of relapse after treatment termination or kidney transplant. Thanks to new specific treatment options represented by complement inhibitors, the prognosis of patients with aHUS has improved rapidly, however, it remains dependent on rapid and correct diagnostics and early treatment initiation. Further discussed and unsolved questions relate to treatment duration and the possibility of its termination as well as further management and follow-up of patients after the episode of aHUS.
- Klíčová slova
- eculizumab,
- MeSH
- atypický hemolyticko-uremický syndrom * diagnóza patofyziologie terapie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- inhibitory komplementu terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- mutace genetika MeSH
- plazmaferéza MeSH
- renální insuficience etiologie MeSH
- trombotické mikroangiopatie klasifikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
[Prediction of long-term renal denervation efficacy]
Diverzita odpovědi krevního tlaku na renální denervaci a velká variabilita mezi studiemi podtrhují význam potřeby identifikace prediktorů účinnosti renální denervace. Předchozí studie identifikovaly řadu prediktorů pro tří- až šestiměsíční období. Cílem této studie bylo zjistit možné prediktory trvalého poklesu krevního tlaku (TK) po renální denervaci v dlouhodobém horizontu dvou let. Hodnocení pacienti byli buď randomizováni ve studii PRAGUE-15, nebo se zúčastnili pilotní fáze projektu a splňovali stejná vstupní kritéria skutečně rezistentní hypertenze. Za účinnou odpověď byl považován pokles 24h systolického TK o ≥ 10 mm Hg během 6, 12 a 24 měsíců po výkonu. Navíc byly analyzovány i jednotlivé návstěvy. Denervace byla provedena za použití unipolárního systému pro renální denervaci Symplicity. Dále byla provedena detailní analýza CT angiografie renálních tepen včetně hodnocení morfologie renálních tepen. Celkem bylo analyzováno 48 pacientů, z toho pro účely dlouhodobé predikce bylo vhodných 27 z nich. Pět z 27 pacientů bylo označeno jako dlouhodobí respondéři s průměrným poklesem 24h TK o 20/9 mm Hg. Nejvýznamnějšími prediktory poklesu TK byly vyšší úvodní 24h systolický TK (p = 0,01) a větší průměr levé renální tepny (p = 0,04). Přetrvávající pokles TK byl zaznamenán jen u menšiny pacientů po renální denervaci. Jako nejlepší prediktory pro přetrvávající pokles TK jsme identifikovali vyšší úvodní TK a větší průměr renální tepny. Právě průměr renální tepny by mohl usnadnit provedení ablace v periferii a naše výsledky mohou teoreticky podporovat aktuální hypotézu o potřebě ablovat distální části renální arterie.
Diversity of blood pressure response and great variability within studies emphasise the need to identify predictors of renal denervation efficacy. Previous studies identified various predictors within periods of 3-6 months. The goal of the current study is to examine the possible predictors of sustained decline of blood pressure (BP) after renal denervation in a long-term period of 2 years. Evaluated patients were either randomised in the original PRAGUE-15 study or were pilot patients, meeting the same inclusion criteria of true-resistant hypertension. Patients were considered as responsive when the decline of 24h systolic BP ≥ 10 mmHg was present 6, 12 and 24 months after the procedure. In addition, analysis for separate visits was performed. Denervation was performed using the unipolar Symplicity Renal Denervation System. Extensive assessment of computed tomography angiography by numerous measurements including morphology of the renal arteries was performed. A total of 48 patients were analysed, with 27 patients suitable for long-term prediction. Five of the 27 patients were identified as long-term responders with average 24h BP decline of 20/9 mmHg. Strongest predictors of BP decline were higher baseline 24h systolic blood pressure (p = 0.01) and higher diameter of the left renal artery (p = 0.04). Only a minority of denervated patients exhibited sustained BP decline. Higher baseline BP and higher renal artery diameter might be the strongest predictors. Our findings might theoretically support the actual hypothesis of the necessity to ablate the distal parts of the renal artery (these conditions might allow such ablation to be performed).
