I když je pneumonie relativně častá, ne vždy má klasické příznaky nebo nekomplikovaný průběh. Předkládaná kazuistika popisuje zřídkavý případ aspirační nekrotizující pneumonie, která i přes intenzivní terapii progredovala do gangrény plic a vyžádala si lobektomii. Netypická byla skutečnost, že správná diagnózu byla stanovena až při vyšetření traumatologem pro akutní bolesti břicha. Tento případ zdůrazňuje nutnost důkladného celkového vyšetření pacienta a upozorňuje na vzácnou, ale konzervativně neřešitelnou nekrotizující pneumonii komplikovanou gangrénou plic.
Although pneumonia presents a relatively common diagnosis, it does not always present with classic clinical symptoms, nor does it follow a regular course without complications. The presented case describes a rare case of aspiration necrotizing pneumonia, which despite intensive therapy, progressed to lung gangrene and required a lung lobectomy. Another peculiarity is that the correct diagnosis was established only after the onset of abdominal pain, surprisingly by a trauma surgeon. This case emphasizes the necessity of a thorough general examination and draws attention to a rare, but conservatively intractable necrotizing pneumonia complicated by lung gangrene.
- MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- aspirační pneumonie * diagnóza terapie MeSH
- bolesti břicha diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- nekrotizující pneumonie * diagnóza terapie MeSH
- pneumektomie MeSH
- předškolní dítě MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Použití drénů v chirurgii má bohatou historii. Od antických dob drenáž prošla dlouhým vývojem a přetrvala i do dnešní doby. Za posledních cca 2500 let se měnily jak indikace k ní, tak i materiál chirurgických drénů. Tak, jak ji známe dnes, ale nebyla zcela samozřejmá nebo všeobecně jednotná. K její současné podobě vedlo nejen mnoho úspěchů, ale i slepých cest a omylů lékařské vědy a praxe.
The use of drains in surgery has a rich history. Since ancient times, drainage has experienced a long progress, and its development has continued all the way to the present era. Both the indications for drainage and the material of surgical drains have changed over the last 2500 years. Indeed, drainage as we know today, was not always a practice so common or generally so well accepted, as it is today. The current concept of surgical drainage has witnessed not only periods of success, but also dead ends and mistakes of both science and medicine.
Použití silikonového a latexového drénu je nedílnou součástí chirurgické praxe. Klinika i přehled světové literatury ukazují, že silikonový drén se vyznačuje mnohem nižší mírou fibrotické reakce tkáně kolem drénu. Schopnost latexového neboli pryžového či lidově nazývaného gumového drénu indukovat ve svém okolí tvorbu vaziva se s výhodou využívá v situacích, kdy je žádoucí cílené vytváření jizevnaté tkáně. Tato vlastnost u silikonových drénů absentuje. V dnešní době je však u většiny pracovišť pravidlem používání drénů téměř výlučně silikonových, které se zakládá na prevenci alergie na latex. Článek se věnuje popisu rozdílné a vzájemně nezaměnitelné reakce tkaniva na silikon a latex. Následně se také zabývá otázkou, jestli je soumrak používání latexového drénu v moderní medicíně doopravdy progresem, nebo spíše zpátečnictvím.
The use of silicone and latex drains is an integral part of surgical practice. Experience and the review of the world literature show that silicone drain is characterized by a much lower rate of fibrotic reaction of the tissue around the drain. The ability of a latex, or rubber, or popularly called rubber drain, to induce the formation of ligaments in its surroundings is advantageously used in situations where the targeted formation of scar tissue is desired. This feature is absent in silicone drains. However, nowadays the rule in most surgical departments is to use almost exclusively silicone drains, which is based on prevention of latex allergy. This article is devoted to the description of the different and mutually irreplaceable use of silicone and latex drains. Subsequently, he also discusses the question of whether the twilight of the use of latex drains in modern medicine is really progress, or rather retrogression.
Zácpa představuje častou příčinu návštěv v ordinaci dětského lékaře, ale i gastroenterologa. Dlouhodobé potíže s vyprázdněním vedou k bolestem, obavám, psychické alteraci, při jejich neléčení dochází ke zhoršování stavu s rozvojem pseudoinkontinence a retence stolice. Terapie je velmi zdlouhavá a komplexní. Anorektální manometrie představuje diagnostickou metodu vyhodnocující funkční parametry anorektální aktivity. Ve sledovaném období (2016-2021) podstoupilo na Chirurgické klinice FN Ostrava manometrické vyšetření celkem 94 dětských pacientů s příznaky obstipace. Představujeme výsledky naší provedené studie.
Constipation is a very common reason for children to visit the general paediatrician or gastroenterologist. Long-term problems regarding stools emptying lead to pain, anxiety and mental alteration. If not treated, the constipation symptoms worsen with the development of pseudoincontinence and stool retention. The therapy is complex and prolonged. Anorectal manometry is a diagnostic method evaluating the functional parameters of anorectal activity. In the monitored period (2016-2021), a total of 94 paediatric patients with symptoms of constipation underwent a anorectal manometry at the Surgical Department of the University Hospital Ostrava. We present the results of our manometry study.
Úvod: Ileokolická invaginace patří mezi nejčastější příčiny náhlé příhody břišní u kojenců a batolat. Cílem studie bylo zhodnocení léčby ileokolické invaginace v České republice v roce 2019. Metody: Multicentrické retrospektivní studie se zúčastnilo 14 pracovišť dětské chirurgie. Data pacientů s ileokolickou invaginací byla získána anonymně prostřednictvím dotazníku SurveyMonkey Inc. Questionnaire. Výsledky: Ileokolická invaginace byla v roce 2019 diagnostikována u 162 pacientů, medián věku byl 30 měsíců (3 měsíce−9,5 roku). 133 pacientů bylo indikováno k hydrostatické desinvaginaci, 14 pacientů k primární operaci a u 15 pacientů došlo ke spontánní desinvaginaci. Všechna pracoviště prováděla hydrostatickou desinvaginaci s celkovou úspěšností 89,5 %, na 12 pracovištích byla prováděna v celkové anestezii (7 pracovišť přidávalo myorelaxans) a na 2 pracovištích v analgosedaci. Hydrostatická desinvaginace provedená v celkové anestezii (nezávisle na podání myorelaxans) byla statisticky významně úspěšnější než hydrostatická desinvaginace provedená v analgosedaci (108/113, 95,6 % vs. 11/20, 55 %; p<0,0001). Operováno bylo celkem 28 pacientů, z toho primárně 14 pacientů. Na pracovištích, kde je hydrostatická desinvaginace prováděna v analgosedaci, je statisticky významně více pacientů s ileokolickou invaginací operováno než na pracovištích, kde je hydrostatická desinvaginace prováděna v celkové anestezii (9/20, 45 % vs. 19/142, 13,4 %; p=0,0018). Počet provedených střevních resekcí je statisticky významně vyšší na pracovištích, kde se hydrostatická desinvaginace provádí v analgosedaci ve srovnání s pracovišti, kde se hydrostatická desinvaginace provádí v celkové anestezii (7/9, 77,8 % vs. 5/19, 26,3 %; p=0,0166). Závěr: Úspěšnost hydrostatické desinvaginace v ČR byla 89,5 %. Nejvyšší úspěšnosti se dosahuje při provedení v celkové anestezii.
Introduction: Ileocolic intussusception is one of the most frequent causes of acute abdomen in infants and toddlers. The purpose of this study was to evaluate the treatment of ileocolic intussusception in the Czech Republic in 2019. Methods: Fourteen departments of paediatric surgery participated in this multicentre retrospective study. A SurveyMonkey Inc. questionnaire was used for anonymous data collection of patients with ileocolic intussusception. Results: In 2019, ileocolic intussusception was diagnosed in 162 patients; median age was 30 months (3 months to 9.5 years). Contrast enema was indicated in 133 patients, primary surgery in 14 patients and spontaneous reduction was found in 15 patients. All departments using contrast enema had a success rate of 89.5%; 12 departments approached the contrast enema procedure under general anaesthesia (including myorelaxation at 7 departments) and 2 departments under sedation. Contrast enema under general anaesthesia with/without myorelaxation was significantly more successful than contrast enema under sedation (108/113, 95.6% vs 11/20, 55%; p<0.0001). In total, 28 patients were treated surgically, in 14 primary surgery was performed. Both surgical treatment and bowel resection were statistically significantly more frequent in departments where contrast enema was performed under sedation in comparison to departments performing contrast enema under general anaesthesia (9/20, 45% vs 19/142, 13.4%; p=0.0018 and 7/9, 77.8% vs 5/19, 26.3% p=0.0166). Conclusion: The success rate of contrast enema in the Czech Republic was 89.5%. The highest success rate is achieved by performing contrast enema under general anaesthesia.
- Klíčová slova
- ileokolická invaginace, hydrostatická desinvaginace,
- MeSH
- dítě MeSH
- hydrostatický tlak MeSH
- intususcepce * chirurgie diagnostické zobrazování terapie MeSH
- kojenec MeSH
- laparoskopie MeSH
- laparotomie MeSH
- lidé MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- novorozenec MeSH
- předškolní dítě MeSH
- příznaky a symptomy ústrojí trávicího * MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- recidiva MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- novorozenec MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Anorektální manometrie představuje diagnostickou modalitu vyhodnocující funkční parametry anorektální aktivity. V posledním desetiletí došlo k vývoji 3D High Resolution (HR) manometrie a jejímu rozšíření ve výzkumných i klinických podmínkách. Vývoj pevných katetrů s miniaturizovanými polovodičovými měřicími senzory umožnil velmi přesné měření s vysokým rozlišením a tvorbu 3D tlakových modelů anorekta. Ve srovnání s vodně-perfusními systémy poskytuje HR manometrie přesnější a detailnější data využitelná v posuzování funkčních poruch anorekta.
Anorectal manometry presents adiagnostic tool designed to evaluate functional parameters of anorectal activity. During the last decades, 3D High Resolution (HR) manometry has been developed. Solid catheters with miniaturized semiconductor sensors enable exact measurement with high resolution and creation of 3D pressure models of anorectum. In comparison with water-perfused catheters, HR manometry offers more exact and detailed data used for the assessment of anorectal functional disorders. Anorectal manometry should be performed in children with defecation stereotype disorders such as constipation or incontinence. In younger children, Hirschprung'sdisease can be confirmed/ruled out. In older children, functional impairment of anal sphincters, rectal sensation disorders or pelvis floor dysfunction can be diagnosed. Anorectal manometry should also be performed in children undergoing biofeedback therapy. Manometry protocol contains resting pressures of anal sphincters, squeeze manoeuvre pressure, bear down manoeuvre, cough reflex, rectoanal inhibition reflex, parameters of rectal sensitivity and compliance. Anorectal manometry results are used subsequently to determine the individualized treatment plan.
- Klíčová slova
- anorektální manometrie,
- MeSH
- anální kanál * fyziologie MeSH
- defekace fyziologie MeSH
- dítě MeSH
- fekální inkontinence diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- manometrie * metody MeSH
- nemoci rekta diagnóza MeSH
- zácpa diagnóza patofyziologie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
Prezentujeme kazuistiku rozsáhlé získané diafragmatické hernie u osmiletého chlapce s minimálními klinickými příznaky.
We present a case study of large aquired diapragmatic hernia in an 8-year old boy with subtle clinical signs and symptoms.
- MeSH
- asymptomatické nemoci terapie MeSH
- časná diagnóza MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- rentgendiagnostika hrudníku MeSH
- traumatická brániční kýla * diagnóza chirurgie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Apendicitida je jednou z nejčastějších diagnóz v dětské chirurgii a její terapie zahrnuje kombinaci chirurgické a antibiotické (ATB) léčby. Na základě medicíny založené na důkazech byla publikována nová doporučení pro její léčbu. Cílem práce bylo zhodnocení současné praxe v České republice z pohledu dětských chirurgů. Metoda: V multicentrické retrospektivní dotazníkové online studii bylo osloveno 15 dětských chirurgických pracovišť v ČR (univerzitní pracoviště, samostatná oddělení, ordinariáty dětské chirurgie na pracovištích všeobecné chirurgie). Dotazník obsahoval 10 otázek. Sledovanými parametry byly počty operací, operační přístup, ATB profylaxe a terapie, pooperační komplikace na jednotlivých pracovištích za rok 2017. K anonymnímu sběru dat byl použit program SurveyMonkey Inc. Questionnaire. Výsledky: Čtrnáct z patnácti oslovených pracovišť vyplnilo dotazník (93 %). V roce 2017 bylo provedeno 1379 apendektomií, z toho 456 (33 %) laparoskopicky s nutností konverze ve 2 %. Jedna čtvrtina pacientů měla komplikovanou apendicitidu (gangréna, perforace) a byla v 70 % operována klasicky. ATB profylaxe byla na 4 (29 %) pracovištích podána vždy, na 4 pracovištích podle rozhodnutí operatéra, na 4 pracovištích nebyla podána a na 2 pracovištích byla podána jen při laparoskopii. K ATB profylaxi bylo na všech pracovištích použito 5 druhů antibiotik. Při nálezu flegmonózní apendicitidy byla ATB terapeuticky podána vždy na 2 pracovištích (14 %), na 8 pracovištích (57 %) podle rozhodnutí operatéra a na 4 pracovištích podána nebyla. U komplikované apendicitidy byla ATB terapeuticky podána ve 100 % případů. Celkem bylo v souboru 6,7 % (93/1379) komplikací – po klasické apendektomii se vyskytly v 6,9 % (64/923), po laparoskopické apendektomii v 6,4 % (29/456). Závěr: Z dotazníkové studie vyplývá, že výsledky léčby apendicitidy u dětí jsou v České republice srovnatelné s literárně uváděnými výsledky. Na dětských chirurgických pracovištích v ČR převažovala v rozporu se zahraničním trendem klasická apendektomie nad laparoskopickým přístupem. Indikace ATB profylaxe a terapie u dětských pacientů s akutní apendicitidou je nejednotná, jak v rámci různých pracovišť napříč ČR, tak i v rámci jednoho pracoviště.
Introduction: Appendicitis is one of the most common diagnoses in pediatric surgery and its therapy involves a combination of surgical and antibiotic (ATB) treatment. Based on evidence-based medicine, new recommendations for its treatment have been published. The aim of this work was to evaluate current practice in the Czech Republic from the perspective of pediatric surgeons. Methods: In a multicentre retrospective online questionnaire, 15 pediatric-surgical departments in the Czech Republic (university clinics, independent departments, pediatric surgery ordinariates at general surgery departments) were addressed. The questionnaire contained 10 questions. The monitored parameters were the number of operations, surgical approach, ATB prophylaxis and therapy, postoperative complications at individual departments in 2017. SurveyMonkey Inc. questionnaire was used for anonymous data collection. Results: Fourteen of the fifteen surveyed departments completed the questionnaire (93%). In 2017, 1,379 appendectomies were performed, of which 456 (33%) were laparoscopically. The necessity of conversion was 2%. 1/4 of the patients had complicated appendicitis (gangrene, perforation) and were operated in 70% classically. ATB prophylaxis was always given in 4 (29%) departments, in 4 departments according to the surgeon's decision, in 4 departments it was not administered and in 2 departments ATB was administered only during laparoscopy. Five types of antibiotics were used for ATB prophylaxis at all departments. In cases of phlegmonous appendicitis, ATB was administered therapeutically in 2 departments (14%), in 8 departments (57%) as decided by the surgeon and in 4 departments it was not administered. In complicated appendicitis, ATB was therapeutically administered in 100% of cases. There were 6.7% (93/1379) complications overall - after classical appendectomy, they occurred in 6.9% (64/923), after laparoscopic appendectomy in 6.4% (29/456). Conclusion: In 2017, two-thirds of appendectomies were operated classically in the questioned departments. The prophylaxis and therapy of ATB vary from department to department and even varies inside one department. The percentages of complications and inconsistency in ATB use are comparable to those reported in the literature, however, we differ in the number of appendectomies performed laparoscopically.
- MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- antibiotická profylaxe MeSH
- apendektomie MeSH
- apendicitida * farmakoterapie chirurgie komplikace MeSH
- dítě MeSH
- laparoskopie MeSH
- lidé MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Standardem léčby pacientů s karcinomem rekta je multidisciplinární přístup praktikovaný prostřednictvím multioborových indikačních seminářů v souladu s platnými guidelines. Základem léčby je radikální chirurgická resekce, která představuje jedinou potenciálně kurativní modalitu. Pacienti s lokálně pokročilým karcinomem lokalizovaným ve střední a distální třetině rekta (cT3-4cN0cM0 nebo jakékoliv cTcN1-2cM0) jsou indikování k neoadjuvantní radioterapii nebo radiochemoterapii. Postavení radioterapie je však předmětem narůstajících kontroverzí se snahou o přesnější vymezení indikací neoadjuvantní léčby. Data medicíny založené na důkazech ukazují, že neoadjuvantní RT je asociovaná s lepší lokální kontrolou onemocnění, avšak na přežívání pacientů nemá vliv. RT navíc vede k horším perioperačním výsledkům a velmi negativně ovlivňujeme funkčnost anorekta (a tím i kvalitu života) pacientů po sfinkter-záchovných resekcích rekta.
Multidisciplinary treatment approach in accordance with current guidelines represents a gold standard of care for patients with rectal cancer. Radical surgical resection is a fundamental and the only curative treatment modality. Patients with locally advanced rectal cancer (cT3-4N0M0 or anyTN1-2M0) are indicated for neoadjuvant radiotherapy or radiochemotherapy. However, there are many controversies regarding neoadjuvant radiotherapy indications in the available literature. Evidence-based medicine data suggest that neoadjuvant radiotherapy is associated with improved local control of the disease, but has no impact on patients’ survival. Moreover, neoadjuvant radiotherapy is associated with less favorable perioperative outcomes and significantly deteriorates anorectal function of patients after sphincter-preserving rectal resections.
- MeSH
- lidé MeSH
- morbidita MeSH
- nádory rekta * chirurgie radioterapie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- prognóza MeSH
- radioterapie metody MeSH
- týmová péče o pacienty MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- souhrny MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
