JavaScript NENÍ povolen !

Endokrinní orbitopatie je závažná progresivní oční komplikace asociovaná s autoimunitním onemocněním štítné žlázy; nejčastěji se vyskytuje u Gravesovy-Basedowovy tyreotoxikózy. V závažných případech může vést k trvalému poškození zrakových funkcí, exoftalmu, diplopii, periorbitálnímu edému s rizikem poklesu vizu až úplné ztráty zraku. Vzhledem k autoimunitní povaze onemocnění jsou v léčbě využívána především imunosupresiva a protizánětlivě působící látky, jakými jsou zejména kortikosteroidy, v ojedinělých případech pak cyklosporin A a analoga somatostatinu. Prakticky bez účinku, s převahou nežádoucích účinků jsou výsledky léčby cyclophosphamidem a azathioprinem; specifická biologická anticytokinová léčba je zatím pouze v experimentálním testování. Léčba endokrinní orbitopatie vyžaduje multidisciplinární přístup, který individuálně optimalizuje léčebnou strategii podle závažnosti a aktivity onemocnění.

Endocrine orbitopathy is a serious progressive ocular complication associated with autoimmune thyroid disease; most commonly found in Graves-Basedow thyrotoxicosis. In severe cases, it can lead to permanent impairment of visual function, exophthalmos, diplopia, periorbital edema with the risk of visual impairment and even complete loss of vision. Due to the autoimmune nature of the disease, immunosuppressants and anti-inflammatory agents, such as corticosteroids, are most commonly used, and in rare cases cyclosporin A and somatostatin analogues. Practically without effect and with the prevalence of adverse reactions, the results of treatment with cyclophosphamide and azathioprine, a specific biological anticytokine treatment is currently only in experimental testing. Treatment of endocrine orbitopathy requires a multidisciplinary approach that individually optimizes the treatment strategy according to the severity and activity of the disease.

MeSH
chirurgická dekomprese MeSH
diagnostické zobrazování metody MeSH
diferenciální diagnóza MeSH
Gravesova oftalmopatie * diagnóza patofyziologie terapie MeSH
hormony kůry nadledvin aplikace a dávkování MeSH
imunosupresiva aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
lidé MeSH
oftalmologické chirurgické výkony MeSH
tyreoidektomie MeSH
Check Tag
lidé MeSH
Publikační typ
přehledy MeSH

Článek

Endokrinní hypertenze
[Endocrine hypertension]

Kardiologická revue. 2017 ; 19 (2) : 111-114.

ISSN 2336-288x
Medvik
Zdroj

Mezi nejčastější endokrinní příčiny hypertenze patří syndromy z nadprodukce mineralokortikoidů – primární hyperaldosteronizmus (Connův syndrom), dále je to hypertenze při tumorech chromafinní tkáně sympatického nervového systému (feochromocytom a paragangliom). Vzácná je endokrinní hypertenze při některé z kongenitálních steroidních enzymopatií spojených s hypertenzí (kongenitální adrenální hyperplazie s blokádou 17-alfa hydroxylázy a 11-beta hydroxylázy v nadledvinách). Hypertenze, většinou lehkého stupně, se může vyskytovat poměrně často jako vedlejší symptom u řady dalších endokrinopatií, a nepatří tedy k hlavním příznakům onemocnění – např. u endogenního hyperkorticizmu (ACTH-dependentní Cushingovy nemoci a ACTH-independentního Cushingova syndromu), hypertyreózy, hypotyreózy, hyperparatyreózy, akromegalie, u renin secernujícího tumoru (Wilmsův tumor diagnostikovaný obvykle v dětství). Diagnostika endokrinní hypertenze je založena na kompletní anamnéze a důkladném objektivním vyšetření. Endokrinní hypertenze je diagnostikována „per exclusionem“ vyloučením ostatních sekundárních příčin hypertenze, zejména renovaskulární a renoparenchymatózní etiologie. Vlastní vyšetření vychází ze specifických laboratorních odběrů, za dodržení podmínek pro odběr. Při pozitivních laboratorních nálezech přichází na řadu zobrazovací vyšetření. Léčba endokrinní hypertenze se pak odvíjí od diagnózy – u hyperfunkčního adenomu nadledvin s mineralokortikoidní nadprodukcí a feochromocytomu to je jednostranná adrenalektomie, u idiopatického hyperaldosteronizmu farmakologická terapie antagonisty aldosteronu, u kongenitální adrenální hyperplazie supresní terapie glukokortikoidy. U ostatních endokrinních onemocnění, kde není hypertenze dominujícím onemocněním, se léčba odvíjí od léčby dané endokrinopatie – u Cushingovy nemoci a akromegalie to je transsfenoidální operace hypofyzárního adenomu, u ACTH-independentního hyperkortizolizmu jednostranná adrenalektomie adenomu nadledviny, u hypertyreózy nebo hypotyreózy je podmínkou úprava tyreoidální dysfunkce, u diagnostikovaného hyperfunkčního adenomu příštítných tělísek při primární hyperparatyreóze indikujeme paratyreoidektomii. Primární podmínkou úspěchu je ale v diagnostickém algoritmu péče o hypertoniky na potenciální endokrinní příčinu hypertenze pomýšlet.

The most common endocrine causes of hypertension are syndromes caused by overproduction of mineralocorticoids – primary hyperaldosteronism (Conn's syndrome), and hypertension in tumours of the chromaffin tissues of the sympathetic nervous system (pheochromocytoma and paraganglioma). Endocrine hypertension is rare in congenital adrenal hyperplasia with specific steroidal enzyme disorders combined with hypertension (blockade of the 17-alpha hydroxylasis enzyme and 11-beta hydroxylasis enzyme). Hypertension, usually of a mild degree, may quite often occur as a minor symptom in a number of endocrine gland disorders – for example, endogenous hypercorticism (ACTH-dependent Cushing's disease and ACTH-independent Cushing's syndrome), hyperthyroidism, hypothyroidism, primary hyperparathyroidism, acromegaly, renin-secreting tumours (Wilms tumour diagnosed usually in childhood). The diagnosis of endocrine hypertension is based on a complete history of the patient and objective physical examination. Endocrine hypertension is diagnosed by excluding other secondary causes of hypertension, especially of renovascular and renoparenchymatous etiology. The examination consists of specific laboratory tests under specific conditions for blood and urine sampling. When the laboratory results are positive, we confirm the diagnosis by imaging examinations. The treatment of endocrine hypertension depends on its etiology; unilateral adrenalectomy is recommended in adrenal hyperfunctional adenoma with mineralocorticoid overproduction and pheochromocytoma, pharmacological therapy with aldosterone antagonists is preferred in patients with idiopathic hyperaldosteronism, in congenital adrenal hyperplasia we use chronic suppressive glucocorticoid therapy. The approach to other endocrine diseases, where hypertension is not the dominant symptom, is based on the treatment of the endocrinopathy itself – a transsphenoidal extirpation of the pituitary adenoma is used for Cushing's disease and acromegaly, unilateral adrenalectomy is indicated for ACTH-independent hypercortisolism, pharmacological treatment is used to treat hyperthyroidism or hypothyroidism and parathyroidectomy in primary hyperparathyroidism. The primary task for a successful treatment of hypertension is to think about the potential endocrine origin.