Benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV) je periferní závrať vyvolaná změnou polohy. V jeho patofyziologii se uplatňují krystalky uhličitanu vápenatého ektopicky dislokované v endolymfě polokruhových kanálků. Diagnóza je založena na typické anamnéze a klinickém nálezu při Dix Hallpikově polohovém testu. Ani okulografické, ani ENG vyšetření není u této choroby rutinně prováděno. Zaměřili jsme se na zjištění podílu funkčních poruch vnitřního ucha u této diagnózy. Z 36 pacientů s polohovou závratí mělo 33 BPPV zadního kanálku. Z tohoto počtu mělo 19 sekundární formu a 14 idiopatické BPPV. Poruchu sluchu mělo 20 pacientů (66 %) - všichni pacienti s otosklerózou, Menierovou chorobou, ale také 5 z 10 vy šetřených pacientů s idiopatickým BPPV. ENG nález svědčící pro hypofunkci laterálního kanálku stranově shodného S BPPV mělo 5 pacientů, z toho jeden s idiopatickým BPPV. ENG nález svědčící pro centrální vestibulocerebelární lézi měli 3 pacienti, všichni s recidivujícím polohovým vertigem nezjištěné etiologie charakteru BPPV. Poruchy funkce vnitřního ucha jsou častým nálezem nejen u sekundárního BPPV (17 z 19 pacientů 89 %), ale i u idiopatické formy (6 ze 14 pacientů - 43 %). Pro idiopatické BPPV s poruchami vnitřního ucha nejasné etiologie a nedetekovatelné při běžném vyšetření navrhujeme termín kryptogenní BPPV.
Benign paroxysmal positional vertigo (BPPV) is peripheral vertigo caused by a change in position. The pathophysiology is tied to crystals of calcium carbonate, ectopically dislocated in the endolymph of semicircular canals. Diagnosis is based on typical clinical history and findings on Dix-Hallpike positional test. Neither oculography nor electronystagmography (ENG) examinations are routinely performed. We focused on assessing the participation of functional disturbances of the inner ear in this diagnosis. Out of 36 patients with positional vertigo, 33 had BPPV of the posterior canal. Out of these, 19 had a secondary form and 14 had idiopathic BPPV. Hearing was impaired in 20 patients (66%) - all patients with otosclerosis. Meniere's disease - but also 5 out of 10 patients with idiopathic BPPV. ENG findings corresponding to hypofunction of the lateral canal ipsilateral to the BPPV were found in 5 patients, including 1 with idiopathic BPPV. ENG typical of central vestibulocerebellar lesion was found in 3 patients, all with recurrent positional vertigo of unknown etiology and with BPPV characteristics. Impaired inner ear function is frequently found not only in secondary BPPV (17 out of 19 patients, 89 %) but also in the idiopathic form (6/14 patients - 43 %). In order to describe idiopathic BPPV with inner ear impairment of unknown etiology and undetectable during routine examination, we propose the term „cryptogenic BPPV".
- MeSH
- audiometrie metody MeSH
- dospělí MeSH
- elektronystagmografie metody MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pohyby očí MeSH
- poruchy sluchu MeSH
- postura těla MeSH
- senioři MeSH
- vertigo diagnóza etiologie MeSH
- závrať diagnóza patofyziologie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Nerovnost nosní přepážky se objevuje u 80 % populace, přičemž ne všechny deviace jsou funkčně významné. Práce představuje výsledky prospektivní studie, cílem které bylo zhodnotit správnost indikace k septoplastice; rozlišit, zda je nosní neprůchodnost způsobena nerovnou nosní přepážkou nebo slizničními změnami v nosní dutině, určit významnost jednotlivých typů deformit septa na nosní průchodnost, zhodnotit objektivní parametry nosní průchodnosti s využitím rinomanometrie ve srovnání se subjektivním hodnocením a změřit funkční efekt septoplastiky. V souboru bylo vyšetřených 63 pacientů (48 mužů a 15 žen s věkovým průměrem 32 let), kteří již byli indikováni k septoplastice běžnými vyšetřovacími metodami (přední rinoskopie, anamnéza). K měření po operaci se dostavilo 40 z nich. K objektivnímu měření nosní průchodnosti jsme využili rinomanometrický přístroj ATHMOS 300. Ve vyšetřeném souboru pacientů byla před operací průměrná hodnota nosního odporu R před anemizací 0,7 a po anemizaci 0,4. Ve srovnání s normálními hodnotami je tato hodnota téměř trojnásobně vyšší. Zaznamenali jsme však i normální hodnotu nosního odporu R do 0,25 u 12 pacientů (20 %). Subjektivní zlepšení nosní průchodnosti po operaci udalo 36 operovaných (90 %), u zbylých čtyř pacientů zůstala nosní průchodnost nezměněna.Výsledná hodnota nosní rezistence celého souboru po operaci byla 0,33 před anemizací a 0,28 po anemizaci. Nedosáhla normálních hodnot, velmi se k nim však přiblížila. Průměrná hodnota nosního odporu celého souboru se zlepšila o 55 %. Ze skupiny pooperačně měřených 40 pacientů jsme normální hodnoty R < 0,25 naměřili pouze u 21 vyšetřených (52 %), všichni byli s efektem operace spokojení. Z ostatních 19 (48 %) měřených se stále vysokým R bylo s efektem operace spokojených 15 pacientů. Objektivně tak bylo zlepšených pouze 52 % vyšetřených, na rozdíl od subjektivního zlepšení 90 % vyšetřených. Skupina, která by hodnotila efekt operace za nedostatečný při objektivním zlepšení R, se v souboru nevyskytla. Největší podíl na této diskrepanci mají pacienti s alergickou rýmou, u kterých se po operaci subjektivně zlepšila nosní průchodnost i při přetrvávající rýmě, objektivně se však hodnoty nosního odporu zásadně nezměnily. Tato skupina s alergickou rýmou a malou septální deformitou je v indikaci k septoplastice nejspornější. Největší přínos operace se prokázal u pacientů s posttraumatickou deformitou septa, kterých bylo také v souboru nejvíce. Rinomanometrické vyšetření je přínosné ve správném výběru pacientů k operaci, a to hlavně ve sporných případech, kdy klinické vyšetření nekoreluje se subjektivními obtížemi pacienta.
Irregularity of nasal septum occurs in 80% of population, but not all of them re of functional significance. The paper presents the results of a prospective study aimed at evaluation of correct indication for septoplasty,which should differentiate,whether nasal obstruction is caused by is caused by irregular nasal septum or mucosal changes in nasal cavity, to determine significance of individual types of septum deformities in nasal obstruction with the use of rhinomanometry compared with subjective evaluation and to measure functional effect of seroplasty. The group included 63 examined patients (48men, 15women at the average age of 32 years),whowere indicated for septoplasty by common methods of examination (anterior rhinoscopy, case history). Forty patients showed up for the measurement after the surgery. The objective examination of nasal patency was tested by the rhinomanometric device ATHMOS 300. The mean value of nasal resistance (R) before the operation on the examined patients was 0.7 before the anamization and 0.4 after the anemization. This value is almost three-fold higher than normal values.However, normal values of nasal resistance R up to 0.25 were observed in 12 patients (20%). A subjective improvement of nasal patency after the operation was reported by 36 patients (90%), remaining unchanged in the remaining four subjects. The resulting value of nasal resistance of the whole group after the operation was 0.33 before anemization and 0.28 afterwards. It did not reach physiological values, but came close to them. The mean values of nasal resistance of the whole group improved by 55%. In the 40 surgically treated patients, normal values of R < 0.25 were established in 21 (52 %) only, all of them being satisfied with the outcome. In the other 19 (48%) patients, 15 subjected were satisfied with the results. However, objective improvement was reached in 52% of examined subjects only in contrast to 90% of patients being satisfied from subjective point of view. In the group of patients where objective improvement of R was established, there were no subjects considering the effect as insufficient. This discrepancy was mostly due to patients with allergic rhinitis who experienced subjective improvement of nasal patency in spite of lasting rhinitis, although the objective values of nasal resistance did not changed significantly. The group with allergic rhinitis and a small septum deformity represents a most controversial indication for septoplasty. The best improvement after the operation became obvious in patients with posttraumatic septum deformity who represented most of the group. Rhinomanometric examination contributed to correct selection of patients for the operation especially in controversial cases, when clinical examination did not correlate with subjective complaints of the patient.
Pocit obstrukce nosní průchodnosti je běžným příznakem u pacientů s rýmou, nosními polypy i nerovností nosní překážky. Je velmi variabilní v subjektivním hodnocení, je těžké ho kvantifikovat v klinické praxi, než je obstrukce kompletní. Všeobecně uznávanou metodou měření nosní průchodnosti je rinomanometrie, ale vysoká cena přístroje neumožní její využití na každém pracovišti. Měřením v klinické praxi lze posoudit velikost strukturální deformity septa a měřením po anemizaci také velikost slizničního podílu na nosním odporu. Pro experimentální účely je vhodná k měření účinků léků ovlivňujících dekongescenci nosní sliznice. V hraničních indikacích septoplastiky ulehčí rozhodování o operaci nebo konzervativním postupu léčby nosní neprůchodnosti, po operaci objektivně zhodnotí její efekt. Cílempráce je seznámit odbornou veřejnost s principemmetody, klinickými endoskopickými nálezy a jim odpovídajícími rinogramy.
The sensation of obstruction of nasal patency is a common symptom in patients with a cold, nasal polyps and inequalities of the nasal septum. It is very variable as regards subjective evaluation, it is difficult to quantify in clinical practice, more difficult than complete obstruction. A generally accepted method for assessment of nasal patency is rhinomanometry but the high price of the instrument does not make its use possible in every department. By assessment in clinical practice it is possible to assess the extent of the structural deformity of the septumand by assessment after anaemization also the extent of the mucosal participation in the nasal resistance. For experimental purposes it is useful for measuring the effect of drugs which influence mucosal decongestion. In liminal indications of septoplasty it facilitates the decision of surgery or conservative treatment of nasal obstruction, after operation it makes it possible to evaluate its effect. The objective of thework is tomakethe professional public familiar with the principle of themethod, clinical endoscopic findings and the corresponding rhinograms.
Hrtanová stenóza jako následek zranění nebo častěji iatrogenní poškození po léčběbenigních nebo maligních afekcí hrtanu působí často pacientovi četná omezení. Na prvním místěstojí různý stupeň dysfonie, při větším rozsahu stenózy spojený s dyspnoickými obtížemi, někdys nutností tracheostomie.Na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku v Praze-Motole používáme Montgomeryho originální kýlv řešení synechií v přední komisuře od roku 1994. Od roku 1998 jsme začali užívat modifikovanýkýl upravený a vyráběný ve spolupráci s VŠCHT.Zavedení laryngeálního kýlu se provádí v celkové intubační anestezii cestou tyrotomie ve středníčáře po předchozím odpreparování perichondria v ploše odpovídající velikosti vrcholu kýlu. Poprotětí stenózy v přední komisuře je mezi hlasivky zaveden kýl tak, aby horní plocha tvořící tvarpísmena T naléhala na štítnou chrupavku a kýl zasahoval mezi hlasivky.V době od roku 1994 bylo operováno touto metodou šest pacientů. U tří pacientů byl použitoriginální Montgomeryho laryngeální kýl a u tří modifikovaný kýl LLAP.Ve všech případech došlo ke zlepšení hybnosti hlasivek a tím ke zlepšení hlasu. Dva pacientys tracheostomií bylo možné dekanylovat. Jedenkrát došlo k problémům při hojení spojených sevznikem zánětu v chrupavce. V materiálové analýze odstraněného silikonu jsme neprokázali jehopoškození během jeho implantace v laryngu. V kultivačních nálezech jsme našli pouze běžnoumikrobiální flóru.
Stenosis of the larynx is the result of laryngeal injury or more frequently the result of iatrogenic trauma after treatment of benign and malignant tumours. Patients with laryngeal stenosis suffer from many impairments of the laryngeal function. The main signs are dysphonic and dyspnoic disorders that sometimes require tracheostomy. At the Clinic of Otolaryngology and Head and Neck Surgery we used the Montgomery laryngeal keel for treatment of the anterior web of the larynx from 1994 to 1997. Since 1998 we used our specific modification of the laryngeal keel. The surgical technique is similar to the technique originally described by Montgomery. Since 1994 we performed this operation in 6 patient with laryngeal stenosis. We used Montgomery´s laryngeal keel in 3 patients and our specific modification of the laryngeal keel in the same number of patients. The mobility of the vocal cord and the voice improved in all cases. Two patients with tracheostomy were decannulated. Perichondritis was observed in one case. Analysis of the silicone of laryngeal keels did not prove any damage of the materials. Microbiological analysis did not reveal any pathogenic germs.
Autoři shrnují dosavadní poznatky o problematice manifestace latentní infekce viremVaricella Zoster. Sdělení obsahuje některé novější pohledy nejen na patofyziologii, ale i dia-gnostické metody a možnosti léčebné strategie. Na vlastním souboru nemocných s tímto postiženímukazují obtíže při stanovení správné diagnózy, výsledky diskutují se závěry jiných souborů, podrob-ně se věnují postižení sluchu a prognostickým předpokladům jeho opětovné restituce.
The authors summarize hitherto assembled knowledge on the manifestation of latent infections with the Varicella Zoster virus. The paper presents some more recent views not only on the pathophysiology but also on diagnostic methods and possible therapeutic strategies. Based on their own group of patients the authors draw attention to difficulties associoated with assessment of the correct diagnosis. They discuss the results with those from other groups and pay detailed attention to affections of hearing and prognostic prerequisities for its restoration.
- MeSH
- antivirové látky terapeutické užití MeSH
- bolest MeSH
- dospělí MeSH
- glukokortikoidy terapeutické užití MeSH
- herpes zoster ušní komplikace patofyziologie terapie MeSH
- latence viru MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- poruchy sluchu diagnóza etiologie terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Ve sdělení je autory popsán výskyt strumy spojené s poruchou sluchu Pendredovasyndromu u mladé ženy. Souvislost poruch funkce štítné žlázy a nedoslýchavosti je známa a popsána. Nedoslýchavost je spojena se třemi základními typy tyreopatií: endemickým kretenismem,Pendredovým syndromem a hypotyreózou vznikající v dospělém věku. Autoři dokumentují nakazuistice mladé ženy výskyt poruchy funkce štítné žlázy spojené s postupně progredující nedoslýchavostí - praktické hluchoty. Výskyt současné poruchy sluchu a poruchy funkce štítné žlázy seautorům podařilo prokázat. Patologie kochley (Mondiho typ) u této nemocné nebyl prokázán.Perchlorátový test nebyl u pacientky indikován. Jeho přínos pro diagnostiku není ani z literárníchúdajů možno považovat za jednoznačný. Provedená šetření a zjištěné skutečnosti jsou dostatečnák stanovení diagnózy Pendredova syndromu. Autoři upozorňují na nutnost věnovat pozornostvýskytu nedoslýchavosti ve spojení s tyreopatií u otolaryngologických pacientů.
The authors describe the presence of goitre associated with impaired hearing in Pendred's syndrome in a young woman. The association of impaired thyroid function and hypacusia is known and was described. Hypacusia is associated with three basic types of thyropathies: endemic cretenism. Pendred's syndrome and hypothyroidism which develops in adult age. The authors demonstrate on the case of a young woman impaired thyroid function associated with gradually progressing hypacusia - practically deafness. The authors proved the concurrent hearing disorder and impaired thyroid function. They did not prove pathology of the cochlea (Mondi's type) in this patient. The perchlorate test was not indicated in the patient. Its contribution is not unequivocal form data in the literature. The implemented examinations and revealed facts are sufficient to establish the diagnosis of Pendred's syndrome. The authors draw attention to the necessity to pay attention to hypacusia in connection with thyropaties in ENT patients.
- MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- nedoslýchavost MeSH
- poruchy sluchu MeSH
- štítná žláza patofyziologie MeSH
- struma komplikace MeSH
- syndrom MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
V práci je uvedena metodika nasálního provokačního testu k určení nesnášenlivostikyseliny acetylosalicylové (ASA). Tento test byl proveden u 50 nemocných s nosními polypy bezanamnestického údaje o ASA intoleranci, z toho 23 nemocných mělo nosní polypy provázené bron-chiálním astmatem.Provokační agens byl čerstvě připravený roztok lysinu acetylosalicylového, Aspegic (firma Synté-labo). Celková dávka při provokačním testu byla 9 mg lysinu (odpovídá 5 mg kyseliny acetylosali-cylové) podaná oboustranně. Jako placebo byl užíván fyziologický roztok. Aplikace byla provedenadávkovačem od spreje Syntaris.V průběhu testu byla hodnocena nosní průchodnost přední aktivní rinomanometrií. Základnímobjektivně hodnoceným parametrem byl nosní průtok v ml/s oboustranně při rozdílu tlaků 75 Pa.Nemocní zaznamenávali subjektivní pocity nosní průchodnosti, nosní sekrece a pocit dušnosti nadeseticentimetrové vizuální stupnici.Měření byla prováděna za 25 a 50 minut po podání lysinu acetylosalicylového (lys-ASA).U žádného nemocného nedošlo k bronchokonstrikci, nebyl zaznamenán pokles FEV1 ani subjektivnídušnost.
The authors describe the method of the nasal challenge test for assessment of acetylsalicylic acid (ASA) intolerance. This test was made in 50 patients with nasal polyps without anamnestic records of ASA intolerance, incl. 23 who had nasal polyps associated with bronchial asthma. The test was made also in 10 healthy controls. In all patients for two weeks before the test all treatment of rhinosinusitis was discontinued, treatment of bronchial asthma proceeded, The challenging agent was a freshly prepared solution of acetylsalicylic lysine, Aspegic (Synthéla- bo). The total dose during the challenge test was 9 mg lysine (corresponds to 5 mg acetylsalicylic acid) administered bilaterally. As placebo saline was administered. For administration a dispenser from Syntaris spray was used. During the test the nasal patency was evaluated by anterior active rhinomanometry. The basic objectively assessed parameter was the nasal flow in ml/s bilaterally at a pressure difference of 75 Pa. The patients recorded subjective sensations of nasal patency, nasal secretion and the feeling of dyspnoea on a ten-centimeter visual scale. The measurements were taken 25 and 50 minutes after administration acetylsalicylic lysine (lys- ASA). The test was evaluated as positive if after unilateral administration of lys-ASA a 40% decline of the nasal patency occurred and this drop was associated with a subjective change of nasal patency, nasal secretion of lacrimation. The test was evaluated as positive if bilateral drop of nasal patency by 40% or more occurred even if subjective changes were absent. The test was evaluated as negative, if no drop occurred on either side by 40 % or more. The test was evaluated as negative if a drop by 40 % of more occurred after placebo, when after administration of lys-ASA no further drop greater than 40 % occurred. The test was evaluated as negative if the flow value did not decline even when the patient reported subjectively perceived increased nasal secretion after administration of lys-ASA. The test could not be evaluated in two patients where already during the first measurements the nasal patency was very restricted, and in another six patients because of increased nasal sensitivity where after administration of placebo a drop by 40% or more occurred at least on one side and after administration of lys-ASA a further drop by 40% or more. In the control group of 10 volunteers the test was always negative. The change after placebo was in all smaller than 40 %. None of the patients developed bronchoconstriction, no drop of FEV1 or subjective despnoea were recorded.
- MeSH
- Aspirin analogy a deriváty diagnostické užití škodlivé účinky MeSH
- biomedicínský výzkum MeSH
- bronchiální astma komplikace MeSH
- dospělí MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nosní polypy klasifikace komplikace MeSH
- nosní provokační testy metody statistika a číselné údaje MeSH
- senioři MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
