Cíl: Cílem této práce je ukázat technické možnosti volumetrického hodnocení objemu rezidua a zhodnotit vliv přesně definovaného objemu reziduálního nádoru na celkové přežívání (overall survival; OS) u pacientů s glioblastomem (GBM). Soubor a metodika: Retrospektivně byli vybráni dospělí pacienti, kteří podstoupili resekční výkon GBM ve FN Olomouc mezi roky 2012 a 2016. Pacienti byli podrobeni pravidelným klinickým a MR kontrolám každé 3 měsíce. Do studie byly zahrnuty časné pooperační snímky MR. U každého pacienta bylo provedeno segmentování nádorového procesu s následným vytvořením 3D modelu objemu nádoru, což umožnilo výpočet jeho objemu před i po operaci. Výsledky: Výsledky retrospektivní analýzy zahrnovaly 50 pacientů. Naše práce ukázala signifikantní prodloužení OS pouze u skupiny bez postkontrastně se sytícího rezidua (medián OS = 16,1 vs. 6,3 měsíce). Pacienti s kombinací radikální resekce a onkoterapie v Stuppově režimu dosáhli dalšího prodloužení OS s průměrem 19,6 měsíce a mediánem 14 měsíců. Závěr: Naše práce popisuje postup výpočtu objemu pooperačního rezidua GBM s využitím snadno dostupného softwaru. Na základě zjištění této studie bylo dosaženo signifikantně lepších léčebných výsledků u pacientů s úplným odstraněním postkontrastně se sytící části GBM doplněným o co nejradikálnější resekci postkontrastně se nesytící části nádoru.
Aim: The aim of this study is to demonstrate the technical feasibility of volumetric assessment of residual tumor volume and to evaluate the effect of a precisely defined residual tumor volume on overall survival (OS) in patients with glioblastoma (GBM). Materials and methods: Adult patients who underwent surgical resection for GBM in the University Hospital Olomouc from 2012 to 2016 were selected retrospectively. Patients attended regular clinical and MRI follow-up every three months. Early postoperative MRI scans were used in the study. In each patient, tumor segmentation was performed followed by creating a 3D model of tumor volume, which allowed the calculation of its volume both before and after surgery. Results: Results of 50 patients were available for a retrospective analysis. Our study showed a significant prolongation of OS only in the group with no contrast-enhancing residue (median OS = 16.1 vs. 6.3 months) Patients with a combination of radical resection and oncological treatment with the Stupp protocol achieved further prolongation of OS with a mean of 19.6 months and a median of 14 months. Conclusion: Our paper describes the process of calculating the volume of the postoperative residual component of GBM using easily available software. According to the study findings, significantly better therapy results were achieved in patients with complete removal of the contrast-enhancing GBM component, supplemented by the most possible radical resection of the contrast non-enhancing components of the tumor.
- Klíčová slova
- pooperační reziduum,
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- gliosarkom * MeSH
- lidé MeSH
- pooperační období MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- reziduální nádor * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Cíle: Nálezy při vyšetření zobrazovacími metodami jsou u glioblastomu (GBM) a gliosarkomu (GSM) velmi podobné. Mohou se však lišit a cílem této studie bylo vyhodnotit rozdíly v nálezech MR u GBM a GSM. Materiál a metody: Retrospektivně byla hodnocena vyšetření MR s aplikací kontrastní látky v případě 15 GSM a 32 GSM, které byly sledovány od ledna 2015 do prosince 2019. Byly porovnávány vlastnosti signálu T1-vážených obrazů, T2-vážených obrazů a FLAIR, velikost nálezu a jeho umístění, nekróza a peritumorální edém, cystická komponenta, intenzita a typ zvýšení signálu kontrastní látkou. Pro statistickou analýzu byly použity Kolmogorov-Smirnovův test, t-test pro nezávislé výběry, Mann-Whitneyův U test, chí-kvadrát test a Fischerův exaktní test. Hodnota p < 0,05 byla považována za statisticky významnou. Výsledky: Ve skupině GSM se v solidní oblasti významně více vyskytovaly T2-vážené hyperintenzity a T1-vážené isointenzity nebo mírné hyperintenzity. Intenzita kontrastu se významně nelišila, ale při zesílení kontrastní látkou byl homogenní poměr kontrast lehce vyšší ve skupině GSM. Ve skupině GSM byly signifikantně větší šíře nekrózy a signifikantně vyšší míra výskytu v temporální oblasti, ale mezi ostatními anatomickými oblastmi nebyly zaznamenány významné rozdíly. Závěr: GSM a GBM jsou high-grade nádory, u nichž je pro diferenciální diagnostiku zapotřebí patologické vyšetření. Naše studie však ukázala, že mnoho konvenčních MR nálezů, např. lokalizace, šíře nekrózy nebo T2-vážená hyperintenzita, mohou také k diagnostice přispět.
Aim: The imaging findings of glioblastoma (GBM) and gliosarcoma (GSM) are substantially similar. However, there may be some differences and the purpose of this study was to evaluate the differences in MRI findings between GBM and GSM. Material and methods: The contrast-enhanced MRI examinations of 15 GSM and 32 GBM cases that were followed up in January 2015–December 2019 were evaluated retrospectively. T1-WI, T2-WI and FLAIR signal properties; mass size and location; necrosis and peritumoural oedema; cystic component; and contrast-enhancement intensity and type were compared. The Kolmogorov-Smirnov test, independent-samples t-test, Mann-Whitney U test, chi-square test, and Fischer‘s exact test were used in the statistical analysis. P < 0.05 was considered significant. Results: The T2-WI pronounced hyperintensity and T1-WI isomild hyperintensity rates in the solid area were significantly higher in the GSM group. The contrast intensity did not differ significantly, but of the contrast-enhancement types, the homogeneous contrast ratio was slightly higher in the GSM group. In the group, necrosis width was significantly bigger and, the temporal localization rate was significantly higher, but no significant difference was found in terms of other anatomical locations. Conclusion: GSM and GBM are high-grade tumours and pathological evaluation is needed for differential diagnosis. Our study found, however that many conventional MRI findings such as localization, width of necrosis and T2-WI hyperintensity may also contribute to the diagnostic approach.
Východiska: Gliosarkom je vzácný maligní nádor CNS s velmi špatnou prognózou. Gliosarkom je variantou glioblastomu multiforme charakterizovaný přítomností jak gliální, tak mezenchymální komponenty. Léčebná strategie u gliosarkomů není dosud jednoznačně stanovena. Pozorování: Naše kazuistika prezentuje 23letou pacientku, která byla vyšetřována pro narůstající bolesti hlavy, nauzeu, zvracení a diskrétní motorické oslabení levé paže. MRI mozku odhalilo nádor vyplňující přední část pravé postranní komory s extenzí do pravého čelního laloku. Byla provedena exstirpace nádoru. Histologický nález odhalil gliosarkom. Následně absolvovala konkomitantní chemoradioterapii s temozolomidem ve Stuppově režimu. Po čtvrtém cyklu pokračovací chemoterapie temozolomid solo byla osm měsíců od diagnózy na MRI nalezena progrese rezidua nádoru. Pacientka podstoupila druhou operaci a poté absolvovala 10 cyklů 2. linie chemoterapie v režimu ICE (ifosfamid, karboplatina, etoposid). Pacientka zvládla onkologickou léčbu s minimální toxicitou a na kontrolních MRI došlo prakticky k vymizení reziduálního nádoru. Na kontrolním MRI, 28 měsíců od diagnózy, došlo opětovně k progresi rezidua nádoru. Třetí operace nádoru byla provedena 29 měsíců od diagnózy. Histologický nález opět potvrdil gliosarkom. Časné pooperační MRI ukázalo subtotální resekci opět s reziduem nádoru v elokventních oblastech a nově i suspektní implantační metastázu v páteřním kanále ve výši C2. Z neurologického pohledu byla pacientka plně soběstačná, pozůstává jen velmi lehký motorický deficit na levé paži. Nyní, 31 měsíců od diagnózy, je pacientka ve stabilizovaném stavu, plně soběstačná. Závěr: Naše kazuistika ukazuje dlouhodobé přežívání u pacientky s gliosarkomem, který měl všechny nepříznivé klinicko-patologické znaky. Je obecně akceptováno, že maximální resekce následovaná pooperační radioterapií je minimální doporučenou léčbou. Naše pacientka podstoupila chemoradioterapii s temozolomidem ve Stuppově režimu. Recidiva osm měsíců od diagnózy byla řešena opakovanou operací následovanou intenzivní kombinovanou chemoterapií, která od prvního relapsu po dobu 20 měsíců udržela onemocnění v remisi. Absence jednoznačných pravidel pro chemoterapii dává možnost použití i méně obvyklých režimů.
Background: Gliosarcoma is a rare, malignant CNS tumor with a very poor prognosis. Gliosarcoma is a variant of glioblastoma multiforme, which is characterized by the presence of both glial and mesenchymal components. The treatment strategy for gliosarcomas has not yet been determined clearly. Case presentation: This case report presents a 23-year-old female patient who complained of increasing headaches, nausea and vomiting, and slight motor weakness in her left arm. An MRI scan of the brain showed a tumor filling the anterior part of the right lateral ventricle and extending into the right frontal lobe. Tumor extirpation was performed. Histology revealed gliosarcoma. Subsequently, the patient received concomitant chemoradiotherapy with temozolomide in the Stupp regimen. Following the fourth cycle of maintenance temozolomide chemotherapy, at eight months after diagnosis, an MRI scan detected progression of the tumor residue. The patient underwent another surgery and then received 10 cycles of second-line chemotherapy in the ICE (ifosfamide, carboplatin, and etoposide) regimen. She completed oncological therapy with minimal toxicity and follow-up MRI scans showed virtually no residual tumor. Another follow-up MRI scan, performed 28 months after diagnosis, demonstrated progression of the tumor residue again. A third tumor resection was performed 29 months after initial diagnosis. Histology again confirmed gliosarcoma. An early postoperative MRI scan showed subtotal resection with a tumor residue in eloquent areas and also suspected implantation metastasis in the spinal canal at the C2 level. From the neurological perspective, the patient was fully self-sufficient, and had only a very mild motor deficit in her left arm. Currently, at 31 months after initial diagnosis, the patient is in a stable condition and fully self-sufficient. Conclusion: Our case report shows that long-term survival can be achieved in a gliosarcoma patient exhibiting all the unfavorable features in clinical-pathological terms. The minimal recommended treatment is maximal resection followed by adjuvant radiotherapy. Our patient also underwent chemoradiotherapy with temozolomide in the Stupp regimen. Recurrence at eight months after diagnosis was managed by a repeat operation and high-dose combination chemotherapy, which kept the disease in remission for 20 months after the initial relapse. The lack of unequivocal rules for chemotherapy provides an opportunity to test less common treatment regimens.
- MeSH
- chemoradioterapie metody využití MeSH
- gliosarkom * farmakoterapie chirurgie radioterapie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie využití MeSH
- mladý dospělý MeSH
- neurochirurgické výkony metody MeSH
- přežívající MeSH
- progrese nemoci MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- MeSH
- alkylační protinádorové látky terapeutické užití MeSH
- chemoradioterapie MeSH
- dakarbazin * analogy a deriváty farmakokinetika terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- gliosarkom * diagnóza farmakoterapie chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie aplikace a dávkování farmakokinetika terapeutické užití MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Gliosarkóm (GS) je relatívne vzácny variant glioblastómu, charakterizovaný bifázickou gliálnou a mezenchymálnou diferenciáciou. Sarkomatózna časť najčastejšie pripomína fibrosarkóm alebo tzv. malígny fibrózny histiocytóm. Vzácne je v GS prítomná heterológna diferenciácia vo forme osteosarkómu, chondrosarkómu, liposarkómu, leiomyosarkómu, skvamóznej alebo žľazovej malígnej epiteliálnej diferenciácie, alebo diferenciácie pripomínajúcej primitívny neuroektodermálny tumor (PNET). Keď je v GS prítomná rabdomyosarkómová diferenciácia, je vo forme malígnych vretenovitých buniek s priečne pruhovanými bunkami alebo okrúhlymi rabdomyoblastami, pripomínajúca embryonálny rabdomyosarkóm. V kazuistike popisujeme GS s komponentou pripomínajúcou alveolárny rabdomyosarkóm. Nádor rástol v solídnych a alveolárnych formáciách a bol zložený z nediferencovaných primitívnych malých okrúhlych buniek s minimálnou cytoplazmou, nápadne zvýšenou mitotickou aktivitou a početnými apoptózami. Rabdomyosarkomatózna diferenciácia bola potvrdená pozitívnou imunohistochemickou reakciou na dezmín a myogenín. Podľa naších vedomostí, takýto histologický vzor nebol v GS doposiaľ popísaný. V krátkosti je prebraná diferenciálna diagnóza prípadu.
Gliosarcoma (GS) is a relatively rare glioblastoma variant characterized by biphasic glial and mesenchymal differentiation patterns. The sarcomatous part most commonly resembles fibrosarcoma or so-called malignant fibrous histiocytoma. Rarely, GS shows heterologous lines of differentiation in the form of osteosarcoma, chondrosarcoma, liposarcoma, leiomyosarcoma, squamous or glandular malignant epithelial differentiation, or primitive neuroectodermal tumor (PNET)-like foci. When rhabdomyoblastic differentiation occurs, it is in the form of malignant spindle cells, with cross-striated strap cells or rounded rhabdomyoblasts reminiscent of the embryonal type of rhabdomyosarcoma. We are reporting a case of GS with an alveolar rhabdomyosarcoma-like component. The tumor consisted of poorly differentiated primitive small round cells growing in a solid and alveolar pattern, with minimal cytoplasm, markedly elevated mitotic activity and numerous apoptotic nuclei. Rhabdomyosarcomatous differentiation was confirmed by desmin and myogenin immunopositivity. To the best of our knowledge, this histologic pattern has not been previously reported in GS. Differential diagnostic considerations are discussed.
- Klíčová slova
- alveolárny rabomyosarkóm,
- MeSH
- alveolární rhabdomyosarkom * imunologie patologie MeSH
- desmin diagnostické užití MeSH
- gliosarkom * imunologie patologie terapie MeSH
- imunohistochemie metody využití MeSH
- lidé MeSH
- myogenin diagnostické užití MeSH
- nádorová transformace buněk * imunologie klasifikace patologie MeSH
- radioterapie metody MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- erbB receptory imunologie MeSH
- gliosarkom farmakoterapie imunologie mortalita MeSH
- klinické zkoušky, fáze II jako téma MeSH
- lidé MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- nádory mozku farmakoterapie imunologie mortalita MeSH
- protinádorové vakcíny imunologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- regulace genové exprese u nádorů MeSH
- zkreslení výsledků (epidemiologie) MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- komentáře MeSH
- úvodní články MeSH
- Geografické názvy
- Evropa MeSH
- Spojené státy americké MeSH
- MeSH
- adjuvantní chemoterapie MeSH
- adjuvantní radioterapie MeSH
- alkylační protinádorové látky terapeutické užití MeSH
- časové faktory MeSH
- dakarbazin analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- DNA modifikační methylasy genetika MeSH
- dospělí MeSH
- ELISA MeSH
- enzymy opravy DNA genetika MeSH
- erbB receptory imunologie MeSH
- financování organizované MeSH
- gliosarkom MeSH
- imunohistochemie MeSH
- injekce intradermální MeSH
- lidé středního věku MeSH
- magnetická rezonance kinematografická MeSH
- metylace DNA MeSH
- mutace MeSH
- nádorové supresorové proteiny genetika MeSH
- nádory mozku diagnóza farmakoterapie chirurgie imunologie mortalita radioterapie MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- přežití bez známek nemoci MeSH
- prognóza MeSH
- prospektivní studie MeSH
- protinádorové vakcíny imunologie terapeutické užití MeSH
- regulace genové exprese u nádorů MeSH
- rozvrh dávkování léků MeSH
- senioři MeSH
- velikost vzorku MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinické zkoušky, fáze II MeSH
- multicentrická studie MeSH
- Geografické názvy
- Spojené státy americké MeSH
Východiska: Glioblastoma multiforme patří k nejčastějším primárním nádorům mozku u dospělých. Standardní léčba spočívá v maximální resekci nádoru, adjuvantní konkomitantní chemoradioterapii a následné chemoterapii s temozolomidem. Tento postup zlepšuje medián celkového přežití ve srovnání se samotnou radioterapií. Soubor pacientů a metody: Retrospektivně jsme vyhodnotili konsekutivní soubor pacientů s histologicky potvrzeným glioblastomem, kteří v období od ledna 2003 do prosince 2009 podstoupili po primárním chirurgickém zákroku konkomitantní radioterapii (1,8–2,0 Gy/den, plánováno celkem 60 Gy) s chemoterapií (temozolomid 75 mg/m2/den) s následným záměrem podání 6 cyklů adjuvantní chemoterapie (temozolomid 150–200 mg/m2 D1–5, interval 28 dní). Primárním cílem bylo zhodnotit vliv klinických faktorů a použité léčby na základní parametry přežití, jako je čas bez progrese onemocnění (PFS) a celkové přežití (OS). Dále jsme se zaměřili na toxicitu léčby a vyhodnocení její bezpečnosti. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno celkem 86 pacientů. Medián věku byl 56 let (rozmezí 24–69), převažovali muži (60 %). Většina pacientů byla v době zahájení chemoradioterapie v dobrém fyzickém stavu, u více než 80 % byl performance status (PS) 0–1. U 20 % pacientů byla iniciálně provedena makroskopicky totální resekce nádoru, v 65 % subtotální resekce, v 9 % parciální resekce a v 6 % se jednalo pouze o biopsii. Medián PFS byl 7,0 měsíců (2,0–35,5), medián OS byl 13,0 měsíců (2,5–70,0). Pooperační PS, rozsah resekce a absolvování plánované konkomitantní léčby bez nutnosti její redukce měly statisticky signifikantní vliv na PFS i OS. Medián PFS a OS byl u pacientů s PS 0, 1 a 2 22,0, 7,0 a 6,0 měsíců v případě PFS (p = 0,0018) a 32,0, 13,0 a 9,0 měsíců v případě OS (p = 0,0023). Pacienti, u kterých bylo dosaženo totálního odstranění tumoru, měli delší PFS (14,0 vs 6,0 měsíců, HR = 0,5688, p = 0,0301) i OS (23,0 vs 12,0 měsíců, HR 0,4977, p = 0,0093), stejně jako pacienti, kteří absolvovali konkomitantní chemoradioterapii bez výraznější redukce. Pokud celková dávka radioterapie přesáhla 54 Gy, byl PFS 8,0 vs 3,0 měsíce (HR = 0,3313, p = 0,0001) a OS 15,0 vs 5,0 měsíce (HR = 0,1730, p < 0,0001). Podobně pokud počet dnů chemoterapie přesáhl 40, byl PFS 8,0 vs 5,0 měsíců (HR = 0,5300, p = 0,0023) a OS 17,0 vs 9,5 měsíců (HR = 0,5943, p = 0,0175). Věk, pohlaví a lokalizace nádoru nedosáhly statistické významnosti. U hematologické toxicity hodnocené 3. nebo 4. stupněm závažnosti (grade 3 nebo 4) byla relativně často zaznamenána trombocytopenie (9 %), leukopenie (6 %), neutropenie (6 %) a selektivní lymfopenie (25 %). U nehematologické toxicity jednoznačně dominovaly tromboembolické příhody (12 %). Toxicita byla častější především u pacientů s horším PS (PS 2). V léčbě recidivy nebo progrese onemocnění přinášel pacientovi benefit zejména neurochirurgický výkon (OS 24,0 vs 12,5 měsíce, HR = 0,5325, p = 0,0111). Závěr: Performance status, rozsah resekce, úspěšné podání většiny plánované dávky konkomitantní chemoradioterapie a možnost chirurgického řešení případné recidivy/ progrese onemocnění významně ovlivnily prognózu našich pacientů s glioblastomy. Dle našich zkušeností má být hlavním faktorem pro rozhodování o typu použité léčby především celkový stav nemocného. Léčba maligních gliomů vyžaduje multidisciplinární přístup.
Backgrounds: Glioblastoma multiforme is the most common malignant primary tumor of the brain in adults. Standard therapy consists in maximal surgical resection and adjuvant concurrent chemoradiotherapy and adjuvant therapy with temozolomid. This approach improves survival in comparison with postsurgical radiotherapy alone. Patients and Methods: Consecutive patients with histologically confirmed glioblastoma multiforme in the period from January 2003 to December 2009 underwent postoperative radiotherapy (1.8–2.0 Gy/d, total of 60 Gy) plus concurrent daily chemotherapy (temozolomide 75 mg/m2/d), followed by 6 cycles of temozolomide (150 to 200 mg/m2 for 5 days, every 28 days) and were analyzed retrospectively. The primary end point was to describe the correlation between known clinical factors, treatment and progression free survival (PFS) and overall survival (OS). We assessed the toxicity and safety of the chemoradiotherapy. Results: Eighty-six patients (median age, 56 years; 60% male) were included. Most of them (> 80%) were of performance status (PS) 0-1 at the beginning of chemoradiotherapy. Total macroscopic resection was performed in 20% of the patients, subtotal in 65%, partial in 9%, and just biopsy in 6%. Median PFS was 7.0 months (2.0–35.5), median OS was 13.0 months (2.5–70). Postoperative performance status (PS), the extent of resection, and administration of planned treatment without reduction had statistically significant influences on PFS and OS. Median PFS and OS were 22.0, 7.0 and 6.0 months for PFS (p = 0.0018) in patients with PS 0, 1 and 2 respectively and 32.0, 13.0 and 9.0 months for OS (p = 0.0023). Patients with total removal of tumor had longer PFS (14.0 vs 6.0 months, HR = 0.5688; p = 0.0301) and OS (23.0 vs 12.0 months, HR 0.4977; p = 0.0093), as did patients without dose reduction of radiotherapy and/or chemotherapy. Patients with radiotherapy dose of over 54 Gy had PFS 8.0 vs 3.0 months (HR = 0.3313; p = 0.0001) and OS 15.0 vs 5.0 months (HR = 0.1730; p < 0.0001). Similarly, treatment with concurrent chemotherapy for more than 40 days was also important: PFS 8.0 vs 5.0 months (HR = 0.5300; p = 0.0023) and OS 17.0 vs 9.5 months (HR = 0.5943; p = 0.0175). Age, gender and position of tumor had no significant influence. Treatment-related hematology toxicity grades 3 and 4 occurred relatively often: thrombocytopenia (9%), leukopenia (6%), neutropenia (6%) and lymphopenia (25%). Thrombo-embolic events were dominant in non-hematology toxicity. Serious toxicity occurred mainly in the subgroup of patients with PS 2. Treatment of progression was useful in selected patients. Second surgery was of the most benefit (OS 24.0 vs 12.5 months, HR = 0.5325; p = 0.0111). Conclusion: Postoperative performance status, extent of resection, successful administration of the majority of planned concurrent chemoradiotherapy and possibility of surgical treatment at the time of recurrence correlate with better prognosis for our patients with glioblastoma. Our experience indicates that performance status should be the main factor in decisions about treatment intensity. Treatment of malignant glioma requires a multidisciplinary team.
- Klíčová slova
- toxicita, chemoterapie,
- MeSH
- dospělí MeSH
- gliosarkom mortalita terapie MeSH
- Karnofského skóre MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- míra přežití MeSH
- mladý dospělý MeSH
- nádory mozku mortalita terapie MeSH
- přežití MeSH
- radioterapie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
