- MeSH
- agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- diabetes mellitus farmakoterapie MeSH
- dlouhodobě působící inzulin aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- inzuliny * aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- krátkodobě působící inzuliny aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- NPH inzulin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- enterální výživa * metody škodlivé účinky MeSH
- hyperglykemie * komplikace MeSH
- inzuliny aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- lidé MeSH
- nutriční nároky fyziologie MeSH
- parenterální výživa * metody normy škodlivé účinky MeSH
- týmová péče o pacienty MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- diabetes mellitus farmakoterapie MeSH
- inzuliny * farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Cukrovka je vážné metabolické onemocnění způsobené neschopností těla produkovat inzulin či na něj citlivě reagovat. Životy miliónů diabetických pacientů jsou zachraňovány díky pravidelné podkožní aplikaci inzulinu. Přes 100 let výzkumu inzulinu stále ještě není optimalizováno jeho podání pacientům, které se liší od fyziologického působení, kdy je inzulin sekretován ze slinivky nejprve do jater, kde plní důležité fyziologické funkce, a až pak do periferie organismu. Opožděné působení inzulinu v játrech po podkožním podání způsobuje nerovnováhy v glykémii pacientů a tím i zdravotní komplikace. V této práci shrnujeme výsledky dosažené při vývoji derivátů inzulinu s preferenčním působením v játrech a diskutujeme jejich potenciál pro léčbu cukrovky
Diabetes mellitus is a serious metabolic disease caused by the inability of the body to produce or respond to insulin. The lives of millions of diabetic patients are saved by regular subcutaneous administration of insulin. Despite 100 years of research on insulin, its administ‐ ration to patients is still not optimized because it differs from the physiological action, where insulin is secreted from the pancreas first to the liver, where it performs important physiological functions, and then to the periphery of the body. The delayed action of insulin in the liver after subcutaneous administration causes imbalances in patients’ glycaemia and thus health complications. In this paper, we summarize the results obtained in the development of insulin derivatives with preferential action in the liver and discuss their potential for the treatment of diabetes.
- MeSH
- biochemické jevy MeSH
- biomedicínský výzkum MeSH
- diabetes mellitus farmakoterapie MeSH
- inzuliny * chemie farmakologie fyziologie MeSH
- játra účinky léků MeSH
- krevní glukóza účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- modely u zvířat MeSH
- receptor inzulinu chemie MeSH
- vazebná místa MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie MeSH
- dlouhodobě působící inzulin farmakologie terapeutické užití MeSH
- fixní kombinace léků * MeSH
- fyziologická absorpce MeSH
- hypoglykemie epidemiologie prevence a kontrola MeSH
- inzulin aspart farmakologie terapeutické užití MeSH
- inzuliny * farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- diabetes mellitus * farmakoterapie MeSH
- fixní kombinace léků MeSH
- hypoglykemika farmakologie terapeutické užití MeSH
- inkretiny farmakologie terapeutické užití MeSH
- inzuliny farmakologie terapeutické užití MeSH
- kardiovaskulární nemoci * prevence a kontrola MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- komplikace diabetu * prevence a kontrola MeSH
- kongresy jako téma MeSH
- lidé MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- zprávy MeSH
Liečba inzulínom u pacientov s diabetes mellitus 2. typu (DM2T) je prirodzenou potrebou v dôsledku vývoja ochorenia, s postupným ubúdaním vlastnej sekrécie inzulínu. Hoci sa vlastná sekrécia dostáva u týchto pacientov pod hranicu, ktorú ešte považujeme za normálnu, iba výnimočne, relatívny nedostatok inzulínu k stupňu inzulínovej rezistencie sa objavuje už aj v skorších štádiách ochorenia. Inzulín predstavuje „liek“ s najsilnejším efektom na zníženie glykémie. Cieľové hodnoty HbA1c sa dosahujú u väčšieho podielu pacientov v porovnaní s perorálnymi antidiabetikami a efekt je dlhodobý. Inzulín je u pacientov s DM2T možné použiť ako: (1) iniciálnu liečbu DM2T (pri HbA1c > 9 %, resp. klinických prejavoch hyperglykémie, resp. pri glykémiách > 14 mmol/l); (2) do kombinácie s metformínom (preferenčne bazálny analóg); (3) do kombinácie so všetkými skupinami perorálnych antidiabetík (PAD) pri predošlej monoterapii alebo dvojkombinácii PAD; (4) ako koncovú liečbu po zlyhaní liečby neinzulínovými antidiabetikami. Analógy inzulínu (bazálne aj prandiálne) majú výhodnejšie farmakokinetické vlastnosti, čo je aj dôvodom ich preferencie. Najčastejším spôsobom iniciácie inzulínovej liečby po predošlej liečbe PAD je bazálny inzulín (preferenčne bazálne analógy glargin, detemir, degludek). Alternatívnym iniciálnym režimom pri HbA1c > 8,5 % je režim s bifázickým inzulínom. Intenzifikácia liečby bazálnym inzulínom bola donedávna možná iba pridaním prandiálneho inzulínu. V súčasnej dobe je možná aj s použitím agonistu GLP1-receptorov, zatiaľ však iba pomocou fixnej kombinácie inzulínu degludek a liraglutid. Okrem účinku na glykémiu inzulín prejavuje celý rad ďalších účinkov. Ovplyvňuje metabolizmus tukov, bielkovín, elektrolytov a minerálov. Prejavuje tiež antiinflamačný, antioxidačný, endotelprotektívny efekt. Z hľadiska kardiovaskulárneho rizika/benefitu je neutrálny a bezpečný je aj po stránke onkologického rizika. Včasná liečba inzulínom u pacientov s novozisteným DM2T môže viesť k remisii ochorenia. Hlavnými nežiadúcimi účinkami je hypoglykémia a prírastok na hmotnosti. Diskutovanou témou je potenciálne zvýšené morbiditno-mortalitné riziko pri veľmi vysokých dávkach inzulínu.
Insulin treatment in patients with type 2 diabetes mellitus (DM2T) is naturally needed as a result of their disease causing gradual reduction of their own insulin secretion. Although own insulin secretion in these patients only exceptionally falls below the limit that we still consider normal, a relative insufficiency of insulin in relation to the degree of insulin resistance already appears in the earlier stages of the disease. Insulin is a “medicine” with the strongest effect of lowering glycemia. The HbA1c target levels are attained in a greater number of patients as compared to OAD and the effect is long-term. Insulin can be used for patients with DM2T in the following ways: (1) As initial treatment for DM2T (with HbA1c > 9 %, or the clinical manifestations of hyperglycemia, or with glycemia levels > 14 mmol/l); (2) In combination with metformin (preferentially basal analogue); (3) In combination with all the groups of oral antidiabetics after preceding monotherapy or dual therapy of OAD; (4) As the ultimate treatment when the treatment with non-insulin antidiabetic drugs has failed. Insulin analogues (basal as well as prandial) have more advantageous pharmacokinetic properties, which is also why they are preferred. The most widespread method of initiating insulin treatment following OAD treatment is through basal insulin (preferentially the basal analogues glargine, detemir, degludec). An alternative initial regimen with HbA1c > 8.5 % is one using biphasic insulin. Intensification of basal insulin treatment was only possible by adding prandial insulin until recently. Currently it is also possible with the use of GLP1 receptor agonist, however only with a fixed combination of insulin degludec and liraglutide. Besides its impact on glycemia, insulin has also demonstrated numerous other effects. It affects the metabolism of fats, proteins, electrolytes and minerals. It has also demonstrated anti-inflammatory, antioxidant and endothelial protective effects. With regard to a cardiovascular risk/benefit it is neutral and it is safe as far as cancer risk is concerned. An early insulin treatment received by patients with newly diagnosed DM2T can lead to remission. The main undesirable effects include hypoglycemia and weight gain. A potentially increased morbidity and mortality risk associated with very high insulin doses has been a discussed topic.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie MeSH
- fixní kombinace léků MeSH
- glukagonu podobný peptid 1 agonisté MeSH
- glykovaný hemoglobin účinky léků MeSH
- hypoglykemika * MeSH
- inhibitory dipeptidylpeptidasy 4 farmakologie terapeutické užití MeSH
- inhibitory glykosidových hydrolas farmakologie terapeutické užití MeSH
- inkretiny farmakologie terapeutické užití MeSH
- inzuliny farmakologie terapeutické užití MeSH
- léky s prodlouženým účinkem MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
