JavaScript NENÍ povolen !

Úvod: Aponeurosis plantaris je důležitou strukturou v oblasti předonoží. Prostorové uspořádání jednotlivých jejích částí je důležité pro udržování stability nohy. V dostupné anatomické literatuře je zejména v grafickém znázornění množství chyb a nepřesností. V našem článku jsme se rozhodli poukázat na některé důležité aspekty týkající se anatomie plantární aponeurózy a z nich vyplývající biomechaniky. Materiál a metoda: Ve studii bylo použito celkem 20 preparátů prvních metatarzofalangových skloubení 12 kadáverů v Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Do studie byly zařazeny pouze končetiny, které nevykazovaly deformitu předonoží a proběhlé operace. Zvláštní pozornost jsme pak věnovali uspořádání distální části plantární aponeurózy, sagitálním septům, která se upínají do plantárních plotének (fibrocartilago art. metatarsophalangeae) jednotlivých metatarzofalangových skloubení. Výsledky: Ve studii bylo vyhodnoceno 20 plantárních aponeuróz u 12 kadáverů. V souboru preparátů bylo 8 žen a 4 muži. U všech preparátů byly vždy přítomny a plně vyvinuty pruhy centrální části, mediální i laterální části. Ve všech případech byly vyvinuty distální pruhy centrální části v podkoží stáčející se do meziprstních prostor. Pruhy distální části byly značně variabilní a jejich okraje se vytrácely do podkoží okolní tkáně. Průměrná šíře byla 7 mm (2–13 mm). Sumací jednotlivých šířek a směrů těchto distálních pruhů vznikla rekonstrukce a schéma, které jsou součástí této publikace. Diskuze: Komplex aponeurosis plantaris a na ní napojených struktur tvoří důležitou funkční jednotku, která je základem pro fungování stabilizačního mechanismu nohy, takzvaného navijákového (windlass) mechanismu. Mnoho autorů se ve svých pracích zabývá úlohou plantární aponeurózy při rozvoji některých patologií prvního paprsku nohy. Napříč literaturou pak panuje shoda ohledně důležitosti obnovení fyziologických poměrů při chirurgické léčbě nejčastějších deformit prvního paprsku, jako jsou hallux valgus a hallux rigidus. Distální část plantární aponeurózy tvoří prostorovou síť, která slouží nejenom pro udržování správného postavení skeletu nohy, ale rovněž pro ukotvení nášlapných polštářů. Při poruchách funkce aponeurosis plantaris vznikají deformity nohy typu hallux valgus anebo hallux rigidus.

Introduction: Aponeurosis plantaris is an important structure in the forefoot. The spatial arrangement of its parts is important in maintaining the stability of the foot. The anatomical literature available often contains many number of errors and inaccuracies, mainly in the graphical representation. In this article, we decided to highlight some important aspects relating to the anatomy of plantar aponeurosis and biomechanics resulting from them. Materials and methods: In this study, a total of 20 specimens of metatarsophalangeal articulation in 12 cadavers at the Department of Anatomy, 1st Medical Faculty of Charles University in Prague. The study included only limbs that did not show deformity of the forefoot and or any surgery to it. Special attention was then devoted to the arrangement of the distal part of the plantar aponeurosis, sagittal septum that was clamped into the plantar discs (fibrocartilage art. Metatarsophalangeae) and each individual metatarsophalangeal articulation. Results: The study evaluated 20 plantar aponeurosis in 12 cadavers. The samples came from 8 women and 4 men. All samples always had present and fully developed streaks in the central portion, medial and lateral parts. In all cases, distal stripes on the central part in the dermis were developed, curving into the interdigital spaces. Stripes on the distal part were highly variable and their edges faded into the hypodermic tissue. The average width was 7 mm (2-13 mm). By summarising the various widths and orientations of the distal bands a reconstruction and a scheme were constructed, which are included in this publication. Discussion: The complex aponeurosis plantaris and its associated structures form an important functional unit, which is the basis for the functioning of the stabilization mechanism of the legs, the so-called windlass mechanism. Many authors in their papers deal with the role of plantar aponeurosis in the development of some pathologies of the first ray of the foot. Across the literature, there is a consensus on the importance of restoring physiological conditions during surgical treatment of the most common deformities of the first ray, such as hallux valgus and hallux rigidus. The distal part of the plantar aponeurosis creates a spatial network, which serves not only to maintain the correct position of the bones of the legs, but also as an anchor for the sole of the foot. Malfunctions to the aponeurosis plantaris lead to foot deformities such as hallux valgus or hallux rigidus.