Cieľ: Cieľom tejto štúdie bolo identifikovať potenciálne homogénne podskupiny vysokoškolských študentov na základe ich profilu pitia alkoholu a následne ich porovnať z hľadiska demografických údajov, úzkosti, depresie, vnímaného stresu a reziliencie. Metódy: Nábor účastníkov (N = 1282; 80 % žien) bol robený medzi vysokoškolskými študentmi počas pandémie COVID-19 a z nej plynúcich obmedzení na Slovensku. Priemerný vek participantov bol 22,06 roka. Participanti vyplnili online prieskum pozostávajúci z batérie dotazníkov merajúcich psychopatológiu. Na odhadnutie rôznych podskupín pitia alkoholu medzi vysokoškolákmi bola použitá analýza latentných tried (LCA) na položkách testu Alcohol Use Disorders Identification Test (AUDIT). Tieto podskupiny boli následne porovnané v demografických a psychopatologických charakteristikách s využitím testu jednocestná ANOVA. Výsledky: LCA odhadla tri podskupiny: ľahkí konzumenti (55,2 %), rizikoví konzumenti (35,4 %) a problémoví konzumenti (9,4 %). Problémoví konzumenti mali najvyššiu úroveň vnímaného stresu, depresie a úzkosti, a zároveň najnižšiu odolnosť. Záver: Študenti s profilom problémového pitia sa od rizikovo pijúcich študentov líšil najmä dôsledkami pitia a frekvenciou nárazového pitia alkoholu. Rozdiely medzi výsledkami tejto štúdie a predchádzajúcich výskumov možno do určitej miery pripísať situácii spojenej s prebiehajúcou pandémiou COVID-19 v čase zberu údajov.
Objective: This study aims to identify potential homogeneous subgroups of college students based on their drinking patterns and then compare them on demographics, anxiety, depression, perceived stress, and resilience. Methods: Participants (N = 1282; 80% females) were recruited among college students during lockdown in the COVID-19 pandemic in Slovakia. The mean age of participants was 22.06 years. They completed an online survey consisting of a battery of questionnaires measuring psychopathology. The Latent Class Analysis (LCA) on Alcohol Use Disorders Identification Test (AUDIT) items was utilized to estimate different drinking subgroups among college students. These subgroups were then compared on demographic and psychopathological characteristics using one-way ANOVA. Results: The LCA estimated three subgroups: light drinkers (55.2%), at-risk drinkers (35.4%), and problem drinkers (9.4%). Problem drinkers had the highest levels of perceived stress, depression, and anxiety as well as the lowest resilience. Conclusion: Participants with problem drinking profile differed from at-risk drinking students mainly by the consequences of drinking and the frequency of binge drinking. The differences between the findings of the present study and previous research could be attributed to some extent to the situation associated with the ongoing COVID-19 pandemic at the time of data collection.
Úvod: Depresivní porucha, jako jedno z nejčastějších duševních onemocnění, nepříznivě ovlivňuje životy a zdravotní stav mnoha lidí po celém světě. Vyskytuje se v jakémkoliv věku, nejčastěji však mezi 20. a 40. rokem života. Celosvětově trpí každoročně depresivními poruchami přibližně 100 milionů lidí, přičemž u řady jedinců je terapie doprovázena částečnou léčebnou odpovědí nebo přímo rezistencí k léčbě, což trvale zvyšuje potřebu hledání efektivních strategií prevence a léčby, ale také průběžné monitorování a vyhodnocování aktuálně využívaných přístupů v běžné klinické praxi. Materiály a metody: Šířeji koncipovaná studie s pracovním názvem UMBRELLA byla neintervenční, observační, multicentrická studie, jejíž první etapa je zaměřená na tzv. "real world evidence" důvodů pro změnu psychofarmakologické léčby a jejího detailního charakteru u pacientů trpících depresivní epizodou periodické depresivní poruchy. Do závěrečného vyhodnocení byla zařazena data 267 pacientů léčených v psychiatrických ambulancích v České republice, které na sondě mapující reálnou klinickou praxi participovaly. Výsledky: Analyzována byla data od 74 mužů (27,7 %) a 193 žen (72,3 %) s průměrným věkem 49 let. Změny léčby byly prováděny lékařem na základě vyhodnocení přítomných reziduálních příznaků onemocnění, přičemž nejčastějšími problémy byly perzistující depresivní nálada, únava a anhedonie. Nejčastěji používané léčivé přípravky zahrnovaly antidepresiva (např. escitalopram, venlafaxin, sertralin), atypická antipsychotika (např. quetiapin) a klasická antipsychotika (např. chlorprothixen). Úprava farmakologické léčby byla nejčastěji provedena manipulací s antidepresivy, změnou účinné látky či úpravami jejich denních dávek. Diskuse a závěr: Předkládaná naturalistická observační studie zmapovala důvody pro změnu farmakologického přístupu a vlastní charakter nově zvolené léčebné strategie. Zjištěná heterogenita způsobů manipulace s farmakologickou léčbou potvrzuje, že léčba depresivních epizod v klinické praxi probíhá individualizovaným postupem u každého jednotlivého pacienta. Zde narážíme na snahu po uplatňování doporučených postupů v léčbě tohoto rozšířeného duševního onemocnění, které velmi efektivně popisují léčbu iniciálních epizod a v případě opakovaných epizod by také měly obsahovat základní principy terapeutického přístupu k řešení této problematiky. Zjištění, že i v rámci opakovaných epizod periodické depresivní poruchy lze efektivně zasáhnout zvýšením dávky antidepresiva nebo jeho změnou, podporuje snahu po edukaci specialistů i praktických lékařů v těchto bazálních postupech léčby. Celkově studie přináší informace reflektující běžnou klinickou praxi a podtrhuje význam iniciace strategie změny farmakologického přístupu u každého pacienta, v kterékoliv etapě léčby tohoto duševního onemocnění.
Introduction: Depressive disorder, as one of the most common mental illnesses, adversely affects the lives and health of many people around the world. It occurs at any age, but most commonly between the ages of 20 and 40. Worldwide, approximately 100 million people suffer from depressive disorders each year, with many individuals experiencing partial treatment response or treatment resistance, which continually increases the need to find effective prevention and treatment strategies, as well as to monitor and evaluate currently used approaches in routine clinical practice. Materials and methods: The more broadly conceived study, working title UMBRELLA, was a non-interventional, observational, multicentre study, the first phase of which focused on the so-called "real world evidence? of reasons for changing psychopharmacological treatment and its detailed nature in patients suffering from a depressive episode of periodic depressive disorder. The final evaluation included data from 267 patients treated in psychiatric outpatient clinics in the Czech Republic that participated in the probe into their own clinical practice. Results: Data from 74 men (27.7%) and 193 women (72.3%) with a mean age of 49 years were analysed. Changes in treatment were made by the physician based on an assessment of the residual symptoms present, with persistent depressed mood, fatigue and anhedonia being the most common problems. The most commonly used medications included antidepressants (e.g., escitalopram, venlafaxine, sertraline), atypical antipsychotics (e.g., quetiapine), and classic antipsychotics (e.g., chlorprothixene). Adjustments to pharmacological treatment were most commonly made by manipulating antidepressants, changing the active ingredient, or modifying their daily doses. Discussion and conclusion: The present naturalistic observational study mapped the reasons for the change in pharmacological approach and the actual nature of the newly chosen treatment strategy. The observed heterogeneity of pharmacological treatment manipulation patterns confirms that the treatment of depressive episodes in clinical practice follows an individualized approach for each individual patient. Here, we encounter a desire for the application of recommended practices in the treatment of this widespread mental illness, which very effectively describe the treatment of initial episodes and, in the case of recurrent episodes, should provide the basic principles of a therapeutic approach to the management of this problem. The finding that, even in the context of recurrent episodes of periodic depressive disorder, effective intervention can be achieved by increasing the dose of antidepressant medication or changing it, supports the drive to educate specialists and practitioners in these basic treatment approaches. Overall, the study provides information that reflects common clinical practice and underscores the importance of initiating a strategy to change the pharmacological approach in any patient, at any stage of the treatment of this mental illness.
Cíl: Naše výzkumná práce byla zaměřena na hlubší prozkoumání problematiky krize středního věku (KSV) u ženské populace. Cílem bylo zjistit míru povědomí o tomto fenoménu mezi ženami ve středním věku, jejich životní spokojenost a hodnoty v tomto období, prozkoumat, co považují za nejhorší a nejlepší aspekty středního věku. Dále pak zjistit, zda se jim v průběhu života podařilo splnit svůj životní sen či cíl. Soubor a metodika: K realizaci výzkumu byl vytvořen 16položkový online dotazník. Dotazník vyplnilo 604 žen ve věku od 35 do 55 let, průměrný věk souboru byl 44,0 ? 6,0 let. Vdané respondentky byly zastoupeny nadpoloviční většinou, a to počtem 346 (57,3 %), dále dle četnosti následovaly rozvedené ženy v počtu 145 (24,0 %), nižší byl poté počet 101 svobodných žen (16,7 %) a nejméně bylo účastnic ovdovělých - 12 (2,0 %). Výsledky: Téměř 98 % účastnic výzkumu někdy o pojmu "krize středního věku" slyšelo a mělo představu, jak se taková krize projevuje. Celkem 41,6 % našich respondentek (N = 251) na sobě pozorovalo některé příznaky a uvedlo, že krizí středního věku momentálně prochází. Naopak 58,4 % žen (N = 353) z výběrového vzorku nepociťovalo žádné příznaky KSV a dle svého názoru krizí neprocházely. Na škále životní spokojenosti od 1 (nejméně) do 10 (nejvíce) se hodnotilo nejvíce účastnic výzkumu čísly 8 a 9, konkrétně 25,5 % respondentek (N = 154) zaškrtlo hodnotu 8 výzkumné organizace 00064203 (FN MOTOL) a programem Cooperatio a 22,7 % respondentek (N = 137) zaškrtlo Univerzity Karlovy (oblast neurověd). hodnotu 9. Medián životní spokojenosti u skupiny těch, kdo pociťují KSV, byl významně nižší než medián skupiny těch, kdo krizi nepociťují (7 vs. 8; U = 61621; df = 1, p < 0,001). Závěr: Zjistili jsme, že povědomí o krizi středního věku je mezi ženami ve středním věku velmi vysoké. Více než dvě pětiny žen v našem souboru na sobě KSV pozorovaly. Stěžejním zjištěním naší studie v očekávaném směru bylo, že životní spokojenost u žen, které pociťují krizi středního věku, byla významně nižší než u žen bez krize.
Objective: Our research was focused on a deeper examination of the issue of midlife crisis in female population. The aim was to find out the level of awareness of this phenomenon among middle-aged women, their life satisfaction and values during this period. Furthermore, to explore what they consider to be the worst and best aspects of middle age, and to find out whether they managed to fulfill their life dream or goal in the course of their lives. Methods: A 16-item online questionnaire was created to carry out the research. The questionnaire was completed by 604 female respondents between the ages of 35 and 55, with mean age 44.0 ? 6.0 years. Married respondents were represented by an overwhelming majority of 346 (57.3 %), followed by 145 divorced women (24.0 %), 101 single women (16.7 %) and 12 widowed participants (2.0 %). Results: Almost 98 % of the research participants had heard of the term "midlife crisis" and had an idea of how such a crisis looks like. A total of 41.6 % of our female respondents (N = 251) observed some symptoms in themselves and stated that they suffered of a midlife crisis. On the contrary, 58.4 % of female respondents (N = 353) from the sample did not experience any symptoms of midlife crisis and, in their opinion were not going through a crisis. On the scale of life satisfaction from 1 (least) to 10 (most), most of the female respondents rated themselves by numbers 8 and 9, namely 25.5 % of female respondents (N = 154) ticked the value 8 and 22.7 % of female respondents (N = 137) ticked the value 9. The median of life satisfaction in the group of those who experienced midlife crisis was significantly lower than the median of the group of those who did not experience any crisis (7 vs. 8; U = 61621; df = 1, p < 0.001). Conclusion: We found that awareness of the midlife crisis was very high among middle-aged women. More than two fifths of the women in our sample observed midlife crisis in themselves. As expected, a key finding of our study was that life satisfaction was significantly lower in women experiencing a midlife crisis than in women without a crisis
[Alzheimer ́s disease: pathophysiology and hypotheses]
sou shrnuty biologické hypotézy Alzheimerovy nemoci (AD) založené na poznatcích o patofyziologii AD, které slouží jako východiska pro farmakoterapeutické strategie. Pokroky v poznání úlohy rizikových faktorů a biomarkerů AD v neurodegenerativních procesech umožňují jednak upřesnění stávajících hypotéz nebo tvorbu nových, jednak zlepšení diagnostiky onemocnění, sledování progrese onemocnění a nalezení molekulárních cílů nových léčiv. Kromě amyloidové a tau hypotézy, resp. patologie amyloidu beta a tau proteinu, se při vývoji nových léčiv a studiu mechanismů jejich účinků vychází především z hypotézy mitochondriální, metabolické, neurozánětlivé, oxidačního stresu, synaptoplastické a neurotransmiterové. Významné pro pochopení patofyziologie AD se jeví poznatky o vzájemném propojení, interakcích a synergiích buněčných patologických procesů považovaných za klíčové v hypotézách AD.
Biological hypotheses of Alzheimer ́s disease (AD) based on knowledge about the pathophysiology of AD are summarized, which serve as starting points for pharmacotherapeutic strategies. Advances in the knowledge of the role of risk factors and biomarkers of AD in neurodegenerative processes allow the refinement of existing hypotheses or the generation of new ones, as well as the improvement of disease diagnostics, the monitoring of disease progression, and the discovery of molecular targets for new drugs. In addition to the amyloid and tau hypothesis, respectively the pathology of amyloid beta and tau protein, the mitochondrial, metabolic, neuroinflammatory, oxidative stress, synaptoplastic, and neurotransmitter hypotheses are being used to develop new drugs and to study the mechanisms of their action. Important for the understanding of the pathophysiology of AD is the knowledge about the interrelationships, interactions, and synergies of the cellular pathological processes that are considered to be key in the various AD hypotheses.
