Pathogenic mutations in the genes associated with tuberous sclerosis complex (TSC)/mTOR pathway are linked to histologically diverse renal cell neoplasms, including eosinophilic solid and cystic renal cell carcinoma (ESC RCC), low grade oncocytic tumor (LOT), eosinophilic vacuolated tumor (EVT), and xanthomatous giant cell renal cell carcinoma (XGC RCC). Here, we validate a TSC2 immunohistochemistry (IHC) assay by comparison to genomic data in these neoplasms. Automated TSC2 IHC was performed on formalin-fixed paraffin embedded (FFPE) tissues from 38 genetically-confirmed TSC/mTOR-associated renal tumors (6 ESCs, 16 EVTs, 13 LOTs, 2 XGC and 1 clear cell RCC) and visually scored in a semi-dichotomous fashion compared to internal control tissue. The positive predictive value (PPV) of TSC2 protein loss for underlying pathogenic mutation in TSC2 was 92% (11/12), while the negative predictive value (NPV) of intact TSC2 by IHC for lack of underlying pathogenic mutation in TSC2 was 81% (21/26). Intact TSC2 by IHC was 95% (21/22) specific for absence of underlying pathogenic TSC2 mutation. All the cases lacking TSC2 mutation with intact TSC2 protein had an underlying mutation in TSC1, MTOR or PIK3CA. Loss of TSC2 was 77% (10/13) sensitive for underlying TSC2 truncation mutations and 33% (1/3) sensitive for underlying TSC2 missense mutations. Overall, 73% (8/11) tumors with TSC2 IHC loss and underlying pathogenic alterations in TSC2 showed heterogeneous protein loss, with rare interspersed positively staining tumor cells. These data support TSC2 IHC as a potentially useful assay for the diagnostic workup of renal tumors suspected to belong to the TSC/mTOR-associated subgroups.
- MeSH
- Immunohistochemistry * MeSH
- Carcinoma, Renal Cell * genetics pathology MeSH
- Humans MeSH
- Mutation MeSH
- Biomarkers, Tumor * genetics analysis MeSH
- Tumor Suppressor Proteins * analysis genetics MeSH
- Kidney Neoplasms * genetics pathology MeSH
- Predictive Value of Tests MeSH
- Reproducibility of Results MeSH
- Signal Transduction MeSH
- TOR Serine-Threonine Kinases * metabolism MeSH
- Tuberous Sclerosis Complex 2 Protein * genetics MeSH
- Tuberous Sclerosis genetics pathology diagnosis MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Validation Study MeSH
INTRODUCTION: Thyroid cancer (TC) is diagnosed in several histological types which differ in their clinical characteristics and survival. We aim to describe how they influence TC survival in Sweden. METHODS: Cancer data were obtained from the Swedish cancer registry between years 1999 and 2018, and these were used to analyze relative survival. RESULTS: Relative survival for all TC improved when analyzed in 10-year periods, and female survival improved more than male survival. Female survival advantage appeared to be present also for specific histological types, although case numbers were low for rare types. Female 5-year relative survival for TC was 100% for follicular, 95.1% for oncocytic, 93.4% for papillary, 89.7% for medullary, and 6.1% for anaplastic cancer. Among the clinical TNM classes, only T4 and M1 stages were associated with decreased survival compared to T1-3 and M0. Anaplastic cancer presented most often at high T and M1 stages, in contrast to other TC. Curiously, the diagnostic age for anaplastic M1 patients was lower than that for M0 patients. Both anaplastic and medullary cancers did not show age-dependent increases in the probability of metastases, in contrast to the main histological types. This could indicate the presence of several types of anaplastic and medullary cancers. CONCLUSION: The poor survival for anaplastic TC is an extreme contrast to the excellent survival of differentiated TC. As less than 20% of anaplastic cancer patients survived one year, urgent diagnosis and initiation of treatment are important. Facilitated treatment pathways have been instituted in Denmark resulting in improved survival. Anaplastic cancer should be a target of a major research focus.
- Publication type
- Journal Article MeSH
Oncocytic renal neoplasms are a major source of diagnostic challenge in genitourinary pathology; however, they are typically nonaggressive in general, raising the question of whether distinguishing different subtypes, including emerging entities, is necessary. Emerging entities recently described include eosinophilic solid and cystic renal cell carcinoma (ESC RCC), low-grade oncocytic tumor (LOT), eosinophilic vacuolated tumor (EVT), and papillary renal neoplasm with reverse polarity (PRNRP). A survey was shared among 65 urologic pathologists using SurveyMonkey.com (Survey Monkey, Santa Clara, CA, USA). De-identified and anonymized respondent data were analyzed. Sixty-three participants completed the survey and contributed to the study. Participants were from Asia (n = 21; 35%), North America (n = 31; 52%), Europe (n = 6; 10%), and Australia (n = 2; 3%). Half encounter oncocytic renal neoplasms that are difficult to classify monthly or more frequently. Most (70%) indicated that there is enough evidence to consider ESC RCC as a distinct entity now, whereas there was less certainty for LOT (27%), EVT (29%), and PRNRP (37%). However, when combining the responses for sufficient evidence currently and likely in the future, LOT and EVT yielded > 70% and > 60% for PRNRP. Most (60%) would not render an outright diagnosis of oncocytoma on needle core biopsy. There was a dichotomy in the routine use of immunohistochemistry (IHC) in the evaluation of oncocytoma (yes = 52%; no = 48%). The most utilized IHC markers included keratin 7 and 20, KIT, AMACR, PAX8, CA9, melan A, succinate dehydrogenase (SDH)B, and fumarate hydratase (FH). Genetic techniques used included TSC1/TSC2/MTOR (67%) or TFE3 (74%) genes and pathways; however, the majority reported using these very rarely. Only 40% have encountered low-grade oncocytic renal neoplasms that are deficient for FH. Increasing experience with the spectrum of oncocytic renal neoplasms will likely yield further insights into the most appropriate work-up, classification, and clinical management for these entities.
Aktuální WHO klasifikace nádorů gastrointestinálního traktu (2019) představuje koncept diagnostiky intraduktálních a cystických nádorů pankreatu dominantně založený na integraci molekulárních dat a vyhodnocení maligního potenciálu předmětných lézí. Intraduktální neoplazie pankreatu s duktálním fenotypem zahrnují mikroskopické prekurzorové léze pankreatického duktálního adenokarcinomu – pankreatické intraepitelové neoplazie a makroskopické prekurzorové léze pankreatického karcinomu, kde intraduktální papilární mucinózní neoplazie představuje nejčastější pankreatickou neoplazii cystického vzhledu. Intraduktální onkocytární papilární neoplazie a intraduktální tubulopapilární neoplazie jsou nyní klasifikovány jako samostatné jednotky asociované s méně agresivními subtypy pankreatického karcinomu, vyznačující se lepší prognózou. Klinický význam mikroskopických pankreatických intraepitelových neoplazií je omezený, na rozdíl od jiných intraduktálních neoplazií, prezentujících se zobrazovacími metodami jako solidní a/nebo cystické neoplazie s významnými konsekvencemi pro další léčbu a indikaci chirurgické terapie (resekce versus strategie „watch and wait“). Nádory neduktálního původu, jako je karcinom z acinárních buněk a neuroendokrinní neoplazie, mohou vzácně vykazovat intraduktální růst a jejich správná klasifikace je klinicky velmi významná. Cystické pankreatické léze v diferenciální diagnóze zahrnují nejen cystické a pseudocysticky transformované nádory, ale i rozsáhlé spektrum reaktivních, inflamatorních a dysontogenetických cystických lézí.
The current WHO classification of digestive system tumours (2019) has presented the concept of diagnostics of intraductal and cystic neoplasms of the pancreas mostly based on integrated molecular data and evaluations of their malignant potential. Intraductal pancreatic neoplasms with ductal phenotype include microscopic precursor lesions of pancreatic ductal adenocarcinoma – the pancreatic intraepithelial neoplasia and macroscopic precursor lesions of pancreatic cancer, where intraductal papillary mucinous neoplasm represents the most common neoplasm of the pancreas with cystic appearance. Both intraductal oncocytic papillary neoplasm and intraductal tubulopapillary neoplasm are now classified as separate entities associated with less aggressive subtypes of pancreatic carcinoma and better prognosis. Clinical significance of microscopic pancreatic intraepithelial neoplasias is limited, in contrast to other intraductal neoplasms, which are presented as cystic and/or solid tumours by imaging methods with important consequences for further treatment and indication of surgical therapy (resection versus „watch and wait“ strategies). Neoplasms of nonductal origin, such as acinar cell carcinomas and neuroendocrine neoplasms, can uncommonly display an intraductal growth and their correct classification has a great clinical importance. Moreover, differential diagnostics of cystic pancreatic lesions include not only cystic and pseudocystically transformed neoplasms, but also a large spectrum of reactive, inflammatory and dysontogenetic cystic lesions.
- MeSH
- Biopsy methods MeSH
- Diagnosis, Differential MeSH
- Pancreatic Intraductal Neoplasms * diagnosis classification pathology MeSH
- Humans MeSH
- Microscopy methods MeSH
- Neoplasms, Cystic, Mucinous, and Serous * diagnosis classification pathology MeSH
- Pancreatic Neoplasms * diagnosis pathology MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Solitární fibrózní tumor je poměrně vzácný měkkotkáňový fibroblastický nádor, tvořící přibližně 2 % nádorů měkkých tkání. Primárně byl popsán jako nádor pleurální dutiny, nicméně až 70 % případů se vyskytuje extrapleurálně téměř v jakékoliv anatomické lokalizaci, z toho důvodu může být jeho diagnostika obtížná. Pokud je na tuto diagnózu pomýšleno, je v současnosti k dispozici protilátka STAT6, která vykazuje vysokou senzitivitu i specificitu. V této práci popisujeme případ 72-leté pacientky, několik let dispenzarizované a léčené ambulantním endokrinologem pro polynodózní eufunkční strumu. Z důvodu kompletní nodózní přestavby levého laloku štítné žlázy a sonografickému nálezu několika menších uzlů v pravém laloku štítné žlázy, byla pacientce doporučena totální thyroidektomie. Operace byla provedena na ORL oddělení Nemocnice Jindřichův Hradec. Materiál z operace byl následně zaslán k histopatologickému vyšetření. V pravém laloku štítné žlázy bylo mikroskopicky zastiženo několik hyperplastických koloidních uzlů a drobný onkocytární adenom. V levém laloku bylo na řezu zastižené nepřesně ohraničené, šedobělavé ložisko velikosti 2 x 1,8 x 1,5 cm. Mikroskopicky šlo o nepřesně ohraničený nádor, tvořený vřetenitými buňkami v ložiskově hyalinizovaném stromatu. V imunohistochemickém vyšetření nádorové buňky reagovaly pozitivně s protilátkou CD34, negativní reakce byla s protilátkami proti thyreoglobulinu, širokospektrým cytokeratinům (CK AE1/AE3) a S100 proteinu. Další imunohistochemická vyšetření (Bcl2, CD99, STAT6) s pozitivním výsledkem byla doplněna konzultačně na vyšším pracovišti. Na základě morfologie a výsledků provedených imunohistochemických vyšetření byl nádor hodnocen jako solitární fibrózní tumor štítné žlázy. V této lokalizaci se jedná o poměrně neobvyklý nález, dle literárních údajů bylo popsáno pouze několik desítek případů.
Solitary fibrous tumour is a relatively rare soft tissue fibroblastic tumour, accounting for approximately 2% of soft tissue tumours. It has been described primarily as a tumour of the pleural cavity; however, up to 70% of cases occur elsewhere, in any anatomical location, which can make diagnosis difficult. If this is the diagnosis being considered, the STAT6 antibody is currently available with high sensitivity and specificity. In this paper we describe the case of a 72-year-old female patient, followed up and treated by an outpatient endocrinologist for a multinodular euthyroid goitre for several years. Due to complete nodular remodelling of the left lobe of the thyroid gland and sonographic findings of several small nodules in the right lobe of the thyroid gland, total thyroidectomy was recommended to the patient. The operation was performed at the ENT department in Jindřichův Hradec Hospital. Material from the operation was subsequently sent for histopathological examination. Several hyperplastic colloid nodules and a small oncocytic adenoma were detected microscopically in the right lobe of the thyroid gland. In the left lobe, an imprecisely delineated, greyish-white lesion measuring 2 x 1.8 x 1.5 cm was observed on the section. Microscopically, the tumour consisted of spindle-shaped cells in a focally hyalinised stroma. In the immunohistochemical examination, tumour cells reacted positively with the CD34 antibody, and negatively with antibodies against thyroglobulin, cytokeratins (CK AE1/AE3) and S100 protein. Further immunohistochemical examinations (Bcl2, CD99, STAT6) with positive results were supplemented upon consultation at a higher facility. Based on morphology and the results of the immunohistochemical examinations, the tumour was diagnosed as a solitary fibrous tumour of the thyroid gland. This is a relatively unusual finding in this location; according to literature, only a few dozen cases have been described.
- MeSH
- Immunohistochemistry methods MeSH
- Humans MeSH
- Thyroid Neoplasms * surgery diagnosis MeSH
- Aged MeSH
- Solitary Fibrous Tumors * surgery diagnosis MeSH
- STAT6 Transcription Factor analysis MeSH
- Thyroidectomy methods MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
... Salivary gland tumours 159 -- Introduction 160 -- |papillomas asal papilloma, inverted asal papilloma, oncocytic ... ... -- 60 -- 62 -- 65 -- 68 -- 71 -- 73 -- 76 -- 79 -- Non-neoplastic epithelial lesions -- Nodular oncocytic ...
World Health Organization classification of tumours ; vololume 9
5th edition xiii, 421 stran : ilustrace (převážně barevné), grafy, mapy
WHO klasifikace tyreoidálních nádorů vstupují do druhého půlstoletí vývoje 5. vydáním. Trvalý nárůst informací je v porovnání s předchozím 4. vydáním kla- sifikace především v úrovni molekulárně biologické. To změnilo pohled na velmi tradiční jednotky – preferovaný název pro polynodózní strumu je (s ohledem na monoklonální povahu některých uzlů) folikulární nodulární tyreoidální nemoc. Odstraněny byly i některé terminologické relikty – název onkocyty nahradil Hürthleho buňky. Folikulární adenom má nově podtyp s papilární úpravou (a chybějícími jadernými znaky papilárního karcinomu). V již vžité jednotce NIFTP jsou nově vymezeny podtypy menší než 10 mm a onkocytární. Všechny onkocytární tumory mají arbitrárně stanoven minimální podíl onkocytů na 75 %. Multi- disciplinární přístup k léčbě tyreopatií a stratifikace terapeutických postupů podle rizika přineslo zavedení gradingu do řady nozologických jednotek karcinomů papilárního, folikulárního, medulárního. Grading využívající počtu mitóz stanoví jejich kvantifikaci na 2 mm² místo dříve užívaných nejednotných zorných polí velkého zvětšení (HPF). Upřesnění nastalo na podkladě genetických poznatků i v řadě dalších, méně častých diagnóz (např. zařazení spinocelulárního karcino- mu mezi anaplastické). V kategorii vzácných nádorů jsou nově formulovány karcinomy salivárního typu se dvěma zástupci: mukoepidermoidním a sekretoric- kým karcinomem. Kribriformně morulárně upravený karcinom řazený dříve jako varianta karcinomu papilárního je nově oddělen na podkladě imunologického a genetického profilu do nově vzniklé kategorie nádorů nejisté histogeneze. Do této kategorie je zařazen rovněž sklerozující mukoepidermoidní karcinom s eo- zinofilií. Mikrokarcinom jako samostatná jednotka není v 5. vydání obsažen. Nádor menší než 10 mm musí být charakterizován příslušnými znaky odpovídající kategorie. Thyroblastom nahrazuje terminologicky maligní teratom Část nově stanovených diagnostických kritérií je uplatnitelná i ve FNAB diagnostice. Nově zavedený grading u některých nozologických jednotek může výjimeč- ně i změnit diagnózu (NIFTP/EFVPTC/ neinvazivní HG FVPTC), ale především ovlivní volbu terapeutických postupů.
The WHO classification of thyroid tumours enters its second half-century of development with the 5th edition. Compared to the previous 4th edition of the clas- sification, the permanent increase in information is mainly at the molecular biological level. This has changed the view of very traditional entities – the preferred name for polynodous goiter is (given the monoclonal nature of some nodules) follicular nodular thyroid disease. Some terminological relics have also been re- moved – Hürthle cells are definitively referred to as oncocytes. Follicular adenoma has a new subtype with papillary arrangement (and missing nuclear features of papillary carcinoma). In the already used NIFTP unit, subtypes smaller than 10 mm and oncocytic are newly defined. All oncocytic tumours have an arbitrarily set minimum proportion of oncocytes at 75 %. A multidisciplinary approach to the treatment of thyropathies and the stratification of therapeutic procedures according to risk brought about the introduction of grading into several nosological units of papillary, follicular, and medullary carcinomas. Grading using the number of mitoses determines their quantification at 2 mm² instead of the previously used non-uniform HPFs (high power fields of view). Clarification was made on the basis of genetic findings in a number of other, less frequent diagnoses (e.g. classification of squamous cell carcinoma among anaplastic). Among rare tumors a new category of salivary gland - type carcinomas is formulated with two representatives: mucoepidermoid and secretory carcinoma. Cribriform morular carcinoma previously classified as a variant of papillary carcinoma is newly separated on the basis of the immunological and genetic profile into the newly created category of tumors of uncertain histogenesis. This category also includes sclerosing mucoepidermoid carcinoma with eosinophilia. Microcarcino- ma as a separate entity is not included in the 5th edition. A tumor smaller than 10 mm must be characterized by the appropriate features of the corresponding category. Thyroblastoma replaces terminologically malignant teratoma from the previous classification. Part of the newly established diagnostic criteria is also applicable in FNAB diagnosis. The newly introduced grading in some nosological units can exceptionally change the diagnosis (NIFTP/EFVPTC/non-invasive HG FVPTC), but above all it will affect the choice of therapeutic procedures.
- MeSH
- Adenocarcinoma, Follicular classification pathology MeSH
- Carcinoma classification pathology MeSH
- Thyroid Neoplasms * classification pathology MeSH
- Neoplasm Grading classification methods MeSH
- Thyroid Nodule classification pathology MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Review MeSH
Diagnostika patologických stavů příštítných tělísek je odpovědí na klinicky častěji zjišťované hyperkalcemické stavy včetně MEN syndromů. V rutinní bioptické praxi představují zvětšená tělíska rovněž diferenciální diagnózu k diagnostice tyreoidálních uzlů. V kapitole paratyreoidálních nádorů přináší 5. vydání WHO klasifikace změny ovlivněné obdobně jako v ostatních endokrinních orgánech nárůstem genetických informací. V terminologické úrovni se pojem hyperplázie zúžil na hyperplázii sekundární, většina dříve primárních hyperplázií je s ohledem na průkaz multiglandulárních klonálních proliferací označována jako multiglandulární paratyreoidální nemoc. Nově je zaveden termín atypický paratyreoidální tumor nahrazující atypický adenom – zdůrazněna je nejistá biologická povaha. Do základního vyšetření vstupuje průkaz parafibrominu, jehož deficience je indikátorem inaktivující mutace CDC73 a zvýšeného rizika familiárních forem, příp. MEN. Metodicky jsou zavedena upřesnění v kvantifikaci mitotické aktivity na 10 mm2. Onkocytární subtypy mají arbitrárně deklarovanou hranici více než 75 % onkocytů. Obdobně je zpřesněno i vymezení lipoadenomu (zmnožení obou komponent, více než 50 % tukové tkáně v tumoru). Diagnóza karcinomu zůstává histopatologická jednoznačným průkazem invaze, případně mikroskopicky ověřenou metastázou.
The diagnosis of pathological conditions of the parathyroid glands is the answer to clinically more frequently detected hypercalcemic conditions, including MEN syndromes. In routine biopsy practice, enlarged bodies are also a differential diagnosis for the diagnosis of thyroid nodules. In the chapter of parathyroid tumors, the 5th edition of the WHO classification brings changes influenced similarly to other endocrine organs by the increase in genetic information. At the terminological level, the concept of hyperplasia has been narrowed down to secondary hyperplasia, most of the previously primary hyperplasias are referred to as multiglandular parathyroid disease due to evidence of multiglandular clonal proliferations. The term atypical parathyroid tumor replacing atypical adenoma is newly introduced - the uncertain biological behaviour is emphasized. The basic examination includes parafibromin immunohis- tochemistry, the deficiency of parafibromin being an indicator of an inactivating CDC73 mutation and an increased risk of familial forms, or MEN. Methodologically, refinements are introduced in the quantification of mitotic activity per 10 mm2. Oncocytic subtypes have an arbitrarily declared threshold of more than 75% oncocytes. The definition of lipoadenoma (multiplication of both components, more than 50% of adipose tissue in the tumor) is similarly specified. The diagnosis of cancer remains histopathological with unequivocal evidence of invasion, or microscopically verified metastasis.
Low-grade oncocytic tumour (LOT) of the kidney has recently emerged as a potential novel tumour type. Despite similarity to oncocytoma or eosinophilic chromophobe renal cell carcinoma, it shows diffuse keratin 7 immunohistochemistry (IHC) and negative KIT (CD117), which differs from both. We aimed to identify the molecular characteristics of these tumours. Seventeen tumours (one male, 16 female, nine previously published) fitting the original description of this entity (solid eosinophilic cell morphology, often with areas of tumour cells loosely stretched in oedematous stroma, and the above IHC features) were analysed with a next-generation sequencing panel of 324 cancer-associated genes from formalin-fixed, paraffin-embedded tissue. All tumours harboured at least one alteration in either TSC1 (n = 7, 41%), TSC2 (n = 2, 12%), MTOR (n = 5, 29%) or PIK3CA (n = 4, 24%). Four tumours harboured a second alteration, including two NF2, one each in conjunction with MTOR and TSC2 alterations, one PTEN with TSC1 alteration and one tumour with both MTOR and TSC1 alterations. No other renal cancer-related or recurring gene alterations were identified. In addition to the previously described IHC findings, 16 of 16 were positive for GATA3. Eleven patients with follow-up had no metastases or recurrent tumours. Recurrent tuberous sclerosis/MTOR pathway gene alterations in LOT support its consideration as a distinct morphological, immunohistochemical and genetic entity. PIK3CA is another pathway member that may be altered in these tumours. Further study will be necessary to determine whether tumour behaviour or syndromic associations differ from those of oncocytoma and chromophobe carcinoma, warranting different clinical consideration.
- MeSH
- Class I Phosphatidylinositol 3-Kinases genetics MeSH
- Carcinoma, Renal Cell * genetics MeSH
- Kidney MeSH
- Humans MeSH
- Neoplasm Recurrence, Local MeSH
- Mutation MeSH
- Kidney Neoplasms * genetics MeSH
- Adenoma, Oxyphilic * genetics MeSH
- TOR Serine-Threonine Kinases genetics MeSH
- GATA3 Transcription Factor genetics MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
This review summarizes current knowledge on several novel and emerging renal entities, including eosinophilic solid and cystic renal cell carcinoma (RCC), RCC with fibromyomatous stroma, anaplastic lymphoma kinase-rearranged RCC, low-grade oncocytic renal tumor, eosinophilic vacuolated tumor, thyroidlike follicular RCC, and biphasic hyalinizing psammomatous RCC. Their clinical features, gross and microscopic morphology, immunohistochemistry, and molecular and genetic features are described. The diagnosis of most of them rests on recognizing their morphologic features using immunohistochemistry. Accurate diagnosis of these entitles will further reduce the category of "unclassifiable renal carcinomas/tumors" and will lead to better clinical management and improved patient prognostication.
